Společné učeí s dětmi přináší často okamžiky neuvěřitelné, častěji pak dětské odpovědi jsou zcela racionální, jen my, pod tlakem mnoha let vzdělávání, bereme je jako úsměvné
Nedávno to byla angličtina a určování zvířat. Došlo na klokana…… jak zcela přirozeně odpoví dítě, když chcete vědět, jak se řekne klokan? :)
Já jsem teda jako úplně náhodou učitelka angličtiny a můžu potvrdit, že podobné jazykové nadání mají všechny děti, co znám. A tak se pravidelně rok co rok u příležitosti lekce o lidském tělu dozvídám, že části těla jsou (foneticky) nous, hlouv, vlous, ouk atd. A pokaždé je to podobné a pokaždé mě to potěší. Opravdu:))
a P.S.: Moje děti nejsou výjimkou.
Tak u nás jednou něco jako „klowan“ a jednou „what?!?!“. :)
Tak jsem se zeptala svého dítěte a prý „kloukl“:-) To mi připomíná slovní úlohu v matematice: Odjíždíme na školu v přírodě v pondělí 5.6., jedeme na 5 dní, kdy přijedeme? A dítě odpovědělo „no přece v pátek, to je jasný!“ No je to jasný:-)
Pan domácí říká „australian jumping goat“ :-)
MOc hezký! :-)) Zkusila to VErunka doma na dětech, otočila se k Šimonovi a ptá se, jak se ŠImone řekne anglicky klokan. Ten se zamyslel a zcela suverénně řekl – rabbit! :)
Ale kloukan už je velmi blízko!
Yes!:) Takže to bude nějaká ještě více anglicky znějící variace na kloukana:D Něco jako kloukHan?? :D Nebo THE kloukan?
Škoda, že to není ten Skippy! Taková odpověď by byla tak krásně dětská, úplně bych chtěla být tím dítětem, co takhle odpovídá…:D
Pojal to trochu americky – je to Klóóókn! :-)
:-)
…“kloukan“ …? :D
Jinak samozřejmě hezké dopoledne na kopec! Jsem úplně zapomněla pozdravit.
Skippy? :o)