Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Archive for the ‘Saláty’ Category

Další rychlovka, ve které hrají podstatnou roli sebrané rostliny, co rostou kolem. V tomto jídle je to kořen lopuchu, medvědí česnek a do salátu pak listy pamelišky, pampeliškové kapari, listy medvědího česneku, kontryhelu, popence a kopřivy.

Přinesla jsem to na stůl a pan domácí se podíval a pravil – nemáme jogurt? Podotýkám, že za poslední týden jsem vyrobila jogurty z 32 litrů mléka. Pár tuším kam zmizlo, zbytek vůbec netuším. Paštika si je potajmu nosí v noci do svého pelechu. Už jsem tam našla dva – neotevřené, snaží se chudinka snaží ty zavařovačky otevřít, ale to uměl jen Bábel – otevřít sponu na sudu a pozvat pak ostatní k otevřenému stolu. Paštika je zatím jen bažant.

Máme celkem nevybíravé děti, ale jedno by rádo rýži bez čočky a druhé skoro plakalo, že je ta čočka s rýží smíchaná, že by rádo tu čočku. Také šel u stolu hovor o buchtičkách se šodó a o koprovce. O rajské s knedlíkem, bramborách na smetaně…. ale já byla tvrdá – jogurt došel, o tom ostatním jsem vůbec neuvažovala, takže čočka i rýže nakonec padla. (Nakonec ale byly  jako moučník dvě bábovky bez bršlice, medvědího česneku i lopuchu)

IMG_0094okNa toto jídlo je třeba připravit černou čočku a rýži, sůl, přírodní tofu, zelený pepř, kořeny lopuchu, medvědí česnek, med, citronovou šťávu, sojovou omáčku a olej.

Nejprve dáme vařit rýži a černou čočku – ulehčení – můžeme vařit společně, dejme jen trochu více vody a můžeme solit vodu, čočka změkne. Mezitím, co se vaří čočka s rýží si rozbalíme tofu, překrojíme podélně, aby nám z každého bloku tofu vznikly bloky dva a ještě napříč. Každý špalíček tofu pečlivě obalíme v zeleném pepři, který jsme opatrně nadrtili v hmoždíři a necháme cca 10 min uležet. Read the rest of this entry »

dscn4651okTak jsem napsala dlouhý úderný článek o tom, jak je to se současnými surovinami nesmyslné, jak je zbytečné kupovat něco s aditivy, palmovým olejem, jaká to přináší rizika, atd. Nakonec došlo ke dvěma řečnickým otázkám – když se nás omezí hodně, třeba dojde ke změně? Třeba někomu dojde, že jde vydělat i na přirozených potravinách? A pak jsem to teda celý smázla, protože tisíce let jsou lidi stejný a myšlenka, že dojde ke změně je příliš naivní. A stopadesát let se snažíme žít život, ve kterém se pracuje co nejméně, tudíž i myšlenka, že někdo bude chtít vydělat na větší práci na úkor odstranění chemie je taky asi taky naivní. Takže z celého článku zbyl recept na domácí salát bez aditiv. Takové malé, osobní, skromné řešení.  :) On nakonec svět je stejně stvořen z miliónů malých, osobních, skromných řešení.

Pro ty, kdo si přejí nějakou rychlou svačinu na další den udělat, aby neobsahovala cukr, aditiva a byl to salát do krabičky, přináším recept na rychlý feferonkový salát. Read the rest of this entry »

