Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Archive for the ‘Polévky’ Category

Mé dvanáctileté životní působení mezi dětmi a zvířaty se evidentně podepisuje na stavu mého mozku :-). Dnes jsme šli odevzdat Marušce poctivě kohouty, jako dík za zapůjčené kvočny, díky nimž máme vysezená kuřata a Hugo vezoucí vozíček mi říká “ A Maljánka skáče na Máží!“ „Nene“, já na to, „Už? vždyť je ještě docela mladá, že už by měla říji?“ „Jo“, Hugo na to, „Fakt skáče“. „A kdys to viděl?“ „Když jsem šel plo vozejk“. „Aha a fakt skákala? Zadníma nohama?“ a Hugo zcela pragmaticky „Jo!, ale pčedníma spíš Klálo!“ :-).  Takže už i mé nejmladší dítě mě intelektuálně dohnalo a … předehnalo :-) Read the rest of this entry »

Tak slepice sice bydlí, ale jen přes den. Právě jsme v navykacím období na nový kurník. Slepice jsou silně zvykové a tak je každé ráno vypustíme a každý večer jich dvě třetiny sedí napresované v malém úlu a zbylá třetina sedí na vysokém javoru. Všichni běháme s čelovkou ve tmě, nosíme po dvou, někdy po třech, to když Hugo začne v půli cesty křičet, že jeho mu uletí – a to křičí v podstatě každou cestu. Pan domácí bere nejprve ty nižší větve, postupně stojí ve více a více ekvilibritičtější pozici a snaží se ty poslední slepice alespoň setřást a my okolostojící se snažíme po nich skokem plavmo skákat, chytit je a odnést.  Jsou to holky sveřepé, nedisciplinované.  Tak jsme zabrousili do diskuzí na internet, jak to dělají jiní.  Stejně. První dny je nechat zavřené, po třech dnech si holky prý zvyknou. No, to jsme udělali, byly zavřené týden, po týdnu jsme je otevřeli a holky šup do úlu a na strom. Tak prý jim tam dávat do nového kurníku krmení. Tak to taky od začátku děláme. Včera jsem večer otevřela i zadní dveře a udělala cestičku ze zrní, z cesty až do kurníku. Hejno se blíží, slepice začínají zobat, já se ukryta v kurníku raduji. Neprozřetelně zavolám „Pipipipi“, aby si to holky nerozmyslely a v tom…. přiběhne pět nejrozmazlenějších koťat na světě, protože je normálně moc nekrmíme a jsou zvyklí, že co si urvou od slepic, je jejich. Svým výpadem okamžitě rozeženou kuřata a mám po ptákách. Stojím v kurníku, křičím na děti, protože rozmazlily koťata, ty to neslyší, protože křičí doma sami na sebe a slepice se otáčejí a kráčejí směrem k úlu a javoru. Poslední rada je pověsit jim do okénka lampičku, ale to teda pardon, jít večer potmě na záchod, protože tu není žádné světlo a čelovka permanentně nesvítí a věšet lampičku slepicím do okna – nejsem masochista. A tak prý – musíte přenášet a přenášet,  však ono jim to jednou dojde! Však už v tom máme svou praxi! Read the rest of this entry »

 

