Co noveho na kopci

Tento týden byl jakýsi výletní. Zhruba po pěti nedělích – kromě jednoho vynuceného

výjezdu zase do civilizace. V úterý na keramiku – to byl také vynucený výjezd – tak během tohoto návštěva místo u stolu a čaje – u stolů a čaje a hlíny. A dnes do knihovny. Po strašné dlouhé době sami, bez pana domácího, který přesto, že tvrdí “ času dost, tak nač spěchat a jestli ne, tak proč stavět barák“ :-) má trochu předzimní starost o zazimování celé rodiny a zůstal doma. Máme takovou zvláštní zkušenost, že člověk asi vyzařuje cosi, co působí na hodně lidí kolem. Někdy sejdeme dolů a pětkrát za den se dozvíme, že máme hezké děti. Podruhé jsme zase  dotázáni, jestli jsou všechny naše. A dnes to bylo – jak to, že nejste všichni?  V úterý jsme se vraceli naše 4

km od autobusu zkratkou  po loukách kolem lesa, v pozdním odpoledni, to znamená za tmy. V duchu jsem si- ač normálně nebázlivá – říkala, že ta prasata, od kterých je tu vše rozryté se taky bojí a až nás uslyší, což není takový problém, utečou.  Dnes  na nás nad autobusem čekal pan domácí s koňma, protože jel pro pšenici, takže žádný výšlap, žádná prasata, jen večerní dojížďka domů a plačtivé záchvaty našeho prvňáčka – prvňačky, že neumí ještě číst všechny písmenka a že to její není čtení, ale žblebtání.Nicméně si půjčila a táhne domů dvě tlusté knihy, protože už umí číst. Četla na zastávce, v autobuse a kdyby nebyla tma, tak i na voze. Teprve u třetího dítěte se uklidňuji, že pomalost čtení a psaní prvních dvou není jen domácí školou a mnou, ale možná v tom bude taky třeba genetika.

Po návratu domů stíhám jen obyčejnou večeři, která je navíc na děti dost ostrá a hned začaly říkat, jak ta pomazánka toto a tamto a jeslti už můžou puding a upřímně, bez piva to nebylo ono :-))

Přidejte komentář

Jméno

e-mai (nebude publikován)

Website

Δ