Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

 Vážení, tak upéci cukroví není vůbec nic proti tomu, když se má přejít k logistice a nějak ho „vyexpedovat“. Ono upřímně i to pečení, když to člověk nedělá jen pro sebe je celkem zodpovědné. Například na poslední další linecké dělala těsto Eliška – dostala důvěru:-) a pan domácí se pak už jen z povzdálí usmíval – smál a neodpustil si nějakou obligátní hlášku. V tomto případě – „mě tady prostě nikdo neposlouchá, já jsem říkal, že Eliška těsta dělat nebude !“  Trochu jsme ho utřeli tím, že to nevadí, že to bude pro nás !:-).  Těsto prostě bylo výborné, ovšem po upečení hořké a tak jsme pátrali a dopátrali se příliš vehementního strouhání citrónu, až na krev.  Bio nebio, když je toho moc, tak je to prostě hořký.  Tak jsme z druhé poloviny udělali linecký koláč s jablky a Eliška si posteskla, že zrovna, když to dělala, tak si říkala, „juchů, už umím úplně sama linecký.“:-)

Linecký je vůbec prevít. V troubě není termostat – jeho absenci nepochopí nikdo, kdo ho má.  Nízká teplota – linecké bílé, přiložit, a než člověk otevře troubu a přejde 2x místnost,tak už zdaleka není bílé, spíše budeme mluvit o antonymech. Vzadu to peče víc, vepředu méně, pak foukne do komína a všechno je jinak. Zase se ale dobře skladuje a hezky balí. A včera při tom největším slejváku se Eliška odebrala do Prahy, že pojede stopem a že vezme ssebou první kilo cukroví. Pan domácí měl strach, že bude nabízet řidiči, já zase, že by mohlo skončit u pražských bezdomovců, které Eliška minule podarovala Rachadovými sušenkami. Cukroví  bylo baleno s nábožnou úctou, papír, okrasný vystřižený ubrousek z ukradeného zeleného papíru dětem, děti pobíhající kolem – to už ne, to už stačí !! :-).Pak to nějak vymezit opět jemným papírem, zabalit, napsat složení – to už se Eliška i pan domácí chytali za hlavu, když jsem šla pro papír a pero, zda budu psát ještě „Liebesbriefy“ a všem rukou a na 12 stránek :-), ale cítila jsem prostě nutkání napsat z čeho to je a tak mě vytočili, že jsem tam zapomněla  vanilku. Pak jsem začala balit měsíček, že jsem ho k tomu slíbila a to už začali pomalu odcházet z místnosti. O udělání hezkého razítka s obrázkem z pěnové hmoty jsem si bratru raděj zakázala říci :-)

Minulý týden jsem využila auto známých co jelo pod kopec a po hodině zpět, že přivezu krabice – jaká naivita!  Nakonec jsem sehnala spoustu tatrankových a nesla je ty dva km od silnice v batohu, v tašce, v pravé i levé ruce. Zkoušela jsem i pod kopcem koupit papírovou tašku, že bych do ní dala cukroví pečlivě zabalené v krabici od tatranek, ovšem ve všech třech papírnictví na mě koukali s nelíčeným údivem – papírové tašky??? U nás? V papírnictví? No tak to jsme nikdy neměli ! :-) 

Nakonec sms – sedím v autobusu – je mi souzen, zcela mokrá – ovšem cukroví v papíře, v krabici, v plátěné tašce a igelitové tašce sedí vedle mě a má vlastní sedačku !!! :-) a ještě malá douška – právě se snažím prakticky vyzkoušet, jak funguje mentální hubnutí – takové to hubnutí, kdy člověk věří, že zhubne a ono to samo :-) protože jak jinak  se má hubnout, když se musí ochutnat každé cukroví a každá várka, zda je to dobré a nemůže to udělat nikdo jiný. Pan domácí  na vše říká, že to není ono, že neví co mu na tom nesedí, ale že to zjistí. Při 18 tém kousku mě to vždy trkne. Dětem chutná všechno a o Elišce vůbec nemluvím :-)

 

Vánoční kokosky

A protože jedno z mých oblíbených vánočních cukroví jsou malinkaté kokosky, o kterých jsem tu už ale psala jako o “ zákusku “ velkých kokoskách a protože bych nerada, aby se  na vánoční stůl vůbec nedostaly a potažmo do vánočníku , vytahuji je z historie a vkládám aktuální foto miniaturní verze. Je to poprvé v životě, co se naskytla příležitost vyfotit tento miniaturní hrníček – kromě slivovice a tak se příložitosti okamžitě chápeme :-)

Neliší se ničím, snad pouze tím, že na tyto malinkaté kousky lze použít v podstatě jakýkoli krém,  protože je to jeho skutečně zmenšená verze.  Samozřejmě lze použít i originální kokoskový.  Tyto malinké jsou zdobené polevou z čokolády na vaření, másla a cukru.

4 Odpovědi to “Vánoční kokosky”

  • Kikus:

    Tak už se pečou! :-) Bezvadný způsob jak upotřebit vždy přebývající bílky :-) Možná zkusím i bezlepkovou variantu…

    • Kikus:

      Tak už se i upekly, provoněly celý byt a zanechaly báječný pocit uspokojení. Já si nikdy nemyslela, že kokosky jsou tak bezva pečivo! :-) myslela jsem si, asi ze zážitků z dětství, že kokosové pusinky a podobné pečivo je nevděčné a téměř nikdy se nepovede. Ale ode dneška kokosky řadím mezi své oblíbené počiny, nejen se stoprocentní chutí a oblíbeností u rodinných příslušníků, ale i s tím bonusovým relaxačním, uspokojujícím a naplňujícím efektem, který pro mě mají třeba rohlíky podle Tvého vzoru…

  • Tytka:

    Vy jste výborná!Fakt, zvedla jste mi náladu!Právě tu řeším z čeho před vánoci zaplatit to a to a pak ještě tohle a v rámci řešení té nepříjemné situace jsem si řekla,podívám se na kopec a přečtu si raději Klářin nový článek.Ne, že by se tím ta situace vyřešila, ale je mi líp!…a půju péct kokosky:o)
    Takže díky!

  • janka:

    Tak čtu o malinkatých kokoskách a pak se poněkolikáté dívám na (předpokládám) tvůj prst…pak kouknu na svůj a říkám si , že to je fakt miniatura…:)), já už si říkám, že nic nepeču, no jo ale chci ještě zkusit to a ono, a dávám to vše mezi okna dětem do pokojíčku, už tam mají nějakou tmu…( máme malá okna..:))dvě větší krabice jsou perníčky a pak kolem různé mé hokusy pokusy..
    Ps: Kláro objednávám u tebe ( neboj cukroví ne…), nějaká speciální semínka dýní…:))jestli bude možno…
    Janka

Přidejte komentář na Tytka