Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Archive for the ‘Zelenina pečená’ Category

Jak říkal kdysi Hugo Hromas, kuskus je taková prostitutka. A je teda fakt, že kuskus se u nás zase tolik nenosí, ale potřebuju zlikvidovat staré zásoby, potřebuju, aby se jídlo připravilo samo, protože noha v sádře a aby to tedy nebylo nic náročného. A přesně to vše zapečený kuskus splňuje.

Potřebujeme: 1 balíček kuskusu 0,5 kg,  větší cibuli,  1 balení mražené zeleniny, olivový olej, sojovou omáčku, sladkou papriku, trochu curry, špetku pálivé papriky, rozmarýn, sůl, pepř, 1 balíček tofu, 6 vajec a tři formy na malý biskupský chlebíček nebo jednu velkou formu či pekáček.

Nejprve vysypeme do mísy kuskus, přidáme do něj sůl, pepř papriku, rozmarýn, curry, chilli nebo pálivou papriku, trochu olivového oleje, sojovou ommáčku (cca 2 lžíce), přidáme a kostičky nakrájenou cibulku a zalijeme horkou vodu. Stále mícháme a dle potřeby přiléváme tolik vody, kolik kuskus pojme – postpně cca 1,5–2 litry. Hmota by neměla být vyloženě tekoucí, ale kukus musí být měkký a hmota kompaktní. Poté přidáme mraženou zeleninu. Nakonec přidáme 6 vajec a pečlivě promícháme. Read the rest of this entry »

Drobné radosti lidského života jsou často přijímány jako samozřejmost, o kterou není třeba pečovat, což se mnohým stává osudovou chybou. Velké věci i velké radosti většinou nemají dlouhé trvání, ale ty každodenní drobné, kterých si moc nevšímáme, mají většinou dalekosáhlé důsledky. A tak od té doby, co přišel syn, že by chtěl lítat a naplnil tak mou noční můru posledních 16 let, raduju se z létání mužského osazení rodiny několikrát denně. Nejprve, když je správný vítr (rozuměj, fouká to na nějaký vhodný kopec) a oni každý den jak o Vánocích chystají ty obrovské bágly, podruhé, když letí a ve vysílačce člověk slyší jejich euforické stavy (nijak se to časem nezmenšuje), zatřetí, když vím, že mě do toho nenutí, a že mé pětileté paraglidové intermezzo je nenávratně pryč a nikomu to nevadí, protože za řidiče a servis jsou raději a pak samozřejmě ta největší radost. Když odletí a zpoza xx km, kam už nedosáhne vysílačka, čekám s telefonem v křečovité ruce, a když poprvé zazvoní, můžu Hugovi sedícímu vedle mě a neustále mě uklidňujícímu sdělit – jeden žije! A jak praví známé pořekadlo, když prší, je lépe se usmívat, než mračit, protože i když se budu mračit, pršet nepřestane, je to stejné s létáním. Ale za tou usměvavou a přející maskou je často obrovské množství racionality a iracionální já je stále uvnitř, sevřené a čekající na večer, až se člověk uvolní a řekne si – fakt hezký den to byl :)

Read the rest of this entry »

Přichází velká vichřice a my se pouštíme  do mého oblíbeného receptu. Hodí se pro dny, kdy spěcháme, nemáme chuť příliš vyvařovat, ale nechceme se vzdát dobrého, kořeněného jídla. V tomto případě si připravíme pouze 2 cibule, cca 1 kg brambor, 3 větší mrkve, hlavičku česneku, olivový a řepkový nebo slunečnicový olej, sůl pepř a kadeřavou petrželku.

Oloupeme  brambory, omyjeme je a nakrájíme na plátky o tloušťce cca 4 mm. Brambory vložíme na olejem potřený plech. Přidáme na kolečka nakrájenou cibuli a na kolečka nakrájenou, očištěnou a omytou mrkev. Osolíme, opepříme černým pepřem, promícháme a necháme péci v troubě na cca 190 °C. Read the rest of this entry »

Od ledna je nás tu sedm. Ne, nerozhodli jsme se v pokročilém věku rozšířit rodinu (s ohledem na mentální zdraví pana domácího), ale vrátila se nám Eliška. Takže se mnohem jednodušeji seje, sází, dodělává rybník, nadává družně na slepice, které to zasazené rozhrabávají, na koně, které nad ránem honíme po záhonech, protože jakmile prorazí  povalí ohradu, jdou zcela najisto. Umíme se vzájemně pěkně politovat, s upřímností sobě vlastní, neboť každá z nás známe pocit nedostatečného docenění vlastního chudinkovství a taky si díky tomu připravujeme půdu pro první výjezd z chalupy po xxx letech – máme záskok.

