Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Posts Tagged ‘Cuketa’

IMG_0224okTak paní Müllerová, tak nám ten letošní pomocník, resp. pomocnice, dopadla jak voják u Chlumce. Napsat, že Claire odjela by bylo až příliš jednoduché. Claire byla skvělá. Neuvěřitelně pracovitá a hlavně samostatná. Okoukla, co se tu děje a pak to začala praktikovat. Neptala se, nechodila s foťákem, prostě makala. Chutnalo jí jídlo, výborně fungovala s dětma, na výlet do skal se měla dopravit na kole jen k vlaku, ale nakonec si po cestě prohlédla mapu a dala na kole celých 15 tam a 15 zpět do kopce a mezitím 15 pěšky ve skalách. Nevlastní chytrý telefon a ten hloupý má vybitý už několik týdnů. Nemá laptop ani tablet, má svůj spacák a nepotřebuje rukavice. Read the rest of this entry »

Jestli je známkou stárnutí to, že si člověk vzpomene, že má výročí svatby, tak potom evidentně stárnu. Protože jsme měli dvojitou svatbu, většinou jsme se o výročí dozvěděli díky tomu, že nám zavolal švagr. Pár let nevolá a tak tento den vždy jen proběhl.dscn4393ok

 

My věděli, proč chceme svatbu na VŘSR, aby se nám to dobře pamatovalo, ale utli nám tehdy tipec – bylo plno. Tak to bylo šestého. Letos jsem si vzpomněla a pevně doufám, že pár následujících let u toho zůstane. Že to třeba nebude gradovat ve formě případného těšení, nedej Bože nějakých příprav. Pak je ale zase pravděpodobnost, že člověka navštíví strýček Alzheimer, a když už dojde k nějakým přípravám, zapomene z jakého důvodu. Není od věci si asi hýčkat vždy právě tu situaci, kterou člověk zrovna prochází. Brali jsme se na Vyšehradě a byla jsem strašně mladá. Teď jsem o dost starší a musím říct, že být v té situaci znovu, rozhodně neváhám a rozhodně bych nevolila jinak – tedy nemyslím ani Vyšehrad, ani ten slavnostní akt, který se stal sám o sobě poměrně trapným – nějak si na ty tanečky kolem nepotrpíme, ale do toho svazku jako takového bych určitě šla zas a znovu). Read the rest of this entry »

Už více lidí tady vzneslo dotaz na svačiny. Naposledy Katka psala o článek na přání, totiž svačinový speciál.  Svačiny – synonymum školy. Ale jak jsem nyní zjistila, nejen školy. Zrovna předevčírem jsem se od známé dozvěděla, že žena, která ráno připravuje 5 svačin (včetně manžela), v okamžiku kdy večer nepřijde manžel domů, autonehody, nevěry a jiná dobrodružství jsou tatam, nepřijdou na mysl. Předběhne je myšlenka – zítra odpadá jedna svačina! A hned na to mi volala sestra, že přišel manžel a zmínil se, že kolegům připravují manželky do práce svačinu. Ta manželovi bleskově odpověděla, že to je prima, a že má kolegy pozdravovat.

Je to zajímavá zkušenost, takové školní svačiny, zvláště, pokud to nemá být houska nebo rohlík se salámem. A protože to trápí více lidí, rozhodně svačináři uvítají vaše tipy s fotkou. Buďte inspiroací pro ostatní. Prostě ráno, až budete připravovat svačiny, v době, kdy jste již dvě hodiny vzbuzení, do růžova vyspaní, vedle sebe vonící bylinkový čaj či kávu a na talířku snídani dle racionálních zásad, jste upravení, učesaní a zpíváte si do hezkého dne, kromě té libé práce – totiž přípravy svačiny, vzít telefon a ještě svačinu cvaknout nebude vůbec žádný problém. Fotek může být samozřejmě více, totiž za více dní a prosím, stihtěte to brzy, počítám že většina to za cca 3 neděle hodí svým dítkům na hlavu, že jsou dostatečně velká a schopná, aby si svou svačinu udělaly sami. Read the rest of this entry »

Je horko, takže žádné topení, žádné vaření a pečení (kromě pečiva a chleba). Přežíváme na grilované zelenině, grilované venku na grilu – starém spodku od lázeňského kotle a na rybníku. Read the rest of this entry »

 

