Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Archive for the ‘Koláče’ Category

Ve stejný den jako loni, tedy včera, nám napadl sníh. Je tu naprosto neoddiskutovatelně zima. Pozitivní je, že nám fungují kamna, peče trouba, máme jablka a kvas, takže zima + teplý chleba + jablečné řezy, to je kombinace, která jde vždy dohromady. Určitě se u vás tyto řezy pečou s různou obměnou poměru surovin a já budu moc ráda za vaše poměry, co ve vašem receptu chybí, co přebývá, čím řezy vylepšujete ve vaší rodinné verzi.

Potřeba je:

250 g hery nebo jiného rostlinného tuku (lze samozřejmě použít máslo), 450 g celozrnné (nebo hladké mouky), 150 g moučkového cukru, velká lžíce vanilkového cukru, citrónová kůra, 4 větší vejce nebo 6 malých, 1 prášek do pečiva, 6 velkých jablek, vanilkový cukr na posypání jablek a skořice.

Utřeme (v robotu lopatkou, ručně vařečkou s dírou uprostřed nebo ručním šlehačem s háky) tuk, cukr, vanilkový cukr, žloutky a citrónovou kůru do pěny. Přidáme mouku a těsto rozdělíme 2:1. Větší část uložíme přikrytou do lednice nebo do chladu, menší část do mrazáku (cca na 2 h).

Poté si připravíme jablka – oloupeme a nastrouháme a ušleháme z bílků sníh.

Po vyndání z chladu těsto mokrou rukou rozprostřeme na plech, pokryjeme nastrouhanými jablky, procukrujeme vanilkovým cukrem a posypeme skořicí. Na jablka nandáme lžící tuhý sníh a roztáhneme po celém plechu a nakonec posympeme nastrouhaným těstem z mrazáku. Pečeme cca 40 min při 150 °C.

Tento recept do soutěže je taková naše domácí klasika, je velmi rychlý a opravdu vděčný. Nesetkala jsem se s nikým, komu by nechutnal. Je fajn, že se dá použít úplně jakékoliv ovoce a do drobenky se dají zakamuflovat všelijaké semínka. :)

SUROVINY
Těsto:
200g bílého jogurtu
120g špaldové mouky
80 g cukru
1 vejce
2 lžičky prášku do pečiva
špetka soli

Read the rest of this entry »

Jistě jste zaznamenali soutěž o několik občasníků Mlékonoše a o několik knih Domácí mlékař. Pravidla soutěže naleznete zde. Máte ještě spoustu času, těšíme se proto na vaše recepty, ve kterých bude použit jogurt, kefír, acidofilní mléko, skyr nebo podmáslí. Read the rest of this entry »

Než opět po neděli nasněží, rychle doděláváme jezírko, aby se mohlo zakrýt a začít plnit. Bereme do komentáře dobré rady z vlastní zkušenosti, jaké se vám osvědčily vodní rostliny. Dokud jsme v ráži, můžeme stále ještě měnit výšku obou pater pro rostliny, sem tedy s dobrými nápady! A mezitím co sejeme, sázíme, kopeme, vyvážíme kolečka, čteme si a pauzujeme v psaní pekaře, protože se nám nechce, pečeme rychlé koláče s tvarohem nebo domácí lučinou, jako dnes. Read the rest of this entry »

Na stránku přibyla nová rubrika –historické rady do domácnosti, jejíž nové příspěvky se neobjevují jako článek, nýbrž pouze v dané rubrice a vždy poslední vlevo dole na liště v galerii. Kdo máte v zásobě historické rady, sem s nimi, budu ráda.

Také přibyla stránka Domácí mlékař v praxi, všimli jste si? Pokud ano, je to výzva i pro vás. Pokud vyrobíte jakýkoli mléčný výrobek podle knihy, nafoťte a pošlete fotku na my@conovehonakopci.cz, uveřejníme ho v Mlékaři v praxi.

