Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Archive for the ‘Zelenina pečená’ Category

Od ledna je nás tu sedm. Ne, nerozhodli jsme se v pokročilém věku rozšířit rodinu (s ohledem na mentální zdraví pana domácího), ale vrátila se nám Eliška. Takže se mnohem jednodušeji seje, sází, dodělává rybník, nadává družně na slepice, které to zasazené rozhrabávají, na koně, které nad ránem honíme po záhonech, protože jakmile prorazí  povalí ohradu, jdou zcela najisto. Umíme se vzájemně pěkně politovat, s upřímností sobě vlastní, neboť každá z nás známe pocit nedostatečného docenění vlastního chudinkovství a taky si díky tomu připravujeme půdu pro první výjezd z chalupy po xxx letech – máme záskok.

Postupně zaplňujeme místní gymnázium  a opět jsme byli jak rodina Homolkova, když jsme seděli všichni před jedním monitorem a čekali na výsledky přijímaček. Gratuluji všem rodičům, kteří jsou klidní a vyrovnaní. Já jsem před tím monitorem seděla trochu s tachykardií. Evidentně si to beru moc osobně.

Také milujete hovory se svým, už v podstatě dospělým, dítětem, které přemýšlí o vlastní budoucnosti? Vůbec nebudu konkrétní, jen musím dát k dobru Eliščinu historku o dítěti z právnické rodiny, u kterého se předpokládalo, že půjde samozřejmě v jasně daných šlépějích. A on ….. no… vybral si hungaristiku. Jsem opravdu v upřímném očekávání, jak to dopadne u nás .)

A taky čekáme s napětím na výsledky hlasování veřejnosti o příběhy 20. století. Výhra od Scia by se velmi hodila na pokrytí přijímaček, ale vypadá to bledě. Tuším, že Ester se bude muset přijímačkami na svou hungaristiku tvrdě proučit.

Stále je ještě možné brát ze sklepa uskladněnou červenou řepu a vytvářet z ní zcela nanáročná, na vitamíny ovšem stále bohatá jídla. Dnes je to vařená černá čočka a pečená řepa. Budeme potřebovat cibuli, červenou řepu, černou čočku, sůl, slunečnicový olej, olivový olej, ochucený olivový olej s feferonkou a česnekem, balzamikový ocet, trochu pálivé papriky.

V horké vodě uvaříme doměkka černou čočku (není třeba předem nakládat), čočka se uvaří doměkka do 35 min. Teprve na posledních 5 min varu čočku solíme. Měkkou čočku slijeme, ochutíme pálivou paprikou, balzamikovým octem, olivovým olejem, ochuceným olivovým olejem a promícháme. Mezitím oloupeme a omyjeme červenou řepu, nakrájíme na hranolky a vložíme spolu s oloupanou, omytou a na plátky nakrájenou cibulí na rozpálený plech do trouby, potřený olejem. Osolíme a pečeme při cca 180 °C a velmi často otáčíme, aby řepa nevyschla. Nepeče se příliš dlouho.

Hotovou řepu smícháme s ochucenou čočkou a můžeme podávat.

img_1286okMáme za sebou výživný čas a ještě jednou tolik před sebou. Já mám vždy takovou radost, když se do něčeho pustím a pak podruhé, když už to skončí. Zrovna jsem ve fázi nakupování většího než malého množství hořčíku a také hořkých čokolád, sušených meruněk a mandlí. Hořčíku není nikdy dost. To, když se člověk takhle odstěhuje na samotu, aby žil fakt v klidu a pohodě a pak si to někdy zařídí tak, aby se stal stres po určitou dobu jeho hlavním přítelem, nepřála bych si vědět, jaké by to bylo například v běžném procesu. Vlastně se každému docela klaním k zemi, jak to stíhá. Naštěstí děti stárnou a nacházejí si aktivity, které nespadají do mé kompetence. Tak třeba fyzikální kroužek s osvíceným pedagogem. A když jedno dítě přijde domů s něčím, co svítí, protože je to namočené v kyselině citronové a dítě po nás nechce, abychom mu to vysvětlili, naopak, vše to řádně vysvětlí nám a navíc dodá – to je super, že mi to tam popíše tak, že to fakt chápu, nejsem si pak úplně jistá, jestli to považovat jako životní výhru nebo jako částečné selhání. V zájmu zachování psychického zdraví volím výhru. Read the rest of this entry »

img_0680okDneska ráno cesta na kole na poštu a v obchodě jsem zahlédla zeleninové chipsy.  A tak jsme sedli na kolo, dorazili domů a pustili se do chipsů domácích.

