Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

U nás je to podobné jako o Vánocích. Jako nekřesťané Velikonoce neslavíme- tedy tak  jak je jejich slavení obvyklé. Přirozeně se do této doby ovšem odráží odcházející zima, snášející slepice ostošest, vyrůstající první byliny a tak vlastně tak nějak přirozeně Velikonoce slavíme :-)) Víceméně je to takové přivítání jara, ale protože děti rozum pobraly a mají rádi mazanec a beránka, tak u nás tyto nezbytné atributy nechybí. Navíc k nám každý rok chodí zajíc, který po lese poschovává spoustu nezdravých věcí. Děti si pověsí na strom večer svůj plátěný pytel a druhý den na stromě buď visí, nebo ne. Už zhruba tři neděle počítají, jak dlouho ještě ? :-) Máme i malovaná vajíčka, protože na umělé hodiny výtvarné výchovy a pracovního vyučování nezbývá příliš času ani chuti, tudíž tyto předměty se doma odehrávají za pochodu díky přirozeným ročním svátkům. Moc rádi bychom v dětech pěstovali jakýsi alespoň minimální vkus a zapomněli tak na průmyslové barvy – bohatě by nám stačila cibule a cibule a cibule, ale děti to vidí jinak. :-)) A tak je zelený stůl, červená kuchyně a podlaha modro-žlutá.

Podle české stravy lidové byly Velikonoce za pohanských dob oslavou jarní rovnodennosti, tedy vzkříšení celé přírody ze zimního spánku. Jako jiné výroční svátky s sebou přinášejí mnoho starých zvyků, z nichž některé, např. vynášení Mořeny- Morany, spadají právě do pohanského období. K pozdějším zvykům pak patří stavění máje, pouštění věnečků a velikonoční pomlázka.

Ale zpátky k jídlu :-) Právě o Velikonocích se spolu setkávají dvě krajnosti – Křesťané začínají nejdelším  a nejpřísnějším půstem, který vrcholí právě na Velký pátek a dále se pokračuje hojností a štědrostí v jídle . Půst na Velký pátek byl nejpřísnější v celém roce. Jak píše Miro Zlatúš z Letovicka “ Na ten deň každé, e ten névečí spoščenec, keré celé rok nende do kostela, de do kostela líbat křížek“.

Důležitou součástí tohoto velkého pokání za celý rok byl ovšem i přísný půst, tak přísný, že sám hospodář obyčejně nejedl celý den nic, jen vajíčko po slunce západu, a také nekouřil ani nešňupal – myšlen tabák pravděpodobně :-))

Ba někdy muži dodržovali podobný zákaz po celou dobu postní vůbec a rozšířili jej dobrovolně i na lihoviny. Slečna Ruterlová z Nové Paky pak píše: „Celý půst tatínek nevzal piva do úst, ani rum do čaje a také nekouřil“.:-))

Na Velký pátek, tu se pak běh života již téměř zastavil. “ Na Velkej pátek se nemá chleba píct ani ohňa rozdělávat ani zem orat, že když Syn Boží zemřél, že se nemá zemijó hébat, že má všecko bejt klidný. “ Dospělí na Velký pátek často ani nejedli nebo aspoň nemastili. Pokud se pak v ten den vůbec vařilo, tak jen jednou denně. Obyčejně to byla polévka s chlebem nebo brambory s mlékem, jako např.  na Českomoravské vysočině.

Ostatně i v celém pašijovém týdnu byla strava velice skromná. “ To se dělá na Škaredou středu číčka lebo hrách, na Zelený čtvrtek čúčková  polívka a kyselá máčka a v ní krájený vejce, na Velkej pátek si vzal každej u sedláka chleba a sejra, to se ani oheň nerozdělával. Na Bílou sobotu se pekl chlíb, napřed se sážou dolky a pak chlíb– tak píše- B . Strřínková. Za to se  již dříve na Květnou neděli, kdy se místo palmových ratolestí světí kočičky, objevuje zvláštní obřadní pečivo. Tak v Podkrkonoší, hlavně na Vysocku, pekou z kynutého těsta „ptáčky“. Více o velikonočních ptáčcích v příštím týdnu, nastojte- při pečení velikonočních ptáčků :-)). Na Křivoklátsku v týž den dávaly zase hospodyně dětem i čeládce tak řečené“ boží dárky“, totiž drobné pečivo různých tvarů a mezi nimi opět ptáčky.