Včera jsme naložili první zelňák, tak nějak v poklidu. Má být prý velmi tuhá zima, takže u prvního jistojistě nezůstane. Domeček pro slípky už se blíží dokončení. Z jedné Araukany se nám stala sova a panu domácímu se vrátil foťák ze záruční opravy, kterou mu neuznali. No je to logické. Neotevře se sama lamela na objektivu a musí se do ní klepnout. U dražšího foťáku by si člověk řekl, takovou drobnost, která nešla od prvního použití, by měli opravit, případně vyměnit. Vyměnili, opravili – už dvakrát. Lamela se hodinu po příchodu foťáku odmítla sama otevírat znovu a tak šla na opravu třetí a zde přichází  logika. Pokud to nikdy nefungovalo, dvakrát to servis opravil a opět to nefungovalo, předpokládá člověk, že se tak stane i potřetí. Ale chyba lávky. Tam už jde o peníze a potřetí je to vina prachu v objektivu. Poprvé a podruhé za to mohl výrobce, potřetí prach. Lze zaslat reklamaci reklamace, ale tu opět dělá Nikon. Nezbývá než lamelu vycvakávat rukou, být zásadový a Nikon už nekoupit a být rád, že zase pan domácí může dělat svoje hezký fotky, a že se nebude rozčilovat pokaždé, když vezme do ruky foťák, který jinak používám já a děti. No, ten funguje potvora, ovšem přivádí ho k šílenství, že vždy je na objektivu řádný otisk prstu, v lepším případě potní stopa. V horším případě je nastopě mouka, olej, o zbytcích těsta na spoušti ani nemluvě :). Read the rest of this entry »

Pochybujete někdy o sobě? Samo, že pochybujete :-). Já taky. U nás doma je právě báječné usmiřovací období, po období jemného dusna. Já protivná, pan domácí pak kvůli tomu taky protivnej a do toho dostala naše nová milá kobyla Sára rýmičku – spíš takový kašlíček.

Jemný. Kadence – 1x za hodinu max. Byla na noc ve stáji a tak jí naše frisné počasí nepřišlo v posledním měsíci březosti zrovna asi úplně vhod, navíc přišla do jiné rodiny po deseti letech a lidé nejen sobě oslabují imunitu.  Ale pan domácí se trochu bál, že to není žádný mastodont, ani hucul, ale jemná aristokratka a tak chtěl pro jistotu vše podchytit v počátku. Navíc, když venku skoro mrzne, prší a vůbec je pěkně hnusně. Tak, že vyklidíme chlívek. Read the rest of this entry »

Nastal zcela normální, obyčejný životní rytmus. Například návštěva zubaře. Celou cestu k autobusu i v něm jsme přemlouvala Huga, jak je to prima, sednout si na křeslo a nechat si zkontrolovat zuby, Jentl, chtíc mi pomoci, většinou v momentě, kdy už byl Hugo skoro rozhodnutý, prohlásila „podívej na mě, mě vythl tři!!!, víš jak to bolelo? a ani jsem nepípla!“ Hugo na lízátko, které jsem mu za výkon slíbila – že ho dostane od zubaře -v tom okamžiku rezignoval. Pak uvažoval a uvažoval a když už jsme byli v čekárně, zeptal se, zda půjdeme nakoupit. Po souhlasu se mu rozzářil obličej a pronesl, že si ho tedy raděj koupí!

Pak přišla na řadu má radost, protože v zubařské čekárně přibyly na stůl tři časopisy “ golf style“ a já zajásala, že se konečně podívám, jak je to s tím přiblížením tohoto bílého sportu běžným lidem, jak jsme si o tom onehdy s panem zubařem povídali. Jako na potvoru jsem časopis otevřela na stránce “ zjišťovali jsme za vás, jak je výhodné koupit si vlastní letadlo“.:-)

A pak pošta, kde čekal nůž od Rachada, což je teda báječný dárek a  železářství, kde to miluju a kdy jsem si užila nevšední radost z nakupování – tentokrát totiž formiček na briošky a formiček na malou pizzu a obyčejného struhadla za 37 Kč. Výšlap domů a těšení se na nové briošky!

Dnešní polévka je extra výtěžná:-), proto už bez druhého jídla, samotná polévka vydá za obé. Jsou na ní potřeba dva pórky, dvě cibule, 150 g másla, 100g droždí, 2 vejce, celozennou pšeničnou mouku dle potřeby,  černucha setá – asi polévková lžíce, sůl, nové koření, pepř,100 ml smetany.

Nejprve ze všeho je důležité rozehřát asi 50g másla a vložit na něj oloupanou a nakrájenou cibuli na kostičky a přidat na proužky nakrájené asi 2/3 pórku. Vše nejprve prudšeji a posléze za občasného míchání na mírném ohni vybarvit. Cibule i pórek chytnou barvu, nikoli však černou samozřejmě :-). Přichází na řadu sůl, nové koření, pepř a voda – zhruba 2,5 litru a nechávám drahnou chvíli cibuli i pórek vařit. Pak polévku rozmixuji ponorným mixérem.

