Archive for the ‘Polévky’ Category
Tuto polévku mě letos ukázal Hugo Hromas a pokud máte zrovna velké množství cuket, je to ideální recept pro jejich zpracování. Na polévku je třeba větší cuketa, cibule, dva větší stroužky česneku, olej, sůl, pepř, plnotučné mléko a olivový olej (Hugo nedává cibuli a česnek).
Nejprve oloupeme a nakrájíme na kostičky cibuli a na plátky nakrájený česnek, osmahneme oboje na oleji a přisypeme na větší kostky nakrájenou oloupanou a měkkého středu zbavenou cuketu. Promícháme, osolíme a zalijeme trochou vody (cca tolik, aby byl v hrnci max. 1 cm vody). Hrnec přiklopíme a cuketu necháme provařit. Díky malému množství vody se vaří především ve vlastní šťávě a páře. Díky tomu má následně polévka skvělou plnou chuť.
Po uvaření přilijeme trochu mléka nebo smetany. Přidávám plnotučné mléko – množství dle chuti a rozmixujeme ponorným mixérem. Můžeme dopepřit a polévku na talíři pokapeme olivovým olejem.
Ve Španělsku tento krém pijí studený, nám chutná více zatepla.
Dostala jsem po babičce stohovací, cca 5l krabice z IKEA a potřebovala jsem zpracovat asi 5 kg másla, tak jsem se vrhla na sušenky a krabice byly bezvadná volba, jak na sebe sušenky nastohovat. Pana domácího běžně různé vychytávky do kuchyně míjí, pokud tedy něco nevyrábím, to si většinou neodpustí své „kdo to bude uklízet? “, když vidí odřezky, pilky, pilníky, hřebíčky – ano, většinou upřednostním hřebíček před vrutem nebo stříbrnou páskou. Proto ho samozřejmě zcela minuly i tyto stohovací krabice. Proto mě velmi překvapilo, že se mnou zavedl na toto téma ( můj jásot nad tím, jak jsou praktické) dialog. Otočen ke mně zády reagoval -„ fakt bezvadný tyhle krabice“. Nejprve mi to připomnělo základní poučku jednoho terapeuta, totiž, že ideální interakce je opakování vždy posledních dvou slov věty partnera, pak že dochází k iluzi spokojeného sdílení, ale natolik mě jeho opětovná, osobní iniciativa překvapila, když se znovu ozvalo, „tyhle krabice jsou fakt skvělý“. že jsem byla nucena obejít pana domácího a zjistit, co se mu přihodilo. Měl v podpaždí dvě praktické pětilitrové krabice, úporně likvidoval jejich obsah a pravil, že takových krabic bychom si měli pořídit hodně.
Než se dotluče další smetana na další máslo na uspokojení mé obsesivní potřeby – když už krabice, chce to, aby jich bylo hodně a byly plné různými druhy (jak pošetilé, neb jak krátkodobé), přiložím jednu polévku s medvědím česnekem. A včera jsem ve fóliáku našla super zásobu čerstvých dlouhých lopuchů, tak to si nechám zase na zítra.
Polévka s knedlíčky s medvědím česnekem
Na polévku potřebujeme směs zeleniny – mrkev, petržel, celer, cibuli, čerstvou cibulovou nať, žampiony, medvědí česnek, uvařenou rýži arborio, sůl, pepř, bobkový list, miso.
Orestujeme cibulku, nakrájenou zeleninu, přidáme žampiony, koření (kromě misa, to až nakonec) a když je zelenina akorát měkká, přidáme knedlíčky, které vytvoříme z velmi uvařené rýže arborio smíchané s nasekaným medvědím česnekem. Knedlíčky chvilku zavaříme a do polévky na talíři pridáváme půl lžíce miso pasty.
Už se sází, není chuť být u noťasu a tak jen dvě rychlovky s bršlicí.
