Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Archive for the ‘Dorty’ Category

dscn4533okTento moučník je možný upéci ve více variantách. Je možné zcela vynechat cukr, naopak tam, kde máte raději sladší moučníky, je třeba k tomuto receptu přidat trochu více cukru. Moučník lze upéci i bez spodního křehkého těsta, pouze jako čistě tvarohový.  Moučník peču z našeho domácího tvarohu, tučného a poměrně dobře vykapaného, není proto příliš řídký. Nebojte se však i kupovaného, řidšího tvarohu, moučník se povede i s tímto tvarohem. Read the rest of this entry »

dscn4327ok

Maruška z pod kopce si přijela pro camembertovou kulturu a také podívat se na to, jak se ten camembert dělá. Těší mě to velmi, jak se to kolem nás seskupuje kolem mlékařských kultur a lidé si začínají sami doma vyrábět své sýry. Maruška patří zrovna mezi ty, kteří jdou poctivě krůček po krůčku, od jogurtu k měkkému sýru, přes polotvrdý ke camembertu a evidentně míří výš! Read the rest of this entry »

Poslední sladký článek nebyl pouze sladký, ale byl přímo přeslazený. Plný cukru, šlehačky, tuku a mouky, tedy všeho, co by měl obsahovat skutečně jen ojedinělý recept. Někdy je třeba pustit do těla trochu více energie a pak je zase třeba takový recept malinko kompenzovat. To je tedy právě dnes.  Read the rest of this entry »

To se tak někdy přihodí, že se naskytne hodně šlehačky a je třeba ji zpracovat. Jeden den je koprovka a šlehačková bábovka, druhý den, poté, co jsme shlédli „Díru u Hanušovic“, mimochodem výborný film, kde se však většina scén plyne kolem jídla, bylo třeba zpracovat další várku. A protože jsme již dlouho nebyli v cukrárně, udělali jsme si večerní páteční cukrárnu doma.

Dobrý šlehačkový odbyt (místo sněhové náplně) zajistí kremrole z listového těsta. Výhodou je malý obsah cukru, neboť v kremrolích se u nás vyskytuje pouze jako ozdoba, uvnitř ho netřeba a těsto je cukru prosté.

dscn2215ok

Pravda je, že jsou potřeba kovové trubičky na upečení, ale jinak velmi rychlý moučník. Kremrole jsou následovány žloutkovými větrníky s dvojbarevnou šlehačkou a hlavně a především tmavým odpoledním dortem, jehož výhodou je zase menší množství tuku, neboť dort neobsahuje krém. Jedná se o nadýchaný piškot s dvěma druhy šlehačky. Read the rest of this entry »

Dnes jsem Saše přesunovala doménu na jiný hosting, a když jsem vše přesunula, objevilo se na monitoru hlášení:“ Váš požadavek byl přijat a co nejdířve ho vyřídíme“ a já četla “ Váš požadavek byl přijat, nevíme co dříve!“ Tak přesně v tomto stavu se nyní nacházím. Takže tento článek bude velmi krátký, dort bude stručný a jdu zase  třídit mák  :).4a35fb0b5b_97700169_v1 Read the rest of this entry »

Včera, v pozdních hodinách přijela Eliška. Její první kroky vedly logicky k centru místnosti, totiž ke stolu. Její první slova po překřičení nadšení dětí byla “ ááá, copak to tady máme dobrýho?“ Pan domácí se smál a já vytušila, že dovolená skončila :). Ale Eliška mě převezla, a když jsem dnes v podvečer šla doběhnout – to je ale velmi zajímavý obrat :-), šla tedy doběhnout pro kultury do mrazáku pod kopcem, upekla tři koláče a dva chleby.  Neběžela jsem to zase tak dlouho, aby to vše stihla celý, už to kynulo,:), ale pomoc to byla veliká. A taky tu byl naše španělská oupair Vítek a tak jsem ještě zapálila zase a znovu nový lis na olej. Pan domácí zase a znovu prohodil „ááááááááá, jdeme olejovat“ s očima v sloup a vylisovali jsme další pytlík sezamu a pytlík vlašáků, které ráno Eliška vyloupala. My dvě jsme křepčili kolem lisu a obě neustále zvedaly palce na znamení toho, že lis je jednička, pan domácí a Vítek stáli opodál (pokud pan domácí neběhal s francouzákem kolem lisu, neutahoval a nakonec netočil klikou) a velmi skepticky se ušklíbali. Čím byli skeptičtější, tím více jsme my dvě skákaly, ochutnávaly vlašákový olej, lily si ho na rohlík a velmi ocenily Vítkovu mimochodnou poznámku, že by mohl ze Španělska přivézt pytel oliv. Read the rest of this entry »