A teď už fakt ke koláčům. Včera byl první den, který se vrátil svým průběhem jakž takž do normálu. Cestu na poštu za mě vzaly děti a tak byl čas oddat se něčemu příjemnému, například pečení koláčů.  Jedná se o zcela klasické koláčky, které lze plnit čímkoli, dnešní verze je však specifická právě náplní. Jsou plněné nejen makovou nádivkou, ale také pečenými jablky. Zkuste to, změna je občas příjemná. Read the rest of this entry »

Podzim nás začal atakovat zcela běžným způsobem – přinesl nám nějaký bacil. Padli všichni. Vysoké horečky, slabost, každý problém se svou slabou částí. Všichni –  kromě mě. To je zcela normální. Důvod je ten, že vždy musí někdo držet vlajku a já se rozhodla právě, že se musím markantně zlepšit v běhu – proto mi k tomu přibyla na chvíli i práce ostatních, abych svůj plán plnila na mnoho procent. Našla  jsem si virtuální parťačku, která má tréninkový plán od svého trenéra a začla „trénovat“. První týden byl famózní. Navýšila jsem kilometráž skoro o 100% a ani mi to nepřišlo. Když mám napsáno – běž 3, 7 v tempu a pak zase 3, běžím jak je psáno. Jsem poslušná. Druhý týden jsem cítila ohromný progress, ovšem tréninkový plán mírně korigovala. Ona měla v neděli napsáno například – regeneraci – 60 km na kole. Až do tého chvíle jsem si myslela o regeneraci zcela mylně, že to je něco úplně, ale úplně jiného. V tomto bodě jsem rezignovala. Regenerace ve formě dojení a všeho ostatního mi přišla dostačující. Měla jsem sice špatné svědomí, plány jsou od toho, aby se plnily, ale nedalo se nic dělat a i přes to, že jsem tak zásadně zanedbala onu „regeneraci“,před čtyřmi dny jsem myslela, že umřu. Že už nikdy v životě nevstanu a už vůbec se nepostavím na vlastní nohy. Pokorně jsem zkrotila hlavu a vrátila se opět ke svému oblíbenému plánu, totiž běhat podle chuti a pro radost. Rozhodla jsem se, že odmítám podporovat běžecký marketing a už si nikdy nekoupím žádný běžecký boty. Zakoupila jsem za 180 v nedalekém obchodě  slovenské „číny“, takové ty klasické kotníčkové plátěnky a libovala si, jak jsem na tom vyzrála. Minimalistické Inov za dva a půl a NB bratru za dva mi připadají úplně stejné a tak jsem se radovala. Ale jen chvíli. Nohy mám naprosto celé opuchejřované a dělám, že puchýře nejsou, ale jsou, jsou veliké a všude a bolí a štvou mě. Říkám si, to přebolí, noha si zvykne, ale jedna, co se zahojila, po dalším běhu se znovu rozedřela do krve. Odmítám si přiznat, že se nedá běhat v každé obuvi – jak to řešíte vy? Ráda si nechám poradit. Read the rest of this entry »

Sklízíme česnek, který jsme omylem nesklidili na podzim – prostě najednou jsou tam zase dva zelené řádky navíc – tedy nejprve je tajíme před panem domácím a pak je tajně sklízíme :). Náš roční hřebeček přišel na to, k čemu „to“ má a tak oddělujeme kobyly. Děti chodí s Eliškou a Paše za místním border-coliákem, kdyby to náhodou klaplo, že bych měla běhacího psa. Ovšem důvod je také ten, že Eliška si moc přeje baču a tam, co bydlí Borderák je také jeden bača. Problém je, že se musí jmenovat Zdeněk. Dnes nebyl přítomen a na cestě zpět Eliška prohlásila „Tak vidíte, vůbec mě nečekal“ a náš briskní Kvído jí okamžitě odpověděl „No, právě že tě čekal!“. Jak to máme hrozně těžký, my ženy, když si nás takto podává opačné pohlaví  už v deseti letech!

A dneska teda drobné koláčky.

Velmi dobré. Velmi jemné a velmi tučné! Potřeba je na ně :1 kg celozrnné pšeničné mouky přesáté, 4 žloutky, 60 g droždí, 250  g másla, 250 g slunečnicového oleje, 180 g moučkového cukru, moučkový cukr s vanilkou – dvě lžíce, 200 ml mléka, citronová kůra, trochu rumu.  Na nádivku: 1 kg tvarohu, 6 žloutků, 360 g cukru moučka,200 g rozinek, citronová kůra.

Nejprve si uděláme důlek v mouce, přidáme droždí, trochu cukru a trochu mléka. Rozmícháme a necháme vykynout kvásek. To celé trvá asi 10 minut. Pak přidáme vejce, mléko, vlahé máslo, olej, citronovou kůru, cukr, vanilku a zbylé mléko.