Měli jsme doma já, pan domácí a Eliška bouřlivou debatu, když přišel tento komentář. Nejen, že jsme se vrátili do školních let, zavzpomínali na mléčné svačinky, kdy ve čtvrtek byl termix – čokoládový, ovocný s šíleně růžovou barvou nebo nejméně chutný vanilkový, ale Eliška prohodila -“ Chlap a zkouší dělat termix?“. Byla to genderově zcela nekorektní poznámka a vydržela nám na debatu na docela dlouhou dobu. Pan domácí se tvrdě postavil za, „Samozřejmě, to je přeci výzva ne? Něco zkoušet a zas a znova a zase. „. Eliška se nedůvěřivě dívala a korunu tomu nasadil film „Last night“ kde se manžel vzbouzí ve dvě v noci, jde si udobřovat manželku a udobřuje jí tím způsobem, že jí pozve do kuchyně kde jí posadí na barovou židli a uvaří jí pozdní večeři. Tak to nám pak vydalo na ještě delší debatu:))  Eliška pak vyrazila  s dětma na návštěvu nahoru na chatu, kde byl zrovna náš španělský  aupair, který tam měl další tři kámoše a Eliška šla dělat možná sociologický průzkum, jak je to s těmi vařícími chlapy ve dne v noci a já se pustila do večeře i termixu. Termixový článek teprve přijde, potřebuji pilovat :), ale dnešní cuketový je možné udělat neprodleně. Je to osvědčená metoda, jak změnit trojobal a přitom udělat rychlé a dobré jídlo.  Read the rest of this entry »

Lidské touhy se neuvěřitelně rychle mění. Možná se nemění touhy, jen prostředí a člověk na něj musí velmi rychle reagovat. Běh u mě začal před několika lety proto, abych utekla na chvíli z chalupy. A protože nešlo utéci na doslech, to by bylo k ničemu, stal se z toho denní, poměrně zásadní rituál. Neběhám rychle a ráda běhám dlouho. Jenomže letos tento důvod padl, neboť děti to myslí s tím, že budou běhat se mnou, zcela vážně. A tak jsem si včera řekla, počkejte, já vám dám. A šli jsme na osm kilometrů. Po šesti jsme se blížili domů a já tasila zbraň – půjdu ještě nahoru jeden kilák a pak zpátky. Oni, že ne, že už jsou unavení. Juchůůů, zajásala jsem v duchu. Ale když odbíhám, Jentl se otočí, a že jde taky. No a když jde Jentl, tak musí i Kvído. A tak mám zase průvod. Jenže po kilometru jim asi naběhly endorfiny nebo co, začaly mávat ručičkama, a že tohle je teda bezvadný, že teď se jim běží tak lehce, že by to běžely klidně ještě hodinu. Schizofrenní situace – když takhle malé děti v naprosté euforii běží a úplně upřímně je to baví, volají že už nehtějí běhat krátce, jen dlouho  a zároveň vědomí toho, že už asi nikdy nebudu sama :-) Read the rest of this entry »

Máme za sebou náročný den – třetí ze čtyř narozenin. Vstávání na pátou, cestu vlakem do Pardubic, cestu na lodích v totálně mělké Chrudimce – díky Bohu, neboť po loňské vodě s dvěma dětmi na lodi, po obratu do Orlice a po tom, co jsem včera byla nejsilnější lodí – já, po druhé v životě vzadu a na háčku s Hugem – po tom, co se přiblížily vrbičky, děkovala jsem Bohu za podstav. Nemám ráda takovou zodpovědnost. Jsem ochotná následovat pana domácího jako jeho háček třeba do rozvodněného Dunaje, ale se čtyřletým dítětem  v lodi mi bohatě stačí absolutní podstav Chrudimky. Však mi to Hugo na té krátké cestě hezky odplatil. Po necelé čtvrt hodině pádlování se otočil a zeptal se, jestli může na chvilku přestat, že už je unavenej hrozně, a že hned u toho dašího vodopádu mi pomůže, protože bych to sama nezvládla. Pak už jen stačilo, aby mi dítě známých zcela vážně oznámilo, abych si dala pozor, že před námi je pařez – podotýkám, že to byl pařez stromu, co měl asi tři metry v průměru a nevidět ho, případně najet do něj, by byla už známka stoprocentní demence, ale já se neurazila :-)) Read the rest of this entry »

Jsem zcela v rozpacích, kam dnešní moučník zařadit.  Sladkost to evidentně není, moučník ano. Není ovocná, zeleninová spíše. Tak je to více zeleninový nákyp než sladké muffins. Vyhlašuji regulerní  výběrové řízení na název !

