Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Archive for the ‘Domácí poživatiny’ Category

Toto je moje noční můra. Děti milují Marmite a my taky a tak se spotřeba této pochutiny značně prodražuje. A tak už velmi dlouhou dobu přemýšlím, jak to udělat. A samozřejmě nezůstalo u přemýšlení, došlo i na činy. Nejprve však, co to vlastne Marmite je?

Marmite slovy prodejce je:

Vhodný je pro vegany především pro svůj bohatý obsah vitamínů B, a to hlavně B12, který se hůře získává. Dále má vysoký obsah riboflavinu a niacinu. Neobsahuje žádný tuk, ani cukry. Výborný je na pečivo (stačí malá vrstva), do polévek, či při vaření do omáček a jiných jídel. Má velice specifickou a nezaměnitelnou chuť.

Je to pochutina, která je typická pro Anglii a velmi podobný je australský Vegemite. Je to pochutina, která dělí svět na dvě části – na „milovníky“ a „odpůrce“. Má velmi specifickou chuť a upřímně řečeno, nelze mít rád Marmite jen tak trochu. Buď ho člověk miluje, nebo ho nemůže ani cítit. Existuje stránka „marmite odpůrců“ a na té je k vidění veliké množství zcela nepředstavitelných kombinací, jak si odpůrci této lahůdky představují, že se vyrábí. Vařená kočka s galonem motorového oleje je jen jedna z možností, jak si vyrobit marmite doma :).

Marmite si lze nejjednodušeji představit jako něco, mezi maggi a masoxem i v přesně takové mezi konzistenci. Je to tmavé, konzistence medové, velmi aromatické a velmi, velmi specifické. Dává se to na chléb,  na toasty, na pečivo, do polévek a omáček a jeho obrovská výhoda je naprosto fantastický obsah vitamínů skupiny B.

Pro vegany a vegetariány je to navíc velmi dobrá možnost, jak si pochutnat na nějaké pikantní záležitosti. Mít možnost, dát si na chléb něco, jako je sardelová pasta, očka, nebo podobné, velmi typické pochutiny.

No a tak jsem se jala zkusit to tedy doma. Pročetla jsem obrovské množství stránek a receptů v několika jazycích, jak na Marmite, tak na Vegemite, ale stále to bylo takové nějaké doma neudělatelné. Nejvíce zajímavý se zdál postup z této stránky a tak jsem to zkusila. Read the rest of this entry »

Včera jsem běžela do našeho města pod kopcem, koupit pytlíky na zip, protože nám zase přišlo objednané koření. Protože je dobré udržovat sociální kontakt, protože má kolem sebe člověk pár fajn lidí, občas nakupujeme komunitně. Včera byl vrchol jedné takové komunity. Dorazily dvě bedny koření od Samuela. (Tato reklama je za dobré služby – není placená:) Každá po patnácti kilech a dorazily samozřejmě jen k silnici. Já nakoupila pytlíky, pan domácí musel k silnici a vzhledem k tomu, že není příliš komunitní typ, budu to mít ještě drahé. Navíc si dnes všimnul, že má u vozíku upadnuté kolo,  u vozíku, který je dimenzován na jedna a půl tuny a všiml si toho dnes, když se vrátil s Hugem a přivezl pět velkých žoků vlny, protože už občas vidíme mezi trámy, že vychází slunce. |No, nebudu lhát, častěji vidíme, že zapadá :).  No a tak je jasný, že to upadlo kvůli těm dvěma bednám po patnácti kilech a teď bude muset shánět zase nějakého dalšího komunitního typa, který mu to svaří. Nebo vysoustruží novou poloosu. Z města jsem to vzala oklikou, protože naše španělská oper zůstala jednou cestou z hospody u žebříku ve skalách, poměrně dlouho tam zůstal a okolnosti tomu chtěly, že zapíchl lahváče, co si nesl domů do sněhu a lahváč tam zůstal.

Takže jsem měla pytlíky, lahváče, jako bonus i ztracený zapalovač a celý večer jsme pytlíkovali. Byl to takový hezký, skořicový astmatický večer. To je zajímavý, jak je člověk stále v pokušení sníst tu lžíci skořice :-), když jí balí. Jen to zkusit.:) A poslední díl komunitního seriálu, totiž rozvoz, respektive roznos mě čeká. Dnes první. Do Prahy a do Plzně neběžím, to si počká zde. Ale napadlo mě to už v pátek, když jsem takhle byla na malém ranním výletě naproti rodičům pana domácího, že je strašně neefektivní, že skuteční sportovci netrénují třeba tak, že je nezaměstnává pošta. Já běžela jeden, asi 7 km kus tím způsobem, že zastavilo auto, vyšly dvě pošťačky, zazvonily u domu, já je předběhla, oni nasedly, předjely mě, ujely padesát metrů, zastavily,vystoupily, já je doběhla – předběhla a takto po celou dobu. Takový ruční a nožní – tedy běžečtí a koloví „mesenžři“ by ohromně naplnili trh práce :-).