Není to vůbec nic náročného. U nás to dnes byly chipsy celerové a z červené řepy. Na chipsy budeme potřebovat celer, červenou řepu, olivový olej, sušenou bazalku a sůl.

Zeleninu oloupeme, omyjeme a nakrájíme z ní škrabkou na brambory tenké plátky. Plátky vložíme do mísy, nakapeme na ně olivový olej přidáme sušenou bazalku (případně jiné bylinky nebo koření dle vlastní chuti), osolíme (ne příliš) a vložíme na plech do trouby vyhřáté na cca 180 °C. Pečeme cca 25 min. Musíme hlídat, abychom je nespálily.

Velmi se těším, až je budu kombinovat s vyzrálým čedarem a vínem od Ondry. :)

DSCN7986Máme prázdniny. Přezkoušení bylo prima, dětem se líbilo, jen cesta dlouhá. Velmi vtipné bylo anglické „speaking“. Máme skvělou přezkušující, která byla ráda, že si Jentl vybrala jako téma – „My ducks“, ovšem s ne zcela korektní výslovností poslouchala téma „My dogs“. Takže Jentl mluvila o kachnách a zkoušená byla ze psů. To, že mají psi dvě bedny v sobě, to už bylo první divné a tím se to Jentl o dost stížilo, nejen, že musela mluvit, ale velmi pečlivě odpovídat na otázky, proč tedy  mají psi jednu bednu a v ní pak druhou. Ale zvládla to, hezky anglicky vysvětlila, že je to proto, aby byli více v bezpečí. V noci je totiž do obou beden zavřeme a nikdo jim nic neudělá. Pro psy typické. To už zkoušející pojala jisté podezření. Pak přišla na řadu jména. Jedna se jmenuje Kapitán Orgán a druhá Kačer. Zajímavá jména pro psy, proč ne. A pak to přišlo. A co jedí? :). Slimáky. Pořád jen slimáky. A na to se zkoušející se zájmem zeptala, co že je to za rasu psů. Jentl odpověděla, že indický běžec. A to už jsem byla málem pod lavicí a jala se uvádět věci na pravou míru. Read the rest of this entry »

dscn4690okKdyž jsme včera jeli s panem domácím s knížkama na poštu, jela jsem na kole, mrzly mi ruce v nedokonalých rukavicích a v nefunkčním prádle – teda ono funguje, ale teď se prodává i funkční a toto není tohle funkční prodávané, tuším teda, že bude objektivně nefunkční, fouká mi všude a klouže mi kolo, říkám si – nebreč, příroda trpí. Potřebuje to jak sůl. Ale nějak mě to neuspokojuje. Včera dopadl náš běžný rituál zcela netypicky. Ráno zahlásím, že někdo musí na poštu. Ticho. Pak se zeptám pana domácího, jestli pojede. „Já?, no nevim, moc se mi nechce“. A zase ticho. „No, mně se taky nechce, já na to“. Pan domácí, „tak já pojedu“. Já na to, že ok, že jedu. Pan domácí „tak pojedem oba“. To je úplně nejlepší řešení, když se něco nechce jednomu ani druhému, je ideální, když to jdou dělat oba. Ale nefunguje to vždy. Třeba když zahlásím, že je potřeba umýt nádobí, nechce se nikomu a málokdy umývá nádobí více lidí než 1. S nošením dříví je to velmi podobné. Asi budeme intelektuální rodina, nikomu se nechce fyzicky pracovat. Zvlášť, když je venku vedro nebo zima, nebo když prší, nebo sněží, nebo je tma nebo silný vítr, nebo hrozně paří slunce anebo je tak hezky, že je to vyloženě škoda vyplýtvat na práci. Ale teď nám několik prací ubyde, např. konečně zmrzla koupelna, ubylo jedno topení. A za chvíli zahlásí pračka, že v téhle teplotě nepere, takže i praní ubylo. A včera se ptala zcela seriozně Jentl, jestli bysme nezvládli hibernovat. To by vůbec ubylo spoustu práce. No, ale kupodivu nikdo nechce, aby se přestalo vařit, takže přidávám jeden zeleninový recept. Read the rest of this entry »

 

dscn4451ok

Dnešní jídlo je typicky podzimní, i když je třeba sáhnout do  zásob, nashromážděných i z léta. Příprava není úplně na pár minut, je nutné prostě vědět, že člově stráví v kuchyni o něco déle, než u restované zeleniny, nicméně je to jídlo velmi chutné a určitě se vyplatí mu svůj čas věnovat už i proto, že je možné udělat celý plech s vyšším okrajem, neboť druhý den jsou kostky velmi dobré studené. Read the rest of this entry »

dscn4225okDalší recept do podzimní sbírky, z právě sklizených surovin. Stačí doběhnout na záhon nebo už do sklepa, kam se to pomalu ze záhonu přesouvá a přinést si mrkev, červenou řepu, cibuli a špagetovou dýni. Navíc si přichystáme kulaté čínské nudle, olivový olej, trochu balzamikového octa, česnek, směs bylin (tymián, rozmarýn, saturejku), sůl a černý, červený a zelený pepř. Read the rest of this entry »