První tip je na bršlicovou polévku, na kterou je třeba samozřejmě bršlice, sušené houby, cibule, pórek, pepř, sůl, bobkový list, sojová omáčka, medvědí česnek a vejce. Návod jednoduchý, osmahneme cibulku, přidáme bršlici, nakrájený pórek, medvědí česnek, houby, koření a vše uvaříme. Dochutíme sojovou omáčkou shoyu a zavaříme rozkvedlané vejce. Read the rest of this entry »
Každý rok je to stejné, každý rok si už v březnu člověk říká, že už to přece musí přijít. Pamatujeme rok, kdy měl pan domácí v kotníku 18 šroubů, které mu tam vložili 11. března a do nemonice jel po krásném slunečném 10. březnu, kdy celý den s koňmi vláčel a kultivoval a házel si několikametrákové klády na kotník. A pak – z nemocnice si to dával zpátky těch pár km o berlích ve sněhu :). Zase to tehdy přišlo a přitom podle předjarního uvažování nemělo. Už člověk čeká sluníčko, skleník, vožení kompostu a sázení a setí. Já se ovšem asi nepoučím. U všech 4 dětí jsem měla pocit, že se narodí minimálně na konci sedmého měsíce. Že jsem hrozně obrovská a už to musí být. Kromě jednoho termínového porodu byli dost dlouho po termínu. Já jsem tedy přenášela pravidelně dva měsíce od okamžiku, kdy jsem si byla již jistá, že to bude. A vždy na to na jaře přijdu a vždy mě to během zimy zase opustí. Read the rest of this entry »
Já jsem si vždy myslela, že slovo organizace je od slova organizovat. V tom případě je česká pošta tak zorganizovaná, že si nejsem jistá, jestli se v tom dá regulerně orientovat. Když jsem tam byla nedávno, zjistila jsem, že zatímco u nás na poště sloužily za okýnkem 12 let pošťačky v šesti, nedávno jim to skrouhli a jsou tam ve dvou. Dvě ženské a vedoucí, která musí samo někdy zaskočit, protože dělají šest dní v týdnu v pětitisícovém městě. Ovšem na kontrole tam byly z kraje čtyři úředníci a tak ty dvě poštovní úřednice musely ještě během nabízení hasicích přístrojů ukazovat, kam zařadily formulář z minulého týdne.
Ale jsou tam peníze, tak je jasný, že mají nad sebou bič. Takže minulý týden jsem začala důležitě tisknout adresy na lepicí štítky, co mi dal pan obchodní zástupce. Šlape to bezvadně, když nedělám moc chyb a jsem moc důležitá.Proto jsem nechápala, proč mi po první várce odeslaných knížek z dotisku píše paní, že děkuje, kniha moc pěkná, ale chtěla jí na dobírku a nikdo po ní nechtěl peníze. Tak jsem zaváhala, prošla celou aplikaci a zjistila, že to má fakt na dobírku. TAk poctivé paní píšu, že je moc hodná, ale že si nevšimla trojúhelníčku, co se vytiskl na samolepku. A paní mi píše, že ne, že se tam žádný nevytiskl. Poslala mi scan a fakt – aplikace vygenerovala dobírku, kterou nevytiskla jako dobírku. Pošta si s tím nevěděla moc rady, hodila to na doručovatelku – nevidíte trojúhelníček – to nestačí, musíte vědět, že je to dobírka a hezky ze svého. Naštěstí to byla doručovatelka z poctivého rajónu. Tak si říkám bacha, možná to nebude všechno šlapat jak má a zbystřila jsem.
A taky jo, vrátila se obálka s knížkou. jak to? Když je to tak organizovaný? Na zadní straně bylo napsáno – z důvodu chyby ve jménu! Protože jsme měli připravené nadepsané obálky, a protože píšu psacím písmem, a protože mi to diktovaly děti, když jsem to tedy následně dávala do počítače, spletli jsme to a napsali místo jednoho „k“ „l“. Takže místo např. Nováková bylo Noválová. Jinak vše v pořádku.
