Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Tak jsem asi ten poslední z posledních, kdo by mohl psát o kávě. Nejsem kávový barbar – nikoliv, protože za svůj život jsem vypila zhruba 5 šálků kávy. Možná i méně než pět. Takže barbarem těžko se nazvat někdo, kdo kávě nedělá špatné jméno- já jí nedělám žádné :-).  Nicméně  vlastnictví domácího vševěda z roku 1929 mi dává prostě hroznou chuť – nemůžu odolat, napsat o kávě, co je psáno tam. Je to kávová poezie a moc by mě zajímalo, co si o zmíněných informacích myslí kávomilci a kávoznalci :-) totiž jak se liší ode dneška- doby téměř o 80 let pozdější

Víte jak se káva získává? Co je to kofein? Co je to káva syrová? Co je káva černá a káva bez kofeinu? Jak se káva praží, vaří, skladuje a porušuje? Je toho mnoho, z mého pohledu dost zásadní informace a neradno nějakou vynechati, takže vřele doporučuji si před přečtením článku uvařit dobrý šálek kávy, sednout do křesla a začít… :-)

Co je to  káva?

Káva náleží k nejrozšířenějším kulturním požitkovinám a pěstování kávovníku nabylo jejím rozšířením v různých zemích zaoceánských takových rozměrů, že kávovník náleží dnes k rostlinám světové kultury tak jako obilniny, třtina a cukrovka nebo brambory. Obecně má se za to, že byla káva odedávna nápojem Východu , ale není tomu tak, neboť i Arabové, od nichž ji ostatní, zejména evropští národové kulturní dostali, poznali ji sami teprve počátkem 15.století, dostavše ji z Habeše, kde od nepamětných dob byla již známa. Ovšem Arabie byla pro země Západu po celá staletí jediným pramenem nákupním a i dnes nevyrovnatelná mokka, jež zůstala ideálem kávy, tam výhradně v provincii Jemenu se daří.

I na východě netěšilo se požívání kávy nijak rychle, neboť teprve v polovici 16.století dostalo se do Cařihradu a potřebovalo celé století, aby odtud rozšířilo se do ostatní Evropy, kamž kávu zavedli nejprve Benátčané. Obecně rozšířilo se požívání její nejprve v jižní Itálii, Londýn měl svou první kavárnu r. 1652, v Marseillu zřízena roku 1671, v Paříži r. 1672, ve Vídni, Norimberku a Řezně r 1683, v Hamburku r..1684, v Stuttgartě r. 1712  a v Berlíně r. 1721. A trvalo opět století i déle, nežli se káva rozšířila do širších vrstev lidových. Bedřich II. učinil v Německu pražení  kávy státním monopolem; ve státních pražírnách platilo se za kávu šestkrát tolik co u kupců a jen osoby duchovní a vyšší úředníci dostávali dovolení zvláštnímilisty k pražení kávy ve vlastních domácnostech. Mělo se tím vůbec brániti požívání kávy v širších vrstvách, aby za ni mnoho peněz do ciziny se nevydávalo. R. 1744 pila se káva při většině evropských dvorů a ve vyšších kruzích společnosti, pro svou drahotu platila však za lahůdku jen pro bohaté.

Káva získaná v sadech kávovníkových při dopravě přes moře nezřídka utrpí škodu, tu v přístavních městech se  poškozená – havarisovaná lacino prodává a často do vnitrozemí inseruje, kde ji pak jednotlivci kupují, nevědouce, co dostanou.Zkušenosti ukázaly, že káva se uležením stává lehčí, aromatičtější a chutnější. Tato váha kávy, která určuje hodnotu její, počítá se na decilitry. Tak na příklad dobré mokka váží declitr 500 g,  ceylonu 508g  javy 455g, venezuely 654g, guadeloupy 660 a pod. V  přístavních městech evropských se teprve káva znovu rozbaluje a třídí většinou ručně, neboť se jedná o přesnýá výběr podle tvaru, barvy a velikosti zrna. Tím se dociluje pak různých druhů obchodních, které často se jmenují zcela jinak, nežli jak by původně měly slouti. Skutečná mokka je v evropském obchodu vzácností, ale co se za mokku prodává, je nejčastěji takovým podrobným tříděním získaný výběr z drobnější javy nebo ceylonu.

