Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

A je to zase tu. Už snad nevratně. Už snad nenasněží!! A jako každé jaro, vzbouzí se ve mně netušené síly, o kterých si na podzim vždy myslím,že už se nikdy neobjeví :-) . To je ta nádhera přirozeného roku v hospodářství- i když upřímně, my se zase moc nepředřeme :-)) A spolu s jarem vstávají panu domácímu vlasy hrůzou na hlavě, protože každý podzim proklamuju, jak příští rok bude klidný, nic nechci, vůbec nic. Nic nebudeme dělat a budeme se jen kochat a jen tak si občas něco zasadíme :-)). Pak však přijde leden, kdy se už nosí domů ze skleníku hlína a začíná se vysévat celer, následují papriky a z trošky už jsou dvě bedničky celeru a pár truhlíčků paprik, takové a makové a ještě nějaké. Pan domácí obrací oči v sloup, ale druhým dechem objednává v zahradnictví muchovníky, kustovnici a jednoho chlapa a několik ženských rakytníku. Projíždí inzeráty a nakupuje sazeč brambor- sama se divím- vždyť letos máme sázet jen trošku :-)).

A pak přijde únor, papriky i celer začínají vylézat, ale není zatím kam sázet, ruce svrbí, inzerátů na různé stroje za koně přibývá, ale naštěstí není auto, které by je dovezlo :-) a pak , pak je tu konečně březen. Jenomže i když to vypadá, půda je pořád zmrzlá, nejde nikam kopnout, i kdyby člověk chtěl a tak je taková zvláštní vyčkávací nálada.

A teď, teď je to tu. Já chodím kolem chalupy s paličkou, s velikými hřebíky a rámovou pilou, za mnou děti a hrdinně mě povzbuzují. Na zavolání pana domácího se tajně schováváme, protože kdyby zjistil, že jsme někde s pilou a hřebíkama- nedej bože v jeho dílně, tak , tak, tak to bysme to prostě – to strašně nutný, životně důležitý nemohli dodělat. :-). Pak si počkáme až někde daleko vláčí louky s koňma, což značí, že bude dlouho pryč a rozhodně doděláváme ke dvěma fóliákům a jednomu skleníku ještě jeden malý, ale velmi potřebný fóliáček na papriky, aby v tom ostatním nezavazaly :-). Prostě zatlouct velikou palicí čtyři kůly, obít to prknama co tu najdeme a pak, když pan domácí přijde, děti natěšeně ukazují, co jsme vytvořili a jemu už naštěstí nezbývá nic jiného ,než si pronést své obligátní “ kdo to bude uklízet?“.

¨No, ale fóliáček stojí a stačí už jen pořádně zašít plachtu na poloskružích, které jsme měli kdysi na koňském voze jako držák na plachtu- ano, fólii šijeme, protože nemáme žehličku a sešívačku nemůžu najít :-))- Jenomže to trvá dlouho a pak přijde dvoudenní vichřice a tak se vydáme do potoka na igelit a zítra a pozítří nás to čeká znovu. A tak zatímco pan domácí dělá docela užitečnou práci, my máme radost :-)))

Navíc se nám podařilo pana domácího přesvědčit, že potřebujeme nutně 100 nových sazenic jahod, že s tím vůbec nebude mít žádou práci, že jen zrotavátoruje a provláčí nové místo :-) , a že bysme měli obnovit trochu slepice…… a před chvílí jsme dostali 40 nových zahradních malin….

Taky tak rádi děláte věci, které vůbec, ale vůbec neumíte? :-))A taky vás to nejvíc baví? A taky máte radost, když se to alespoň trochu povede? Nemusí přece fóliák vypadat vždycky jako fóliák. Někdy je trochu dekadence potřeba i do zcela běžných záležitostí, aby ten život nebyl příliš fádní :-))

4 Odpovědi to “Jaro”

  • Vendulka:

    Klárko, to je krásný článek! ;-))…musím se smát…:-D. Mějte se krásně :-)

  • jari:

    Teda Kláro, to je krásně jarní čtení :-) já chci za vámi na kopec…taky fůru věcí neumím a ty mně zásadně baví nejvíc, ale mně asi baví všechno, akorát si to vždycky musím připomenout, když děti začnou dělat něco, co ještě nikdy nedělaly a jsou z toho šťastné a já mám strach, že si ublíží a tak furt dokola…jaru zdar a foliákům zvlášť a těm s paprikou huráááá :-)

  • Veska:

    Nádherný článek,normálně se v tom vidím ,taky čekám až manža je někde na druhém konci a na mě nevidí a já začnu něco kutit a on to jasně musí potom dodělat a já ho chválím jak je šikovný,že já to takto nevymyslím ,ale první krok musím sama … letos jsem takto vysela do dřevěných bedniček sazeničky salátu a ty stůj co stůj musím ochránit od nájezdy hnusných slimáků,sazeničky zdárně vylezly ale i slimáci ,takže vyhlašuji nekonečný boj
    zatím mě bedýnky stačí ochránit silnou vrstvou pilin a manža mi stloukl přes ně poklop s folií…

  • jé to mi dneska sedí.. taky jsme se zrovna prokousávali něčím novým, co jsme vůbec neznali.. dneska jsme to završili sázením levandulí a olivovníků. To bylo taky otázek, jak mají velké kořeny? jak moc hluboko? kolik vody? jaká půda? ale oproti předcházející šestiměsíční práci na kamenné zdi, schodišti s benátskou dlažbou a terasou už to byla třešnička :-)
    zítra už jen úklid a můžem se vrhout zase na něco nového!
    zdar a sílu.. jdeme spáát.

Přidejte komentář na artbook