Tak jsem se na sebe zlobila, že zvítězila technika, že kdyby to bylo rukou, určitě by to dodali. Jak je to tištěné, pošlou to zpět a ať to odešlu znovu. Tak, že si na to dám bacha. Ale dnes mi píše paní, že jí do Nového Knína přišla kniha v pátek a dnes omylem znovu, že jsem se přepsala v ulici. Představte si, že bydlíte v ulici například Spálená v Novém Kníně. Dojde vám kniha a dva dny na to vám dojde znovu – na vaší Spálenou ulici. Není sice na obálce vaše jméno, ani vaše město, je tam Blansko, ani vaše PSČ, ale to neva, je tam razítko Domácí mlékař a „Spálená“. Takže je asi úplně logický, že prostě kniha dojde na jediný špatný údaj na obálce. Na ulici, kam nepatří. Možná, že takto veliká chyba ve jménu, jako že je úplně jiné, je natolik matoucí, že se kniha nemá šanci vrátit zpět odesílateli? Možná, že ani nevadí, když doporučenku podepíše osoba, jejíž příjmení je o pět písmen kratší a mezi jmény Ladislava a Jitka už od čtyř hledám marně souvislost.
Obávám se, že do toho nikdy neproniknu. Všem, komu přijde mlékař se zpožděním se velmi omlouvám. Snažím se být o krok vpředu před Českou Poštou, ale přísahám, jsou lepší!
Polévka z červené čočky
Další z velmi rychlých polévek. Když není čas, sáhne se po červené čočce. Na tuto polévku je třeba 1 větší cibule, olej, balíček červené čočky, barevný pepř, tři špičaté dlouhé čerstvé feferonky, tvrdý sýr, sůl, olivový olej.
Nejprve si oloupanou a omytou cibuli nakrájíme na kostičky. Osmahneme na oleji, přidáme čočku a zalijeme vroucí vodou. Nedáváme příliš mnoho vody, minimálně však trojnásobné množství čočky (odměříme hníčkem). Přiklopíme a necháme čočku uvařit. Jakmile je měkká, přidáme sůl, sundáme ze sporáku a polévku rozmixujeme ponornýmm mixérem. Následně přidáme trochu olivového oleje, na malé kroužky nakrájené feferonky a barevný pepř. V této fázi je třeba nechat polévku alespoň 15 minut stát, aby se chuť feferonky rozležela v polévce. Nakonec přidáme strouhaný sýr a můžeme podávat s opraženou houskou.
Máme za sebou dva týdny od vydání Domácího mlékaře. Kromě toho, že si v tiskárně myslí, že jsme se trochu zbláznili, neboť jsme třetí den od odvozu knih začali domlouvat dotisk, protože byla paleta knížek pryč, kromě toho, že mé fitness představy o roznášení knihy v okolí, když někdo udělá objednávku, vzali za své, neboť 100 knížek se v batůžku těžko nosí, musí se brát minimálně kolo a čtyři děti k tomu, kromě toho, že pan domácí, který se ujal rozesílání odpovědí na objednávky, po třech dnech rozesílání zjistil, že je pod poděkováním mé jméno a nikoli vydavatelovo a zaměnil ho za „prezident ředitel Analfabet“, kromě toho, že jsem měla trochu osobní problémy s prosbou o věnování taťkovi a mamince, protože mi přišlo nepatřičné věnovat knihu taťkovi a mamince od Kláry, aniž bych je v životě jedinkrát viděla a musela jsem si tedy otevřít červené víno a kontaktovat syna mých imaginárních rodičů, kromě toho všeho nám přinesli reakce na knížku obrovskou radost.
Dostali jsme báječné maily a za všechny moc děkujeme. Zvlášť veselý byl e-mail od jedné paní, že se s manželem perou a tak si na maželovo jméno a jeho účet objednává knížku druhou. A dnes se ke mně dostala zpráva, jak si milá paní koupila knihu, knihu viděla snacha, aniž by někdy chtěla dělat sýry, půjčila si ji a paní objednala druhou. Druhou si půjčila dcera, a když paní chtěla objednat třetí, zjistila, že už nejsou. Veliká škoda, že vnučky ještě nejsou ve věku, kdy by zakládaly vlastní knihovnu :). Tyto všechny komentáře a maily jsou ohromně povzbuzující, moc za ně děkujeme a hlavně se moc omlouvám, že na ně nejsem schopná odpovídat. Vyplňování dobírek, nalepování trojúhelníčků, probírání Bělouna a Styblíka a přemýšlení, jak to udělat, aby se uvařil sám oběd, večeře a udělaly se samy sýry, mě natolik zaneprazdňují, že se k odpovědím dostanu nejspíš na vánoce, místo úklidu.