Fysiologický účinek kávy je stejný jako fysiologický účinek čaje, neboť alkaloidy obou jsou totžné. Ovšem bývá účinek kávy nápadnější z té příčiny, že zjevnost účinků vystupuje teprve, když se požilo kofeinu nejméně 0.25 g, což stane se dříve u kávy, jejíž odvar je silnější, nežli u čaje , jehož nálev rozdělený na více vody je slabší. Proto i akutní účinek kávy může býti dostižen jen silným nálevem čaje. Proto také požívá-li se káva silná s obsahem více nežli 0.25 g kofeinu, má to přirozeně v první řadě vliv na nervy. Dostavují se návaly krve k hlavě s pocitem horka, bušení srdce se stavy úzkosti, nespavost, což u mnohým lidí nastává i po menších dávkách i slabší kávy, poruchy žaludeční v souvislosti s účinkem na nervy cevní soustavy, což může  vésti i ke křečím a stavům pomatenosti. Silná káva působí také na odměšování moče, což pisatel sám na sobě zkusil, byv pohoštěn neobyčejně silnou kávou. S tím zároveň dostavila se nespavost s halucinacemi, která potrvala celou následující noc.

Naproti tomu káva vařená v mírném množství a nepříliš silná má účinek povzbuzující a osvěžující, zvyšujíc činnost mozkovou, takže jeví se náklonnost k čilejší činnosti duševní, k hovoru, veselosti a pod. Účinku toho však návykem tak jako jiné prostředky toho druhu valně pozbývá, zbývá pak jediný příznivý účinek a to na trávení, neboť káva povzbuzuje i činnost zaživadel a ústrojů vyměšovacích v kůži i ledvinách.

Kromě toho však káva zrychluje činnost srdce, tedy urychluje oběh krve a tep, ale zpožďuje a zeslabuje v krvi výměnu látek, t.j. tvorbu a obnovu krve. Následkem toho je překrvení žil v útrobách a utišení hladu. To svádí lidi hlavně chudších tříd k tomu, že kávu požívají k snídani, obědu i večeři a jsou v tom i podporováni tím, že účinky zhoubné tohoto počínání dlouho nejsou zjevny, zvláště u žen, které delší dobu jim vzdorují, konečně však dostavují se přece kdežto s počátku při mírném požívání je káva a to imírné bolení hlavy utišiti, nastává při hojném  a trvalém a užívání též časté bolení hhlavy následkem náchylnosti k návalům krve do hlavy, vůbec  i nervosnost, bušení serdce a ochablé trávení vůbec.

Je z toho zřejmo, jaká pravidla pro pití kávy bylo by si ustanoviti. Tedy především nepijme kávu na lačný život, kdy povzbuzování zažívacího  ústrojí vytráveného nemá smyslu, zvláště když se ani potom neopatří něčím, co by mělo tráviti, jak tomu bývá při obyčjené naší snídaní. Požíváli se s kávou za těch okolností současně vejce, chléb s máslem, sýr nebo masitá příloha, má to ovšem lepší smysl, zvláště když se na to vypije ještě sklenice čiské vody. To budiž naším pravidlem i jindy po kávě.Nepijme nikdy kávy příliš silné, rozhodně ne často a pravidelně a také nepijme i slabší kávy mnoho tak jako nějakého pravidelného příkrmu. I když snad je potřebí vypíti číšku černé kávy pro povzbuzení, nečiňme si to pravidlem.  Prof. Pettenkoffer vyslovil se: Káva působí jako bič, který koně pohání k největším výkonům, ale nikdy nemůže nahraditi oves.