Opět nastal podzim, kdy nejen, že se to kolem hemží takovými pošetilostmi, jako je spousta práce, ale navíc začíná klepat silně na dveře hluk. Čím dříve se stmívá, tím více jsou děti doma, navíc jsou doma víc, protože se více učí než o prázdninách a já i pan domácí se začínáme opět utíkat do svých uzavřených aktivit – být chvilku sám. U pana domácího to vypadá tak, že najednou z čistého klidu vystřelí od stolu a utíká pryč. Ptám se vyděšeně, kam jde? „Není tu Hugo – dodělat rychle kurník!“ :-)). Jinak se totiž v pravidelných intervalech otevírají dveře a nakukující hlavička Huga, stojícího za dveřmi z velikou gumovou palicí  kontroluje – „Je tu pan domácí ?“.  Když jsou s člověkem děti 24 hodin denně, nedá se nic dělat, někdy před nimi musí utéci :-). No a já jsem si vybrala na příští rok jednu moc povedenou akci, o níž je mi jasné, že jí nelze zvládnout :-), takže budu celý rok oblažovat v intervalech jednou denně, vždy po doběhu, pana domácího, zda se to dá uběhnout?  A taky jsem si našla moc pěkný, asi hodinový strečink, ale řekla jsem si, že se nemůžu takhle dlouho protahovat, když je tu takovej bordel, takže nejprve uklidim, abych na to protahování měla hezkej pocit. Na protahování zatím nedošlo :-). A tak se prodlužuje trochu doba mezi články, protože buďto ta všudypřítomná práce, nebo návštěva, nebo běh, nebo touha po strečinku a články šly trochu bokem.

A navíc jsem musela do Prahy do školy a druhý den se se mnou sešel pan domácí a děti v Lysý, na výstavě Kůň. Děti to navrhly a pan domácí neprozřetelně kývnul. My tam nikdy nechtěli! Nikdy nebyli! A už taky nikdy nebudeme! Ale děti, jako by nám četly myšlenky, hned ve vlaku na cestě zpátky, s velikými koženými kovbojskými klobouky za 80 Kč na hlavě a medailonkem s koněm na krku, sdělily nám – „To bylo parádní, příští rok jedeme, i kdybysme tam měli jet sami!“ A večer při příjezdu jsme zjistili, že čtyřhektarová ohrada se našim miláčkům zdála malá a uspořádali pořádný mejdan , všechny sudy s obilím poválené, jeden Bábel dokázal otevřít – umí otevřít obruč a sundat plastové víko a všude pšenice.  Koně se pásli poslušně vedel ohrady, takže jsme ještě za tmy chytali koně, lili do Slávy flašky oleje, protože jsme netušili, kdo pšenici sežral a Slávinka je na ní trochu náchylná a s hrůzou zjistili, že druhý den má Hugo narozeniny. A tak jen velmi rychlý dort. Read the rest of this entry »

Pan domácí seče otavy, jsme docela utahaní a tak byl výhled na 17 km túru na narozeniny naším osobním strašákem. Naštěstí pro nás pršelo a v takovém případě je jednoznačná záchrana nedaleké muzeum a bowling s koňma. Ohromně báječný, odpočinkový den.

Ti dva nejmenší a pan domácí mají novou, velmi záživnou zábavu. Učí se dobré stabilitě na koni a na rozdíl ode mě, nepovažují například silnici za jakýkoli problém. Děti mou námitku “ že i na silnici ….“ nechaly zcela bez povšimnutí a jen otočily hlavy svorně na pana domácího, který pouze zvedl obočí. Tímto se u nás řeší většina mých neopodstatněných problémů, proseb a strachů :-)). Ovšem na silnici to bylo zajímavější, než jsme si mysleli, neboť když člověk jede pouze s vozem s koňma, většinou prázdninová auta s dětmi zpomalují, ale když na těch koních ještě jedou děti, stalo se nám, že se auta na celkem přehledné a volné silnici málem i srazila. Tentokrát pozorovalli své okolí i oba protijedoucí řidiči.

