Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Naše uvažování o oplatkách nastartovala hlavně zmrzlina, protože jsme zjistili, že zmrzlinové kornoutky nejsou zrovna libá záležitost, a že by nebylo vůbec marné si udělat svoje. Hledali jsme všude možně. Nakonec jsme našli jakýsi elektrický oplatkovač ze Slovenska, ale doma dělaný a říkali jsme si, nemusíme mít vše. Zase další krám domů, tři tisíce pryč a jistota, že bude fungovat žádná. Navíc jsme ani neměli jistotu, zda i nám vydrží entuziasmus a nebude to jen zbytečná bedna ležící po většin času na polici v chlívku. Ale jiskřička byla zažehnuta ! A pak…. pak jsme přišli na článek Farfally u pana Cuketky a ten jiskřičku dokonale rozhořel. Farfallin článek je čtivý a my začali hledat více, lépe a radostněji.Navštěvovali jsme pravidelně aukro, ale stále jen orezlé, poměrně drahé oplatkovače. Už jsem přestala doufat…..

Pak jsem jela na běžkách v prosinci nakoupit a potkala místního pana kováře a tak jsem neodolala a zeptala se, zda by neuměl udělat oplatkovač. On se zasmál, že je škoda, že jsem nepřišla dřív, že zhruba před půl rokem jeden právě udělal. „Podle mustru místního kláštera“ povídal. „A kolik že by tedy asi tak možná stál?“ ptám se já. „Jó, tak to nevim, to ví syn, jestli si to ještě pamatuje, ale ví to ten pán, kterému jsme ho dělali a stejně bysme ho potřebovali od něj půjčit, aby to bylo podle čeho udělat“. Tak jsem přes různé peripetie sehnala číslo na pána  a pán mi sdělil, že s oplatkovačem neumí, nedělal s ním a mají ho na příští rok na trhy a ať ušetřím, že mi ho půjčí, že se s ním alespoň naučím a pak mu to můžu ukázat, nebo že bych na ty trhy prý rovnou jela? :-))) A tak se doma objevila přesná kopie oplatkovače z místního kláštera,ještě i s křídou psanou cenou – 2400,- Práce krásná, rukojeť na jedné straně kroucená, těžký a hned jsem chtěla začít. Pan domácí byl střízlivější a práci rozmluvil, že prý musíme začít ráno, abysme měli kde večer spát – je třeba času na vyvětrání – pragmatik !!!!

Nejprve jsme si prošli vše, co bylo možné o oplatkách. Vševěd z roku 1929 píše:

Oplatky, pečivo cukrářské, které se peče v železném tvořítku, jež jako kleště se svírá. Tvořítko se rozpálí nad dřevěným uhlím, vymaže se kouskem másla, které se k tomu účelu do čistého hadříku váže nebo kouskem slaniny. Lžící nalije se pak do něho trochu oplatkového těsta. Forma se těsně sklopí a oplatka peče se po obou stranách nad dřevěným uhlím nebo také nad ohništěm v němž se dřívím topí. Železa oplatková mají k tomu účelu dlouhou rukojeť. Peče-li se mnoho, třeba míti dvě či tři železa po ruce, protože se rukojeti přece jen rozpálí. V kleštích se pekou oplatky z řidšího těsta. Z hustšího se mohou péci na plechu nebo omeletové pánvici. (Těsto se vytlačuje nabíječkou nebo kornoutkem).

Těsta oplatkového je mnoho druhů. Na karlovarské oplatky 600g mouky, 120g cukru s jedním vejcem, trochou vanilky nebo skořice. Zadělávají se mlékem, kterého se jeden litr odměří. Nejdříve se jen málo mléka přidává a těsto plynně šlehá. Mezi šleháním se po kouscích přidává 30-40 g rozpuštěného másla a teprve do dobře ušlehaného těsta pozvolna se vyšlehá zbývající mléko. Těsto je ovšem řídké a mohou se oplatky péci jen ve formě.