Povězme si také něco o kávě bez koffeinu – to kávě kofeinu chudé. Je to káva, z níž byl kofein čáštečně extrahován. Dává nálev stejné chuti jako káva s kofeinem, protože chuť jeho není od kofeinu odvislá. Malé množství kofeinu činí obtížným, aby se ho do nálevu dostalo alespoň 0.25, takže žádoucích povzbuzujících účinků tato káva nemá. Novější výzkumy však ukázaly, že nelze veškeren účinek kávy sváděti  na kofein, nýbrž  také  na látky, které společně s ním tvoří kávový jed cafeotoin  nazvaný, kterýž se podařilo také Burmannovi napjatou parou z kávy získati a tak uvésti do obchodu kávu „Asa“, která již nemá zcela žádných účinků, také účinků oněch látekch  na žaludek, které s kofeinem nemají ničeho společného a působí dřáždivě v žaludku značným vylučováním kdyseliny. Těchto látek nemá čaj, čímž se vysvětluje, že snášejí jej dobře i lidé slabšího žaludku.

O černé kávě ještě nutno napsati, že se pije prostě hořká nebo slazená. Je-li to pouhý nálev, obsahuje vedle kofeinu i aromatické látky, tedy také cafeotoin. Je-li to odvar, zmizejí aromatické látky a obsahuje vedle kofeinu značné množství tanninu. Přísadou cikorie  rozmnožuje se toto množství a přibývají i soli, zejména draselní. Káva taková nepovzbuzuje trávení, nýrž je zdržuje nebo i porušuje, to se ještě stupňuje, přidává-li se do ní rum, koňak nebo jiné lihoviny. Špatná chuť kávy, kávových  náhražek, špatného pražení, špatného uschování, ohřívání kávy již uvařené. Také nabývá káva černá špatné chuti, vaří-li se v nádobě plechové, nedokonaloe vycínované nebo emailované.  Na krátko lze si tu sice pomoci vyvařováním nádoby louhem, ale příchuť nedobrá se úplně a trvale neodstraní. Lépe je takových  nádob k tomu nepoužívati.

Syrová káva

Při nákupu posuzuje se syrová káva především podle zevnějšku. Hledáme zrno stejné velikosti i barvy s rýhou u všech zrn stejnou, vyloučena jsou zrna proti šířce nepoměrně dlouhá, nepolámaná a těžká, tak, aby se ve vodě potápěla, tvrdá, rohovitá, která pražením zkypří a velikostí větší navývají. Zrn polámaných, černých, scvrklých, cizorodých, kamínků a podobně smí káva syrová osahovati nenajvýš 3%, obsahuje-li cizorodých látek více, platí za porušenou. Káva syrová havarisovaná – marinovaná, t.j. při dopravě možskou vodou částčně vyloužená je vždy lehčí nežli stejný objem téhož druhu dobré kávy, vydává se často za dobrou kávu, když byla opravena máčením ve vápenné vodě, sušením a bervením. Obyčejně přijde do pražených kávových směsí. Také se káva syrová přibarvuje, což je dovoleno, je-li jako přibarvená označena,to se však obyčejně neděje a  prodává se špatnější přibarvená rio za ceylon, žlutě obarvená guatemala za javu a podobně. Barvená káva pouští barvu třením o plátno nebo ve vodě, již dehtově barvivo obarví minerální barviva odloučená klesnou ke dnu. Obsahuje-li káva syrová více než 15% vody, byla falšována nabobtnáním vodou, sušíme-li ji v mírném teple, poznáme vahou, kolik má % přebytečné vody. Káva syrová osahuje přůměrně 12% látek dusíkatých, 18% bezdusíkatých, 12% tuků, 8-12% ústr. tuků, 1/2-1% kofeinu, 26% buničiny, 7% třísloviny, 4% látek minerálních a asi 12% vody. Ležením v chladných vzdušných skladištích po 2-3 léta ztácí svou trpkost, zlepšuje svou jakost, poněkud vybledne a ztrácí i na váze. Do obchodu má výhradně přicházeti taková káva vyleželá, neboť nevyleželá je trpká.

