Co noveho na kopci

Rohlíky jsou moje noční můra. To správné zamotávání a zatáčení……Často se nedařily a

tak jsem je přestala dělat a dělala raděj housky, které se daří už dobře. Ale nedá mi to, tak jsem je zase zkusila :-)). Nejsou na 100 % celozrnné, obsahují 28% mouky pšeničné hladké. Dnes se povedly, nakynuly a jsou hezky křupavé, tak pevně doufám, že už se budou vést i nadále.

K snídani stačí bohatě jen s bílou kávou , není třeba žádné máslo ani pomazánka, rohlíky si bohatě vystačí sami.

Nejprve si v troše mouky uděláme z droždí a mléka kvásek. Když vzejde, přidáme zbylou celozrnnou mouku, sůl, semínka a tolik vody, aby vziklo pěkné ale ne tuhé těsto- musí být lepivé. Přidáme olej a pečlivě hněteme za postupného přidávání hladké mouky. Těsto je hezky hnědé, tečkované semínky a nelepí. Dáme ho i s mísou ke kamnům nebo na teplé místo kynout. Nechávám alespoň dvě hodiny. Jakmile těsto vykyne, těsto přenesu na pomoučněný vál, rozválím – ne úplně na tenko a nakrájím trojúhelníky. Každý trojúhelník zabalím do rohlíku -balím od širší části ke špičce. Položím na vymazaný plech a potřu rozkvedlaným vejcem a posypu zase kombinací lněného a sezamového semínka. Dám péci do trouby na 230-250 st. C.

1 ufa | 28. listopadu 2010 v 19:10 | Reagovat

Jak já vždy trpím, když pečete pečivo… Nemám troubu, jen remosku, a v té to není ono…ale až si koupíme troubu, nebudu váhat, a budu péct o 106…

2 Klára | E-mail | Web | 28. listopadu 2010 v 19:47 | Reagovat

Já to vůbec neumím porovnat, já jsem nikdy remosku neměla, ani doma nebyla, když jsem byla malá. Já jsem odjakživa zvyklá na troubu. Jednou to přijde teda vaše trouba -ne moje remoska

3 ufa | 29. listopadu 2010 v 8:59 | Reagovat

Třeba ted peču cukroví, a to jde krásně, ale třeba kokosky tam neupeču, protože v remosce nejde nastavit teplota. Prostě se to zapne a frčí to…mám pocit, že na 220 stupňů. Takže mám třeba linecká kolečka na pečícím papíře(plechu ) a jen je vyměňuji, abych zase naskládáním do remosky neztrácela to teplo co uniká při otevření…je to takový drsný, protože se mi tam vejde jen pár koleček, a tak to trvá , mnohem déle, než kdybych měla mít velké plechy…ale nějak jsem si zvykla, a hlavně mě to baví, takže si ani nemám nač stěžovat…
To jsem se vlastně chtěla zeptati…pečete cukroví? Já doufám, že ano, a že si při vašem nabitém programu najdete čas sem na stránky napsat nějaký receptík…hrozně mě zajímá, jak se dělá cukroví z celozrnné mouky…možná bych něco ozkoušela…
Ale samozřejmě vás nechci nějak honit… Lucie Ufa

4 Klára | E-mail | Web | 29. listopadu 2010 v 9:55 | Reagovat

Díky moc za mírné nahlédnutí do světa pečení s termoskou – vůbec si to neumím představit, tedy to pečení ano, ale zvládnout to množství

Cukroví peču – děti nás tak nějak postupem času, jak rostou přesvědčily, že cukrovi tedy ano , takže u nás Vánoce dlouho nebyly Vánocemi, ae postupně, jak nazrály děti, slevili jsme a máme cukroví a stromeček. Dárkům jsme se zdárně ubránili )

Už máme perníčky,ale poctivě čekám, až je nazdobíme a pak sem dám recept a cukroví začínáme péct dneska a budeme péct až do Vánoc, protože ho každý rok najdou a snědí a já peču sériově, postupně dopékám vše, co už nenajdu

5 Madla | Web | 6. prosince 2010 v 12:51 | Reagovat

Nádherné rohlíčky, radost na ně pohledět. Asi půjdu zadělat těsto, protože z té krásné fotky křupavých hnědých rohlíčků se mi prostě spouštějí sliny samy od sebe. Domácí rohlíčky jsou prostě nejlepší, kupované mi vůbec nechutnají.

6 Klára | E-mail | Web | 6. prosince 2010 v 20:58 | Reagovat

[5]: Nám také kupovaný zrovna moc nejedou, ale pro děti to do nedávna byla pochutina na výletech , teď už k mé radosti a zároveň větší práci, začínají také preferovat domácí