Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Posts Tagged ‘sýr’

dscn4344okNutně bych potřebovala upéci doma sušenky TUC. Vyhlašuji tedy konkurz na jejich recept. Pokud to bude možné, dávejte prosím k receptu do komentáře i fotku. Samozřejmě se současnou dávkou tuku od našich krav zkouším a zkouším, ale nechám se ráda inspirovat vámi. Přidávám pro inspiraci složení sušenek (bez disiřičitanu sodného se obejdeme), takže můžete zkoušet také :D Read the rest of this entry »

Doma se nám to trochu vrátilo do zajetých kolejí. Jestli se to tak dá nazvat. Pan domácí hezky literárně ztvárnil náš ostravský zážitek, a chtíc mě chránit, opomněl dodat, že domácí reakce, totiž od našich dětí byly zcela pragmatické a racionální. Těšíc se na jejich reakci a volajíc jim ještě z Ostravy, dozvěděla jsem se od Ester – „no dobrý no, ale i kdybych to shlídla 5x, sýr podle toho teda neudělám“.  Po příchodu domů se mě zeptaly, proč mám pod očima monokly, proč jsem tam vypadala hezčí, než vypadám normálně a taky hubenější, že jsem ani moc nešišlala a že mají hlad. A já si včera uvědomila, že nám tu doma vyrůstá několik dalších panů domácích. Měla jsem telefon, kde osoba téměř vzlykala, že taky půjde do televize, aby jí někdo řekl, že jí to sluší, a že je milá, prototže se právě vrátila z psychotestu svého dítěte, kdy malovalo rodinu jako zvířata a maminku, tedy jí namalovalo jako tasmánského čerta. Nevědoma si toho, že jablko nepadá daleko od stromu, chtěla jsem jí potěšit a říkám to Ester a ta se zamyslela a hrajíc reakci na domnělé televizní vystoupení oné osoby reagovala:“no, připadáš mi běžně docela normální, ale v tý televizi jsi člověče vypadala jako tasmánský čert!“.  Bezprostřednost dětí je parádní, ale kam se hrabe na bezprostřednost snoubící se se sarkasmem.

A dneska trochu racionální večeře, totiž Read the rest of this entry »

Já jsem si vždy myslela, že slovo organizace je od slova organizovat. V tom případě je česká pošta tak zorganizovaná, že si nejsem jistá, jestli se v tom dá regulerně orientovat. Když jsem tam byla nedávno, zjistila jsem, že zatímco u nás na poště sloužily za okýnkem 12 let pošťačky v šesti, nedávno jim to skrouhli a jsou tam ve dvou. Dvě ženské a vedoucí, která musí samo někdy zaskočit, protože dělají šest dní v týdnu v pětitisícovém městě. Ovšem na kontrole tam byly z kraje čtyři úředníci a tak ty dvě poštovní úřednice musely ještě během nabízení hasicích přístrojů ukazovat, kam zařadily formulář z minulého týdne.

Ale jsou tam peníze, tak je jasný,  že mají nad sebou bič. Takže minulý týden jsem začala důležitě tisknout adresy na lepicí štítky, co mi dal pan obchodní zástupce. Šlape to bezvadně, když nedělám moc chyb a jsem moc důležitá.Proto jsem nechápala, proč mi po první várce odeslaných knížek z dotisku píše paní, že děkuje, kniha moc pěkná, ale chtěla jí na dobírku a nikdo po ní nechtěl peníze. Tak jsem zaváhala, prošla celou aplikaci a zjistila, že to má fakt na dobírku. TAk poctivé paní píšu, že je moc hodná, ale že si nevšimla trojúhelníčku, co se vytiskl na samolepku. A paní mi píše, že ne, že se tam žádný nevytiskl. Poslala mi scan a fakt – aplikace vygenerovala dobírku, kterou nevytiskla jako dobírku. Pošta si s tím nevěděla moc rady, hodila to na doručovatelku – nevidíte trojúhelníček – to nestačí, musíte vědět, že je to dobírka a hezky ze svého. Naštěstí to byla doručovatelka z poctivého rajónu. Tak si říkám bacha, možná to nebude všechno šlapat jak má a zbystřila jsem.

