Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Posts Tagged ‘rýže’

Omlouváme se za náhlou změnu vzhledu stránky po téměř deseti letech, ovšem GDPR je opravdu náročná úprava,zvláště, když je na naší stránce více než 12500 komentářů neregistrovaných návštěvníků, kteří ovšem vložili svůj email. Změnu stránky si vynutila změna šablony, aby bylo možné GDPR nějak zvládnout. Děkujeme moc za pochopení!

V květnu u nás ještě neroste špenát, ať děláme, co děláme. Zatím jsou to malinké lístky po letošním suchém jaru a tak je dnešní rýže ze špenátu mraženého. Za chvíli ovšem půjde velmi dobře nahradit právě čerstvým. Je to rychlovka!

Potřeba je kulatozrnná rýže, mražený špenát, hrášek s mrkví, cibulka, 1 pórek, trochu oleje, vejce dle potřeby, sůl, pepř.

Nejprve propláchneme rýži, zalijeme vodou tak, aby byla ponořená, osolíme a dáme vařit. Jakmile se voda vyvaří, přilijeme další vroucí vodu. Toto opakujeme tak dlouho, dokud není rýže zcela měkká. Místo vody můžeme samozřejmě použít zeleninový vývar.

Mezitím si osmahneme na oleji hrášek s cibulkou, nakrájený pórek a špenát. Poté smícháme zeleninu s vejce, která necháme řádně prosmahnout. Osolíme a opepříme. Měkkou rýži smícháme se zeleninou s vejci.

Rostlinná mléka jsou poměrně drahá, ale jsou velmi jednoduchá na domácí výrobu, tudíž není od věci znát recept, jak na to. Na jedno, z mého pohledu nejchutnější.

Na přípravu 500 ml mléka stačí 100 g rýže. Záleží poměrně na tom, z jaké rýže se vyrábí. Nedoporučuji rýži Basmati, naturální ani jinak předpřipravenou. Nejlépe se mi osvědčila příprava z rýže na sushi nebo z kulatozrnné rýže. Lze vyrobit i z jasmínové, ale pokud je to možné, volila bych raději rýži kulatozrnnou.

Rýži nasypeme do vyšší nádoby a zalijeme vodou (cca 3 cm nad rýži). Během 24 hodin několikrát vyměníme vodu. Měli bychom brát zřetel na obsah arsenu v rýži (podrobný článek ohledně arsenu lze nalézt na webu d-testu) a rýži proto pečlivě proléváme vodou a vodu odstraňujeme. Po uplynutí 24 hodin rýži naposledy propláchneme, zalijeme vodou tak, aby celkové množství dosahovalo 500 ml (pokud chceme hustší mléko, volíme méně vody). Následně rýži rozmixujeme ponorným mixérem. Mixujeme několikrát, vždy s pauzou cca 5 min, protože nerozmixovaná rýže se usazuje na dně. Každým dalším rozmixováním se zbavíme většího množství zbytkové rýže.

Rozmixované mléko nakonec dochutíme trochou medu nebo různými druhy sirupů.

 

IMG_1778ok-1-1024x768Dostala jsem po babičce stohovací, cca 5l krabice z IKEA a potřebovala jsem zpracovat asi 5 kg másla, tak jsem se vrhla na sušenky a krabice byly bezvadná volba, jak na sebe sušenky nastohovat. Pana domácího běžně různé vychytávky do kuchyně míjí, pokud tedy něco nevyrábím, to si většinou neodpustí své „kdo to bude uklízet? “, když vidí odřezky, pilky, pilníky, hřebíčky – ano, většinou upřednostním hřebíček před vrutem nebo stříbrnou páskou. Proto ho samozřejmě zcela minuly i tyto stohovací krabice. Proto mě velmi překvapilo,  že se mnou zavedl na toto téma ( můj jásot nad tím, jak jsou praktické) dialog.  Otočen ke mně zády reagoval -„ fakt bezvadný tyhle krabice“. Nejprve mi to připomnělo základní poučku jednoho terapeuta, totiž, že ideální interakce je opakování vždy posledních dvou slov věty partnera, pak že dochází k iluzi spokojeného sdílení, ale natolik mě jeho opětovná, osobní iniciativa překvapila, když se znovu ozvalo, „tyhle krabice jsou fakt skvělý“. že jsem byla nucena obejít pana domácího a zjistit, co se mu přihodilo. Měl v podpaždí dvě praktické pětilitrové krabice, úporně likvidoval jejich obsah a pravil, že takových krabic bychom si měli pořídit hodně.