Také se pečou oplatkylékárnické, do nichž se zabalují nepříjemně chutnající léky.

Česká strava lidová pak píše o oplatkách takto:

Oplatky pekli za starých časů rechtoři. Totiž církevní učitelé, kteří je za odměnu dávali věřícím . Jak ještě Skopalík píše : Téhož dne ještě chodíval pan rechtor po dědině a rozdával pečené oplatky za něž dávaly mu hospodyně mouky nebo kaše. Byl to zbytek bývalých koled. Později tuto úlohu převzali kostelníci, kteří oplatky církevníkům, ať katolickým nebo evangelickým prodávali. Mimo to pekli se však často i doma, neboť byly nejen obřadním jídlem vánočním, nýbrž vůbec oblíbeným pečivem. Ba byly kdysi tak hledány, že v 16. století vzkvétala dokonce zvláštní živnost oplatečnická, která měla svůj vlastní cech, právě tak, jako jej měli koláčníci nebo vázanečníci – specialisté to pekařští. A neživili se takto pouze muži oplatečníci, nýbrž také ženy – oplatečnice. Tak podle Z. Vintra byly v Praze zapsány také oplatečnice, které oplatky i prodávaly i sami vyráběly.

Oplatky pekly se na zvláštních nástrojích – oplatnici, která se dědívala v rodině z pokolení na pokolení. Oplatnice byly dvě železné kulaté nebo čtyřhrané desky na dlouhé rukojeti skřížené v jakési kleště. Bývaly dovedně kované a rytinami zdobené buď rodovým znakem nebo jménem a letopočtem, někdy zase hlavou Krista nebo také pouhým žalmem opatřené. Takto podomácku pekly se oplatky ještě do nedávna.Tak vykládal v roce 1907 učitel Jan Zbořil, jak jeho nebožka matička získala oplatnici od jedoho dlužníka a nechť pré lepší pré něco,než nic. A tak máme ju – tu oplatnici. Ale 50 let. Užívají jí lidé dosud hojně a půjčívá se do okolních vesnic.

Tak tedy nastala naše chvíle. Pročetla jsem na internetu všechny recepty a přemýšlela, který vzít. Nakonec jsem odolalal pokušení nového a sáhla po starém. Vzala jsem Vševědův recept na karlovarské oplatky a volba to byla minimálně dobrá ! Ostatní vyzkouším rozhodně také.
Na karlovarské oplatky je třeba tedy vzíti 1l dobrého mléka či smetany, 500 g mouky buď hladké nebo celozrnné pšeničné přesáté, 1 žloutek, trochu soli a lžíce cukru. Dále je nutné připravit si trochu vosku ve staré, nepotřebné čisté ponožce nebo hadříku. Máslo rozpuštěné, pokud vosk není k dispozici. Zkusili jsme obé a výborně nám fungovalo oboje. Máslo jsem ovšem natírala obyčejnou mašlovačkou.


A pak už jen ta libá práce. Nejprve je nutné půl hodiny míchat mléko s moukou, udělali jsme rovnou dvě várky- jednu bílou a jednu s moukou celozrnnou, což jsem poctivě umíchala – či lépeřečeno -nechala umíchat, přidat sůl, cukr a žloutek a mezitím již velmi pilně rozehřívat oplatnici. Nechávala jsem jí během dopoledne poleženou volně na kamnech. Když přišel čas a těsto bylo umícháno, otevřeli jsme kamna zvrchu – máme ideální kamna na výrobu lázeňských oplatek. Ještě že je kachlový sporák a domácí lázeňské oplatky tak extrémně okrajové zboží a my tak nemusíme čelit pokušení dělat reklamu italským kamnům :-))).