Pražení kávy

Káva pražená druhdy všeobecně se připravovala po domácku, dnes je to potřebou v domácnostech vzdálených od dobrých pramenů nákupu čerstvé, dobře pražené  kávy.Mělo a  má to své výhody i nevýhody. Předně na nepražené kávě lze spolehlivě rozeznati druh a jakost, pak pražila se jen menší zásoba, mohla se pražiti spolehlivě, mohla se také dobře uložiti, aby nevyčichla, nepozbyla své hodnoty. Nevýhodou je, že dobrou kávu neposkytuje zpravidla druh jeden, nýbrž směs dvou až tří druhů – některé obchodní směsi skládají se i ze 7-8 druhů a ne vždy těch druhů, které se udávají a takovou směs nelze pražiti najednou, protože každý druh vyžaduje jiné doby. Např. mokka 30 minut, java celé  hodiny, teprve po upražení se z nich mohou směsi udělati , ale tomu ješě musí předcházeti pečlivé třídění a přebírání, aby se odstranila špatná zrnka, která se prozrazují světlejší nebo tmavší barvou, odstraňují se slupky atd. Při tom se káva zlepšuje, aby se leskla, cukrem nebo šelakem, jímž se horká káva popráší 1-2%. toto zlepšování je dovoleno, když se tím váha kávy podstatně nezvětší. Tím však také se povleče zrno neprodyšnou vrstvou, která brání výparu prchavých součástí. Káva cukrem  krášlená barví vodu při obyčejné teplotě na hnědo. Při tom se káva příliš provětrává a pozbývá výparem části své hodnoty. Hospodyně sice z pohodlí ve všech větších místech kupuje pražené hotové směsi ačkoli si uvědomiti musí, že často je káva pražená porušena, nezřídka již prostředky zlepšovacími, které jí zatěžují a jsou zakázány, jako např. želatina,bílek, olej a tp. tuky.. Také je zakázáno máčeti kávu před pražením v roztocích sody, potaše, boraxu, vápna a p. nebo ji napouštěti škrobovým syrupem neb melasou. Zkoušíme-li kávu praženou, zvlášť  jel-i nápadná svým leskem, třením mezi prsty nebo papíry, pustí mastnotu, jeli mnoho cukru nebo melasy, zbarví se voda silně na hnědo. Také se káva pražená zatěžuje vodou v páře nebo kropením, čímž se váha zvětšuje až o 10% a ještě více pak tím, že se napouští káva glycerinem nebo vaselinem, aby se voda nevypařila. Při pražení kávy ve velkých pražírnách získává se jako vedlejší produkt dehet kofeol, jímž se napouštějí umělá zrna kávy, lisovaná z těsta, hlíny, žaludů, upražené kukuřice, burských oříšků a podobně s barvivy . Taková zrna jsou zpravidla ze zkažené mouky také těžší, takže vhodíme-li kávu praženou do zředěného lihu, klesají ke dnu, kdežto čistá zrnka plovou na povrchu. Poněvadž mnohé  směsi kávy pražené  jsou nespolehlivě a kromě toho káva pražená bývá častěji porušena, dává mnohá hospodyně přednost nákupu syrové  kávy a pražení doma a sama si teprve z pražené kávy dělá směs.