A jako bonus k dnešnímu receptu přináším i foto notebooku s hádankou, proč má notebook monitor tam, kde ho vůbec nemá mít a nemá ho tam, kam patří. Stačí nějaký originální nápad, proč tomu tak je. Obávám se ale, že skutečnosti se nikdo nepřibíží :). Read the rest of this entry »
Dnešní rychlý recept na výbornou a velmi jednoduchou polévku z dýně Kabotcha. Kabotcha je moc fajn tlustostěnná dýně, která má chuť a není nutné krájet z ní slupku. Hádanku, z čeho je polévka jsem dávala proto, že je potřeba si občas uvědomit zajetá schémata v hlavě. Pro mnohé z nás totiž dýňová polévka = zlatavá či oranžová barva. Ale nemusí tomu tak být vždy. Zvláště z Kabotchi je polévka jako brčál, chuťově i konzistencí velmi podobná hrachovce, přesto, že do ní nepřidáváme žádnou smetanu. Výhodou je tedy její nízká tučnost, naopak docela vysoký přísun rostlinných bílkovin. A v neposlední řadě docela důležitý fakt, že rozhodně zasytí.
Na polévku potřebujeme pouze 1 dýni Kabotcha, celou, neloupanou, sůl, pepř, trochu oleje. Dále dvě větší mrkve a větší červenou řepu.
Dýni omyjeme, neloupeme – celou i s kůrou ji nakrájíme na větší kostky, které vložíme na rozpálený olej. Promícháme a necháme pod pokličkou za občasného míchání chvíli dusit. Nepodléváme! Zatím ne. Jakmile vidíme, že kostky dýně jsou trochu rozdušené (stále dáváme pozor, aby se nepřipálila), osolíme je, opepříme a přilijeme vodu. Množství vody je třeba volit dle svých potřeb – zda chceme polévku řidší, hustší, je to zcela na nás. Mezi tím, co se dusí dýně, vložíme si do vroucí vody různé tvary z oloupané mrkve a červené řepy. Hvězdičky krájím nožem a po 20 hvězdičkách se upřímně uchyluji ke krájení trojúhelníčků. Zbylou zeleninu je vhodné schovat do další, zeleninové polévky, nebo nedělat různé tvary, ale mrkve a řepu nakrájet jednoduše na kostičky a použít tak zeleninu celou.
V malém hrnku s vodou necháme mrkev i řepu uvařit do měkka a teprve poté ji přidáváme do polévky. Je zcela na nás, zda použijeme i vývar a dýňovou polévku rozředíme ještě mrkvovo-řepovým vývarem nebo zda přidáme pouze čistou zeleninu. Polévku už ničím nezahušťujeme, je dostatečně krémová.
Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny jako e-knížka Zelenina z Kopce a Veganské recepty z kopce– čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.
Také se vám urodilo hodně kadeřávku a nevíte už co s ním? Zkuste vynikající chipsy, jasný evergreen a také není špatné použít kadeřávek do polévkových noků. Noky lze udělat do jakékoli zeleninové polévky, jsou hutné a nesmírně jednoduché. Na jejich přípravu nám stačí ostrý nůž, nebo sekáček, případně elektrický sekáček k robotu. Omyjeme kadeřávkové listy a poté nasekáme nadrobno, skutečně jemně.
Do pánve nebo hrnce vložíme máslo a celozrnnou pšeničnou přesátou mouku, v poměru cca 1 : 2. Osolíme a přisypeme nasekaný kadeřávek.
Jakmile se spojí suroviny do kompaktní hmoty, ještě asi 10 min pečlivě mícháme.
