Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Posts Tagged ‘polévka’

IMG_1778ok-1-1024x768Dostala jsem po babičce stohovací, cca 5l krabice z IKEA a potřebovala jsem zpracovat asi 5 kg másla, tak jsem se vrhla na sušenky a krabice byly bezvadná volba, jak na sebe sušenky nastohovat. Pana domácího běžně různé vychytávky do kuchyně míjí, pokud tedy něco nevyrábím, to si většinou neodpustí své „kdo to bude uklízet? “, když vidí odřezky, pilky, pilníky, hřebíčky – ano, většinou upřednostním hřebíček před vrutem nebo stříbrnou páskou. Proto ho samozřejmě zcela minuly i tyto stohovací krabice. Proto mě velmi překvapilo,  že se mnou zavedl na toto téma ( můj jásot nad tím, jak jsou praktické) dialog.  Otočen ke mně zády reagoval -„ fakt bezvadný tyhle krabice“. Nejprve mi to připomnělo základní poučku jednoho terapeuta, totiž, že ideální interakce je opakování vždy posledních dvou slov věty partnera, pak že dochází k iluzi spokojeného sdílení, ale natolik mě jeho opětovná, osobní iniciativa překvapila, když se znovu ozvalo, „tyhle krabice jsou fakt skvělý“. že jsem byla nucena obejít pana domácího a zjistit, co se mu přihodilo. Měl v podpaždí dvě praktické pětilitrové krabice, úporně likvidoval jejich obsah a pravil, že takových krabic bychom si měli pořídit hodně.

Než se dotluče další smetana na další máslo na uspokojení mé obsesivní potřeby – když už krabice, chce to, aby jich bylo hodně a byly plné různými druhy (jak pošetilé, neb jak krátkodobé), přiložím jednu polévku s medvědím česnekem. A včera jsem ve fóliáku našla super zásobu čerstvých dlouhých lopuchů, tak to si nechám zase na zítra.

Polévka s knedlíčky s medvědím česnekem

 

Na polévku potřebujeme směs zeleniny – mrkev, petržel, celer, cibuli, čerstvou cibulovou nať, žampiony, medvědí česnek, uvařenou rýži arborio, sůl, pepř, bobkový list, miso.

Orestujeme cibulku, nakrájenou zeleninu, přidáme žampiony, koření (kromě misa, to až nakonec) a když je zelenina akorát měkká, přidáme knedlíčky, které vytvoříme z velmi uvařené rýže arborio smíchané s nasekaným medvědím česnekem. Knedlíčky chvilku zavaříme a do polévky na talíři pridáváme půl lžíce miso pasty.

DSCN6868Každý rok je to stejné, každý rok si už v březnu člověk říká, že už to přece musí přijít. Pamatujeme rok, kdy měl pan domácí v kotníku 18 šroubů, které mu tam vložili 11. března a do nemonice jel po krásném slunečném 10. březnu, kdy celý den s koňmi vláčel a kultivoval a házel si několikametrákové klády na kotník. A pak – z nemocnice si to dával zpátky těch pár km o berlích ve sněhu :). Zase to tehdy přišlo a přitom podle předjarního uvažování nemělo. Už člověk čeká sluníčko, skleník, vožení kompostu a sázení a setí. Já se ovšem asi nepoučím. U všech 4 dětí jsem měla pocit, že se narodí minimálně na konci sedmého měsíce. Že jsem hrozně obrovská a už to musí být. Kromě jednoho termínového porodu byli dost dlouho po termínu. Já jsem tedy přenášela pravidelně dva měsíce od okamžiku, kdy jsem si byla již jistá, že to bude. A vždy na to na jaře přijdu a vždy mě to během zimy zase opustí. Read the rest of this entry »

Já jsem si vždy myslela, že slovo organizace je od slova organizovat. V tom případě je česká pošta tak zorganizovaná, že si nejsem jistá, jestli se v tom dá regulerně orientovat. Když jsem tam byla nedávno, zjistila jsem, že zatímco u nás na poště sloužily za okýnkem 12 let pošťačky v šesti, nedávno jim to skrouhli a jsou tam ve dvou. Dvě ženské a vedoucí, která musí samo někdy zaskočit, protože dělají šest dní v týdnu v pětitisícovém městě. Ovšem na kontrole tam byly z kraje čtyři úředníci a tak ty dvě poštovní úřednice musely ještě během nabízení hasicích přístrojů ukazovat, kam zařadily formulář z minulého týdne.