Po domácku používáme pražítek buď jednoduchých, zařízených na míchání kličkou., při nichž odpadá dosti nepříjemné protřásání, jak bylo nutné u starých pražítek kranicových. Příhodnější jsou pražítka válcovitá nebo rožňová, zařízená k topení lihem nebo plynem, kterých lze po odsstranění pažítka použíti jako vařáků. Spotřeba lihu nebo plynu je v nich velmi malá, cena pak dosti přístupná. Veškerá káva má se před pražením čistě přebrati, v měkké vlažné vodě vyprati a pak zase pečlivě usušiti, neboť mohé druhy kávy, zvláště zelené bývají často olovem, mědí, berlínskou modří a jinými látkami barveny, které se při pražení neztratí,nýbrž naopak tím více do zrnek vniknou. Že při sbírání, vylušťování, sušení a balení se s kávou zláště čistě nezachází, jest rovněž známo. Má-li káva zachovati všecky cenné své součástky, třeba ji pražiti mírně, aby nebyla ani příliš tmavá, ani bledě žlutá, nýbrž měla barvu kaštanovou. Nesmí se pražiti prudce, protože by se vnitřek neupražil a nezužitkoval. Nesmí se též pražiti tak dlouho, až by se potila. Přepražená káva hořkne a ztrácí svou vůni. Pravý stupeň pražení je, počnou-li se zrna mastnotou pokrývati. Pražidlem otáčejme zvolna a vyvinuje-li se již prchavý olej, protřásejme je. Jakmile se káva začíná potit, odstraníme pražidlo s ohně, otřásejme jím ve vzduchu, až se trochu ochladí a úplně vychladla, načež jí ihned dobře uschovaáme. Pražením nabývá zrno vávové  na objemu  30-58%, ale ztrácí váhy 15-30%, takže z 1 kg kávy surové získáme jen 700-850 g g kávy pražené. Při pražení rozkládá se tuk a bílkovina syrového zrna, čímž vznikají aromatické látky, část kofeinu vyprchá a jeho cukr karamelisuje, čímž zrno hnědne. Pak obsahuje káva pražená kofeinu průměrně 1-3 %, dusíkatých látek 14%, tuků rovněž 14%, cukru je 1% z původních 9-12%, bezdusíkatých látek 32%, buničiny nestravné 26%, tříslovin nestravných 5%, minerálních látek 2% a vody

Uchování kávy

Káva uschovává se ihned po pražení do vzduchotěsných nádob. Vzorem pro takové nádoby je schránka s  mírkou.

K čemu použít „lógr“ aneb na co kávová ssedlina?

Kávová ssedlina, která se obyčejně vyhazuje je stále ještě dobrá vepřům a také  drůbeži i holubům svědčí vmíchaná po částech do jiného krmiva kde to jde. Jinak poslouží výborně místo pilin při zametání schodů, chodeb, zvláště, když je tam mnoho prachu po odstraněných kobercích. Vlhká ssedlina znamenitě poutá prach. Znamenitě se také osvědčuje na olejovaných podlahách. Tyto se nejprve za sucha umetou, pak se usušená ssedlina napojí podlahovým olejem a posype na podlahu, která se umete. Olejová ssedlina pojme všechen prach a podlaha je jako znovu natřená. V nejjednodušším případě je dobrým podkladem pro desinfekční podklady do plivátek :-))

Káva se vaří

především z dobrého druhu kávy nebo lépe řečeno z dobré směsi. Nejlepší po druhu mokka je java, americké druhy nemají bohaté příchuti kávy arabské. Třetina  mokky a dvě třetiny javy, nebo směs dobrého ceylonu s javou nebo směs všech tří druhů dávají nejlepší odvar. V obchodě jsou pohotově také různé směsi hotové, o nichž se neví co obsahují. Třeba jakost vyzkoušeti. Nicméně ani nejlepší druh nedá dobrého odvaru, nebyla-li jeho přípravě věnována péče náležitá. Voda k vaření kávy budiž vždy měkká, není-li jiné než-li tvrdé po ruce, budiž tato před upotřebení převařena. Přidávání sody – dvojuhlčitanu sodného pro změkčení vody se nedoporučuje, neboť tím nabývá káva nepříjemné příchuti. Nádoba k vaření buď vždy vymyta a vypláchntua, nikoli se starou ssedlinou, jak je to mannoze zykem z důvodů domnělé úspory. ze staré ssedliny rovněžz jako z čerstvě semleté kávy, na které voda příliš dlouho stojí, vyluhuje se tříslovina, která kávě nedodává  ani příjemnější chuti, ani lepší jakosti. Totéž platí o přísadě různých náhražek, neboť to jest pak vždy jen káva napodobená. V nádobách otevřených nebo takových, jichž nelze dobře uzavříti, tedy na příklad v hrncích, ztrácí vařená káva všeckosvé aroma. Vaříme tedy kávu vžedy aspoň z části v kávovaru necdhťje jakékolli soustavy. Také kávovary  již přímo naznačují, jak se káva správně vaří. Kávovar činí to správně sám bez našeho přičinění. Vařící voda prodlévá na semleté kávě dobu co nejkratší a zcezená káva chová se v teplé nádobě pevně uzavřené. Kdo nemá kávovaru, použije aspoň cedidla žíněného , pytlíku barchentového nebo nálevkovitého kávovaru, jenž může býti na hrnek nasazen a do něhož se káva semletá vlží a přes ni vařící voda nalévá a cedí. Při tom káva mnoho aroma ztácí. Ovšem některé autority praví, že nálev kávovavaru velmi vonný a chutný obsahuje jen látky aromatické a povzbuzující – kofein a přejí i tomu, aby obsahoval trochu třísloviny a jiné látky extraktivní, čehož docíliti lze jen vařením. Také se při pouzhém cezení kávy spotřebuje více, a proto v úsporných domácnostech se káva raději vaří a ještě cikrokou znešvařuje.  ¨¨

