Mám maminku, která nebyla nikdy žádná vášnivá kuchařka. Dávala mně a mojí sestře do života rady typu – „nejen chlebem živ je člověk“ nebo „nejlepší kuchařky vyrůstají v rodině, kde matka neumí vařit“ .-) a má velikou zálibu ve sbírání krásných kuchyňských předmětů a v dětství tolik nenáviděných kořenek, které jsme museli umývat. Bylo jich nekonečně mnoho. Z NDR, z NSR, z laboratoře, ze železné neděle, kdy se mnou chodil táta po Praze a vykřikoval oslavné ódy u každé popelnice a ne všechny kořenky byly plné koření, nicméně to nevadilo, protože to nebyl jejich prvořadý účel :-). Výhodu to má tu, že jsem některé zdědila, ač se maminka stále těší plnému zdraví .-)- to jen předcházím zbytečným nedorozuměním :-)). A další výhodou je, že maminka pochopila, že některá její ponaučení nepadla na úrodnou půdu, a že mě osobně ten chleba, co nás živí, moc baví a maminka teď kupuje různé drobnosti do kuchyně mně a já mám z nich dost velikou radost. Dnešní oběd například se moc hodily formičky na soufflé, které se mi zvlášť líbí. Jsem za to ráda obzvláště proto, že pan domácí je dost velký pragmatik a díky tomu tak něco jako dárek u nás funguje stylem „jasně, objednej si to, když to potřebuješ !“. Takže nejprve člověk začne přemýšlet, zda to opravdu potřebuje … a u toho obvykle skončí :-))))
Dnes se stalo několik zásadních věcí. Nejen, že na dnešek nasněžilo, ale především pěkně mrzlo, takže ze skleníku, kde byla veškerá má práce z posledních dvou měsíců, hezky nakelímkovaná se stalo krematorium :-). Je ale zajímavý, že to, co bylo ve fóliácích přímo v zemi, to většinou vydrželo. Bazalka v jednou květináči je napůl zmrzlá a černá a napůl krásná – prostě takový přirozený přírodní výběr. Pukancová kukuřice mi tam nepěkně visí z poličky omrzlá dolů, rajčata jsou v čudu, zůstaly potvory ty malý rybízový, který jsou hlavně pro zlost. Co mě fakt mrzí jsou různé dýně, ale taky nějaké vydržely. Otázka je, co bude dnes v noci. Prostě zasadíme co zbyde a už nikdy nebudeme přemýšlet o tom, že bysme v sobotu jeli na farmářský trh do Skalice s přebytkem sazeniček – jak říká pan domácí- dokud nejsou peníze nezbytně nutné a je jich dost, žádná zbytečná aktivita nazmar!!!! Navíc došel opravený foťák a tak už nebude stránka tak smutná a hlavně – přežila snad Arnika, můj nejdůležitější medikament, takže třikrát sláva !
Na dnešní oběd, který vypadá moc hezky a je kupodivu velmi rychlý a 
jednoduchý je třeba jen pár surovin. V první řadě brambory jako příloha. Potom na terrinu a soufflé – z tohoto množství je terrina o velikosti jednoho biskupského chlebíčku a šest malých soufflé- 400 g balkánského sýru, 80g přepuštěného másla, 150 g mouky celozrnné pšeničné, 4 žloutky, 6 bílků, trochu soli- pozor, balkán už je dost slaný. Dále pak čtyři rajčata, svazek řeřichy. Lněné semínko a sezam na vysypání formy. Cca 80g másla do brambor- může být i přepuštěné. A pak řeřichovo-majonézovo-kefírová pěna – 1 vejce, 250 ml oleje, sůl, lžíce hořtice, svazeček řeřichy, 3 lžíce kefíru.
Nejdříve oloupat, nakrájet a v osolené vodě uvařit brambory do měkka. Oddělí se žloutky od bílků, žloutky se spolu s balkánským sýrem a máslem rozmixují, přidá se trochu soli, kefír a nakonec se jemně vmíchá mouka a ušlehaný bílek do tuhého sněhu. Formy se vymažou máslem, vysypou se lněným semínkem spolu se sezamem a na dno se položí na kolečka nakrájená rajčata. Polovina se schová na vršek. Hmota se nalije do forem na plátky rajských, zvrchu se položí opět rajče- nepokládám na soufflé, jen na terrinu a dá se péci při 180-190 st. asi 25 minut. Po vyndání z trouby se ostrým nožem objede okraj a krásně vyklopí.
Pak už stačí jen majonéza, kterou lze udělat podle tohoto receptu či tohoto videoreceptu ovšem s tím, že se do ní přidá ještě před mixováním řeřicha a po umixování kefír a domixuje se.
Uvařené brambory se rozšťouchají spolu s máslem, nakrájenou řeřichou a nakrájeným rajčetem a ozdobí se na talíři majonézovo-řeřichovo-kefírovou pěnou.
