Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Dnes jsem složila maturitu z managementu, když jsem po dobu tří dnů zaměstnala všechny známé, kteří mohou mít na návštěvě nějakého cizince, který by mi mohl zaplatit z jeho internetbankingu startovný a já mu to mohla poslat v českých korunách, protože naše banka si za takovou transakci v neeurech, jen za poslání peněz z ČR do ciziny,  účtuje 500,- a to odmítám zaplatit už z principu. Naštěstí známe pár lidí, kteří jsou velmi ochotní, ale problém je, že ne často mají takového cizince po ruce. Jeden měl. David. Ten zase ale žije v Praze s kozama a nemá notebook, intenet, natož internetbanking. Zase ale má u sebe na návštěvě dva vstřícné cizince, jejichž účet mi přijde ohromně vhod. A tak bylo třeba najít ještě jiného společného známého, kterému poslat ty české peníze. A taky bude muset David zítra najít v Praze nějakou internetovou kavárnu. Tak jsem mu nabídla ještě rodiče pana domácího hned nedaleko,  i s volnou návštěvou krásného parku vedle a přemýšlela, jak mám rodičům pana domácího sdělit, že zítra ráno je navštíví náš známý s dvěma přátelli, vezme si od nich voucher do parku, na chvíli navštíví jejich počítač a zda by mu mohli rovnou zaplatit?:). Ale to mě minulo, protože David napsal, že to je trochu z ruky.  Vše se úspěšně tedy  podařilo a teď už se může stát maximálně to, že zjistím, že jsem úplně mimo plán těhotná a dlouhé běhání tudíž padá. To je možná Caso mnohem jistější než brašny na koně a potenciální vožení dětí v nich.

Pan domácí je zcela logicky proti každému organizovanému závodu, takže mou revoltu každý den (přestává až když začnu plakat, že mě vůbec nechápe) komentuje přáním, že mi tu uspořádá maraton soukromý. Petra na to odpověděla – „Myslí tím, že pojede na Sáře a požene tě před sebou s plným batohem z Penny?“ Takže až uvidíte někde dvojici, jak jeden běží s batohem podle fáborků, druhý za ním na bílém koni a bude blízko Penny market, pak to znamená, že platba od Davida nedošla, cizinci se ztratili, platba šla tak dlouho, že dalších x přihlášených navíc nad limit mě předběhli a já utíkám před jásajícím panem domácím, který bojkotuje každou organizovanou akci. 

A teď tedy k včerejší večeři, velmi rychlé, ale výborné a u tohoto receptu je důležité zachovat skladbu koření. Ta dělá z tohoto jídla jídlo výborné.

Rychlá rýže se zelím

Třeba je na rýži: jasmínová rýže, černucha setá neboli black carraway, sůl, hrst sušeného měsíčku lékařského, cibule a olej. Na směs: balíček suchých sojových kostek, olej, 1/2 hlávky bílého zelí, velká cibule, 3 střední mrkve, sůl,   půl lžičky garam makhani masala, lžíce maďarské papriky, 3 lžíce rybízové marmelády, kukuřičný škrob, voda, sojová omáčka shoyu –  1 dcl, asi 100 g buráků.
Na salát: druhá půlka bílého zelí, sůl, 1 lžíce kardamomu i s tobolkami, sůl, asi tři polévkové lžíce zeleného pepře, olivový olej, trochu octa, trochu cukru,špetka namletých feferonek, trochu vody, zavařený salát červené řepy s červeným zelím

Nejprve dáme rozpálit olej, na který vložíme na drobnou nakrájenou cibulku a rýži. Osolíme, přidáme černuchu setou, zalijeme vodou a necháme vařit.

Mezitím si zalijeme horkou vodou suché sojové kostky.

V hrnci či veliké pánvi si rozpálíme olej, přidáme na drobnou nasekanou cibuli, nastouhanou na široké nudličky mrkev a nadrobno sekané buráky a vše orestujeme. Přidáme zelí a restujeme. Po chvíli odsuneme na pánvi směs, přilijeme trochu oleje a na prázdné půlce osmahneme slité sojové kostky, které osolíme a poprášíme paprikou.