Doma se nám to trochu vrátilo do zajetých kolejí. Jestli se to tak dá nazvat. Pan domácí hezky literárně ztvárnil náš ostravský zážitek, a chtíc mě chránit, opomněl dodat, že domácí reakce, totiž od našich dětí byly zcela pragmatické a racionální. Těšíc se na jejich reakci a volajíc jim ještě z Ostravy, dozvěděla jsem se od Ester – „no dobrý no, ale i kdybych to shlídla 5x, sýr podle toho teda neudělám“.  Po příchodu domů se mě zeptaly, proč mám pod očima monokly, proč jsem tam vypadala hezčí, než vypadám normálně a taky hubenější, že jsem ani moc nešišlala a že mají hlad. A já si včera uvědomila, že nám tu doma vyrůstá několik dalších panů domácích. Měla jsem telefon, kde osoba téměř vzlykala, že taky půjde do televize, aby jí někdo řekl, že jí to sluší, a že je milá, prototže se právě vrátila z psychotestu svého dítěte, kdy malovalo rodinu jako zvířata a maminku, tedy jí namalovalo jako tasmánského čerta. Nevědoma si toho, že jablko nepadá daleko od stromu, chtěla jsem jí potěšit a říkám to Ester a ta se zamyslela a hrajíc reakci na domnělé televizní vystoupení oné osoby reagovala:“no, připadáš mi běžně docela normální, ale v tý televizi jsi člověče vypadala jako tasmánský čert!“.  Bezprostřednost dětí je parádní, ale kam se hrabe na bezprostřednost snoubící se se sarkasmem.

A dneska trochu racionální večeře, totiž Read the rest of this entry »

Máme doma Müllera a Thürgaua – jsou fakt krásné. Kdo si přečetl úvodník Báry Bořánkové z jarního čísla jejich časopisu Horseman, nemůže už Indickým běžcům říkat jinak, než názvy nějaké pěkné láhve (mimochodem nejvtipnější úvodník, jaký jsem kdy četla).  V sobotu přijedou další čtyři kachňata a pro ty vybíraly jméno děti – Opat, Primátor, Krakonoš a Frisco.  Oni fakt žerou slimáky!  A jsou krásný, už jsou to holky odrostlejší a pozorovat je vydá za dvě televize. Nejlepší jsou momenty, kdy si chudinky slepí zobák slimákem se svazkem trávy a snaží se půl hodiny tu trávu zlikvidovat, aby mohly na dalšího slimáka. Indičtí běžci jsou opravdu Boží dar! Přírodní konvertor. Read the rest of this entry »

Dolomit by vůbec neměl radost. Sýry jsou už přes rok v solné lázni a nemůžu a nemůžu se dostat k pokračování sýrového seriálu. Místo toho máme 60 litrů mléka denně a sýry dělám. Stejně tak pečlivě zkouším různá nová zákoutí místní krajiny, vařím co mě napadne, děláme různé jarní medy, nepouštíme počítač a je nám dobře. Až na tu práci a Elišku někde v lese, kde sází stromky a dostala interní přezdívku „sekeromotyka“. Taky jsme pořídili nový rýč a nové rycí vidle, které pan domácí vzal, zabral a bylo po vidlích. Pan domácí jednoznačně vlastní to, čemu se říká cit, tudíž tím, že by cit nebyl na místě to nebylo. Zem byla taky celkem kyprá. Nebyly to rycí vidle z žádné supermarketové akce, tak zase na násady a do bedny se starým železným nářadím. Někdy se člověk nechá zlákat no :-). Read the rest of this entry »

Dnes jsem složila maturitu z managementu, když jsem po dobu tří dnů zaměstnala všechny známé, kteří mohou mít na návštěvě nějakého cizince, který by mi mohl zaplatit z jeho internetbankingu startovný a já mu to mohla poslat v českých korunách, protože naše banka si za takovou transakci v neeurech, jen za poslání peněz z ČR do ciziny,  účtuje 500,- a to odmítám zaplatit už z principu. Naštěstí známe pár lidí, kteří jsou velmi ochotní, ale problém je, že ne často mají takového cizince po ruce. Jeden měl. David. Ten zase ale žije v Praze s kozama a nemá notebook, intenet, natož internetbanking. Zase ale má u sebe na návštěvě dva vstřícné cizince, jejichž účet mi přijde ohromně vhod. A tak bylo třeba najít ještě jiného společného známého, kterému poslat ty české peníze. A taky bude muset David zítra najít v Praze nějakou internetovou kavárnu. Tak jsem mu nabídla ještě rodiče pana domácího hned nedaleko,  i s volnou návštěvou krásného parku vedle a přemýšlela, jak mám rodičům pana domácího sdělit, že zítra ráno je navštíví náš známý s dvěma přátelli, vezme si od nich voucher do parku, na chvíli navštíví jejich počítač a zda by mu mohli rovnou zaplatit?:). Ale to mě minulo, protože David napsal, že to je trochu z ruky.  Vše se úspěšně tedy  podařilo a teď už se může stát maximálně to, že zjistím, že jsem úplně mimo plán těhotná a dlouhé běhání tudíž padá. To je možná Caso mnohem jistější než brašny na koně a potenciální vožení dětí v nich.