Ale jsou tam peníze, tak je jasný,  že mají nad sebou bič. Takže minulý týden jsem začala důležitě tisknout adresy na lepicí štítky, co mi dal pan obchodní zástupce. Šlape to bezvadně, když nedělám moc chyb a jsem moc důležitá.Proto jsem nechápala, proč mi po první várce odeslaných knížek z dotisku píše paní, že děkuje, kniha moc pěkná, ale chtěla jí na dobírku a nikdo po ní nechtěl peníze. Tak jsem zaváhala, prošla celou aplikaci a zjistila, že to má fakt na dobírku. TAk poctivé paní píšu, že je moc hodná, ale že si nevšimla trojúhelníčku, co se vytiskl na samolepku. A paní mi píše, že ne, že se tam žádný nevytiskl. Poslala mi scan a fakt – aplikace vygenerovala dobírku, kterou nevytiskla jako dobírku. Pošta si s tím nevěděla moc rady, hodila to na doručovatelku – nevidíte trojúhelníček – to nestačí, musíte vědět, že je to dobírka a hezky ze svého. Naštěstí to byla doručovatelka z poctivého rajónu. Tak si říkám bacha, možná to nebude všechno šlapat jak má a zbystřila jsem.

A taky jo, vrátila se obálka s knížkou. jak to? Když je to tak organizovaný? Na zadní straně bylo napsáno – z důvodu chyby ve jménu! Protože jsme měli připravené nadepsané obálky, a protože píšu psacím písmem, a protože mi to diktovaly děti, když jsem to tedy následně dávala do počítače, spletli jsme to a napsali místo jednoho „k“ „l“. Takže místo např. Nováková bylo Noválová. Jinak vše v pořádku.

Tak jsem se na sebe zlobila, že zvítězila technika, že kdyby to bylo rukou, určitě by to dodali. Jak je to tištěné, pošlou to zpět a ať to odešlu znovu. Tak, že si na to dám bacha. Ale dnes mi píše paní, že jí do Nového Knína přišla kniha v pátek a dnes omylem znovu, že jsem se přepsala v ulici. Představte si, že bydlíte v ulici například Spálená v Novém Kníně. Dojde vám kniha a dva dny na to vám dojde znovu – na vaší Spálenou ulici. Není sice na obálce vaše jméno, ani vaše město, je tam Blansko, ani vaše PSČ, ale to neva, je tam razítko Domácí mlékař a „Spálená“. Takže je asi úplně logický, že prostě kniha dojde na jediný špatný údaj na obálce. Na ulici, kam nepatří. Možná, že takto veliká chyba ve jménu, jako že je úplně jiné, je natolik matoucí, že se kniha nemá šanci vrátit zpět odesílateli? Možná, že ani nevadí, když doporučenku podepíše osoba, jejíž příjmení je o pět písmen kratší a mezi jmény Ladislava a Jitka už od čtyř hledám marně souvislost.

Obávám se, že do toho nikdy neproniknu. Všem, komu přijde mlékař se zpožděním se velmi omlouvám. Snažím se být o krok vpředu před Českou Poštou, ale přísahám, jsou lepší!

Polévka z červené čočky

Další z velmi rychlých polévek. Když není čas, sáhne se po červené čočce. Na tuto polévku je třeba 1 větší cibule, olej, balíček červené čočky, barevný pepř, tři špičaté dlouhé čerstvé feferonky, tvrdý sýr, sůl, olivový olej.

Nejprve si  oloupanou a omytou cibuli nakrájíme na kostičky. Osmahneme na oleji, přidáme čočku a zalijeme vroucí vodou. Nedáváme příliš mnoho vody, minimálně však trojnásobné množství čočky (odměříme hníčkem). Přiklopíme a necháme čočku uvařit. Jakmile je měkká, přidáme sůl, sundáme ze sporáku a polévku rozmixujeme ponornýmm mixérem. Následně přidáme trochu olivového oleje, na malé kroužky nakrájené feferonky a barevný pepř. V této fázi je třeba nechat polévku alespoň 15 minut stát, aby se chuť feferonky rozležela v polévce. Nakonec přidáme strouhaný sýr a můžeme podávat s opraženou houskou.