Mezitím si rozpustím zbylé máslo, přidám droždí a když se droždí rozpustí, osolím, přidám černuchu setou a tolik mouky, aby nebylo těsto husté, ale ani tekuté. Chvíli míchám na kamnech a pak sundám a zapracuji dvě vejce. Lžičkou vkládám do vařící polévky nepravidelné knedlíčky – spíše větší. Po knedlíčcích vsypu do polévky zbytek pórku nakrájeného na kolečka. Nakonec vmíchám smetanu.  Je potřba ochutnat, dochutit, dosolit, případně více smetany, podle vlastní chuti.

Polévka je hodně tmavá, hutná a jednoznačně zasytí :-)

Začal podzim, kromě vybílení vápnem a přípravy na pečení cukroví, která není ovšem zatím žádná je spousta času a tak se postupně otevírají další netušené webové možnosti. Zima je však dlouhá :-) Dnes je stále ještě podzim a k tomu patří neodmyslitelně v kuchyni dýně a to také proto, že ve sklepě se začíná sem tam nějaká kazit. A tak se k nim ubírám stále častěji a častěji. V posledním komentáři je to návod na jiný druh dýňové marmelády, či spíše džemu, v hlavě je to spoustu receptů, recepty na dýňové stránce utěšeně narůstají a já jsem chtěla vyhlásit soutěž o nejlepší dýňový recept s první cenou, kterou by samozřejmě byla dýně, ovšem pan domácí je zásadně proti soutěžím  a já jako poslušná manželka musím mít nějaký prostor jak si případně vydobýt důležitější třecí body, než-li je dýňová soutěž, tudíž rychle, poslušně a bez řečí ustupuji. Nicméně vůbec to nebrání nikomu, aby napsal svůj oblíbený recept na dýni na milión způsobů právě třeba na dýňovou stránku, klidně to nazývejme interně i soutěží a klidně za nejlepší, nejúchvatnější a nejdokonalejší recept udělím cenu. :-) a ještě taková malá mikrosoutěž, když už nesoutěžíme :-).

Děti se již od počátku roku učí antonyma, synonyma, homonyma. Je to takový nepochopitelný systém ten náš školský. Začínají s tím v druhé třídě, pokračují v třetí, kde to proberou znovu, ve čtvrté si to hezky připomenou do detailů a v šesté se jede odznovu. Read the rest of this entry »

Prošly poslední narozeniny- čtvrtého dítěte a Hugo si musel vybrat, co bude jako hlava rodiny dělat. Při snídani dva dny před na to přišel  “ Pojedem hledat poklad a až ho najdem, pojedeme do „penimarketu“ a tam si koupim tikťaky. A pak pojedem domu. “  Žádná zabijácká voda, žádné cyklovýlety, jen poklad a „penimarket“ :-) Přízemně uklidňující. Poslední dny byly více než hektické. Jeli jsme  na zimní nákup s koňma. Tedy hlavně jsme jeli koupit další zelňák, ale na ten jsme zapomněli. Na náměstí jsme udělali kolečko- toaletní papír, knihovna, kokosový suk a také  nás obestoupili místní přátelé Cikáni a vyprosili si žíně. Máme s nimi vůbec dobrou družbu. Jednou jsme koupili pěkný housle a kukačky bez přední desky. Vzali nás pro kukačky až do kuchyně, pak nám je hodinář vyspravil a od té doby máme svobodné  hodiny, kukačka má permanentní výhled ven. Přední deska na hodiny je na pořadu dne už několik let. Read the rest of this entry »

Tak jsem se zase malinko přepočítala.  Září – měsíc klidu, vše odroste, nebudeme muset plít, začnu si hezky zvesela, tak jak to člověk zná z romantických obrázků, sbírat vše s písní na rtech, košíkem v ruce, budu svěží a budu plesat nad vlastní zeleninou. Děti kolem mne budou běhat a s  náručemi plnými mrkve mi pomáhat, smát se na celé kolo a svět bude hezčí a zářivější.