Postupně zaplňujeme místní gymnázium  a opět jsme byli jak rodina Homolkova, když jsme seděli všichni před jedním monitorem a čekali na výsledky přijímaček. Gratuluji všem rodičům, kteří jsou klidní a vyrovnaní. Já jsem před tím monitorem seděla trochu s tachykardií. Evidentně si to beru moc osobně.

Také milujete hovory se svým, už v podstatě dospělým, dítětem, které přemýšlí o vlastní budoucnosti? Vůbec nebudu konkrétní, jen musím dát k dobru Eliščinu historku o dítěti z právnické rodiny, u kterého se předpokládalo, že půjde samozřejmě v jasně daných šlépějích. A on ….. no… vybral si hungaristiku. Jsem opravdu v upřímném očekávání, jak to dopadne u nás .)

A taky čekáme s napětím na výsledky hlasování veřejnosti o příběhy 20. století. Výhra od Scia by se velmi hodila na pokrytí přijímaček, ale vypadá to bledě. Tuším, že Ester se bude muset přijímačkami na svou hungaristiku tvrdě proučit.

Stále je ještě možné brát ze sklepa uskladněnou červenou řepu a vytvářet z ní zcela nanáročná, na vitamíny ovšem stále bohatá jídla. Dnes je to vařená černá čočka a pečená řepa. Budeme potřebovat cibuli, červenou řepu, černou čočku, sůl, slunečnicový olej, olivový olej, ochucený olivový olej s feferonkou a česnekem, balzamikový ocet, trochu pálivé papriky.

V horké vodě uvaříme doměkka černou čočku (není třeba předem nakládat), čočka se uvaří doměkka do 35 min. Teprve na posledních 5 min varu čočku solíme. Měkkou čočku slijeme, ochutíme pálivou paprikou, balzamikovým octem, olivovým olejem, ochuceným olivovým olejem a promícháme. Mezitím oloupeme a omyjeme červenou řepu, nakrájíme na hranolky a vložíme spolu s oloupanou, omytou a na plátky nakrájenou cibulí na rozpálený plech do trouby, potřený olejem. Osolíme a pečeme při cca 180 °C a velmi často otáčíme, aby řepa nevyschla. Nepeče se příliš dlouho.

Hotovou řepu smícháme s ochucenou čočkou a můžeme podávat.

img_1286okMáme za sebou výživný čas a ještě jednou tolik před sebou. Já mám vždy takovou radost, když se do něčeho pustím a pak podruhé, když už to skončí. Zrovna jsem ve fázi nakupování většího než malého množství hořčíku a také hořkých čokolád, sušených meruněk a mandlí. Hořčíku není nikdy dost. To, když se člověk takhle odstěhuje na samotu, aby žil fakt v klidu a pohodě a pak si to někdy zařídí tak, aby se stal stres po určitou dobu jeho hlavním přítelem, nepřála bych si vědět, jaké by to bylo například v běžném procesu. Vlastně se každému docela klaním k zemi, jak to stíhá. Naštěstí děti stárnou a nacházejí si aktivity, které nespadají do mé kompetence. Tak třeba fyzikální kroužek s osvíceným pedagogem. A když jedno dítě přijde domů s něčím, co svítí, protože je to namočené v kyselině citronové a dítě po nás nechce, abychom mu to vysvětlili, naopak, vše to řádně vysvětlí nám a navíc dodá – to je super, že mi to tam popíše tak, že to fakt chápu, nejsem si pak úplně jistá, jestli to považovat jako životní výhru nebo jako částečné selhání. V zájmu zachování psychického zdraví volím výhru. Read the rest of this entry »

img_0680okDneska ráno cesta na kole na poštu a v obchodě jsem zahlédla zeleninové chipsy.  A tak jsme sedli na kolo, dorazili domů a pustili se do chipsů domácích.

Není to vůbec nic náročného. U nás to dnes byly chipsy celerové a z červené řepy. Na chipsy budeme potřebovat celer, červenou řepu, olivový olej, sušenou bazalku a sůl.

Zeleninu oloupeme, omyjeme a nakrájíme z ní škrabkou na brambory tenké plátky. Plátky vložíme do mísy, nakapeme na ně olivový olej přidáme sušenou bazalku (případně jiné bylinky nebo koření dle vlastní chuti), osolíme (ne příliš) a vložíme na plech do trouby vyhřáté na cca 180 °C. Pečeme cca 25 min. Musíme hlídat, abychom je nespálily.