Narozeninový dort jsem uchránila, aby ho nikdy neviděl, přemýšlela jsem, jak moc mám před fotkou umývat ten upatlaný talíř od čokolády, ale nakonec jsem ho nechala autentický. Je to recept na dort od Petry, který se nevyskytuje v komentářích mého prosebného dortového apelu, který ještě třikrát využiji :) a je to dort vynikající. Většina ochutnavších ocenila, že není sypký, ani hutný. Je velmi příjemné konzistence.  Původní recept bude mít možná malinko jinou konzistenci neboť ponechávám všechny bílky a dort je tak v konečné fázi lehce vlhký, není sypký.                   Z vlastního popudu je to dort neplněný – nechávám pouze základní korpus a čokoládový vršek a právě proto, že je neplněný, přidávám na dort vršek z domácího hrubého marcipánu. Read the rest of this entry »

A je to po roce tu. Kdysi, ještě než pobralo rozum první dítě, usmysleli jsme si s panem domácím, že dárky jsou blbost, když se vzájemně obdarováváme po celý rok. Plánované myšlení na někoho se nám nelíbilo a tak jsme zavedli hlavu rodiny. Děti i my jsou na své narozeniny hlava rodiny. Zatímco my plánuje nepouštět celý den počítač, jít na třešně, nebo nedělat vůbec nic, děti jsou plné elánu, nechávají se téměř utopit na kánoi, jezdí na kole 45 km, letos si první vybralo pěší túru na 17 km  a my to tedy trpíme :). Postupem doby, jak děti braly rozum, přibyl k hlavě rodiny ještě dort.  Akceptujeme to jako jejich přání a nevyslovenou dohodu o tom mít k hlavě rodiny, která si nesmí přát movité věci takové malé překvapení, neboť celý den na túře či vodě se přou, zda dort bude, či nikoli.

Vloni byly dorty poprvé ( nebo podruhé?) a já dělala rychlé piškotové nepečené i pečené a letos bych si s tím ráda pohrála. Představuji si něco jako klasický Sacher nebo Harlekýn – v celozrnné verzi, s čokoládou bez lecitinu a kvalitním kakaem, ovocem, nebo i něčím nekonvenčním, co nebude příliš barevné :). Nebo ovocný dort nebo něco úplně jiného:)- Nepředstavuji si potahovou hmotu ani obrázky a píšu to proto, že mám chuť  nechat se inspirovat někým jiným, nějakým osvědčeným rodinným receptem a pevně doufám, že se recepty, které se v komentáři sejdou, budou hodit i mnoha dalším.

Zatím mám letos dva tipy více než přitažlivé a chybí mi tedy ještě dva :). Kdo máte chuť a čas, napsat do komentáře svůj oblíbený recept na rodinné dortové zlato, budu moc ráda.


Můj pravděpodobně jediný plodný den v roce :-)) se projevuje velmi nízkým rozestupem
dort
narozenin našich dětí a tedy velkou frekvencí narozeninových dortů během 10 dnů :-)). Předpokládám, že pak už jich během roku moc nebude :-). Protože je stále co dělat a protože naše hlavy rodiny si zásadně vybírají jako plán pro svůj den výlet kamsi, na kole, nebo koňmo a není tedy mnoho času ten den cokoli připravovat -jen při případném časném vstávání, vybírám prostě z osobní pohodlnosti dorty nepečené. Měla jsem zálusk na vyzkoušení si vlastní šikovnosti a dodání si nějakého sebevědomí při použití potahové hmoty, ale jak psala Veska- do růžových kytiček a zelených žabiček se mi moc nechce a nic punkovějšího mě příliš nenapadlo a navíc, Hugovi došlo mlíko a nechtělo se mi brát baťoh a na výlet do kravína, panu domácí má taky dost jiné starosti, takže milé sušené mlíko na potahovou hmotu vypil nakonec Hugo a na mě zbyl ten nepečený dort….