Dny následující po Květné neděli, různě podle barev nazývané, na př. Modrá ponděle, Šedivý outerý a Škaredá středa nebo Žluté pondělí, Modré úterý a Černá středa, nepřinášejí s sebou zvláštních tradičních pokrmů. Teprve Zelený čtvrtek a někde až na Velký pátek objevují se obřadní jídla, a to nejprve opět v podobě pečiva – jidášů.O těch však více zase až při jejich pečení. V tento den se má pojídati i hojně ovoce, aby člověk byl zdravý. Má se snísti i něco zeleného, aby nebolelo v krku — zde se projevuje právě pro jarní svátky příznačná touha po čerstvé zeleni, jako symbolu probuzené přírody. Tak právě na velikonoce se podle staré zkušenosti  vařívala poprvé zelená polévka z jarních bylinek, v Podkrkonoší hlavně z Libečku- vopychu, jinde z opence, řebříčku, fialkového a jahodového listí, jak doporučovala M.D.Rettigová. A podobně i jiná jídla s bylinkami, ať už s kopřivami nebo s vonným opencem, jemuž se připisovala zvláštní  léčivá moc.

Podle Vševěda je pak „openec“ tzv. zádušník, drobná pyskatá rostlina s květy fialovými, někdy růžovými, jež obecně od dubna do června kvete v křovištích, u plotů zahrádek, na lesních luzích, mezích, někdy i lukách a náleží mezi oblíbené polévkové bylinky jarní.Obr. viz wikipedia Podle pan Janči je to pak popenec břečťanovitý, který tlumí průjmy, zlepšuje trávení a celkově zlepšuje látkovou výměnu.

V tento čas se pekla také nádivka, jinde bílá hlavička, jinde svítek. Někde s masem, někde bez masa, ale rozhodně s vejci a právě zase mladými bylinkami. Z toho tedy velmi dobře vyplývá, jak naši předkové rádi kořenili pokrmy jarními zelenými bylinkami a tento chvályhodný zvyk se udržel do nedávna alespoň o Velikonocích. Dodávaly tak bylinky jídlu nejen svěží chuť, nýbrž i zvyšovaly jejich biologickou hodnotu.

Pokud mluvíme o přísném půstu, platí ten však pouze pro Katolíky. Protestanti byli dobrovolně zdrženliví a stejně tak podobně to měli Evangelíci. Nemají tolik předepsaných postů, ale drží si určitou zdrženlivost.Pro Židovský národ pak je v tuto dobu velmi důležitý svátek Pesach, který se také nazývá často svátkem nekvašených chlebů nebo židovské velikonoce. Je to jeden z nejstarších židovských svátků vůbec, jelikož příkaz k jeho dodržování byl dán ještě před darováním Tóry na Sinaji. Tento svátek se ještě s dvojicí svátků Šavu´ot a Sukot řadí mezi tzv. poutní svátky, které mají každý rok připomínat cestu z otroctví směrem ke svobodě. Je to svátek osvobození židovského národa a zároveň slavnostní probouzení půdy a země.

Mezi sváteční velikonoční pečivo patří bezesporu mazance , ovšem dnešní mazance už nejsou stejné, jako ty původní. Do dřívějších – tedy ještě do konce 18. století se přidával do těsta tvaroh, aby byly lepší a kypřejší. Proto také staročeské Kantorovo Kuchařství uvádí předpis na „syrnej koláč velikonoční “

V dnešní době jsou to samozřejmě také beránci, které pečeme z různých křehkých či piškotových těst. Např. tento beránek nebo tyto dva jiné– jeden z nich kynutý.