Máme za sebou dva týdny od vydání Domácího mlékaře. Kromě toho, že si v tiskárně myslí, že jsme se trochu zbláznili, neboť jsme třetí den od odvozu knih začali domlouvat dotisk, protože byla paleta knížek pryč, kromě toho, že mé fitness představy o roznášení knihy v okolí, když někdo udělá objednávku, vzali za své, neboť 100 knížek se v batůžku těžko nosí, musí se brát minimálně kolo a čtyři děti k tomu, kromě toho, že pan domácí, který se ujal rozesílání odpovědí na objednávky, po třech dnech rozesílání zjistil, že je pod poděkováním mé jméno a nikoli vydavatelovo a zaměnil ho za „prezident ředitel Analfabet“, kromě toho, že jsem měla trochu osobní problémy s prosbou o věnování taťkovi a mamince, protože mi přišlo nepatřičné věnovat knihu taťkovi a mamince od Kláry, aniž bych je v životě jedinkrát viděla a musela jsem si tedy otevřít červené víno a  kontaktovat syna mých imaginárních rodičů, kromě toho všeho nám přinesli reakce na knížku obrovskou radost.

Dostali jsme báječné maily a za všechny moc děkujeme. Zvlášť veselý byl e-mail od jedné paní, že se s manželem perou a tak si na maželovo jméno a jeho účet objednává knížku druhou. A dnes se ke mně dostala zpráva, jak si milá paní koupila knihu, knihu viděla snacha, aniž by někdy chtěla dělat sýry, půjčila si ji a paní objednala druhou. Druhou si půjčila dcera, a když paní chtěla objednat třetí, zjistila, že už nejsou. Veliká škoda, že vnučky ještě nejsou ve věku, kdy by zakládaly vlastní knihovnu :). Tyto všechny komentáře a maily jsou ohromně povzbuzující, moc za ně děkujeme a hlavně se moc omlouvám, že na ně nejsem schopná odpovídat. Vyplňování dobírek, nalepování trojúhelníčků, probírání Bělouna a Styblíka a přemýšlení, jak to udělat, aby se uvařil sám oběd, večeře a udělaly se samy sýry, mě natolik zaneprazdňují, že se k odpovědím dostanu nejspíš na vánoce, místo úklidu.

A jako bonus k dnešnímu receptu přináším i foto notebooku s hádankou, proč má notebook monitor tam, kde ho vůbec nemá mít a nemá ho tam, kam patří. Stačí nějaký originální nápad, proč tomu tak je. Obávám se ale, že skutečnosti se nikdo nepřibíží :). Read the rest of this entry »

Dnešní rychlý recept na výbornou a velmi jednoduchou polévku z dýně Kabotcha. Kabotcha je moc fajn tlustostěnná dýně, která má chuť a není nutné krájet z ní slupku. Hádanku, z čeho je polévka jsem dávala proto, že je potřeba si občas uvědomit zajetá schémata v hlavě. Pro mnohé z nás totiž dýňová polévka = zlatavá či oranžová barva. Ale nemusí tomu tak být vždy. Zvláště z Kabotchi je polévka jako brčál, chuťově i konzistencí velmi podobná hrachovce, přesto, že do ní nepřidáváme žádnou smetanu. Výhodou je tedy její nízká tučnost, naopak docela vysoký přísun rostlinných bílkovin. A v neposlední řadě docela důležitý fakt, že rozhodně zasytí.

 

 

Na polévku potřebujeme pouze  1 dýni Kabotcha, celou, neloupanou, sůl, pepř, trochu oleje. Dále dvě větší mrkve a větší červenou řepu.

Dýni omyjeme, neloupeme – celou i s kůrou ji nakrájíme na větší kostky, které vložíme na rozpálený olej. Promícháme a necháme pod pokličkou za občasného míchání chvíli dusit. Nepodléváme! Zatím ne. Jakmile vidíme, že kostky dýně jsou trochu rozdušené (stále dáváme pozor, aby se nepřipálila), osolíme je, opepříme a přilijeme vodu. Množství vody je třeba volit dle svých potřeb – zda chceme polévku řidší, hustší, je to zcela na nás. Mezi tím, co se dusí dýně, vložíme si do vroucí vody různé tvary z oloupané mrkve a červené řepy. Hvězdičky krájím nožem a po 20 hvězdičkách se upřímně uchyluji ke krájení trojúhelníčků. Zbylou zeleninu je vhodné schovat do další, zeleninové polévky, nebo nedělat různé tvary, ale mrkve a řepu nakrájet jednoduše na kostičky a použít tak zeleninu celou.