Než se dotluče další smetana na další máslo na uspokojení mé obsesivní potřeby – když už krabice, chce to, aby jich bylo hodně a byly plné různými druhy (jak pošetilé, neb jak krátkodobé), přiložím jednu polévku s medvědím česnekem. A včera jsem ve fóliáku našla super zásobu čerstvých dlouhých lopuchů, tak to si nechám zase na zítra.

Polévka s knedlíčky s medvědím česnekem

 

Na polévku potřebujeme směs zeleniny – mrkev, petržel, celer, cibuli, čerstvou cibulovou nať, žampiony, medvědí česnek, uvařenou rýži arborio, sůl, pepř, bobkový list, miso.

Orestujeme cibulku, nakrájenou zeleninu, přidáme žampiony, koření (kromě misa, to až nakonec) a když je zelenina akorát měkká, přidáme knedlíčky, které vytvoříme z velmi uvařené rýže arborio smíchané s nasekaným medvědím česnekem. Knedlíčky chvilku zavaříme a do polévky na talíři pridáváme půl lžíce miso pasty.

IMG_1569Honzík mi dojel do Klementina a ofotil mi, co jsem potřebovala a tak jsem se dostala k periodikům z roku 1890–1935 a je neuvěřitelné, jak se nám toho mnoho ve společnosti nemění. Stále nacházíme nějakou skupinu lidí, proti které máme potřebu se neustále vymezovat, stále používáme tytéž reklamy a co je horší, stále jim věříme, pokud bychom nevěděli, že je rok 2016, mohli bychom se politicky přenést do spousty článků a nepřišlo by nám to vůbec divné. Stále používáme stejná schémata. S pravidelnou železností je v těchto starých odborných novinách vytažena vždy nějaká novinka, která se v obměnách objevuje v různých článcích v celém ročníku. Taková „bomba“ roku. Jednou z takových stále se objevujících bomb je např. soja. Asi existují nejen ročníkové intervaly, ale i stoleté intervaly. Podobné argumenty, podobná dikce. Uvidíme, co si o soji přečteme v roce 2116.  Nebo politika? Read the rest of this entry »

IMG_1296ok Někdy je nutné odskočit si od gastronomicky lákavých, WHO však nedoporučovaných potravin a dát si nějaký odlehčující čas, aby si následně mohl člověk dopřát zase pár Brillat savarinů. A výhodou je, že je to jídlo celkem rychlé.  Navíc mi dneska ráno volala Helena a tázala se na rozesazování salátů. Jako vážně? Už se seje a sází? Letos nás to nějak zaskočilo a vůbec se mi nechce a kachna hledá místo, kam by si sedla a na nástěnce má na prvním místě pan domácí napsáno – další bedna pro kachnu! Taky se mu nechce. Nástěnku jsme nikdy neměli, ale už byla evidentně potřeba. V obchodě jsme se trochu pohádali o velikost. Pan domácí chtěl o dost větší, než jsme nakonec vzali, já jsem tam byla tentokrát za realistu. To je asi tři měsíce. Pak trvalo nějakou dobu, než jsme si udělali systém, než jsme vymysleli, kam to tam vše rozmístíme a koho bude čí sektor. A pak jsme to slavnostně otevřeli. Od té doby tam ta nástěnka tak hezky visí, sektory jsou srovnané, nikdo v nich nedělá bordel, protože do nich více již nikdo nezasahuje, taková nástěnka je potřeba. To člověk hned ví, co všechno by mohl dělat, kdyby se mu chtělo. A taky jsem zapomněla napsat, že je velmi důležité nějaké strategické místo. Je potřeba ji pověsit někde, kde nehyzdí místnost, není moc vidět, aby se člověk zbytečně nepřepínal kdykoli jde kolem.  A do toho jsem zjistila, že je 23. března, což znamená, že už mám jen necelý týden, než se udělají daně. A už by měl být asi zaset mák a petržel. Já bych tak jela do lázní! Read the rest of this entry »

Začíná jaro, to je paráda. To je nejhezčí okamžik, kdy člověk vidí z okna, že už to bude, vyběhne na zahradu a za chvilku se poslušně vrátí, protože z okna je to zatím přeci jen teplejší :). Dětem přišel nový balík, skákací plocha trampolíny – na balíku od ppl bylo napsáno, „1 x 4,5- doskákala“ a já jsem hodně zvědavá jak s námi bude letos kooperovat „to“. Taky je u vás „to“ skoro další člen rodiny, který se neustále schovává, není ho vidět a jsou na něj kladeny vysoké nároky? Takové tajuplné „to“. A „to“ nás  nechává většinou hodně v očekávání a přesto, že „to“ se zatím samo nikdy pořádně neukázalo, ani neprojevilo, dnes a denně na něj spoléháme. „To by se mělo zalít, to by se mělo zamést, to by se mělo uklidit – „to“ je zcela nepostradatelná součást našeho života. Jak se má „to“ u vás?