Obyčejně se vaří káva tak, že se do čistého hrnce s čerstvou studenou vodou dá kousek dobré cikorky, která se  rozvaří, pak nasype se od odvaru všechna jemně mletá zrnková káva, nechá se pod pokličkou trochu povařiti, načež hrnec se odstaví, aby se káva rychleji ustála, zaleje se lžící studené vody. Poklička  s hrnce sejme se až tehdy, když káva se má slíti, aby vůně+ kávy nevyprchala. Má-li se to urychliti, procedí se káva hustýcm sítkem- cedníčkem jež třeba udržovat v čistotě. Tomuto způsobu se přisuzuje přednost, že se uetří na zrnkové kávě, která se zde povařením více využitkuje, kdežto v kávostroji se jen spařuje a tím způstává nevyužito mnoho síly a barvy  látek extraktních a třísloviny zrnkové kávy i přísady. Čím déle se však káva provařuje a čím déle stojí, tím více se také vyluhuje třísloviny a chuť kávy se kazí. Účelnější je způsob Liebigův: do vody v hrnci vloží se jemně semletá náhražka a když voda počne vříti, naleje se tento cikorkový odvar do kávostroje na umletou zrnkovou kávu a vyčká se, až se káva procedí. Tento způsob může býti zdokonalen tím, že se s přísadou do vody dá také polovina nebo i o něco více jemně semleté kávy zrnkové a nechá se to přikryté státi 10 min. a pak teprvese leje horký odvar do  kávostroje přes zbytek semleté kávy zrnkové. Vaříme-li černou kávu, bývá velká lžíce 7-8 g mleté kávy na každý šálek vody obvyklou dávkou. Káva tato je silná a podává se ve zcela malých foflíčcích po jídle. Obyčejně  dává se k ní cukr. Celkem počítá se na silnou kávu 1 díl mleté kávy na 8-10 dílů vody, na dobrou na 20, na rodinnou na 25-45 dílů vody.Může tedy 8g dáti goflík s obsahem 80 ccm, nebo nádobu s obsanem 160 cm anebo nádobu s obsahem 200-300 cm. Káva vaří se úsporně jinak na základě zkušenosti dr-Dennstedta, že máčením jemně umleté  kávy ve studené vodě po dobu 24. hodin přejde skoro veškeren extraktivní obsah do vody. Proto místo některé kávové náhraky používá se karamelu , to jest barvy cukrové k obarvení kávy a studeného výtažku. Do láhve s obsahem 1-6 l např. od vody luhačovické, vloží se 10 až 12 dkg jemně umleté  kávy, doleje se vodou studenou do 3/4 , dobře ucpe a po 24. hodin se tím častěji zatřepe, pak se obsah vyleje do hrnce, přidá se karamel a z 1/2 kg cukru, odleje se to 31/2-4 l vody a vaří 25-30 minut. Filtuje a uzavře ve dvou, poněkud oteplených luhačovických lahvích. Zbytek se ihned použije. To stačí pro 2 osoby na 5-6 dnů počítaje na den 600 ccm při rozvržení na 2 dávky po 150 ccm denně pro každého. Třeba tekutinu jen ohřáti a spojiti s mlékem. Úspora je patrna z toho, že jinak pro totéž množství je zapotřebí na jedno denní vaření 25g , což činí při 6 dnech  na něž výše vařená káva stačila 150g, kdežto při popsaném  způsobu spotřeba činí 100g, což značí úsporu 50g.

