Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Posts Tagged ‘Cuketa’

Tuto polévku mě letos ukázal Hugo Hromas a pokud máte zrovna velké množství cuket, je to ideální recept pro jejich zpracování. Na polévku je třeba větší cuketa, cibule, dva větší stroužky česneku, olej, sůl, pepř, plnotučné mléko a olivový olej (Hugo nedává cibuli a česnek).

Nejprve oloupeme a nakrájíme na kostičky cibuli a na plátky nakrájený česnek, osmahneme oboje na oleji  a přisypeme na větší kostky nakrájenou oloupanou a měkkého středu zbavenou cuketu. Promícháme, osolíme a zalijeme trochou vody (cca tolik, aby byl v hrnci max. 1 cm vody). Hrnec přiklopíme a cuketu necháme provařit. Díky malému množství vody se vaří především ve vlastní šťávě a páře. Díky tomu má následně polévka skvělou plnou chuť.

Po uvaření přilijeme trochu mléka nebo smetany. Přidávám plnotučné mléko  – množství dle chuti a rozmixujeme ponorným mixérem. Můžeme dopepřit a polévku na talíři pokapeme olivovým olejem.

Ve Španělsku tento krém pijí studený, nám chutná více zatepla.

Na kopec dorazila návštěva. Taková ta, o které víte, že nedorazí, že si jen vyměníte pár zpráv na messengeru, že kdyby náhodou, tak by… a pak to vyšumí. A pak věšíte prádlo a slyšíte hlasy a najednou jsou tu! Bylo to moc prima se zase po delší době vidět osobně. Načli jsme mnoho témat, vypili nějaké víno, snědli nějaké chleby, vyzkoušeli pár receptů (přidám výborný Rachadův recept na krém z cukety). Zatímco jsem pekla chleba a zpracovávala mléko, ostatní skládali balíky sena a že jich je požehnaně…. Rachad si z nahazování balíků na vůz a z vozu udělal takový malý challenge – jak trefit pokaždé jedno z našich pubertálních dětí, které ho vytáčelo svou pracovní aktivitou (nepodařilo se). Hezky nám to léto začíná! Read the rest of this entry »

IMG_0224okTak paní Müllerová, tak nám ten letošní pomocník, resp. pomocnice, dopadla jak voják u Chlumce. Napsat, že Claire odjela by bylo až příliš jednoduché. Claire byla skvělá. Neuvěřitelně pracovitá a hlavně samostatná. Okoukla, co se tu děje a pak to začala praktikovat. Neptala se, nechodila s foťákem, prostě makala. Chutnalo jí jídlo, výborně fungovala s dětma, na výlet do skal se měla dopravit na kole jen k vlaku, ale nakonec si po cestě prohlédla mapu a dala na kole celých 15 tam a 15 zpět do kopce a mezitím 15 pěšky ve skalách. Nevlastní chytrý telefon a ten hloupý má vybitý už několik týdnů. Nemá laptop ani tablet, má svůj spacák a nepotřebuje rukavice. Read the rest of this entry »

Jestli je známkou stárnutí to, že si člověk vzpomene, že má výročí svatby, tak potom evidentně stárnu. Protože jsme měli dvojitou svatbu, většinou jsme se o výročí dozvěděli díky tomu, že nám zavolal švagr. Pár let nevolá a tak tento den vždy jen proběhl.dscn4393ok

 

My věděli, proč chceme svatbu na VŘSR, aby se nám to dobře pamatovalo, ale utli nám tehdy tipec – bylo plno. Tak to bylo šestého. Letos jsem si vzpomněla a pevně doufám, že pár následujících let u toho zůstane. Že to třeba nebude gradovat ve formě případného těšení, nedej Bože nějakých příprav. Pak je ale zase pravděpodobnost, že člověka navštíví strýček Alzheimer, a když už dojde k nějakým přípravám, zapomene z jakého důvodu. Není od věci si asi hýčkat vždy právě tu situaci, kterou člověk zrovna prochází. Brali jsme se na Vyšehradě a byla jsem strašně mladá. Teď jsem o dost starší a musím říct, že být v té situaci znovu, rozhodně neváhám a rozhodně bych nevolila jinak – tedy nemyslím ani Vyšehrad, ani ten slavnostní akt, který se stal sám o sobě poměrně trapným – nějak si na ty tanečky kolem nepotrpíme, ale do toho svazku jako takového bych určitě šla zas a znovu). Read the rest of this entry »