A taky jo, vrátila se obálka s knížkou. jak to? Když je to tak organizovaný? Na zadní straně bylo napsáno – z důvodu chyby ve jménu! Protože jsme měli připravené nadepsané obálky, a protože píšu psacím písmem, a protože mi to diktovaly děti, když jsem to tedy následně dávala do počítače, spletli jsme to a napsali místo jednoho „k“ „l“. Takže místo např. Nováková bylo Noválová. Jinak vše v pořádku.

Tak jsem se na sebe zlobila, že zvítězila technika, že kdyby to bylo rukou, určitě by to dodali. Jak je to tištěné, pošlou to zpět a ať to odešlu znovu. Tak, že si na to dám bacha. Ale dnes mi píše paní, že jí do Nového Knína přišla kniha v pátek a dnes omylem znovu, že jsem se přepsala v ulici. Představte si, že bydlíte v ulici například Spálená v Novém Kníně. Dojde vám kniha a dva dny na to vám dojde znovu – na vaší Spálenou ulici. Není sice na obálce vaše jméno, ani vaše město, je tam Blansko, ani vaše PSČ, ale to neva, je tam razítko Domácí mlékař a „Spálená“. Takže je asi úplně logický, že prostě kniha dojde na jediný špatný údaj na obálce. Na ulici, kam nepatří. Možná, že takto veliká chyba ve jménu, jako že je úplně jiné, je natolik matoucí, že se kniha nemá šanci vrátit zpět odesílateli? Možná, že ani nevadí, když doporučenku podepíše osoba, jejíž příjmení je o pět písmen kratší a mezi jmény Ladislava a Jitka už od čtyř hledám marně souvislost.

Obávám se, že do toho nikdy neproniknu. Všem, komu přijde mlékař se zpožděním se velmi omlouvám. Snažím se být o krok vpředu před Českou Poštou, ale přísahám, jsou lepší!

Polévka z červené čočky

Další z velmi rychlých polévek. Když není čas, sáhne se po červené čočce. Na tuto polévku je třeba 1 větší cibule, olej, balíček červené čočky, barevný pepř, tři špičaté dlouhé čerstvé feferonky, tvrdý sýr, sůl, olivový olej.

Nejprve si  oloupanou a omytou cibuli nakrájíme na kostičky. Osmahneme na oleji, přidáme čočku a zalijeme vroucí vodou. Nedáváme příliš mnoho vody, minimálně však trojnásobné množství čočky (odměříme hníčkem). Přiklopíme a necháme čočku uvařit. Jakmile je měkká, přidáme sůl, sundáme ze sporáku a polévku rozmixujeme ponornýmm mixérem. Následně přidáme trochu olivového oleje, na malé kroužky nakrájené feferonky a barevný pepř. V této fázi je třeba nechat polévku alespoň 15 minut stát, aby se chuť feferonky rozležela v polévce. Nakonec přidáme strouhaný sýr a můžeme podávat s opraženou houskou.

Mám v současné době tři základní místa, na kterých mě lze zastihnout. V koutě místnosti, nadepisující obálky, na poště a na kole, pohybující se mezi koutem a poštou. Ale taky je třeba jíst a na jídlo jsou teď veliké  nároky. Musí být dobré, rychlé a pokud možno by mělo zasytit. Včera jsem málem jela tam i zpět autem, když vzal pana domácího Jirka pro potravinářskou pšenici, ale já se tak strašně bála přijet na jinou poštu s tolika obálkami, dobírkami a říci jim tam usměvavě „dobrý den, máme to asi na hodinku, mám to nadepsaný, nalepený, to sfouknem jako nic“, že jsem stejně jela  raději hezky na tu „svou“ a vyšlápla si domů hezky po svých. Není nad to mít vlastní poštovní úřednici.

