Archiv pro ‘cibule’
A přihází na řadu druhý recept uskladnění nadbytečné cibule. Jde o naložení cibule pro okamžité a zároveň i dlouhodobější použití. Čím je cibule rozleželejší, tím je lepší. Pan domácí i Eliška, oba zcela nezávisle na sobě, si libovali, že to chutná přesně jako utopenci. Ten salám je tam prý zcela podružný :). Dnes si Eliška naložila na sázení stromků, aby to zajedla – musí zabrat, jet až do noci, aby se k nám v sobotu stihla vrátit připravená a nastoupená sníst další cibule a přesazovat košťáloviny – a plít jahody a jahody a jahody. Letos pan domácí pořídil sítě na ptáky, tak snad celá ta práce nebude pro špačka. Zbytek rozbalit tady »
Určitě znáte situaci, kdy člověk neodhadne množství pěstované plodiny a na jaře, když už by mělo být všeho tak akorát, tak buď chybí, nebo zásadně přebývá. Letos jsem ve fázi zásadního přebytku. A protože cibule již dlouho nevydrží, bude následovat pár článků – přesně tři, o tom, jakým způsobem cibuli uchovat na delší čas. 
Dnešní, první recept je na dvě cibulové marmelády. Pokud jste nikdy neslyšeli o tom, že marmeláda může být právě cibulová, věřte tomu, že může. A navíc – pokud nepohrdnete přidaným pektinem, může vás marmeláda překvapit a to velmi výrazně. Zbytek rozbalit tady »
Pochybujete někdy o sobě? Samo, že pochybujete :-). Já taky. U nás doma je právě báječné usmiřovací období, po období jemného dusna. Já protivná, pan domácí pak kvůli tomu taky protivnej a do toho dostala naše nová milá kobyla Sára rýmičku – spíš takový kašlíček.
Jemný. Kadence – 1x za hodinu max. Byla na noc ve stáji a tak jí naše frisné počasí nepřišlo v posledním měsíci březosti zrovna asi úplně vhod, navíc přišla do jiné rodiny po deseti letech a lidé nejen sobě oslabují imunitu. Ale pan domácí se trochu bál, že to není žádný mastodont, ani hucul, ale jemná aristokratka a tak chtěl pro jistotu vše podchytit v počátku. Navíc, když venku skoro mrzne, prší a vůbec je pěkně hnusně. Tak, že vyklidíme chlívek. Zbytek rozbalit tady »
Zima, virózy, zvláště po návštěvě nějakého lidmi přeplněného místa, na což nejsme zvyklí. Ideální je mít doma černý bez a tužebník na horečku, petrklíč, jitrocel, yzop, diviznu, podběl a šalvěj na kašel, čas na ležení v posteli a hezkou diskuzi někde na netu:-) nebo na webové nalezení Matta Damona a jeho akční trilogie k velkému nadšení nemocných chlapečků a ne už takovému u pana domácího, ba přímo zděšení při zjištění, že to má tři díly :-))). Ovšem – stává se, že nasušené byliny chybí, 
člověk to podcenil a udělal málo jitrocelového sirupu, zvlášť, když má čtyři dět. A pokud venku -10 a bratru metr sněhu, 2km jen k silnici a pak ještě 5 k doktorce, takže není divu, že jsme tam za těch 15 let, co jsme tu, fakt moc často nebyli a využívali spíše vlastních prostředků než těch zaručených od farmaceutických firem. A tak jak tedy na kašel, když sirup došel ? Zbytek rozbalit tady »
Pissaladiére- to je slovo panečku… jak vzniklo, to nenapíšu, protože tu sedíme na kopci a nezbývá ambice, chuť, morál a ani ideje na cestování a tudíž ani poznávání na vlastní kůži a vyčíst a vygooglovat to a opsat – to je moc laciný. Podle definice typický provensálský cibulový koláč s olivami- častěji z černými, ty ovšem na kopci chybí, musíme dokoupit zásoby, tudíž jen se zelenými – neméně dobrý. Na Provence a její kuchyni nemůžeme bohužel vzpomínat. Bylo nám dvacet a vařili jsme si tam špagety z mořské vody, pak jeli den před závody do Monaka, tam nás nepustili do kasína, mě bylo navíc jen šestnáct a vůbec, ale vůbec nás nenapadlo utratit peníze za něco tak „normálního“, jako je jídlo. Dnes už je situace jiná, klidně pustíme i chlupy dva za kvalitní suroviny, ale zase už nikam nejezdíme. Takže ideální je, přivézt si prostě Provence na kopec !