Některé dny jsou jako na potvoru. Ale vše je relativní a zase jsem si vzpomněla na ten báječný příběh od Anthonyho De Mella

o jednom sedlákovi, kterému utekl nádherný hřebec a všichni ho litovali, řkouce – „ to je ale smůla“ a milý sedlák na to  odpovídal „smůla nebo štěstí, kdo ví?“  Hřebec se mu za pár dní však vrátil a přivedl s sebou stádo divokých koní. A vesničané přicházeli se svým „ to je ale štěstí “ a milý sedlák na to  odpovídal „štěstí nebo smůla, kdo ví ?“  Zdatný sedlákův syn začal divoké koně krotit a jeden z koní mu ošklivě zlomil nohu. A přicházeli vesničané to je ale smůla“ a milý sedlák na to své „smůla nebo štěstí, kdo ví?“  O pár dní později projížděli krajinou vojáci a verbovali do války, ale brali jen bojeschopné mladíky a tak byl syn sedláka ušetřen a vesničasné přišli se svým štěstím, na které jim sedlák odpovídal se stoickým klidem „štěstí nebo smůla, kdo ví? “

Včera jsem jela na poštu s knížkami plateb, které se uskutečnily až nyní a už dva km od chalupy se mi nějak zatavily brzdy do ráfku. Kdyby mě v tento moment měli rozdělovat do dvou skupin – pro chytré a pro silné, vyhrála skupina – pro silné. Brzdy jsem od ráfku nějak dostala a dojela dolů téměř bez brzd. To téměř je tam důležité. Jakmile jsem je, už naštěstí, nedaleko pošty použila, kolo mi bouchlo a já byla bez stěžejního dopravního prostředku. Ale protože tu máme kraj cyklistů, kterým jejich stará a nepotřebná kola dělají doma v kolové kůlně nepořádek, odmítají taková kola prodat, neboť by se za prodej styděli, přijde jim vhod, že si tedy po chvilce přemlouvání někdo jejich kolo odveze. A tak jsem se zpátky domů vezla na úplně luxusním specializovi, jehož jedinou vadou bylo příliš tvrdé pánské sedlo a to, že mi ho po přijetí domů okamžitě rozebrali. Není úplně špatné žít v oblasti plné nadupaných sportovců. Read the rest of this entry »

Když je říjen, je jasné, že dýně je na denním pořádku. S tím se nedá nic dělat. Je jí hodně, dá se připravit na spoustu způsobů, dá se použít spoustu druhů dýní, patizonů, tykví vůbec. Dnešní jídlo je obyčejná kabotcha, neboli zelené hokaido, která má tvrdou kůru a světlejší dužninu. Kromě poloviny jedné velké dýně Kabotcha, potřebujeme ještě dvě cibule, 200 g celeru, 100 g petržele, 4 papriky, nejlépe různě barevné, 4 větší rajčata, sůl, pepř a olej. Na brambory jsou pak třeba brambory, olej, olivový olej, balzamikový ocet, sůl, pepř, palice česneku, čerstvá saturejka, dobromysl, máta peprnná, tymián a rozmarýn.
Read the rest of this entry »

Moc ráda bych napsala něco vtipného a zářijově přesného, ale doma jsou už čtyři děti, které podléhají domácímu vzdělávání a dvě z nich navíc již spadají do skupiny – povinné druhým cizím jazykem. Což se teda s mým důvtipem začíná vylučovat. Nečekala jsem to tak brzy. Většinou začínám být zádumčivá až kolem dubna. Ester se už neučí francouzštinu paraleleně se mnou, ale podařilo se nám uzavřít kontrakt se známým, který je ochoten recipročně učit za sýry a zeleninu. K dohodě málem nedošlo, protože prohodil mezi řečí, že není pedagogický pracovník a navíc mluví kanadskou francouzštinou, ale tyto dva zásadní problémy jsme překousli a sýry mu přesto dali.  A cizí jazyk není úplně tak nejhorší. Nejhorší je termín přijímaček na střední školu spolu se slovním spojením „František Běloun“ a „Vlastimil Styblík“. Read the rest of this entry »

Scroll Up