No a když už jsme zase u koření, je nezbytné odkázat na jeden fakt prima článek Michala Hromase na jeho Rozinkách a mandlích. Máte vy osobně nějakou opravdu oblíbenou kombinaci koření? A nacopak? A nějakou opravdu vlastní směs? Sem s ní ! A taky –  u nás zvítězil na plné čáře Badyán.   Které je vaše nejhezčí koření?

Tak tento článek je pro mě velmi dvousečný. Já osobně totiž nemám ráda náhražky. Samozřejmě je vždy diskutabilní, co je to náhražka. Zda se jedná o náhražku, nebo samostatný produkt. Pro mě osobně jsou jednoznačnou náhražkou produkty, které jsou průmyslově vyrobené, nepřirozeně a s přídavkem zbytečností, které v podobném, leč přírodním produktu logicky chybí. Proto jsem za poslední půlrok, kdy jsem zcela vyloučila jakékoli živočišné produkty, zcela a jednoznačně odmítala margaríny. V jakékoli podobě. Ne tak oleje. Miluju olivový olej, slunečnicový a své ořechové doma udělané. Vařím proto takové věci, které jsou tuhých tuků prosté a nedělá mi to žádný problém. S mlékem je to naprosto identické. Vzhledem k tomu, že jsem se nenaučila pít kávu, nemám potřebu mléka do kávy a všude jinde lze mléko nahradit vodou. Dobrovolně se vzdávám kakaa :-).

Je to ale pár dní, co se mě zeptala Lucka na rostlinné mléko  a přišla samozřejmě s vodou na můj mlýn, protože já ráda výzvy. Zkusila jsem mléko ovesné a ze syrové rýže a po zadělání několika mís, mixéru, času stráveného tím, že jsme cedila a vařila a cedila a vařila, zjistila jsem, že mléko a jako mléko – výsledný produkt, který mi vyšel, jednoznačně nestojí za tu snahu. Pan domácí ochutnal ovesné mléko a zcela nediplomaticky ho vyprskl z úst se slovy, to raděj budu žvejkat oves. Mně chutnalo prostě jako oves prostý a tak jsem si říkala, že nevidím důvod, pokud bych ho použila například na ovesné vločky,  proč si nedat oves s vodou, když je to mnohem jednodušší, než oves s ovsem v jiné konzistenci..

Ovšem pak došlo na poslední mléko a i když neměním svůj názor a mléko pravděpodobně i nadále dělat nebudu, toto mléko by jako náhražka na zahuštění například kulajdy, místo mouky či na smíchání s kakaem už stálo za to. Je od domácího ovesného a rýžového ze syrové rýže velmi husté. Nemá výraznou rýžovou chuť. Po smíchání s mandlovým mlékem 2:1 je dá se říci i skoro lahodné.  A jak tedy na něj? Read the rest of this entry »

Tak jsem se dostala k první fázi reportu ručního lisu na olej. Vegetariáni zbystřete, vegani – zbystřete více, milovníci arašídového másla jakbysmet! A nejen jeho, ale také všech ostatních past, které se dají udělat z ořechů, slunčnice, sezamu.

Ruční lis na olej je záležitost pro gurmány, rozhodně to není lis na to, aby si člověk koupil desetikilový pytel slunečnice a jal se lisovat, aby měl do nádrže praktického zahradního traktůrku nebo do motorovky. Je to lis na to, aby si člověk udělal svou sklenici dobrého, velmi aromatického oleje. Není to zase taková legrace vychytat všehny suroviny, vychytat, jak mají být vlhké, jak suché, jak má být lis teplý, jak studený….. ale pasty….

to je jiná …. pasty jdou celkem samy, mohou je lisovat děti, není to věc fyzicky náročná, vzhledem k výše napsanému, ani psychicky a tak první report od lisu je právě o burákovém máslu a o pastě z ostatních ořechů. Buráky jdou jednoznačně nejlépe. Vlašské ořechy o něco málo hůře, ale stále si je mohou děti  natočit na namázání rohlíku. Stejně tak je to s neloupanými mandlemi. Loupaným bych se v souvislosti s marcipánem a lisem ráda věnovala samostatně. No a sezam a tedy sezamová pasta, na rozdíl od oleje, kde lze udělat sezamový olej nejjednodušeji, je  už o něco fyzicky náročnější. Zatímco burákové máslo netrvá příliš dlouho, sezamová pasta je trochu náročná i na čas. Trvá déle. Read the rest of this entry »