Nejvýznamnějším pokrmem velikonočním byly bezesporu vejce. A to již od dob pohanských, neboť jako zárodek života nejvýmluvněji hlásají slavné vzkříšení celé přírody. Také k vejcím pojila se celá řada pověr. Tak. např. na Boží hod má si celá rodina rozděliti a spolu snísti  jedno společné vajíčko, aby se celý rok držela pohromadě.Když pak někdo během roku zabloudí a vzpomene si, s kým vajíčko pojedl, tu vyjde z veškerého nebezpečenství.

Hlavní úloha vejcím však připadá až na velikonoční pondělí, i když je někde chlapci, řehtající řehtačkami a klapající klepáči, protože zvony odletěly do Říma, dostávají již na Bílou sobotu.Skoro všude se totiž dává pomlázka v pondělí, když chlapci vyhánějí, ať již mrskáním nebo poléváním, z děvčat lenost. Za tuto podivnou pozornost jsou odměňováni vejci, která bývají doma barvena, ať již cibulí na žluto nebo mladým žitem či přížinky z ozimů na zeleno, nebo nejčastěji na čeveno starodávnými „třískami“, nebo jen papírem z cikorky, který ovšem staří pamětníci jako hříšnou novotu přísně zatracovali. :-)

Dávat právě červená vajíčka o velikonocích je prastarým zvykem slovanským. V červené barvě- barvě srdce skrývá se totiž i symbol lásky. Proto také dar červeného vejce znamená vlastně vyznání lásky. Vejci se tedy na velikonoce nešetřilo a nejen, že se rozdávala, ale také se jedla. Jindy jsou vejce pouhou pochoutkou, ovšem na velikonoce jsou nezbytností. Žlutí se jimi mazance, mažou koláče. Když se pak všechna vejce spotřebovala a na někoho se o pomlázce nedostalo, tu to hospodyně v některých krajích vynahradily ještě v sobotu před zrprovodní nedělí. Tak na Domažlicku navařily  hodný hrnec“vajec na rosol“, kterým říkaly také „klechtny“. Vařily vejce ve vodě s kmínem a solí a když pak byla vejce uvařena, nakleply skořápku a nechaly vejce v téže vodě do druhého dne rozležet. Klechtnami však již nadobro skončilo vaječné hodování.

7 Odpovědi to “Velikonoce”

  • Vendulka:

    Díky za krásný článek! Popenec…a zrovinka jsem dnes přemýšlela, co je to za bylinku…díky díky :-))

  • toffo:

    Velký pátek, když jsi se zmínila o Domažlicku:
    http://toffo.blog.cz/1004/velky-patek

    • díky toffo, mám ráda tahle čtení. Kdysi jsme měli velikou knihu z antikvariátu- Luhačovické zálesí, ale nakonec skončila u jednoho pána z Luhačovic :-), kam patří a to bylo taky úžasné počtení.

  • banditka:

    A jsou vlasky zpusobne slepice? :) Moje adoptivni sousedka rikala, ze to jsou potvory a zanaseji, kde se da. Ale jajca jsou pry vystavni.

    • Vlašky jsou výborný kompromis mezi Českou zlatou kropenkou, která je velmi hrabavá a neomrzavá :-) a něčím, co se dá lehce sehnat.Vejce mají o něco malinko menší, ale jsou bílá, vlašky krásně snáší co do kvantity a nezanáší, pokud – co máme vyzkoušeno my, mají kukaň jednu alespoň na 6 slepic. Tedy když je jedna kukaň na víc jak na šest, už mají tendenci si začít hledat někde jinde. Máme jich teď 17, dvě kukaně a snáší poctivě do nich a na jedno místo pod kurník – to supluje třetí kukaň :-))

  • janka:

    No hezky se to čte, jen mi řekni, jak to ty vaše slípky dělají, že snáší bílá vajíčka, na čem záleží? Na druhu slepice?…Jo a popenec už jsem nasbírala a nasušila, jelikož Ten starší má nějaký zánět močáku , no tak si říkám , že se to bude hodit…a hezky to voní…

    • Jidáš vzkazuje, že jim lijeme na zadnice savo :-)))))))
      ale vážně, máme ještě dvě šumavanky a ty snášejí hnědá a jinak vlašky koroptví a ty mají čistě bílá vejce. Je to plemenem slepice- vlašky jsou super :-)))

Přidejte komentář na Vendulka