Vše řádně uhněteme, ale těsto je velmi tučné, není zcela kompaktní. Dáme přikryté vykynout asi hodinu. Po této době těsto vložíme na pracovní desku – netřeba podsypávat. Rozválíme na obdélník, nařežeme si čtverce a každý čtvereček naplníme tvarohovou nádivkou. (nádivka vznikne smícháním všech ingrediencí. Rozmixuji vše a nakonec přidám rozinky). Čtvereček spojíme rohy k sobě, jako šáteček, vložíme na plech, kde necháme chvilku dokynout. Ne příliš dlouho, pak se rohy při pečení rozvírají.

Před pečení již nepomazávám máslem, pouze vkládám na 180°C do trouby a peču do světle hněda. Lze také udělat jen malá kolečka s důlkem a naplnit nádivkou.

 

<Pokud se vám líbí pečivo v tomto receptu, podívejte se na ostatní pečivo a chléb v knize Domácí Pekař

 

 

 

Máte rádi jaro? Už je u vás? Tak to se máte. Všude slyšíme  – no hlavně, že už přišlo jaro. K nám tedy jedznačně nikoli. Poslalo maximálně telegram a to se ještě na půl cesty pošťák otočil a metelil zpátky na poštu. Jaro není. Je led, děti jezdí na bobech nejrychleji za letošní zimu, je sníh, je deprese a já už bych si tak přála pověsit prádlo ven a vysít všechna semínka a vůbec….. Read the rest of this entry »

Na zahradě je poslední rybízový keř a tak je třeba vynikající mák proložit ještě občas rybízem, aby se mák nepřejedl :). Takže dnes jen mřížkovaná rychlovka. Na těsto je třeba klasický křehký recept mé babičky, totiž 7-14-21. Nejméně je cukru – 70 g, pak 140 g másla a nakonec 210 g celozrnné přesáté mouky. A na tento poměr jeden žloutek, trochu citronové kůry a malinko vanilky. Osobně vše dělám minimálně v dvojité dávce.

Všechny suroviny smícháme dohromady a těsto necháme chvilku odpočinout. Pak si oddělíme třetinu, kterou použijeme na mřížky. Dvě třetiny dáme do vymazaného plechu a to tím způsobem, že těsto navlhčenou rukou roztáhneme po plechu s vyšším okrajem. Na těsto pak vložíme nádivku, která je udělaná z tvarohu, moučkového cukru dle chuti, žloutku a navíc, s dvěma hrnky čerstvého rybízu (na 750 g tvarohu 2 hrnky rybízu, ale je třeba podle kyselosti rybízu a své chuti)  a také s 40 g kukuřičného škrobu, případně vanilkového pudingového prášku. Vše rozmixujeme. Na tvarohovou vrstvu položíme mřížky a již ničím nepotíráme. Dáme péci na 180°C a hlídáme. Krájíme až vychladlé.

 

 

Pan domácí ještě doposekával a tak dnes jely děti do knihovny na francoužštinu sami s Eliškou. Ohromně se těšily. Byl to prý báječný den, všichni na ně byli milí. Na poště si měla Ester vyzvednout balíček, ale neměla s sebou občanku, protože jí nevlastní a Eliška taky neměla občanku, protože jí nenosí. Tak prý stačí řidičák. „Ten mám“ – vyhrkla Eliška šťastně, ale než paní přinesla kýžený balíček, zjistila, že nemá. K čemu taky? Tak ukázaly obě paní za přepážkou kartičku do vzp a balíček máme doma :). Usměvavý řidič autobusu se přepočítal o lístek, Hugo si přinesl domů knížku „Učíme se číst“, kde některá slova nahrazují obrázky. Hned na louce jsme si otevřeli první stránku a ve větě “ a pak si dupla ….. a obrázek nohy v pruhované ponožce“ Hugo četl –  a pak si dupla na ponožku!. A pak mi taky vyprávěl, že si chtěl hrozně moc koupit megafon!!! Uf – nekoupil.  A taky každý, kdo ještě než otevře dveře auta, poté, co k nám dorazí, ještě než chce pozdravit, má nahrnutou krev do hlavy a má tendenci nejprve ze všeho trochu si zanadávat, tak pro ty všechny dobrá zpráva. Dnes k nám dorazil velmi hezký gabriolet a jeep to rozhodně nebyl. Nebude to cestou, bude to rukama! :-) Read the rest of this entry »