Přišel čas vložit oplatnici rovnou nad kamna, přichystat si ke kamnům vše potřebné, přimout a vybrat pečlivé společníky a pustit se do toho. Když je oplatnice dost rozehřátá – stále se dá bez problémů sahat na rukojeť, opatrně jí na kraji kamen otevřeme, pomažeme obě půlky buď voskem nebo máslem – oboje se nám dělalo dobře a nalijeme do  ní těsto. Těsta je potřeba dávat přesně. Používali jsme sběračku, která má zhruba 100 ml a dávala jsem jí jednou a půl.


Oplatnice se potom pomalinku zavírá, až se na konci rukojetí zavře úplně a přistrčí se nad oheň.

Není ani příliš třeba s  ní otáčet. Zhruba za necelou minutu se oplatnice otevře a oplatky se jemně nožem sejmeme na talíř.

Zkoušeli jsme i pomazat máslem, posypat cukrem a znovu spolu upéci, ale nakonec jsme zjistili, že nám bohatě stačí čerstvě horká, upečená a posypaná moučkovým cukrem se skořicí či namazaná medem a pak teprve sypaná.

Zkoušeli jsme i ruličky, ale nemáme správný průměr dřevěné tyčky – měla jsem jen rukojeť vařečky a i tak se tyčky udělaly. Kornoutky jsme zatím nechali ladem, protože oplatky velmi rychle tvrdly – byly ihned velmi křehké a jen tak tak jsme je zatočily. Na kornoutky budeme muset přidat asi jako Farfalla trochu oleje.

Oplatky byly vynikající – děti neustále stály za zády a žadonily – teď já, neeee, teď já a já. Nejprve šly oplatky pomalu, ale po řádném rozpálení oplatnice se vše dost zrychlilo.


Co se výběru mouky týká, tak jsme se trochu bála dělat je z mouky celozrnné, ale byly to obavy zcela liché. Oplatky se pekly z obou mouk naprosto stejné. Ať bílá, nebo celozrnná. Příště už rozhodně vynechávám bílou.  Rozhodně je třeba cviku a vše mít řádně zautomatizované a také to chce čas na to, aby člověk udělal oplatku hezky kulatou, zarovnanou. Naše jsou dost kostrbaté. Mezi prkénko jsme je ani nedávali, protože se hned jedly a když nějaké vydržely, zůstaly poměrně rovné a hlavně tím, že jsme je nechtěli péci dohromady, už nám nevadilo, že nejsou úplně rovné.


Pečení oplatek je moc hezká činnost. Moc se těšíme na jaro a léto na venkovní oheň. Je to parádnický cukroví a rozhodně se těším na sýrové a s česnekem !!!!


18 Odpovědi to “Oplatková reportáž”

  • JIŘÍ MAŠEK:

    Dobrý den, právě jsem se probíral sbírkou receptů a z roku 1911 mám plno návodů na přípravu těsta a pečení oplatků s různými příchutěmi.GJIM.

    • Dobrý den a bylo by možné to nějak třeba ofotit, nebo oskenovat? díky, docela by mě to zajímalo,protože mám slíbenou vlastní oplatečnici. hezký večer

    • hanah:

      Dobrý den,
      právě jsem objednala manželovi oplatkovač k vánocům, mohl byste mi prosím poslat nějaký recept.
      Děkuji předem. Hanah

    • kucharka10:

      Dobrý den, zaujala mně kuchařka z roku 1911 s recepty návodů na přípravu těsta a pečení oplatků s různými příchutěmi. Mohla bych Vás požádat o zaslání receptů na oplatky?
      Předem děkuji za ochotu.