Realita je však zcela jiná. Skutečně jsem přestala plít, protože všude je už tak veliká zelenina, že i kdyby narostl plevel jako blázen, už jí najdu. Kedlubny giganti mají minimálně tři kila, zelí kolem čtyř, mrkve stačí tři do kila a to tam není nikde hnůj, jen kompost. Každý den si říkám – ty giganty to chce už sklidit, ovšem základní podmínka je vyklizený sklep, takže jsou stále na zahradě. Když jdu sbírat zeleninu, běžím celkem v poklusu, protože je to většinou tehdy, když právě vařím a čas pro její přidání se blíží, vůbec  na sobě nemám rozevlátou sukni se zástěrou, ale většinou jsem bosa nebo v holinkách. Sandály většinou zapomenu někde mezi záhony.  Děti jsou sice hlučné, nikoli však romanticky. Jejich nejoblíbenější současnou hrou je boj na trampolíně, při čemž zápasu dvou, kteří skáčou a ve skoku nejen naznačují různé karatistiké výkopy, přihlíží ten nejmenší, který leží na boku, oběma rukama si chrání zcela instiktnivně hlavu a brečí – dlouze a usedavě, protože se někdo z okolí nepodíval, jak dělá salto a tím mu ukřivdil a on je nešťastný, nebo tam zase leží, protože ho někdo kopne, nebo tam leží, protože ho nenechají skákat. V každém případě leží a řve. Nějaké sbírání zeleniny je vůbec nezajímá, ale dnes jsem rozhodnutá dát jim dvacetilitrový hrnec a nepustit je domů, dokud nebude plný rajčat. A svěží jsem v momentě, kdy si představím svou předdvouletou běhací epizodu. Představuji si zasněně, jak si nazouvám tenisky, mizím a přede mnou dvě hodiny ticha a klidu.  Chystám se na to, hned jak se má naivní představa září jako klidného a práce prostého měsíce změní na říjen.  :-) Read the rest of this entry »

Všude prší- všude a u nás prostě sucho. Navíc dnes ráno nám  odjela jedna plečka a zalévačka a Hugo, když vstal, otázal se, proč Eli odjela. A po pravdivé odpovědi, že jela do práce se Hugo nefalšovaně podivil – „a proč ? Vždyť má u nás práce dost ! :-). „Krásně dokončilo jarní zelí, ještě nikdy nebylo tak pěkné už v červnu, začíná kvést měsíček, začíná kvést mák a konečně došlo i na hrášek. Konečně proto, že je to už pár týdnů, co mi dala Zuzana recept na výbornou hrachovou polévku- výbornou hrachovku s mátou. Podiv vystřídala úvaha, že by to nemuselo být špatné, následovala ochutnávka u Zuzany, která byla výborná, ale dala jsem si podmínku, že to musí být až z našeho hrášku a dneska na to konečně došlo. Konečně dozrálo tolik lusků, aby z toho byla tahle dobrota .A omlouvám se Zuzaně, nemohla jsem si pomoct a přidala máslo s trochou celozrnné mouky jako jíšku.-)

Je to celkem prosté – 400 čerstvého hrášku – nikoli lusků, ale už hrášku, (úspěšně lze použít mražený),2 veliké cibule, 3 vrchovaté lžíce másla, 3 vrchovaté lžíce celozrnné pšeničné mouky, 2 hrsti čerstvé máty peprnné, trochu soli, trochu pepře, 2 stroužky česneku, 250 ml kysané smetany. 1 litr vody. Olej a tvrdá  houska na opražení.