Dnes tedy jedno rychlé jídlo z červené čočky, zeleniny, domácího polotvrdého sýra a především – z čerstvého zázvoru. Read the rest of this entry »

grilování halloumiSýr Halloumi je tradiční kyperský sýr, jehož   výroba je výjimečná tím, že se do mléka nepřidává kultura mléčného kysání. Sýr má vysokou teplotu roztékání, a proto se výborně hodí ke grilování. Přestože je originální sýr Halloumi vyráběn především ze směsi kozího a ovčího mléka, můžeme si ho doma vyrobit i z mléka kravského. Výhodou výroby tohoto sýra je nenáročnost výroby, může se do něj pustit i začátečník. Další výhodou je zpracování zcela čerstvého mléka a motto:

Ráno podojíš, večer již griluješ!

Read the rest of this entry »

 

Jedno z hesel pana domácího je „Nic neslibovat“.  Trochu mám špatný svědomí, že nic nepíšu, slibovat nemůžu – hesla pana domácího jsou tady jako „slovo Boží“ a tak tedy neslibuju, ale upínám se k podzimu a zimě. Bude brzy tma, spousta času a chutě psát a psát a psát. A že snad bude o čem psát. Naše nejlepší americká tetička nám zaslala další zásobu – tři knihy o výrobě sýrů – ještě tu nejsou, jsou zatím u rodičů a tak cca 3x týdně volám rodičům pana domácího, kdy už dorazí. Jsem totiž moc hodná snacha, která se nemůže dočkat, až přijedou …… a přivezou moje knížky :-)) Read the rest of this entry »

Vloni touto dobou tu byl Honzík, sledoval Tour a při svém prvním výjezdu na kole, spadnul asi 20 km od nás, letěl přes strom a malinko se pochroumal. Měl tržnou ráno v pravém horním rohu hlavy, všude odřeniny a nakonec z toho bylo zlomené žebro a klíční kost. Letos se tomu rozhodl předejít a tak si s sebou k nám tentokrát vzal helmu – nezapomněl jí doma. Ho hó, osud je však osud a člověk ho jen tak jednoduše neočůrá. Honzík je tu opět, nejezdí na dlouhé výlety, kde by se vysekal, ale hezky maká, a když už, jezdí do rybníka a nazpět dělá výtah pro Huga. Řád však musí být a tak včera, když dělal pan domácí s Honzíkem nový seník – už fakt stojí, tak Honzovi spadla na hlavu ze tří a půl metru palička. Takové kladívko, cirka 2 kila mělo. Honza nejdříve vyběhl – ani nepípl kupodivu a jen se rozhlížel, co se děje. Viděli jsme to jen my – já a pan domácí. Honza to pouze cítil a netušil, jaký to ovád či komár ho tak silně ďobli. No a jak je zcela jasné, Honzík má tržnou ráno v pravém horním rohu hlavy. Okamžitě vznikla hádka. Tentokrát zcela opačně rozdělené síly – pan domácí pravil – je to na dva štychy – jeďte, Honzík byl krvavý, ale komunikova dobře, ihned pravil “ Nikam nejedu!“ , já, vycvičena panem domácím a jeho rozbruškami zabroušenými do stehna, kdy jsem dva dny netušila, že má v noze hluboký zaoblený šlic, jsem tentokrát byla pro to – nejet. Honzík vše vyřešil tím, že se neopatrně zeptal pana domácího, zda on by s tímto na sobě jel? Několikasekundové ticho před tím, než padla odpověď, dalo již jasně na vědomí, že nikoli. Honza hrdě pravil “ Tak vidíš! „. Dostal arniku, naše placebo, které dostává Hugo vždy, když vidí krev nebo se někde uhodí, panáka slivovice, zašili jsme to leukoplastí a zase maká. Ráno si dal se mnou desítku na lepší prokrvení a lepší odtok případného hnisu, a když už teda běžel, je jasný, že nemůže nepracovat a tak zdí. A já minulý týden poprvé v životě koupila višňák, abych tu měla tedy první pomoc, nicméně problém je v tom, že netuším, jak ho aplikovat, tak jsme to vymyli kysličníkem – víte někdo, na jakou ránu a kdy aplikovat višňák?  Nejlepší by byla odpověď typu – kysličník tehdy a višňák tehdy.  Ještě máme pederipru pro kobyly – ale to je vše, tudíž prosím věci znalé, případně ty, kdož mají zkušenosti, aby se podělili :)

No a taky nějaký recept – tentokrát rychlé sýrové bochánky. Další recept pro Medicin.cz.