Pan domácí je zcela logicky proti každému organizovanému závodu, takže mou revoltu každý den (přestává až když začnu plakat, že mě vůbec nechápe) komentuje přáním, že mi tu uspořádá maraton soukromý. Petra na to odpověděla – „Myslí tím, že pojede na Sáře a požene tě před sebou s plným batohem z Penny?“ Takže až uvidíte někde dvojici, jak jeden běží s batohem podle fáborků, druhý za ním na bílém koni a bude blízko Penny market, pak to znamená, že platba od Davida nedošla, cizinci se ztratili, platba šla tak dlouho, že dalších x přihlášených navíc nad limit mě předběhli a já utíkám před jásajícím panem domácím, který bojkotuje každou organizovanou akci.  Read the rest of this entry »

Přiběhnete domů, zujete tenisky a pouštíte se do salátu a máte do něj dát kyblík majonézy – no ono se vůbec nic nestane, když to není každý týden – ale můžete mít nějakou obsedantní představu, že stane a tak přemýšlíte, jak bez ní. Nebo nemůžete, případně nechcete vejce. V tomto případě lze velmi dobře zkusit odlehčenou variantu – částečně odlehčenou, protože olej k bramborám stejně přijde. Read the rest of this entry »

Naše nová ultraekologická, ultra nízkonákladová a energeticky spořivá stavba se blíží ke konci. Pan domácí byl dnes přerušen v jejím dodělání, protože slíbil vytahat z nedalekého lesa dřevo s Bábelem a my si díky tomu nasbírali do vozu spoustu jablek a švestek. Udělali rychlomošt a za srdnatého pokřiku dětí „My máme hlad!“, pustili se do přípravy obědovečeře. Inspirována včerejším komentářem Pipi, procházejíc při každé cestě na záchod kolem hory dýní, béřu jednu a vrhám se na dýňové hranolky. Spolu s kvasnicovým primátorem, domácí majonézou nebo její čistě rostlinnou verzí a vařeným novým červeným bramborem je to výborná večeře.

Potřeba je obyčejná dýně, nedělala jsem z moučnějšího hokaida, ale z klasické veliké dýně. Dále je třeba maďarská paprika – na té maďarské trvám, druh papriky je opravdu velmi důležitý. Tato je jemně pikantní, ale přesto velmi jemná. Patří k dražším sladkým paprikám, ovšem na zeleninu stojí za to. Dále sůl a trochu curry. Olej. A ideální je litinový plát do trouby.

Dýni okrojím od kůry a nakrájím na hezké, pravidelné hranolky.  Do mísy nasypeme maďarskou papriku, curry a sůl. Promícháme a hranolky nasypeme do směsi. Obalíme řádně – na dýni se krásně koření nabalí neboť se dýně ihned po nakrájení začne trochu potit a je vlhká. Pak stačí vložit dýňové hranolky na rozpálený litinový plát do trouby a necháme péci. Pozor! Dýně je velmi rychle hotová, stačí dvacet až dvacet pět minut.