Jakmile jsou orestované, smícháme opět vše dohromady se zeleninou, přidáme sojovou omáčku, marmeládu a vše promícháme. Poprášíme kukuřičným škrobem a jakmile se škrobem promícháme, přilijeme jemně vdu – postupně a tolik, aby sos nebyl řídký.

Salát uděláme tak, že nakrájíme na jemné nudličky zelí, přidáme salát z červeného zelí a řepy, přidáme špetku sušené feferonky, nadrcený zelený pepř a drcené kuličky kardamomu – tobolky před drcením odendáme. Přidáme trochu octa, olivového oleje, trochu cukru a vody.

Podáváme vše společně. Jedno  doplňuje druhé.

Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny  jako e-knížka Zelenina z Kopce  a Veganské recepty z kopce– čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.

17 komentářů to “Rychlá rýže se zelím”

  • Anonym:

    Na jaký závod že se to chystáte, to mi nějak uniklo …postřehla jsem, že usilovně trénujete…ale kam?? ..já se občas také nechám hecnout na nějakou podobnou šílenost a pak se to snažím natrénovat :) letos mě kamarádka ukecala na 4 závody, první se běží začátkem dubna v Jeseníkách, no tam bude ještě i sníh :)

    • No já bych si to s dovolením nechala jako takovou více osobní záležitost, takže jste to nepostřehla správně, nebylo kde :-)

      • Anonym:

        Jasně, v poho :) …. moc ráda čtu Váš blog …dobré inspirace na vaření… a skvělé komentáře :) ..a třeba se „někde“ v horách potkáme

    • Konečně jste mi to osvětlila. Mě tu neustále balamutí, že běhá proto, že jí to baví a pro radost a ona zatím „trénuje“ jak tu čtu :)Zrádkyně!

  • caso:

    Maraton (a delsi) se naprosto vymyka ostatnim organizovanym zavodum. Prirovnal bych organizatory k tem, co planovali a realizovali zeleznice, ci obecne verejnou dopravu. Vzdalenost samozrejme clovek muze ubehnout sam, ale ten zavod a jeho atmosfera vytahne i lidi, co by to sami nedali. (Jinak sdilim pohled pna domaciho na organizovane veci / tedy aspon to, jak jsem jeho pohledu porozumel).
    A jeste par pravdivych historek, z nekolika mych absolvovanych:
    – pri prvnim jsem zaznamenal mezi startujicimi bezce o berlich, vypadlo to jako detska obrna. Velmi jsem jej obdivoval, tedy jen dokud kolem mne po startu neprosvistel nekolikanasobnou rychlosti, neb berle vyzival jako dalsi koncetiny a v podstate cvalal.
    – dalsi zavod jsem bezel celou dobu s clovekem, ktery do vystrelu kouril jako zbesily, mel obrovskou nadvahu (bez prehaneni tak 40 kg v bruchu), bylo mu urcite nad 60 let. Nejdrive jsem myslel, ze mu brzo utecu, pak jsem videl, ze brzo utece on me a nakonec mne asi 200m pred cilem chytil za ruku a s obrovskym zrychlenim mne provlekl cilovou paskou. Jeste nez jsem stihnul vyklopytat z prostoru dobehu, tak uz zase kouril a velice svizne odchazel na panaka.
    – to ze jsem jakozto nejmladsi ucastnik v jednom zavode skoncil uplne posledni, vitez mel o 35 let vice nez ja a na start prisel o holi, uz ani nezni zvlastne.
    – a specilene pro Vas Klaro – jendou mne asi o 20 minut porazila zena v ukoncenem 6 mesici tehotenstvi.

    Dospel jsem k nazoru, ze maraton je pouze otazka psychiky, telo hraje velmi podruznou roli. Dokonce jsem to experimentale overoval, a jeden rok jsem se vubec nepripravoval (poprve po 6 mesicich jsem bezel az pri maratonu), a nebylo o tolik horsi / lepe receno stejne spatne/ jako kdykoliv jindy.