V malém hrnku s vodou necháme mrkev i řepu uvařit do měkka a teprve poté ji přidáváme do polévky. Je zcela na nás, zda použijeme i vývar a dýňovou polévku rozředíme ještě mrkvovo-řepovým vývarem nebo zda přidáme pouze čistou zeleninu. Polévku už ničím nezahušťujeme, je dostatečně krémová.

Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny  jako e-knížka Zelenina z Kopce  a Veganské recepty z kopce– čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.

 

 

Naše léto je z  mé strany ve znamení jedné, zcela jednostranné práce a nutném podílení se na společenských hrách. Jsem egocentrická a už asi dvacet let se učím prohrávat s  nadhledem. S příchodem dětí se tento problém vyřešil téměř sám. A bylo to nutné, protože ve většině her jsem na chvostu. I za Hugem. Proto nejraděj hraju Česko a to právě s šestiletým Hugem. To je tutovka. A pan domácí hraje nejraději společenskou hru, kterou ho kdysi naučil Tučňák. Je hodně variabilní a vychytaná. Na nemocného. Je tam jediné pravidlo, pacient je pan domácí. Pak už stačí jen najít kvalitní protějšek ve formě lékaře a lépe ošetřovatelky, který se o nemocného řádně stará.  Je to ideální hra pro deštivé letní dny :).  Máte nějakou svojí oblíbenou, kromě Agricolly, Carcassonne, šachů a pokeru? (Mariáš mi jde, ten pište). Read the rest of this entry »

Mé dvanáctileté životní působení mezi dětmi a zvířaty se evidentně podepisuje na stavu mého mozku :-). Dnes jsme šli odevzdat Marušce poctivě kohouty, jako dík za zapůjčené kvočny, díky nimž máme vysezená kuřata a Hugo vezoucí vozíček mi říká “ A Maljánka skáče na Máží!“ „Nene“, já na to, „Už? vždyť je ještě docela mladá, že už by měla říji?“ „Jo“, Hugo na to, „Fakt skáče“. „A kdys to viděl?“ „Když jsem šel plo vozejk“. „Aha a fakt skákala? Zadníma nohama?“ a Hugo zcela pragmaticky „Jo!, ale pčedníma spíš Klálo!“ :-).  Takže už i mé nejmladší dítě mě intelektuálně dohnalo a … předehnalo :-) Read the rest of this entry »

Tak slepice sice bydlí, ale jen přes den. Právě jsme v navykacím období na nový kurník. Slepice jsou silně zvykové a tak je každé ráno vypustíme a každý večer jich dvě třetiny sedí napresované v malém úlu a zbylá třetina sedí na vysokém javoru. Všichni běháme s čelovkou ve tmě, nosíme po dvou, někdy po třech, to když Hugo začne v půli cesty křičet, že jeho mu uletí – a to křičí v podstatě každou cestu. Pan domácí bere nejprve ty nižší větve, postupně stojí ve více a více ekvilibritičtější pozici a snaží se ty poslední slepice alespoň setřást a my okolostojící se snažíme po nich skokem plavmo skákat, chytit je a odnést.  Jsou to holky sveřepé, nedisciplinované.  Tak jsme zabrousili do diskuzí na internet, jak to dělají jiní.  Stejně. První dny je nechat zavřené, po třech dnech si holky prý zvyknou. No, to jsme udělali, byly zavřené týden, po týdnu jsme je otevřeli a holky šup do úlu a na strom. Tak prý jim tam dávat do nového kurníku krmení. Tak to taky od začátku děláme. Včera jsem večer otevřela i zadní dveře a udělala cestičku ze zrní, z cesty až do kurníku. Hejno se blíží, slepice začínají zobat, já se ukryta v kurníku raduji. Neprozřetelně zavolám „Pipipipi“, aby si to holky nerozmyslely a v tom…. přiběhne pět nejrozmazlenějších koťat na světě, protože je normálně moc nekrmíme a jsou zvyklí, že co si urvou od slepic, je jejich. Svým výpadem okamžitě rozeženou kuřata a mám po ptákách. Stojím v kurníku, křičím na děti, protože rozmazlily koťata, ty to neslyší, protože křičí doma sami na sebe a slepice se otáčejí a kráčejí směrem k úlu a javoru. Poslední rada je pověsit jim do okénka lampičku, ale to teda pardon, jít večer potmě na záchod, protože tu není žádné světlo a čelovka permanentně nesvítí a věšet lampičku slepicím do okna – nejsem masochista. A tak prý – musíte přenášet a přenášet,  však ono jim to jednou dojde! Však už v tom máme svou praxi! Read the rest of this entry »