Nezříkáme se doma cukru, naopak má u nás většina sladké ráda, ale také si docela často říkáme, že je zbytečné dávat cukr tam, kde ho netřeba a tak se tím pomaličku začínám prokousávat a zkouším a ostatní zatím  netrpí :-). Naopak, panu domácímu chutná –  ale nebudu lhát, děti si tento moučník dávají jemně namáznutý marmeládou nebo džemem. I přesto je to docela příjemný pocit.

Jedná se tedy o původní, vlastní recept na  muffins nebo o nákyp z formy na biskupský chlebíček- tam putovala zbylá várka těsta, co se nevešla do formiček. Na těsto je třeba : 4 vejce, 250ml mléka, 100g rozinek,200 g oleje,  lžíce dobrého kakaa, 50g lískových oříšků, 250g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 170 g čerstvé mrkve, 210 g čerstvé cukety, lžička jedlé sody, citronová kůra a dvě lžičky skořice.

Neprve je nutné rozšlehat celá vejce a k nim, když jsou pěkně našlehaná, přidat rozmixované rozinky v 120 ml mléka. Rozinky udělají pěkný krém. K vaječné hmotě, ušlehané s rozinkami v mléce, pak  přidávám olej, nasekané lískové oříšky, kakao, skořici, citronovou kůru, mrkev nastrouhanou na jemno a rozmixovanou, cuketu strouhanou na jemno- tu už nemixuji a nakonec mouku s jedlou sodou a zbytek mléka. Těsto nalévám do formiček na muffins, ne úplně plné, hezky v troubě vzejde a peču při 170-180*C trochu déle – je potřeba hlídat.

Hotové vyklápím, lze ozdobit právě marmeládou pro toho, pro koho je to příliš nesladké, ale věřím tomu, že kdo není zvyklý příliš sladit, chuť je více než příjemná. Věřím tomu, že s rozmixovanými datlemi-podobné muffins právě s datlemi a s pohankou místo pšenice jsem měla nedávno od irské Báry, bude moučník chuťově sladší, ale datle doma nejsou a i s rozinkami to je chutné.

Protože je právě cuketová sezóna, a protože dostávám hodně dotazů na konkrétní recepty z cukety,  a protože spoustu lidí nerado tráví čas psaním slova „cuketa“ do vyhledávacího políčka a neradi si je vyhledávají v jednotlivých rubrikách, vytvořila jsem stejně jako pro špenát a stejně jako je to pak v zimě v plánu pro všechnu ostatní zeleninu :-)), samotnou stránku pro cukety. Stránka je na horní liště pod vegerecepty,

zelenina, jednotlivé druhy zeleniny. Pevně doufám, že další druhy nebudou čekat až na zimu,  ale v zimě nejpozději :-))

Není to rozděleno na sladké a slané, ale tím lépe- alespoń člověk, když bude hledat slanou, zaujme ho zcela neplánovaně nějaká sladká :-)). Přeji tedy všem veselé cuketování a díky i za případný nový recept, který nesmírně ráda vyzkouším.

A  je to zase po roce tu. Náš narozeninový maraton dětí. Nejprve jsme si  to, že nedostávají dárky, ale jsou hlava rodiny celkem dost chválili, teď je to rok od roku více a více  náročné. Včera to byla jízda do  mlýna, který zprovoznil vnuk původního majitele, který kdysi  na stejném místě zakoupil chalupu a vystavěl z ní mlýn. Nejprve ho zavřeli na pět let Němci, za černé mletí, protože mlýn je v Sudetech a to měl dost štěstí, že rovnou nedostal kulku. Pak osvobodili Bayreuth, kde byl zavřený spojenecké jednotky a milý mlynář se vrátil domů. O pár let později ho zavřel bolševik a v osmašedesátém si  mlýn mohly zpět koupit děti… to jen velmi krátký výcuc z poutavého vyprávění současného mlynáře,který se se ženou rozhodl, že dědečkův mlýn uvedou opět v provoz a i přes původní neznalost řemesla mlýnského, otevřeli krásnou expozici,na které je vidět spousta práce. Read the rest of this entry »

Scroll Up