    • Tak to jsem se upřímně pobavila :). Osobní zkušenosti jsou k nezaplacení. Já zatím absolvovala jen jeden, sice taky v horách, ale silniční. Probíhal tak, že tam bylo 80 lidí na startu – prvních 30 km mírně do kopce a posledních 12 z kopce. Těch zmíněných necelých 80 se ihned po startu rozvrstvilo po trati – to znamená – okamžitě mi uteklo a já si podle rad pana domácího(on sice pořád brblá, ale pořád mi hrozně pomáhá.)) běžela zpočátku velmi pomalu a přede mnou na dohled asi 150 metrů, se usadil jeden cca. 70ti letý pán a ten běžel takto 150 metrů přede mnou od startu až do cíle. Já ho pak poctivě poslouchala, když přešel do kroku, přešla jsem, když zacválal, začla jsem cválat. Doběhli jsme touto metodou start – cíl, bez předběhnutí jediného závodníka celých 42 kilometrů. Ovšem na tom 30 kilometru, kdy se to konečně začlo svažovat dolů se mi milý pán ztratil a já to naivně připočetla zvýšenému tempu, nikoli zákrutám terénu a tak jsem to trochu nakopla a asi po kilometru myslela, že tam umřu :)). A zhruba uprostřed stál pán o holi, na zcela prázdné silnici čekal na dalšího závodníka, bylo mu asi sto, a když mě viděl – křičel s naslouchátkem – „bóóóóóže – vy taky běžíte? Abyste si něco neudělala!“ Dodnes nechápu, co tím myslel! :) A pan domácí s ostatními dětmi v cíli mě prošvihli(to ještě byl se mnou – bylo to poprvé no:), protože nečekali, že to doběhnu tak záhy po našem kamarádovi, tzn. jen 25 minut. A tak jsme si dali aspoň pívo a jeli domu. No ovšem nyní je to v terénu a metrů nahoru to bude víc jak na Jungfrau, ale zase – je tam veliká výhoda. Přesně v půlce, když nezahnu a poběžím stále rovně, jsem po sedmi kilácích doma, a jak říká Petra můžu to vzít i přes to Penny :), takže to je takový milý soukromý bonus. :)

      • caso:

        Osobne mam, podezreni, ze ti mechovati ucastnici i divaci jsou nejake nadprirozene bytosti, jsou pri kazdem zavode, a porad vypadaji tak, ze by potrebovali pomoct prevest pres cestu, az na ten drobny detail, ze ubehnou desitky kilometru bez viditelne namahy…
        Jak je clovek za pulkou, tak uz je to v suchu, akorat je problem urcit tu pulku, ja osobne ji mivam nekde mezi 39 az 41 km (u klasickeho maratonu), do te doby mne porad jeste ceka ta horsi polovina …
        Taky by mne zajimalo, odkud prameni ta rada, ze se ma bezet na zacatku co nejpomaleji, kdyz jsem to zkusil, tak to bylo hrozne utrpeni a jeste dlouho trvalo. Osobne proste porad bezim co muzu, na zacatku muzu trochu vic, na konci o dost min. Stejne je poslednich 10 km jenom silou vule, tak aspon to netrva tak dlouho.
        Ty metry nahoru zni dobre, jeden pekny zavod se beha v Rohacich, pres 6 vrcholu, to je taky masakr. Aspon clovek nema cas na krece, kdyz se porad meni sklon terenu. Su zvedavy na Vase vypraveni z letosniho zavodu.