Sundáme z kamen a vmícháme celá vejce. Na 1 hrnek mouky přimíchávm 2 celá vejce. Mícháme tak dlouho, dokud nejsou vejce dobře zapracovaná.
Pak stačí už jen vykrajovat lžičkou noky a házet je do vroucí zeleninové polévky, kde je necháme pár minut povařit.
[restrict … ] Kdo má děti v narozené během jedoho týdne, v rozmezí dvou let, má to obrovské štěstí jako my, že může jezdit na povinné preventivní prohlídky s více dětmi najednou. U nás to bylo vůbec nejpříjemnější, když jsme měli zapůjčené auto před čtvrtým porodem a těsně před termínem to právě nastalo. Prohlídka ve třech, sedmi a devíti letech. Nejedeme na kole, jedeme tentokrát autem a všichni se začali balit. To ovšem málokdo tušil, že předtermínové břicho může být tak velké, že se nevejde ve škodovce mezi sedačku a volant. Logické je, posunout sedačku. Pak jsem ovšem zase nedosáhla na pedál. Většinou se do auta různě kroutí děti do sedaček – naše děti tam byly natošup,protože tam nebyly dětské sedačky, zato se mnou byl zásadní problém a jakmile jsem se usadila, nesměl nikdo zdržovat, abychom mohli vyrazit a „neztratila“ jsem po cestě pedál :). Pak je vždy dva roky klid – ovšem, nějak se nám do toho zamíchal Hugo, který je mezi a tak chodí sám. Což je v pořádku, protože jeho prveventivní prohlídky jsou slyšet velmi daleko, je hlučný a prostorově náročný :). A včera to opět přišlo. Pan domácí se poslední dobou neúmyslně mrzačí, po naražené (doufáme, že jen naražené) čelisti po neplánovaném bodyčeku s kobylou to je malinko nadrcený prst u nohy. Pan domácí většinou se svými úrazy může vše, snaží se je vůbec neřešit, nebrat na vědomí, ale jsou situace, kdy je rád využije k tomu, že něco skutečně nelze. Třeba jet na kole na preventivní prohlídku. :-). A tak jsme ráno vyrazili a pana domácího zanechali na kopci. Výhoda veliká je ta, že děti odrostly natolik, že sklenice na ranní moč jsou schopné samy nalézt, vymýt a zároveň i naplnit, bez mého dohledu. Další výhodou je to, že si i pamatují, která sklenička je která, na rozdíl ode mne. Vyrazili jsme a v půli cesty se jednomu dítěti přelomila přehazovačka. Dítě je vycepované, dojelo to jako na koloběžce. Všichni viděli, slyšeli, byli příčetní, někdo trochu malý, nikdo naštěstí moc velký. Všichni mají po cestě na kole dolů nohy jak ze španělských galejí, Ester po pádu s prasklou přehazovačkou špinavý celý bok – alespoň obličej zůstává čistý a stejně tam jde skro donaha – uklidňuji se. To prostě nemá smysl se předem snažit, k ničemu to nevede :). Prošli jsme všechny potřebné obchody, hlavně s potápěčskými brýlemi :). Nazpět zůstává dítě bez kola u kamarádky, že přijede autobusem domů. Kolo sebere HOnzík, co k nám zítra jede na galeje. Všichni jsou spokojení a vyrážíme k domovu. Read the rest of this entry »
Minulý týden byl velmi nadupaný tím, jak se vůbec nic nemuselo a nic nechtělo. Málem mě zajelo auto, přesto, že jsem běžela osvětlená a za krajnicí, pilně pilujeme naší dějepisnou hru – už do smrti budu vědět, kdo se narodil 14.května 1316. Slepice začaly snášet jedno vejce denně a my se psychicky připravujeme na příští týden, kdy začneme konvovat protože zamrzne voda. Jinak se neděje vůbec nic a mohlo by se takto nedít vůbec nic ještě hodně dlouho!
A protože se nic neděje, je ideální šance odpovědět některé připomínky, udané v anonymní anketě na stránce “ O virtuálním kopci“ Read the rest of this entry »