Už více lidí tady vzneslo dotaz na svačiny. Naposledy Katka psala o článek na přání, totiž svačinový speciál.  Svačiny – synonymum školy. Ale jak jsem nyní zjistila, nejen školy. Zrovna předevčírem jsem se od známé dozvěděla, že žena, která ráno připravuje 5 svačin (včetně manžela), v okamžiku kdy večer nepřijde manžel domů, autonehody, nevěry a jiná dobrodružství jsou tatam, nepřijdou na mysl. Předběhne je myšlenka – zítra odpadá jedna svačina! A hned na to mi volala sestra, že přišel manžel a zmínil se, že kolegům připravují manželky do práce svačinu. Ta manželovi bleskově odpověděla, že to je prima, a že má kolegy pozdravovat.

Je to zajímavá zkušenost, takové školní svačiny, zvláště, pokud to nemá být houska nebo rohlík se salámem. A protože to trápí více lidí, rozhodně svačináři uvítají vaše tipy s fotkou. Buďte inspiroací pro ostatní. Prostě ráno, až budete připravovat svačiny, v době, kdy jste již dvě hodiny vzbuzení, do růžova vyspaní, vedle sebe vonící bylinkový čaj či kávu a na talířku snídani dle racionálních zásad, jste upravení, učesaní a zpíváte si do hezkého dne, kromě té libé práce – totiž přípravy svačiny, vzít telefon a ještě svačinu cvaknout nebude vůbec žádný problém. Fotek může být samozřejmě více, totiž za více dní a prosím, stihtěte to brzy, počítám že většina to za cca 3 neděle hodí svým dítkům na hlavu, že jsou dostatečně velká a schopná, aby si svou svačinu udělaly sami. Read the rest of this entry »

Je horko, takže žádné topení, žádné vaření a pečení (kromě pečiva a chleba). Přežíváme na grilované zelenině, grilované venku na grilu – starém spodku od lázeňského kotle a na rybníku. Read the rest of this entry »

 

Měli jsme doma já, pan domácí a Eliška bouřlivou debatu, když přišel tento komentář. Nejen, že jsme se vrátili do školních let, zavzpomínali na mléčné svačinky, kdy ve čtvrtek byl termix – čokoládový, ovocný s šíleně růžovou barvou nebo nejméně chutný vanilkový, ale Eliška prohodila -“ Chlap a zkouší dělat termix?“. Byla to genderově zcela nekorektní poznámka a vydržela nám na debatu na docela dlouhou dobu. Pan domácí se tvrdě postavil za, „Samozřejmě, to je přeci výzva ne? Něco zkoušet a zas a znova a zase. „. Eliška se nedůvěřivě dívala a korunu tomu nasadil film „Last night“ kde se manžel vzbouzí ve dvě v noci, jde si udobřovat manželku a udobřuje jí tím způsobem, že jí pozve do kuchyně kde jí posadí na barovou židli a uvaří jí pozdní večeři. Tak to nám pak vydalo na ještě delší debatu:))  Eliška pak vyrazila  s dětma na návštěvu nahoru na chatu, kde byl zrovna náš španělský  aupair, který tam měl další tři kámoše a Eliška šla dělat možná sociologický průzkum, jak je to s těmi vařícími chlapy ve dne v noci a já se pustila do večeře i termixu. Termixový článek teprve přijde, potřebuji pilovat :), ale dnešní cuketový je možné udělat neprodleně. Je to osvědčená metoda, jak změnit trojobal a přitom udělat rychlé a dobré jídlo.  Read the rest of this entry »

Lidské touhy se neuvěřitelně rychle mění. Možná se nemění touhy, jen prostředí a člověk na něj musí velmi rychle reagovat. Běh u mě začal před několika lety proto, abych utekla na chvíli z chalupy. A protože nešlo utéci na doslech, to by bylo k ničemu, stal se z toho denní, poměrně zásadní rituál. Neběhám rychle a ráda běhám dlouho. Jenomže letos tento důvod padl, neboť děti to myslí s tím, že budou běhat se mnou, zcela vážně. A tak jsem si včera řekla, počkejte, já vám dám. A šli jsme na osm kilometrů. Po šesti jsme se blížili domů a já tasila zbraň – půjdu ještě nahoru jeden kilák a pak zpátky. Oni, že ne, že už jsou unavení. Juchůůů, zajásala jsem v duchu. Ale když odbíhám, Jentl se otočí, a že jde taky. No a když jde Jentl, tak musí i Kvído. A tak mám zase průvod. Jenže po kilometru jim asi naběhly endorfiny nebo co, začaly mávat ručičkama, a že tohle je teda bezvadný, že teď se jim běží tak lehce, že by to běžely klidně ještě hodinu. Schizofrenní situace – když takhle malé děti v naprosté euforii běží a úplně upřímně je to baví, volají že už nehtějí běhat krátce, jen dlouho  a zároveň vědomí toho, že už asi nikdy nebudu sama :-) Read the rest of this entry »