        • Naprostý souhlas. Když jsem tu pobíhala a připravovala se minule, domluvili jsme se s kamarádem, spíš hecli. A pan domácí měl v noze 11 šroubů. Já měla za sebou několik měsíců a on z milosrdenství řekl, že se mnou taky jeden týden poběží, aby mi nebylo smutno. Začal z nuly na 12 kilometrech. Druhý den šel se mnou 19 a zhruba na patnáctém se otočil a běžel mojí rychlostí pozadu a vyparávěl mi při tom, že ho napadlo, že by tedy mohl běžet se mnou i ten maraton, že by si vzal kletr a na každé občerstvovačce vzal dětem nějaký banány :-). To mé sebevědomí zcela dorazilo. Naštěstí mu ty šrouby běžet nedovolily :. Tento týden jsme honili po místních loukách ppl – oba a pan domácí se zcela bezelstně ptal, proč běhám tak pomalu? A ještě neopoměl dodat, že jsem běžec, jak naše dcera tanečnice:). Škoda, že jste jí nikdy neviděl tančit. Pak by tato jeho poznámka dostávala zcela jiný rozměr :)

          • caso:

            Jednou byl u nas kamarad v predvecer zavodu, a kdyz jsem se bavili ze druhy den bezim maraton, tak rekl, ze to urcite bude trvat dlouho a on by se sam otravoval, sedl do auta, koupil si boty a druhy den bezel bez jakekoliv pripravy se mnou. Ze zacatku jsme bezeli spolu, ale asi po 10 km se oddelil, a se slovy „zacina to byt nuda“ vypalil dopredu a videl jsem ho az v cili. Ja to ovsem nenecham na sebe dolehat, proste se nedam ovlivnit kdejakym zbrklonem. V tomto uz mam dlouhou praxi jakozto absolvent sportovni tridy jsem obcas prijel na zavody, a zjistil, ze jsem prihlaseny na prekazky, ktere jsem v zivote nebezel. Cely zavod mi trvalo prijit na ten rytmus, abych je nesrazel misto preskakovani. Pred dalsim kolem mne souperi chodili prosit, at trochu na startu pockam, aby mohli probehnout a nebyli ohrozeni troskami mnou srazenych prekazek. A to nemluvim o tom, kdyz jsem svuj prvni orientak dobehl nejem po limitu, ale uz tam ani nebyl cil, vse bylo sbaleno a organizatori shaneli vrtulnik s termovizi …

            • :-)) Hele, než jsem se rozhodla před třemi lety, že si absenci jiné místnosti vynahradím během – rozuměj, absenci místnosti, kam se můžu zavřít na chvíli sama, nebyla jsem nikdy moc sportovní typ, ale rodiče mě odjakživa dávali každý rok na angličtinu a někam sportovat. Začala jsem třeba hrát tenis a pořád hrála u zdi, protože jsme nebyli žádná tenisová rodina a rok, dva, tři a pořád u tý zdi a docela poctivě jsem tam hrála. A pak mě ambiciozní táta přihlásil na pohár aktualit a tam shodou okolností všichni vypadli a já se dostala do boje o druhé a třetí místo. Byla jsem někonec třetí, ale tam už to nebyla otázka náhody a byla jsem třetí 6:0 6:0 teda opačný poměr vůči mě:). Táta má doma ještě pohár a mně to pomohlo, protože od té doby jsem nemusela hrát tenis. A pak si řekl, že by bylo fajn, kdybych šla někam sportovat, aby ti chlapci…. a tak mě přihlásil na lukostřelbu a tam jsem první měsíc potkala pana domácího :). No a od té doby jezdila neustále někam na závody a když střílíte, tak vám svítí takový semafor jak na silnici. A normální je, že všichni střílí do terče. Já se o to snažila, ale jednou při závodech začal semafor velmi rychle blikat a důvod byl můj šíp, který prostřelil přívodní kabel :)). A já byla tak ráda, že nemusím pro šíp daleko za terčovnice :). Měla jsem ráda ty hospody večer, když se dostřílelo :). No a běhání pokračuje v podobném duchu. Velmi neuvěřitelné historky v málo uvěřitelných situacích. :)

              • caso:

                Musim rict, ze opravdu nevim jak si vylozit pasaz „…aby ti chlapci…. a tak mě přihlásil na lukostřelbu …“:
                Jedine co mne napada, ze aby si chlapci davali pozor.
                Strelba na kabel mi pripada o dost obtiznejsi nez strelba do terce, tak nejak jako to rozstrelovani sipu dalsim sipem (asi je zrejme, ze jsem v lukostrelbe naprosto nedotceny).
                Historky bych rad slysel / cetl, vypada to nadejne.

