Bramborové šišky jsou moc fajn jídlo – tentokrát nejsou vařené, nýbrž pouze smažené a jsou s domácím uskladněným a nikoli s kysaným zelím. Pravda je sice trochu úsměvná, ale jasná a nelze se za nic skrývat- zelí vždy sklidíme do sklepa, že ho v prosinci našlapeme. Letos jsme tedy taky sklidili, jenomže jsme nenašli pečlivě uskladněné zelňáky ve sněhu, protože ve sněhu je vše, co je z nepromokavého materiálu a bylo to původně pod střechou a proto kysané zelí prostě bude hned jak ho došlapeme, protože zelňáky už vykoukly ven :-))
Na šišky se zelím je třeba: 1500 g brambor, 400 g celozrnné pšeničné mouky, sůl, majoránka, 3 stroužky česneku, 2 vejce, olej, 2 
hlávky zelí, 3 cibule střední velikosti, 3 lžíce cukru, dva hrnky vody, 4 lžíce mouky celozrnné pšeničné, lžíce kmínu,trochu octa,sušená saturejka.
Nejprve je třeba dát vařit brambory i se slupkou do osolené vody. Po uvaření brambory oloupeme, vložíme do mísy, přidáme trochu soli, lisovaný česnek, majoránku – hodně – alespoň tři lžíce, 400g mouky, obě vejce a uhněteme pečlivě těsto. Je lepší si brambory buď nastrouhat, nebo dát do mísy od robota a udělat těsto lopatkou rovnou z celých brambor. Lopatka těsto krásně uhněte do hladka. Z těsta vytvarujeme v ruce šišky- v tomto poměru by se nemělo těsto lepit, nebo jen velmi jemně a šišky vkládáme na pánev do rozpáleného tuku, kde je smažíme do zlatova.
Mezitím si uděláme zelí – na rozpálený olej vložít nakrájené cibule, osmahnout a přidat na proužky nakrájené čerstvé zelí. Osolit, přidat tři lžíce cukru, okmínovat,podlít vodou a dusit. Když je zelí již měkčí, tak akorát, přidá se trochu octa, zapráší se moukou a za pečlivého míchání opět dusí. Nakonec se okoření sušenou saturejkou.
babička vyprávěla, že když jeli 2 hodiny ve vánici k zubaři a nebyl doma, zaskakoval podkoní :-)))
Šišky dělá moje mamka, ale vařené obalené ve strouhance, taky doporučuju.
si představím jak ze sněhu vykukují zelňáky … jako dědeček hříbeček
Zelí a bramborové šišky vypadají suprově,mám je ráda v létě jen tak s hlávkovým salátem
a když je naplníš třeba ochucenou brokolicí nebo květákem tak i zarytí masožravci se utlučou
Bramborové těsto je strašně variabilní materiál jde z něho dělat cokoliv,dokonce i na sladko jablkový koláč s tvarohem ,dám ho do receptů …
Ano, také si pamatuji na veselou příhodu…dcerka, dva a půl roku, houpe se na houpačce a ptá se babičky, jak to, že sousedi mají „buků“ a my už ne. Babička přemýšlí, rozlíží se, co oni mají a my ne…ptá se, jakou „buků“ myslí dcerka a ta odpovídá – no pšeči naší „buků“. A babička, co je „buků“ a Terezka – babi, copak nerozumíš? „Buků“…tak to chvíli pokračovalo, přišli ještě další konzultatni a pak to někdo konečně vyřešil….řeč byla o ptačí budce, kterou jsme před pár dny sundali z takové železné konstrukce, abychom na její místo mohli pověsit právě tu houpačku…
žužab je zcela jistě ( do řeči dospělácké přeloženo) ZUBAŘ :-))
Krásné povídání, krásný recept! :) Myslíte, že by se daly šišky v rámci zdravějšího stravování péct v troubě na plechu? Nebo z nich udělat třeba placky.. Má těsto konzistenci na pečení? Pekla bych tak na 180 stupňů, ale dobu neodhadnu… Díky!
Milá Jano, těsto má konzistenci na pečení, není třeba lžičky, nepatlá se přliš a jde hezky tvarovat „rucema“, jak říkají moje děti:-), ale nejsem si jistá výsledkem – určitě bych troubu dala na hodně- jsou krsně dozlatova a upřmně, mně samotné chuná i těsto neupečené, syrové, takže by neměl být důvod dát ho na plech do trouby a upéci místo smažení. Budou světlejší a měkčí – nebudou křupavé a zlaté, rozdíl v chuti také bude, ale konzistenčně to jistě půjde. .-)
Žužaba jsem taky neuhodla, ale story o zubech mi vehnaly slzy smíchu do očí a spoustu zážitků z venkovského života, když doktor daleko a je třeba si pomoci, jak to jde. Třeba když jsem brousila synkovi a jeho kamarádům nožíky na elektrické brusce a samozřejmě bez brýlí – pink, šponka v oku a ne a ne ven. Nakonec jsem vyměkla, zajela na oční pohotovost a musela odpovídat na dotazy typu – jste snad Ukrajinka, že pracujete s bruskou? Šponku vyndali a na brusku už jsem si brala brýle. Raděj za ošklivou masařku, než oční pohotovost:-)
Takže jsem žužaba neidentifikovala :-))))))) když ony ty moje dětičky už „pár“ let nešišlají, člověk ztratí přehled:-)))