Máme za sebou náročný den – třetí ze čtyř narozenin. Vstávání na pátou, cestu vlakem do Pardubic, cestu na lodích v totálně mělké Chrudimce – díky Bohu, neboť po loňské vodě s dvěma dětmi na lodi, po obratu do Orlice a po tom, co jsem včera byla nejsilnější lodí – já, po druhé v životě vzadu a na háčku s Hugem – po tom, co se přiblížily vrbičky, děkovala jsem Bohu za podstav. Nemám ráda takovou zodpovědnost. Jsem ochotná následovat pana domácího jako jeho háček třeba do rozvodněného Dunaje, ale se čtyřletým dítětem  v lodi mi bohatě stačí absolutní podstav Chrudimky. Však mi to Hugo na té krátké cestě hezky odplatil. Po necelé čtvrt hodině pádlování se otočil a zeptal se, jestli může na chvilku přestat, že už je unavenej hrozně, a že hned u toho dašího vodopádu mi pomůže, protože bych to sama nezvládla. Pak už jen stačilo, aby mi dítě známých zcela vážně oznámilo, abych si dala pozor, že před námi je pařez – podotýkám, že to byl pařez stromu, co měl asi tři metry v průměru a nevidět ho, případně najet do něj, by byla už známka stoprocentní demence, ale já se neurazila :-)) Read the rest of this entry »

Jsem zcela v rozpacích, kam dnešní moučník zařadit.  Sladkost to evidentně není, moučník ano. Není ovocná, zeleninová spíše. Tak je to více zeleninový nákyp než sladké muffins. Vyhlašuji regulerní  výběrové řízení na název !

Nezříkáme se doma cukru, naopak má u nás většina sladké ráda, ale také si docela často říkáme, že je zbytečné dávat cukr tam, kde ho netřeba a tak se tím pomaličku začínám prokousávat a zkouším a ostatní zatím  netrpí :-). Naopak, panu domácímu chutná –  ale nebudu lhát, děti si tento moučník dávají jemně namáznutý marmeládou nebo džemem. I přesto je to docela příjemný pocit.

Jedná se tedy o původní, vlastní recept na  muffins nebo o nákyp z formy na biskupský chlebíček- tam putovala zbylá várka těsta, co se nevešla do formiček. Na těsto je třeba : 4 vejce, 250ml mléka, 100g rozinek,200 g oleje,  lžíce dobrého kakaa, 50g lískových oříšků, 250g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 170 g čerstvé mrkve, 210 g čerstvé cukety, lžička jedlé sody, citronová kůra a dvě lžičky skořice.

Neprve je nutné rozšlehat celá vejce a k nim, když jsou pěkně našlehaná, přidat rozmixované rozinky v 120 ml mléka. Rozinky udělají pěkný krém. K vaječné hmotě, ušlehané s rozinkami v mléce, pak  přidávám olej, nasekané lískové oříšky, kakao, skořici, citronovou kůru, mrkev nastrouhanou na jemno a rozmixovanou, cuketu strouhanou na jemno- tu už nemixuji a nakonec mouku s jedlou sodou a zbytek mléka. Těsto nalévám do formiček na muffins, ne úplně plné, hezky v troubě vzejde a peču při 170-180*C trochu déle – je potřeba hlídat.

Hotové vyklápím, lze ozdobit právě marmeládou pro toho, pro koho je to příliš nesladké, ale věřím tomu, že kdo není zvyklý příliš sladit, chuť je více než příjemná. Věřím tomu, že s rozmixovanými datlemi-podobné muffins právě s datlemi a s pohankou místo pšenice jsem měla nedávno od irské Báry, bude moučník chuťově sladší, ale datle doma nejsou a i s rozinkami to je chutné.