Pak stačí už jen slít uvařené brambory, udělat majonézu a zelný salát. Na salát je třeba den odleželé nakrájené čerstvé zelí, osolené a okmínované. Přidáváme hrst rozinek, olivový olej, trochu balzamikového octa, dvě nastrouhaná oloupaná jablka, trochu soli a citronovou šťávu. Vše promícháme v míse a můžeme podávat spolu s dýňovými hranolkami a uvařeným bramborem.

Pipi díky a všem ostatním doporučuji – zkuste dýni jako hranolky !

 

 

Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny  jako e-knížka Zelenina z Kopce – čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.

Taky máte na zahradě přehršel různých salátů? Přebytky špenátu? Mezi jahodama zimní pórek, ve sklepě gastronádobu plnou domácích hermelínů a zavařené jeřabiny? Bezva – ideální zpracování je tento včerejší salát. Navíc je na něj třeba ještě nějaký kvalitní olivový olej, trochu balsamikového octa, sůl, pepř a sumach, citronový pepř, lžičku másla, citron a lžičku cukru a vyjde z toho pak ideální chuťové rozpoložení.

Nejprve je nutné vše posbírat po venku a opláchnout. Samotné listy zeleného i červeného salátu vložit do mísy, prokapat balsamikovým octem a olivovým olejem, zakapat citronovou šťávou, osolit a opepřit, přidat jemně sumachu a citronového pepře, promíchat  a ochutnat, zda to stačí.

Na suchou pánev vložit lžičku másla a lžičku cukru a obě nechat rozpustit a míchat do jemně hněda. Pak přidat nakrájenou pórkovou nať, osolit  a když je pórek měkký, pokapat citronovou ťávou z půlky citronu a vložit na dvě minuty oprané špenátové listy.

Salát z mísy vložit na talíř, posypat nakrájeným hermelínem, jeřabinami a zcela navrch pórkovou  naťí se špenátem.

 

Zima se u nás konečně rozvinula v plné kráse. Eliška se učila sobotu a neděli dojit – dostala rychlokurz, abychom mohli celá rodina v klidu odjet do Prahy na přezkoušení. Máří s Mášou Elišku natolik milují, že dnes ráno, když ve 4.15 odcházela na domluveného stopa k silnici, milé krávy si to našínovaly za ní. Do Prahy naštěstí nedošly. A děti samozřejmě neodolaly, a že tedy použijeme opět náš nový vaflovač. Tentokrát na košíšky, do kterých dáme salát, ale chyba lávky.  Jak už psala farfalla, pokud chcete trubičku, na rozdíl od oplatky je třeba jí přidat na cukru. A to se jaksi se sýrovým košíčem neslučuje.  A tak vaflové košíčky čekají až zase na zmrzlinu nebo nějaké ovoce a tentokrát jsme zůstali pouze u sýrových oplatek  a salátu v misce – mističce :-)

Na sýrové oplatky je třeba: 3 vejce, 125 másla, 250 g pšeničné celozrnné mouky, 80 g sušeného tvarohu – homolek,  150-200 ml vlažné vody. Sůl.

Měkké – nikoli rozehřáté – máslo ušlehám s vejci, přesátou celozrnnou moukou, homolkami – pokud nejsou, lze nahradit nějakým velmi tvrdým a velmi aromatickým sýrem typu parmezán. Ale protože jsou to sýry velmi drahé, je lepší i z kupovaného nízkotučného tvarohu udělat pár  homolek a nechat je usušit. Nakonec přidávám sůl a vodu. S vodou jsem zkusila experimentovat a těsto udělá velmi dobré oplatky s množstvím vody 150 ml, ale lze vodu přidat a stále jsou to oplatky křupavé.

Na rozdíl od sladkých vaflí je třeba dávat do vaflovače lžíci a půl těsta nebo i menší dvě a péci na stupeň 5. Možnou alternativou jsou oplatky dochucené samozřejmě různým kořením a bylinkami. Oplatky jsou výborné jak samotné, tak i k salátu – co dal sklep ! Read the rest of this entry »

Scroll Up