Máslo do hrnce, na máslo jemně opražit cibulku, přidat mouku a chvíli míchat, dokud není mouka spojená s máslem s cibulí a opražená. Pak přidat omytý vyloupaný hrášek, dvě hrsti máty, osolit, opepřit, přidat česnek a 1 litr vody. Vše nechat chvilku povařit a potom rozmixovat ponorným mixérem. Nakonec vmíchat 250 ml smetany – lze použít i bílý jogurt.   Polévka se podává s nakrájenou houskou, opraženou na oleji.

Tato hrachovka je vynikající ! Read the rest of this entry »

Dnes nám přijela pražská oper Eliška a jeli jsme dámskou jízdu na kole k zubaři. Ne , že by Eliška taky potřebovala, ale jela zkouknout svůj letní apartmán a tak jsme si to dali spolu a ještě s Ester. Trochu pršelo, trochu sněžilo, ale byl to moc hezký zubařský výlet :-) Moje nemocná šestka se konečně po pár návštěvách rozhodla demaskovat a ukázala se  v plné kráse. Do dnes se totiž chovala jako nemocná pětka, která sice možná taky byla špatná, ale nakonec byl jako zásadní zdroj potíží usvědčen zub jiný. Ono, jako by to nebylo jedno. Jeden špatný a druhý taky :-)). Není nad to, mít v jídelníčku hodně, ale fakt hodně vápníku. A tak jsem nakoupila spoustu nezdravých dobrot na zajíce, protože do Velikonoc už možná dolů nepojedeme, jenomže jsem neprozřetelně poslala děti vyndat věci z tašek na kole. Někdo to má v hlavě, někdo prostě v zubu :-)) Koupila jsem taky zásobu bobů na to-fu, protože domácí bylo vynikající  a má to ty dietetické účinky :-))) a taky výbornou italskou rýži parbolied a dva nové rýče a pak taky máme vynikající obchod, kde se Elišce moc líbila jedna sádrová houba :-) a já se svými trapasy zazářila u pokladny u krabičky plné plastových kroužků, když jsem vesele prohlásila, že vypadají jako kroužky na slepice. Paní prodavačka mě ujistila, že to taky jsou kroužky na slepice :-) a já nakonec k těm plastovým čudlíkům na fóliáček , které nesmí vidět pan domácí, protože tady někde ještě jsou staré v kyblíku :-),ale prostě je nemůžu najít-  koupila pět slepičích kroužků na nových pět slepiček – jen byla veliká mela, jakou barvu. Vyhrála to zelená.

Tedy k té cizrně a polévce- cizrnová polévka je prostě výborná !:-))

Na polévku je třeba jedno balení cizrny – 500g, olej, cibuli,  sůl, pepř, nové koření, bobkový list, dvě vejce, zelená řeřicha.

Nejprve je nutné namočit cizrnu v hrnci, aby byla ponořená alespoň dva centimetry nad cizrnu. Druhý den se cizrna slije, v  hrnci rozpálit olej, osmahnout cibulku a vložit cizrnu, osolit, opepřit, vložit nové koření a zalít vodou. Necháme vařit, dokud nebude cizrna měkká- jemná- nebude úplně měkká :-)). Když je měkká, přikvedlám dvě vejce, rozmíchám a nechám chvilku povařit. Nakonec přisypu hrst zelené nakrájené řeřichy.

Cizrna beraní- takzvaný římský hrách  a je to opravdu takový veliký světlý hrách.  Není zcela kulatý, spíše trochu hrbolatý a má jeden takový hezký zobáček, je to prostě taková sympatická a roztomilá luštěnina.

Cizrnu můžeme vypěstovat buďto tmavou a ta má menší semena nebo větší a tam jsou právě semena větší a barvy světlejší. Cizrna je rostlina teplomilná a pochází ze Střední Asie a Indie, ale pěstuje se i v Americe, Austrálii, Jižní Evropě a byly doby, kdy pěstovala i na Jižní Moravě a Slovensku. Podle wikipedie byla zřejmě vyšlechtěna před 7000 lety v oblasti jihovýchodního Turecka nebo Sýrie. Ovšem velmi zřídka zplaňuje, víceméně se jedná o pěstovanou rostlinu. Read the rest of this entry »