Výbornou kávou je káva francouzská, která se připravuje tak, že se mletá káva zahřeje na ohni za stálého míchání a horká spaří vařící vodou.

Další výbornou kávou je káva hořící. Ta se upravuje jako nápoj silně hřející a povzbuzující tím způsobem, že do poloviny koflíku naleje se silné horké kávy, která se osladí vydatně cukrem a zaleje likérovou sklenkou starého silného koňaku. Tento se pak zapálí a po chvilce uhasí tím, že rozmíchá se s kávou, která se pije dle možnosti horká.

Káva vídeňská je dříve studenou vodou prosáklá, nabobtnalá a teprv pak vařící vodou ve velkých kapkách procezovaná.

Turecká káva je  káva necezená. Připravuje se a) černá. Do nádoby jen  na vaření kávy určené dřerve, dává se 1/2 l vody a 6 kostek cukru. V okamžiku, kdy počne se voda vařiti, odleje se malý koflík “ fidžán“ vody na stranu a v ostatní vroucí vodu zamíchá se 6 malých lžiček kávy. Jakmile pěna vystoupí na povrch, což trvá minutku, přileje se dříve odebraná voda, promíchá a necezená káva do šálků nalévá.   b) černá káva s kakaem: na přímý oheň se přistaví v nádobě 1/2 litru vody a 8 kostek cukru, jakmile přijde voda do varu, odlejí se 2 lžíce vroucí vody do koflíku a utrou v něm 2 lžičky kakaového přášku. Do ostatní vody zamíchají se 4 lžičky kávy, utřené kakao a nechá se to asi minutku povařiti. Pak pěna na povrchu vystoupivší zamíchá se a káva trochu usedlá se podá. Mnohé turecké kaduny dávají i vanilku.

Uherská káva je chlazená tím způsboem, že nejprve černá káva 250g  na 1/2 litru vody  při ledu nebo ve sklepě se zchladí, pak litr sladké smetany se 125g cukru ušlehá a káva pak s touto pěnou podává.

Káva se prodává jak jsme již řekli zrnková, ale lze také kávu již mletou zakoupiti. Nemá se však kupovati jednak z toho důvodu, že je vyvětralá, jednak že často je porušená. Vyvařenou kávou  ssedlinou, náhražkami jako cikorií , praženými luštěninami, žaludy, obilinami, praženými slupkami kávovými a podobně. Taková káva se pozná tak, jak ukazuje obrázek. Ke zkoušce dochází pomocí čisté vody. Káva čistá vpravo plove na povrchu a nebarví vody. Káva porušená klesá ke dnu vlevo a vodu barví.  Káva se má mlíti vždy bezprostředně před upotřebením, nikdy do zásoby. Zrna mají býti umleta prostředně jemně, při hrubě mleté  kávě nevyužitkujeme všech součástek, kdežto kávu na prášek umletou možno zavařiti jenom do sáčku. Necháme-li mletou kávu v mlýnku delší dobu ležeti, ztratí svou vůnij jakož i příchuť v krátké době několika hodin. Proto se káva mele vždy v domácnosti bezprostředně před upotřebením. Velice účelné je, když kávový mlýnek je spojen s neprodyšnou schránou na kávu praženou a hned také s odmírkou pro semletou kávu.  Hlavním požadavkem je, aby se mohlo zaříditi mletí i na zrno nejjemnější a výkon při tom nebyl namáhavý. Výkon se dá usnadniti tam, kde je zavedena elektřina, připojením malého  motorku k mlýnku na proud.