Cibulový koláč z kopce je záležitost dvoudenní, protože z vlastního celozrnného listového těsta. Lze samozřejmě těsto zakoupit hotové, mražené – pokud možno nějaké fakt dobré, ty levnější, lecitinové sedí na jazyku a koláč a máslová cibule se bude s chutí těsta rozhodně bít. Na listové těsto je tedy třeba na tukánek : 250g másla, 125 g celozrnné mouky pšeničné přesáté ; na vodánek pak 250g mouky celozrnné pšeničné, 2 žloutky, 4 lžíce vody a 4 lžíce octa
Listové těsto uděláme podle tohoto návodu. Doporučuji začít večer, udělat si do ulehnutí alespoň jedno nebo dvě převálení a nechat do rána. Dopoledne pak pokračovat s alespoň 15ti minutovými pauzami v chladu a převálet alespoň 6x. Nečekejte zázrak – listové těsto z celozrnné mouky nebude nikdy tak lístkovat jako z bílé, která má hodně lepku, ale zase samo o sobě prostě chutná. Zbytek rozbalit tady »
Dneska jsem nějak dost unavená. Blíží se pololetní přezkoušení, kterého prý netřeba se vůbec bát, průběžně listuji stránkami učebnic, 
půběžně panikařím, ale většinou jen na chvíli. Je tu všudypřítomný klid pana domácího – naštěstí a absolutní dětská bezstarostnost. Nerada bych je nakazila svou možná zbytečnou starostlivostí. Pěstování bylinek se také natočilo spíše do představ pana domácího, který už začínal zvedat oči v sloup – zase jaro, zase spousta plánů, zase problémy !!!:-). Ale po dnešku je už jasné, že k problémům nedojde, protože ekovýkup už se rozrostl díky ekologické základně kupujících do takových rozměrů, že příliš nestojí o malopěstitele s nadbytkem 7 arů jedné byliny. Nezbývá tedy, než nastoupit cestu nejen vlastního pěstování, nýbrž i vlastního prodeje, případně odvoz do sběrny. Čekal mě tedy telefon na živnostenský úřad, kde máme našetěstí pána, který se sice na každou druhou věc ptal kolegyně, ale na každou mou námitku, co by mohl být problém odpověděl „no to neblázněte, to už by lidi byli úplní chudáci, když by si ani nemohli vypěstovat bylinky !“ Ubezbepečil mě, že všechna rozšíření živnostenského listu budou zdarma – neptala jsem se na to:)) a že se na mě těší :))). Hezký vstup do nového dne. Takže bylinky budou,když je vypěstujeme a usušíme, ale bez závazků jarního upsání se někomu! A to je parádnický!
Dnešní jídlo vřele doporučuji. Když někdo řekne, „naplň cibuli a dej zapéct“, nezní to úplně přitažlivě, ale viděla jsem nedávno na obrázku plněnou cibuli. Nevím však kde a nevím ani čím, ale moc se mi to líbilo a tak jsem si řekla, že to musím zkusit. Jídlo se na rozdíl od piškotu, který sežral pes, povedlo. Piškot se nejen nepovedl, ale ještě navíc spálil. Špatný tlak – přijde zase zima…..:)) Šalamounsky píšu,že se spálil sám – já nic, já stála opodál :)) Však už jsem psala, že jsem dneska nějaká unavená :)) Zbytek rozbalit tady »
Taky si občas říkáte, jak někde zvolníte, jak nebudete přibírat nové věci, dělat nové věci, jak prostě hezky pomalu klidně pijánko 
lehnout na gauč a dívat se na nějakou hezkou stránku? :)) My často, přesto, že rytmus našeho života je už tak pomalý. A právě, když jsme se rozhodli, zase to přišlo – tentokrát se startérem stal pan domácí a věc uskutečnil. Což je upřímně řečeno zárukou toho, že by to mohlo vyjít :)). Takže kvízová otázka je, co přibude do naší rodiny v nejblližší době?
Dnešní polévka je dost oblíbená, je dost jednoduchá a dost dobrá. Jde o zasmaženou cibulačku. Na tuhle polévku je třeba : 400g cibule,3 stroužky česneku, 1 polévková lžíce lněného semínka, sůl, pepř, 27g přepuštěného másla pod cibuli (lze zaměnit olivovým olejem), 2 vrchovaté lžíce jíšky, 1,5 l vody. Domácí sušený tvaroh- homolku, který lze přinejhorším nahradit parmezánem :-), veka - alespoň trochu francouzská a trochu oleje na její osmahnutí.
Nejprve je nutné vzít menší hrnec do kterého vložíme přepuštěné máslo. Na máslo pak nasypeme na proužky nakrájenou oloupanou cibuli a na kolečka nakrájený česnek. Vše mícháme a jemně osmahneme – asi 10 minut. Na mírnějším ohni!
Poté vložíme do cibule jíšku- pokud jí máme udělanou dopředu. Pokud ne, rozpustíme stejné množství másla jako mouky, jemně upražíme, rozmícháme v trošce studené vody a vmícháme do cibule. Cibuli s jíškou zalijeme půl litrem vody a rozmícháme. Když vidíme, že je jíška krásně rozpuštěná, přilijeme ještě jeden litr vody. Osolíme, opepříme, nasypeme lněné semínko, přikryjeme a necháme vařit.
Cibule krásně změnkne, polévka dostane charakteristickou chuť a vůni a jemně zhoustne. To je čas na rozehřátí oleje, aby se na něm jemně osmahly plátky veky.
Když je veka osmahlá, nalijeme polévku na talíř, vložíme dva plátky veky, posypeme lžící sušeného tvarohu, nebo parmezánu a ještě ozdobíme cibulí z polévky.