Začal podzim, kromě vybílení vápnem a přípravy na pečení cukroví, která není ovšem zatím žádná je spousta času a tak se postupně otevírají další netušené webové možnosti. Zima je však dlouhá :-) Dnes je stále ještě podzim a k tomu patří neodmyslitelně v kuchyni dýně a to také proto, že ve sklepě se začíná sem tam nějaká kazit. A tak se k nim ubírám stále častěji a častěji. V posledním komentáři je to návod na jiný druh dýňové marmelády, či spíše džemu, v hlavě je to spoustu receptů, recepty na dýňové stránce utěšeně narůstají a já jsem chtěla vyhlásit soutěž o nejlepší dýňový recept s první cenou, kterou by samozřejmě byla dýně, ovšem pan domácí je zásadně proti soutěžím  a já jako poslušná manželka musím mít nějaký prostor jak si případně vydobýt důležitější třecí body, než-li je dýňová soutěž, tudíž rychle, poslušně a bez řečí ustupuji. Nicméně vůbec to nebrání nikomu, aby napsal svůj oblíbený recept na dýni na milión způsobů právě třeba na dýňovou stránku, klidně to nazývejme interně i soutěží a klidně za nejlepší, nejúchvatnější a nejdokonalejší recept udělím cenu. :-) a ještě taková malá mikrosoutěž, když už nesoutěžíme :-).

Děti se již od počátku roku učí antonyma, synonyma, homonyma. Je to takový nepochopitelný systém ten náš školský. Začínají s tím v druhé třídě, pokračují v třetí, kde to proberou znovu, ve čtvrté si to hezky připomenou do detailů a v šesté se jede odznovu. Read the rest of this entry »

Všude prší- všude a u nás prostě sucho. Navíc dnes ráno nám  odjela jedna plečka a zalévačka a Hugo, když vstal, otázal se, proč Eli odjela. A po pravdivé odpovědi, že jela do práce se Hugo nefalšovaně podivil – „a proč ? Vždyť má u nás práce dost ! :-). „Krásně dokončilo jarní zelí, ještě nikdy nebylo tak pěkné už v červnu, začíná kvést měsíček, začíná kvést mák a konečně došlo i na hrášek. Konečně proto, že je to už pár týdnů, co mi dala Zuzana recept na výbornou hrachovou polévku- výbornou hrachovku s mátou. Podiv vystřídala úvaha, že by to nemuselo být špatné, následovala ochutnávka u Zuzany, která byla výborná, ale dala jsem si podmínku, že to musí být až z našeho hrášku a dneska na to konečně došlo. Konečně dozrálo tolik lusků, aby z toho byla tahle dobrota .A omlouvám se Zuzaně, nemohla jsem si pomoct a přidala máslo s trochou celozrnné mouky jako jíšku.-)

Je to celkem prosté – 400 čerstvého hrášku – nikoli lusků, ale už hrášku, (úspěšně lze použít mražený),2 veliké cibule, 3 vrchovaté lžíce másla, 3 vrchovaté lžíce celozrnné pšeničné mouky, 2 hrsti čerstvé máty peprnné, trochu soli, trochu pepře, 2 stroužky česneku, 250 ml kysané smetany. 1 litr vody. Olej a tvrdá  houska na opražení.

Máslo do hrnce, na máslo jemně opražit cibulku, přidat mouku a chvíli míchat, dokud není mouka spojená s máslem s cibulí a opražená. Pak přidat omytý vyloupaný hrášek, dvě hrsti máty, osolit, opepřit, přidat česnek a 1 litr vody. Vše nechat chvilku povařit a potom rozmixovat ponorným mixérem. Nakonec vmíchat 250 ml smetany – lze použít i bílý jogurt.   Polévka se podává s nakrájenou houskou, opraženou na oleji.

Tato hrachovka je vynikající ! Read the rest of this entry »

Scroll Up