      • Dobrý den, mohla, ale nepošlu:-)) – nemám, s panem Maškem jsme se domluvili, poslala jsem adresu,ale zatím nic nedorazilo – je zaneprázdněný a nechci se připomínat. Zdravím a až budu mít, tak se tu objeví. Hezký den

  • farfalla:

    mirabelka: vařič to asi nebyl, jsou to kleště, jen mají v sobě nainstalované i topné těleso, podobně jako vaflovač nebo toustovač. ten stroj je pak vidět v tom článku, jak Klárka odkazuje. člověk se to naučí rychle, jen ta oplatka nesmí moc ztvrdnout, jen se upeče a rovnou točí, ztvrdne už „ve formě“. hořické trubičky se dělají zase trošku jinak, nechávají se po upečení zvlhnout a stáčí se pak, někde jsem viděla snad video… je to zábavná tvorba:-)

  • Mirabelka:

    To je krásná reportáž! Úplně to vidím, taky by mě to bavilo. Jednou jsem viděla, jak je stáčejí – paní měla takovou plotýnku, asi elektrický vařič, a tu už upečenou a ztvrdlou oplatku opatrně nahřála a rychle stočila. Ale chce to cvik.
    Vy jste stejně ale dobrodružná rodinka.

  • Veska:

    No nádhera na tohle sem čekala to vypadá nádherně,určitě i bude chutnat výborně,
    na kornoutky dojde taky jen co začne sezona zmrzlin,já mám doma starý sporák jen se v
    musí zvednout kus plátů ty tvoje jsou dokonalé přímo na oplatnici

  • janka:

    No tak tohle vůbec neznám, vypadá to skvěle, koukám, že je stále co objevovat a zkoušet. No to si uložím někam do paměti, my bychom to museli dělat venku na ohni, kachlová kamna sice máme , ale bez té skvělé oddělávací plotýnky…No že bychom oddělali celý plát…:)))))

  • Iveta21:

    Už jsem přihlášená (Nevanka:-)
    Krásně popsané, dostala jsem na oplatky chuť, myslíš, že by šly i ve waflovači nebo je tam moc těsta ?
    To promítání s pečením oplatek musí být supr!!!!

  • Skutečně vypečená reportáž přímo z labužnického nebe – takovou křehkou, křupavou a ještě teplou oplatku by si určitě nenchal nikdo ujít. Jen mi to přišlo jako trošku nebezpečná práce pro děti – přeci jen u rozpálených kamen a s velkou rozpálenou oplatkovačkou … Ale fotky jsou dokonalé a hlavně hlavně u mě způsobují neodvratné slinění a chuť na něco sladkého a delikátně křupavého – a to jsem po obědě :-)

    • díky Madlo. Oplatky jsou fakt křupavé, žádné bláto. Po prvním pečení jsem si říkala, že je to zbytečné, ale po druhém :-))) a teď už seze těším na kornotky. Asi bych si nepořizovala elektrický, moc veliký, ale tato oplatnice která může někde viset a čekat na svůj čas je nakonec výborná. Je fakt, že každý doma nemá otevřeý oheň :)))

  • suprovní reportáž…hltám dychtivě co nového přibude, tohle je úžasné…..moc vás obdivuju a gratuluju k úspěchu….křupavoučkou oplatku prosypanou mletými ořechy, pokapanou medem bych si s chutí ke kávičce či čajíku dala….pherenis

    • díky Moc Pherenis. Včera jsme se tady s návštěvou dohodli, že bude venkovní promítní filmů, až seženeme proítačku a budou k tomu oplatky a sýry – nemůžu se dočkat, až bude jaro a léto :-))). Zatím je to v nedohlednu, takže půjdu pořádně roztopit a dělat kornoutky do zásoby:-))

  • farfalla:

    super, gratuluju k tomu- ta ohebnost oplatek je dana i obsahem cukru, ten karamel je takovy flexibilni, hned se to zakrucuje lepe… olej jsem nekolikrat zapomnela dat a vliv to melo hlavne na prilepovani k oplatkovaci:-)

    • Díky moc, já se chystám na kornoutky a vůbec mě nenapadlo, že by to souviselo s cukrem. Jdu na to, vezmu „Farfallin recept -)) a určitě se povedou ! Musí !! :-)

    • Farfallo – moc gratuluji ke scukvýhře !!!!! Nevím kam napsat, tak píšu sem. Jen tak dál !!!

Přidejte komentář na farfalla