Vše to vypadá náramně jedle!
Pomrznutí sazeniček je mi taky líto. Nám omrzly jen kraje pár lístků u dýní. Jenže poloha naší pidizahrádky orientované na jih, mezi vyhřátými zdmi našeho velkominiměsta ležícího v nížině se nedá srovnávat s vaší polohou. U nás spíš hrozí, že co nedoroste do července, v srpnu seschne a spálí se, nepomůže ani zalévání. Letos zaschly během těch pár dní tepla poupata tulipánů.
Úžasný recpet, nádherně vzhledný a chutný, to musím vyzkoušet! Starých brambor je ve sklepě pořád dost a dost, tak budou mít alespoň nějaké využití. Jen s těmi rajčaty je potíž, domácí z tchánovy zahrádky ještě nejsou a ta kupovaná mi prostě nechutnají, takže asi budu muset počkat na léto, až koupíme nové a hezké brambory a až budou sluníčkem provoněná rajčata ze zahrádky. Bože, já se tak těším!
Jinak zahrádky je mi líto, já letos ještě nic nesázela (taky nemáme zahradu, jen veliký balkon, který bych v tuto dobu měla už zaplněný truhlíky se semínky), ale nějak semi to časově nehodilo, tak jsem nakonec ráda … :-) Ale ono se něco ujme, hlavu vzhůru :-)
Kláro všude je to stejný,já včerá večer držela smutek za zmrzlé brambory a řepu a nějaké kytičky
bazalku jsem naštěstí přikryla a celer taky ,odešly mi akorát ty co byly odflákle přikryté
protože foukal vítr a někde to přikrytí nadzvedl,u záhonu jahod které jsem taky zakryla doufám,že
přežijí protože už kvetly v plném proudě,stejně tak meruně a jabloně …
Jídlo vypadá nádherně těžce jedle … kořenky,kořenečky a různé staré porcelánové věcičky to taky moje nemoc,
sem zdědila po babičce ještě ze staré poprcelánky Thurm celou sadu kořenek modrých třešní i s válečkem na nudle a kafemlejkem,dozami na kefe a rejžu jsou jako nové jen je mám furt na půdě protože se mi nikam nevlezly ,takže čekají na dalšího majitele
Tak zrovna dnes jsem, si říkala, jak vy tam v tom skleníku topíte…asi netopíte, my dnes v noci, jak to kleslo pod nulu, šli obíhat nádrže s vodou a topit, ráno sice melouny vypadaly taky dost podezřele, ale jak se oteplilo, tak už dobrý,teď mě napadlo, že kdybychom měli nějaké přebytky, tak bychom vám to po mých rodičích mohli poslat…ale zrovna dýní asi tolik nemáme…no tak to tam nějak zvládněte
Oběd vypadá skvěle hned bych se k vám pozvala…:)))
No Janko, zatím netopíme, uvažujeme o malém skleníku do stráně i s kamnama, ale zatím jen už dlouho uvažujeme :-). Tady je to fakt, jak to vyjde. Dýně se mohou dávat ven až v červne, což je strašně pozdě, ale tak to má být, něco vydrželo, nějaká rajčata se vysemenila :-))) a teď je hledám ve skleníku jak houby- ty nepomrzly :-).A naopak mrkev a petržel dostaly do té vysušené půdy dost vláhy. Uvidíme co na to čerstvě zasazené jahody, těch by mi bylo líto, je jich 110 a dalších 150 přesazených našich – ale věřím jim !! :-) díky Janko a měj se krásně
za ten pomrzlý skleník by někdo zasloužil, nejspíš ten ta to počasí, ach jo, je mi to líto…ale oběd vypadá náramně optimisticky, přeji i takové myšlenky :-) jenom ještě otázka: myslíte, že to bude dobré i z kupovaného balkánského sýra? nebo mám nějak upravit, odsolit či kombinovat s tvarohem? nemám moc zkušeností s tepelnou úpravou sýrů a tvarohu, jste pro mně veliká inspirace :-)
:-) nějak to zvládneme, musíme. Vloni to pomzrlo na záhoně druhého června :-(((. Sýr- zrovna tentokrát jsem měla hodně slaný- díky těm ostatním surovinám se to krásně rozmíchá a slaný sýr nevadí- spíše konzistence, měla jsem hodně uleželý- měkčí než je běžný kupovaný balkán. TAkže když ne balkán, volila bych spíše nějaký mazlavější sýr. Blaťácké zlato, ale balkánu bych se nebála. Myslím, že může stačit pro běžnou rodinu i poloviční dávka na jedno jído .-)
Tak tady naše chlouba – ořechy – to taky odnesly.. Z holých větví visí spálené černé cáry :-( Jahody se drží, a zbytek vypadá nezasaženě. Tak držím palce, aby aspoň něco přežilo a zdárně dorostlo.