Tentokrát jsem vzala jeden pekáč, jednu velkou formu na biskupský chlebíček a jednu malou. A na tyto tři formy (ta pekáčová je ale dost nízká), je potřeba toliko surovin:
3x veliké piškoty, 1kg tvarohu ,2 lžíce rumu,  2x 200ml kysaná smetana,2x malý bílý jogurt, 3x vanilkový cukr, 7lžic cukru, skořice, granko, marmeláda – u mě směs rybíz, borůvka,malina. 1x smetana ke šlehání.Kokos a máslo na formy.Alobal.
dort
Smícháme v míse tvaroh s kysanou smetanou, malými jogurty, vanilkovým cukrem a cukrem a rumem.  Poté si malou část oddělíme, přidáme do ní skořici a granko – asi jednu polévkovou lžíci granka a lžičku skořice a zamícháme trochu piškotů. Je potřeba odhadnout velikost formy a naplníme nejmenší formu – malou na biskupský chlebíček. Poté uděláme to samé, ale přimícháme do hmoty maremládu , část piškotů a naplníme velkou formu na chlebíček. Nakonec přimícháme piškoty do čistě bílé hmoty a naplníme pekáč.
Vršky forem pokryjeme alobalem a položíme na ně tvrdý karton z krabice i na 2x a ten zatížíme – kilem cukru, petlahví, čímkoli. Takto to uděláme se všemi třemi formami a necháme do rána zatížené.
Ráno obřízneme okraje nožem a formu lehce vyklopíme. Dorty poskládáme na sebe a ozdobíme. Pro tento účel jsem měla připravenou šlehačku, ale koupila jsem jí po cca 16 letech :-) a nějak nebyla úplně tuhá -neumím s ní tak dobře pracovat, tak jsem jí jen dort potřela, místo předpokládaných bobků a hezkých tvarů.
Dort značně připomínal auto, což tedy rozhodně nebylo můj záměr, ale nezbylo nic jiného, než mu dát rybíz jako světla, aby měl alespoň nějaký tvar :-)))
U prvního jsme máčeli klacíky do vosku, u druhého jsme zapícávali sirky – u tohoto jsme rezignovali a rovnou jsme to vzdali – před čtvrtým snad už pojedeme dolů z kopce a koupíme možná svíčky :-)))

Komentáře

1 Veska Veska | 11. srpna 2010 v 11:13 | Reagovat

To je ono,takto si přestavuji dort od tebe,prostě žádná okoukaná přes kopírák nudná věc,nejsi žádná cukrářka takže nikdo nebude posuzovat tvůj dortík jestli je někde hrbatý nebo né,je tvůj osobitý a od srdce dělaný s láskou pro rodinu a pro tebe s dostupnými(i nedostupnými)surovinami víš,takže za mě máš jedničku :-P
není umění dělat kumšt ve vybavené kuchyni s moderními pomůckami a potahovkou víš ;-)
a doufám,že chutnal tak jak si představuji :-x

2 Klára Klára | E-mail | 11. srpna 2010 v 11:18 | Reagovat

[1]: „jestli je někde hrbatý nebo né“ , no obávám se – jestli někde bude alespoň trochu rovný :-D :-D :-D a chutnal výborně – měli jsme ten den v  nohách 25km a najitý poklad :-D a dort doma nebyl očekávaný, taže rozhodně nezklamal !!

3 Veska Veska | 11. srpna 2010 v 12:04 | Reagovat

No vidíš,nejdřív utahat a pak zblajznou všechno :-P dobrá strategie

4 Veska Veska | 11. srpna 2010 v 12:13 | Reagovat

mám někde napsaný receptík na
piškotový nákyp či dort  s malcaem/nebo kakaový/
tak až jej najdu napíšu recept,děti když byli malé jej milovali,večer jsem naplácala do mísy a druhý den byl jedlý,žádné extra plácání a suroviny -mléko,puding,máslo a tvaroh a malcao/to nebylo k sehnání tak kakao a dávám je pořád/

5 Veska Veska | 12. srpna 2010 v 8:23 | Reagovat

a co si dneska upečeš pro sebe :-P
aspoň ode mne přání ať se ti všechno daří tak jak si představuješ a hlavně ať tě neopustí chuť dál vést svůj blog tak jak doteď :-)

Scroll Up