                • Jednoduše :), máte čtrnáctiletou dceru a napadne vás, že je lepší, bude-li se věnovat sportu, místo chochům, ale byl to špatný úsudek :).
                  K šípu – no bodejť – představte si fotbalový hřiště, na jednom konci terče a ve dvou třetinách meta a celý prostor mezi byl můj a já trefila jediný kabel co tam byl – to je mnohem lepší než nějaká desítka :-))

      • Hned jsem si po přečtení článku vytipovala závod a ohromil mě, stejně jako další konverzace o zkušenostech z maratónů. Jsem ráda, že i někdo jiný má stejné zkušenosti z chvostu jakéhokoliv závodu, ale už jsem si na to zvykla a nedokáže mi to sebrat radost, že to dokážu zvládnout. Trochu jsem se tebou nechala inspirovat a až sleze sníh a led (běh mě v tuto roční dobu opravdu netěší), prodloužím trasu, přes les směrem na Velké Popovice, do pivovaru na jedno malé a zpět ;-) S tou neexistující místností jsme na tom stejně. Držím palce.

        • Milá toffo, kdykoli napíšete komentář, je to pro mě strašně flustrující. Už tu není ani kousek čokolády na vaření a zase vidím na obrazovce tučně napsáno toffo:). Vždy mi to udělá obrovskou, ale obrovskou chuť. Ještě, že sem nepíše nikdo, kdo si dá přezdívku After eight! toho bych vymazala :-)))
          No a chvosty – jasný, chvosty jsou naše. Na tom minulém jsem ale nebyla úplně poslední, to bych se zase moc podceňovala. Ještě asi pět doběhlo za mnou. Horší je to s časovými limity. Včera jsem chtěla běžet pro olej, ale po dvou kilácích prodírání v čerstvém prašanu jsem to vzdala a jsme bez oleje :). Na Sáru je tam moc zima, ne mě moc sněhu. Nevaříme :)

          • caso:

            A uz se to tady ukazuje, to jsou vzdycky reci, jak je clovek posledni a vubec rad ze je rad, a pak vyjde najevo, ze vlastne konci vicemene na bedne, a jednou byl az paty, ale to bylo proto, ze ten den bezel maratony tri a pri druhem si zlomil nohu.
            Ledaze se jedna o zavody, kde serviruji misto bananu „after eight’s“, to by potom bylo fajn vzit k batohu aj vozik.

            • :-)) no já při tý vaší zmínce o sportovní škole tady trochu zapochybovala no:-). Jinak teda pečlivě pročítám Van Lysebetha zas a znovu a on tam má báječnou pasáž o tom, jak jogu je důležité prožít předem. Každou ásanu pěkně.Připravit na to mentálně tělo a ono si to zapamatuje a pak už to jak naučený stroj udělá. No a já to mám tak nějak s tím během. Mnohem víc času prosním a prorelaxuji a pak se spoléhám na paměť mysli a zatím to končí většinou konstatováním, že jsem předpřemýšlela nedostatečně. :-).

              A ještě k těm pěti vrcholům, co jste psal. Vloni jsem se poprvé doslechla o Beskydské sedmičce. Jenže pak jsem zjistila, že je tam přihlášeno 3500 lidí!!! To už je fakt ultramasovka. Ale zase bejt poslední tam, to už by byl docela pech :-)

  • Klaris:

    to vypadá chutně! akorát by mi to doma děti nejedly :( a taková úderná hospodyňka abych vařila muži a sobě a pak dětem něco jiného, ehm nejsem..nebo že by dostaly suchou rýži? (jako vždy když se odvážu typu dál-bat a oni prohlásí fůůj)
    a to koření..hm určitě tu byl někde odkaz, kde takové koupit, může být ještě jeden pro lenochy, kterým se to nechce hledat? ;)
    díky!

Přidejte komentář na Klára