Kávovník

A nakonec jak jinak- něco o kávovník, ať máme kávu pěkně kompletní

Kávovník je strom, nebo keř, vždy zelený, s tuhými lesklými listy a krásně bělostnými, hvězdovitými květy, jenž v divokém stavu dorůstá 5-6 metrů, pěstuje se však v sadech pro plody jen do výše 3m a z těchto plodů těží se káva. Také se však pěstují některé druhy jako malé stromky pro ozdobu. Káva pochází hlavně z dvou druhů. Kávovníku liberského (coffea liberica) a kávovníku arabského (coffea arabica),  které se pěstují v přečetných odrůdách. Jakost kávy závisí pak nejen od druhu a odrůdy, ale i od polohy a půdy sadů kávovníkových. Kvete po 8 měsíců, hlavně však od března do dubna a poskytuje jeden stromek 4-5 kg zrna.

Kávovníkový sad na výměře 10 hektarů mívá 4500 kávovníkových stromků Jsou však také sady až 200 hektarů veliké a 100 000 stromů čítající. Dozrávající plod je peckovice, podobní třešni. Zprvu zelená, později žlutá, červená  a v dozrání jako švestka modře fialová, která má dvě pouzdra a v každém jedno zrno. Dělníci česají celé peckovice a jedinec jich zčesá nejvýše za den 100 l. Tyto peckovice je třeba nejdříve usušiti. Většinou se to dosud děje ve zcela primitivních sušárnách, jen v Brazílii, kde velké množství kávy se pěstuje, zařízení jsou už technicky dokonalé, v závodech, opatřených vylušťovacími stroji. Jinde však i vylušťování děje se pracně rukou. Je zapotřebí nejprve vyluštiti zrna z usušené peckovice a pak ještě vyloupaná zrna znovu sušiti a zbaviti pergamenového obalu. Načež se zrna dosušují a třídí, většinou opět ručně ženami a dětmi.

V Arábii a vých. Indii se plody usušené válci mačkají a váním pak obalů svých zbavují. V západní Indii pak ovoce čerstvé hned válci mačkají , pak je máčejí ve vodě a nabobtnalé blány opět válci a síty odstraňují. Na Javě házejí načesané plody na hromady, aby se zapařily a zkvasily, takže pak tlučením v kadlubech snadno se obaly odstraňují. Blanité obaly nakonec se odstraňují mlýnky kávovými. Ve VEnezuele zbavují zralé plody obalů přímo ve strojích zvaných – desrecenzadorech- kde plody úzkou štěrbinou tlačí se na válec, otáčející se a četnými tupými hroty opatřený. Pak je shazují do vyzděných jam a ponechají nějaký čas kvašení. Suší je pak na výslunných dvorech cihlami dlážděných.

Nedozrálé ovoce poskytuje kávu horší jakosti. Ze 100g svěžích plodů kávovníku se získá 38,3 kg suchých a ze 100kg těchto po dosušení  a vyluštění zbude 47 kg surové  hmoty, tedy ze 100kg načesaných plodů zbyde jen 15,4 kg zrn kávových. 1000 stromů kávových poskytne tak 1500 kg kávy.Přihází se také, že místo dvou zrn nachází se pouze jedno zrno kávové, které je dokonalejšího, válcovitého tvaru. Taková zrna se po třídění zvláště vyhledávají a přicházejí do obchodu jako káva perlová.

zajímavé odkazy novějšího rázu:

3 Odpovědi to “Káva”

  • Nevanka:

    Četla jsem letmo, je to na mě moc dlouhé. Ale zaujal mě ten lógr, ač hodně používám v domácnosti ocet místo úklidových prostředků, lógrem bych nezametala. :-)
    Nejvíc by mě asi chutnala káva Uherská. :-)))

  • Veska:

    Dobrý článek,muselo ti to dát práci to je jasné.
    Nejvíc mě zaujal odstavec na co se používá lógr … na krmení vepříků(už jsem někde psala ,že jsem z nich vychovala závisláky)a taky ho používám jako ochranu záhonků před slimáky (jen nesmí napršet)a pak jako peeling
    (přírodní a zadarmo )

  • alaska:

    No jo, tak to bylo hodně těžký :-). Nejvíc se mi líbí komentář, že káva se nemá užívat na lačný život.

Přidejte komentář na Veska