Dnešní jídlo je velmi prosté a rychlé a přitom dobré, s jedním bonusem navíc, totiž absencí pšenice, potažmu lepku. Nemusíme mít pšenici ve stravě každý den a díky takovýmto receptům si ani neuvědomíme, že bychom ji měli postrádat.  Navíc tedy je tento recept i návodem, jak si zpestřit omelety, které běžně doma děláme. Pokud použijeme litinový lívanečník, budou se péci samy, budou zcela jiné, než klasická přehnutá plněná omeleta velikosti talíře. Servírování je praktičtější  a každou omeletku lze navíc dochuti přímo v lívanečníku ještě nějak jinak. Read the rest of this entry »

Dnes jsem složila maturitu z managementu, když jsem po dobu tří dnů zaměstnala všechny známé, kteří mohou mít na návštěvě nějakého cizince, který by mi mohl zaplatit z jeho internetbankingu startovný a já mu to mohla poslat v českých korunách, protože naše banka si za takovou transakci v neeurech, jen za poslání peněz z ČR do ciziny,  účtuje 500,- a to odmítám zaplatit už z principu. Naštěstí známe pár lidí, kteří jsou velmi ochotní, ale problém je, že ne často mají takového cizince po ruce. Jeden měl. David. Ten zase ale žije v Praze s kozama a nemá notebook, intenet, natož internetbanking. Zase ale má u sebe na návštěvě dva vstřícné cizince, jejichž účet mi přijde ohromně vhod. A tak bylo třeba najít ještě jiného společného známého, kterému poslat ty české peníze. A taky bude muset David zítra najít v Praze nějakou internetovou kavárnu. Tak jsem mu nabídla ještě rodiče pana domácího hned nedaleko,  i s volnou návštěvou krásného parku vedle a přemýšlela, jak mám rodičům pana domácího sdělit, že zítra ráno je navštíví náš známý s dvěma přátelli, vezme si od nich voucher do parku, na chvíli navštíví jejich počítač a zda by mu mohli rovnou zaplatit?:). Ale to mě minulo, protože David napsal, že to je trochu z ruky.  Vše se úspěšně tedy  podařilo a teď už se může stát maximálně to, že zjistím, že jsem úplně mimo plán těhotná a dlouhé běhání tudíž padá. To je možná Caso mnohem jistější než brašny na koně a potenciální vožení dětí v nich.

Pan domácí je zcela logicky proti každému organizovanému závodu, takže mou revoltu každý den (přestává až když začnu plakat, že mě vůbec nechápe) komentuje přáním, že mi tu uspořádá maraton soukromý. Petra na to odpověděla – „Myslí tím, že pojede na Sáře a požene tě před sebou s plným batohem z Penny?“ Takže až uvidíte někde dvojici, jak jeden běží s batohem podle fáborků, druhý za ním na bílém koni a bude blízko Penny market, pak to znamená, že platba od Davida nedošla, cizinci se ztratili, platba šla tak dlouho, že dalších x přihlášených navíc nad limit mě předběhli a já utíkám před jásajícím panem domácím, který bojkotuje každou organizovanou akci.  Read the rest of this entry »

Někdy člověk fakt spěchá. Nechce žádný instatní blafy, ale musí dodělat různý věci, které nepočkají. Například pošťačky. Ty nepočkají. Jezdí k nám k silnici, což je dva km od chalupy a vždy napíší zprávu, že vezou balík. Ale chtěla jsem se proběhnout a tak jsem tam naběhala 12 kilometrů kolem schránky, než nepřijely. Naše milá poštovní doručovatelka je na horách, zpráva nepřišla, mě bolely nožičky a ponorný mixér, naše spotřební zboží, leží na poště.  A tak jsem se vrátila,  musela udělat tu majolku ručně a taky nějaký oběd a to rychle, protože nečekaných 12 kilometrů vezme trochu víc času, než ke schránce a zpátky. ( Ve čtyři pak zapípal telefon a na něm zpráva “  Bohužel se nepodařilo váš balík doručit, leží na poště tam a tam….Takové zprávy miluju.) A tak přišla na řadu superrychlá kaše. A bez mléka, protože holky se otelí až za měsíc a půl.  Ovšem je to recept pro mlýnkaře. Ten kdo ho nemá – tedy mlýnek na obilí, musí si dát času více na rozvaření rýže. Read the rest of this entry »