Velmi se těším, až je budu kombinovat s vyzrálým čedarem a vínem od Ondry. :)

DSCN7986Máme prázdniny. Přezkoušení bylo prima, dětem se líbilo, jen cesta dlouhá. Velmi vtipné bylo anglické „speaking“. Máme skvělou přezkušující, která byla ráda, že si Jentl vybrala jako téma – „My ducks“, ovšem s ne zcela korektní výslovností poslouchala téma „My dogs“. Takže Jentl mluvila o kachnách a zkoušená byla ze psů. To, že mají psi dvě bedny v sobě, to už bylo první divné a tím se to Jentl o dost stížilo, nejen, že musela mluvit, ale velmi pečlivě odpovídat na otázky, proč tedy  mají psi jednu bednu a v ní pak druhou. Ale zvládla to, hezky anglicky vysvětlila, že je to proto, aby byli více v bezpečí. V noci je totiž do obou beden zavřeme a nikdo jim nic neudělá. Pro psy typické. To už zkoušející pojala jisté podezření. Pak přišla na řadu jména. Jedna se jmenuje Kapitán Orgán a druhá Kačer. Zajímavá jména pro psy, proč ne. A pak to přišlo. A co jedí? :). Slimáky. Pořád jen slimáky. A na to se zkoušející se zájmem zeptala, co že je to za rasu psů. Jentl odpověděla, že indický běžec. A to už jsem byla málem pod lavicí a jala se uvádět věci na pravou míru. Read the rest of this entry »

dscn4690okKdyž jsme včera jeli s panem domácím s knížkama na poštu, jela jsem na kole, mrzly mi ruce v nedokonalých rukavicích a v nefunkčním prádle – teda ono funguje, ale teď se prodává i funkční a toto není tohle funkční prodávané, tuším teda, že bude objektivně nefunkční, fouká mi všude a klouže mi kolo, říkám si – nebreč, příroda trpí. Potřebuje to jak sůl. Ale nějak mě to neuspokojuje. Včera dopadl náš běžný rituál zcela netypicky. Ráno zahlásím, že někdo musí na poštu. Ticho. Pak se zeptám pana domácího, jestli pojede. „Já?, no nevim, moc se mi nechce“. A zase ticho. „No, mně se taky nechce, já na to“. Pan domácí, „tak já pojedu“. Já na to, že ok, že jedu. Pan domácí „tak pojedem oba“. To je úplně nejlepší řešení, když se něco nechce jednomu ani druhému, je ideální, když to jdou dělat oba. Ale nefunguje to vždy. Třeba když zahlásím, že je potřeba umýt nádobí, nechce se nikomu a málokdy umývá nádobí více lidí než 1. S nošením dříví je to velmi podobné. Asi budeme intelektuální rodina, nikomu se nechce fyzicky pracovat. Zvlášť, když je venku vedro nebo zima, nebo když prší, nebo sněží, nebo je tma nebo silný vítr, nebo hrozně paří slunce anebo je tak hezky, že je to vyloženě škoda vyplýtvat na práci. Ale teď nám několik prací ubyde, např. konečně zmrzla koupelna, ubylo jedno topení. A za chvíli zahlásí pračka, že v téhle teplotě nepere, takže i praní ubylo. A včera se ptala zcela seriozně Jentl, jestli bysme nezvládli hibernovat. To by vůbec ubylo spoustu práce. No, ale kupodivu nikdo nechce, aby se přestalo vařit, takže přidávám jeden zeleninový recept. Read the rest of this entry »

 

dscn4451ok

Dnešní jídlo je typicky podzimní, i když je třeba sáhnout do  zásob, nashromážděných i z léta. Příprava není úplně na pár minut, je nutné prostě vědět, že člově stráví v kuchyni o něco déle, než u restované zeleniny, nicméně je to jídlo velmi chutné a určitě se vyplatí mu svůj čas věnovat už i proto, že je možné udělat celý plech s vyšším okrajem, neboť druhý den jsou kostky velmi dobré studené. Read the rest of this entry »

dscn4225okDalší recept do podzimní sbírky, z právě sklizených surovin. Stačí doběhnout na záhon nebo už do sklepa, kam se to pomalu ze záhonu přesouvá a přinést si mrkev, červenou řepu, cibuli a špagetovou dýni. Navíc si přichystáme kulaté čínské nudle, olivový olej, trochu balzamikového octa, česnek, směs bylin (tymián, rozmarýn, saturejku), sůl a černý, červený a zelený pepř. Read the rest of this entry »