Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Tak jsem se zase malinko přepočítala.  Září – měsíc klidu, vše odroste, nebudeme muset plít, začnu si hezky zvesela, tak jak to člověk zná z romantických obrázků, sbírat vše s písní na rtech, košíkem v ruce, budu svěží a budu plesat nad vlastní zeleninou. Děti kolem mne budou běhat a s  náručemi plnými mrkve mi pomáhat, smát se na celé kolo a svět bude hezčí a zářivější.

Realita je však zcela jiná. Skutečně jsem přestala plít, protože všude je už tak veliká zelenina, že i kdyby narostl plevel jako blázen, už jí najdu. Kedlubny giganti mají minimálně tři kila, zelí kolem čtyř, mrkve stačí tři do kila a to tam není nikde hnůj, jen kompost. Každý den si říkám – ty giganty to chce už sklidit, ovšem základní podmínka je vyklizený sklep, takže jsou stále na zahradě. Když jdu sbírat zeleninu, běžím celkem v poklusu, protože je to většinou tehdy, když právě vařím a čas pro její přidání se blíží, vůbec  na sobě nemám rozevlátou sukni se zástěrou, ale většinou jsem bosa nebo v holinkách. Sandály většinou zapomenu někde mezi záhony.  Děti jsou sice hlučné, nikoli však romanticky. Jejich nejoblíbenější současnou hrou je boj na trampolíně, při čemž zápasu dvou, kteří skáčou a ve skoku nejen naznačují různé karatistiké výkopy, přihlíží ten nejmenší, který leží na boku, oběma rukama si chrání zcela instiktnivně hlavu a brečí – dlouze a usedavě, protože se někdo z okolí nepodíval, jak dělá salto a tím mu ukřivdil a on je nešťastný, nebo tam zase leží, protože ho někdo kopne, nebo tam leží, protože ho nenechají skákat. V každém případě leží a řve. Nějaké sbírání zeleniny je vůbec nezajímá, ale dnes jsem rozhodnutá dát jim dvacetilitrový hrnec a nepustit je domů, dokud nebude plný rajčat. A svěží jsem v momentě, kdy si představím svou předdvouletou běhací epizodu. Představuji si zasněně, jak si nazouvám tenisky, mizím a přede mnou dvě hodiny ticha a klidu.  Chystám se na to, hned jak se má naivní představa září jako klidného a práce prostého měsíce změní na říjen.  :-)

Dnes tedy recept na čočkovou polévku z dvojí čočky

Není čočka jako čočka  a ta dnešní polévka je hned ze dvou.  Jsou to čočky od Alnatury- černá a taková hnědo-červená. Obě mají tu výhodu, že se nemusí namáčet – lze je použít neprodleně po nápadu, že čočková polévka je přesně to pravé k obědu.  Navíc ke 100 g čočky od obou jsou potřeba ještě 2 větší cibule, 300 g mrkve, 100 g růžičkové kapusty, 100 g petržele, celerová nať, asi 6 středních listů kadeřávku, sůl, pepř, bobkový list,nové koření, 2,5 l vody,  trochu oleje.

Nejprve do hrnce trohu oleje  a mírně osmahnout cibulku, nakrájenou na kostičky. Na ní pak nasypat směs jemně nasekané mrkve s petrželí. Přidat trochu soli, pepř, nové koření a bokový list a zalít 2,5 litry vody.  Do vody pak přidat nakrájený kadeřávek na proužky a nakrájenou růžičkovou kapustu – růžičky na půlku a v momentě, kdy už je voda teplá, tak propláchnutou čočku. Vše vařím, dokud není čočka měkká, postupně ještě dochucuji zmíněným kořením podle chuti a jemně nasekanou celerovou natí.

7 komentářů to “Čočková polévka”

  • Danka:

    Tak uvařeno a za celou rodinu (i za ty, co mají ze zdravé stravy kopřivku) musím udělit velikáááánskou pochvalu. Byla to dobrota a opravdu si všichni moc pochutnali. Děkuji za receptík :-)

  • kitik:

    :) taky stříhám metr, dokonce – ač absolutní amatér, osvěžuju se aspoň občasnou návštěvou běžeckých stránek a moc se těším až jediná naše starost bude, jestli máme dost dřeva a kdo odháže sníh. Léto budiž pochváleno.

  • Veska:

    pěkný popis běžného dne,sem včerá zjistila něco obdobného ,potřebuji uskaldnit dýně do sklepa a sklep jaksi není vyklizen a dýně obr co nevím jak se do sklepa dostanou jedině bych jim přidělala nožičky ,takže menší tam přemístím no a ty velké budu pomalu krmit mulině,taky nechápu jak mohli narust …

  • janka:

    Ahoj Kláro, tak u nás je romantika a klid taky někde v nedohlednu…a taky trochu nechápu, co nám to na zahradě roste, nám pro změnu stačí pomalu jenda cibule do kila ( pár kousků, jinak mají průměr asi 10 cm)…:))) a to dáváme taky kompost a to tedy daleko od doporučovaného množství…a tedy mulčujem a chodila jsem kolem té cibule asi měsíc a čekala kdy se rozhodne ukončit vegetaci..tak jsem pak rozhodla trochu za ni…fazolky rostly tak šíleně, že jsem rezignovala a přestala sbírat, jelikož tříhodinová sklizeň mě tedy už moc nebavila, až mám někdy obavu, jestli nám ti naši zákazníci budou věřit , že nepoužíváme žádnou chemii..:))…Tak jsem kolikrát říkala , že nám asi pomohla Fukušima, jinak si to nedovedu vysvětlit…
    Tak a čočkovka, ta nám jede nejvíc asi z té klasické čočky…moc zdravím Janka

  • ufa:

    Zrovna včera jsem donesla domů tu černou…jinak používám v podstatě pořád jen červenou neloupanou, loupaná se rychle rozvaří, neloupaná je na 10 minutek…:-) U nás teď jedou krémové polévky, z hokkaida, hrášková…nějak na nás přišli už podzimní a zimní chutě…:-) až mám strach aby vůbec nějaké hokkaido vydrželo do zimy..:-) ale vrhnu se na tu čočku, a snad vyklouzneme z hokkaidového zajetí…:-) Mějte se na kopečku krásně…Lucie Ufa

  • Danka:

    Mňam, červenou čočku taky ráda používám, hlavně proto, že se nemusí máčet předem. Už jsem ji dlouho nevařila, asi zkusím polévku podle vás (jen nevím jestli seženu tu tmavou, ale kouknu po ní – podle obrázku to vypadá na DM, tak uvidím)

  • Mirabelka:

    Mňam! Já si kupuji v Tescu tu drobnou zelenou čočku, je taky výborná.

Přidejte komentář