Tak tento článek je pro mě velmi dvousečný. Já osobně totiž nemám ráda náhražky. Samozřejmě je vždy diskutabilní, co je to náhražka. Zda se jedná o náhražku, nebo samostatný produkt. Pro mě osobně jsou jednoznačnou náhražkou produkty, které jsou průmyslově vyrobené, nepřirozeně a s přídavkem zbytečností, které v podobném, leč přírodním produktu logicky chybí. Proto jsem za poslední půlrok, kdy jsem zcela vyloučila jakékoli živočišné produkty, zcela a jednoznačně odmítala margaríny. V jakékoli podobě. Ne tak oleje. Miluju olivový olej, slunečnicový a své ořechové doma udělané. Vařím proto takové věci, které jsou tuhých tuků prosté a nedělá mi to žádný problém. S mlékem je to naprosto identické. Vzhledem k tomu, že jsem se nenaučila pít kávu, nemám potřebu mléka do kávy a všude jinde lze mléko nahradit vodou. Dobrovolně se vzdávám kakaa :-).

Je to ale pár dní, co se mě zeptala Lucka na rostlinné mléko  a přišla samozřejmě s vodou na můj mlýn, protože já ráda výzvy. Zkusila jsem mléko ovesné a ze syrové rýže a po zadělání několika mís, mixéru, času stráveného tím, že jsme cedila a vařila a cedila a vařila, zjistila jsem, že mléko a jako mléko – výsledný produkt, který mi vyšel, jednoznačně nestojí za tu snahu. Pan domácí ochutnal ovesné mléko a zcela nediplomaticky ho vyprskl z úst se slovy, to raděj budu žvejkat oves. Mně chutnalo prostě jako oves prostý a tak jsem si říkala, že nevidím důvod, pokud bych ho použila například na ovesné vločky,  proč si nedat oves s vodou, když je to mnohem jednodušší, než oves s ovsem v jiné konzistenci..

Ovšem pak došlo na poslední mléko a i když neměním svůj názor a mléko pravděpodobně i nadále dělat nebudu, toto mléko by jako náhražka na zahuštění například kulajdy, místo mouky či na smíchání s kakaem už stálo za to. Je od domácího ovesného a rýžového ze syrové rýže velmi husté. Nemá výraznou rýžovou chuť. Po smíchání s mandlovým mlékem 2:1 je dá se říci i skoro lahodné.  A jak tedy na něj? Read the rest of this entry »

Zdá se to jako těžký život neživočichožravce, ale není tomu tak. Naopak, počáteční měsíce v tomto modu, přivádějí člověka do situací vypjatého nadšení, když přijde na něco, co mu zpestří jídelníček. Pak už to zná a není to taková extáze. Jsem milovník jídla a to jakéhokoli. Nejlépe takového, které mi připraví kdokoli jiný. Jsem nevybíravá a skromná. Tedy – byla jsem . Pak jsem si začala vybírat vše, co neobsahuje maso. To už je dost dávno. A ne tak dávno, před několika měsíci, začala jsem si vybírat zásadně pouze to, co neobsahuje žádný živočišný produkt. Očekávala jsem, že budu trpět. Že si projdu osobním očistcem. Že mě budou doma všichni litovat a přemlouvat. No, bohužel, chyba lávky. Nikdo mě nelituje. Nikdo mě k ničemu nepřemlouvá. Díky separační metodě se to nedotklo nikoho jiného a mně osobně tato volba kupodivu přinesla pouze samé výhody – krom jedné – netrpěla jsem a  nemohla jsem se tudíž litovat :)). Nejnečekanější je ovšem ten efekt, že jsem přestala chuťovat. Mé tělo po mě najednou vyžaduje jídlo, když mám hlad a nikoli chuť. Dosud nepoznané!! :-)))

No a občas se separace, totiž oddělování nežádoucí součásti pokrmu, ne zcela dobře daří. To, když se podává například zmrzlina, která sice může být čistě ovocná, její konzistence je však jiná, než dětmi požadovaná krémová. A tak je třeba pustit se do neznámého a vymyslet si recept takový, aby byl dobrý a zároveň, aby splňoval chtěná pravidla – tedy nic živočišného. Žádné mléko, žádou smetanu, žádné máslo ani žloutek. Těžké.  Read the rest of this entry »