Jsou chvíle, které zkouší mé životní nastavení. Pokud  něco chci, chci to většinou hned. Netuším, zda tuto vlastnost navíc podporuje základní nastavení, totiž to, že jsme žena, nicméně snažím se to měnit. Pilovat svou trpělivost a velmi mi v tom pomáhá pan domácí, který netuším, zda i jemu v tom pomáhá základní hardware – totiž – že je muž, ale na rozdíl ode mě, má rád věci  promyšlené, do posledních bodů funkční a realizované až po době vyčekání, nikoli po prvotní nadšené myšlence. V naší rodině jsem já startérem, pan domácí motorem. Ovšem po těch mnoha letech, stává se nezřídka, že motor začne ignorovat startér. Ten nastartuje a motor nenaskočí. Read the rest of this entry »

V prosinci jsme si objednali kuřátka, ta nedorazila, takže nám Maruška půjčila dvě kvočny a my si tedy odchovali svých dvacet kuřat. Jenže pán ze Znojma z líhně se ozval, že už to má !!! a dorazil předevčírem. A tak máme ještě i ta objednaná a počet kuřat se najednou zvýšil na 50! Jedna kvočna vodí svých devět, jedna na druhé straně baráku 11 a nových 30 araukan a maransek obývá skleník, kde mají bedýnku otočenou dnem vzhůru a v ní jogurtovač. Zatím prospívají dobře. Baští jemně našrotovanou pšenici, kukuřici a spousty tvarohu. Rajčata a papriky nebaští – naštěstí. Začínáme pomalu rozhazovat informace o tom, že bude přehršel kohoutů, pěkných kohoutů – araukan se zelenými vejci bez cholesterolu – a pozor – gen. informace ohledně barvy vajec jde za kohoutem, tudíž kdo si vezme od nás kohouta a spojí ho se svou slepicí, jejich kuře bude snášet zelená vejce. Nebo maransky – čokoládově hnědá vejce a slepičku ošklivou jak noc, ale po všech ostatních stránkách úžasnou. Nebo zdrobnělou wyandotku – slepici, která úžasně sedí na vejcích. Nebo vlašáka – krásného kohouta. Preferujeme objednávky do chovu před koupí na šunku třeba :), prodáme je živé a vychované :)) zn. cena příznivá  dohodou, nejlépe výměnou za něco, co není kuře. To jen předběžná informace, aby měl každý čas si rozmyslet, že nutně potřebuje kohouta :). Až přijde čas – cca tři měsíce, vložíme katalogové foto samotných kusů. :) Read the rest of this entry »

Někdy je tu poklidný život, někdy to vezme rychlý spád. Druhá kvočna, kterou přinesla Maruška, se nenechala zahanbit a vyseděla z jedenácti založených vajec jedenáct krásných kuřat. Odjela Máša po roce internátní školy zpět domů za býkem, protože inseminátor jí dostatečně neuspokojil. Navštívil nás Michal Rachad Hromas, aby tu udělal generálku

na divadelní festival a nešlo nevyužít příležitosti a ještě pozdě v noci neuhníst těsto, aby odleželo a druhý den jsme se naučili pořádný tažený závin. A protože všichni odjeli, Máša, Michal, Honza, Eliška a pan domácí sice jen třista metrů sekat, ale taky odjel, musila jsem nově nabyté vědomosti uvést v praxi, abych se přesvědčila, že to klapne i bez zkušené vousaté babičky u stolu.V každém případě, vy, kdo nemáte doma babičku, která vám ukáže bravurně zvládnutý tažený závin léty praxe, doporučuji sledovat Rozinky a mandle, až budou mít zase štrúdlování. Stojí to za to. Tahle vousatá babička totiž má jednu velikou ctnost. Na to, jaká je to frajerka, vůbec nemachruje. Read the rest of this entry »

Scroll Up