Přišla zima na hory. Zítra má u nás napadnout až 40 centimetrů sněhu a tak od rána snášíme jak broučci. Vše z pole do sklepa, zbytky zelí, kapusty, jablek, bot, míčů, kol…. Zateplujeme chalupu, což znamená, že pečlivěji přibíjíme uletělou fólii tam, kde mají být ve vikýřích okna… jednou… možná… někdy. Obcházíme štíty, kde to ještě profukuje, snášíme dřevo před chalupu a zavíráme venkovní okna. A k tomu všemu je třeba se trochu zahřát. A tak si vaříme zázvorový čaj, zázvorový sušenky a kandovaný zázvor.

Zázvor je vůbec bezva věc. Je to nejen dosti záhřevná záležitost, ale také  mírné afrodisiakum – bacha na to, nesmí se to přehnat. Zázvor ve velkém množství dělá neplechu! :-). Read the rest of this entry »

Včera jsme jeli do školky pro stromky, abychom opravili alej, starou jako naše nejstarší Ester. Po dohodě s CHKO jsme si jeli přímo pro školkové stromky, protože koho chleba jíš, toho píseň zpívej, že?! Včera přijel kamarád Milouš na kole a vrhl se po hlavě do práce. Občas zabručel, že by jeden neřekl, že ta práce rukama není žádný med, ale makal dál. Bouchal kůly ke stromkům a protože elektro inženýři mají spoustu napracovaných hodin, přijede ještě jednou tento týden a hezky ty kůly prý dobije. My za to pojmenujeme jednu lípu „Miloušova“ !

A tak jsme si jeli pro pár lip a javorů. To jsme ovšem netušili, jakou přesně má představu CHKO, a že si domů povezeme místo pár malých stromečků „remízek“! Mnohem vtipnější, než jet na voze, muselo být sezení v autech, která náš vůz předjížděla. Ono předjíždět pojízdní remíz se člověku nepodaří každý den :-) Velmi dobrá volba, nejet pro stromky – stromy autem, neodvezli bychom ani jeden. A po cestě zpátky spousta dalších pokladů, z nichž nejzásadnější je pro mě křen. Více o křenu, o jeho působení, hlavně antibiotickém a silně C vitaminózním v článku přímo o křenu.

 

Read the rest of this entry »

Když člověk jí ve společnosti a odmítne maso, případně vejce či mléko, případně cukr, lepek,  stále je situace taková, že okolí nejprve hodnotí, posléze soudí. Většinou nejdríve padne otázka – a proč ne? Pokud je vyslovená odpověď “ protože jsem celiatik, diabetik, mám alergii na vejce, mám nařízenou bezmasou dietu, alergii na laktózu, příliš mnoho cholesterolu“, většinou se na tvářích okolí objeví porozumění a ihned nato soucit.  Jiná situace nastane, pokud člověk odpoví, že danou potravinu nejí zcela dobrovolně, protože nechce. Odmítám rozebírat jakékoli dobrovolné důvody k nejezení čehokoli, spíš se přikláním k tomu, aby člověk dříve, než odsoudí recept, jenž má v názvu slovo „rostlinná“, aby se zamyslel, zda pokud by se nedej Bože dostal do jakékoli kolonky z první kategorie, zda by nebyl takový recept pro něj přínosem a dal mu jednoduše šanci – aby tedy nepřišlo to automatické hodnocení a odsouzení:).

A tak po majonéze klasické, následované majonézou mléčnou, přichází majonéza zcela rostlinná. Předkládám ten nejlepší recept, který se mi podařilo vytvořit a posléze mnohokrát zopakovat. Je to majonéza rychlá, stejně jako klasická, jen s tím rozdílem, že je třeba mít k dispozici půlku vařené brambory.

Postup je tedy velmi jednoduchý. Stačí si připravit: 1/2 vařené brambory, 2 vrchovaté kávové lžičky hrašky, 3 kávové lžičky hořčice, 50ml vody, 50 ml oleje, sůl, pepř, případně okurku, cibulku Read the rest of this entry »

Dnes přišla do schránky zásilka koření – taková menší, 15 kg – kmín, paprika a hlavně zelený pepř a tentokrát za krásného počasí a pošťačky vyndaly z auta nejen tu strašně obrovskou bednu, na kterou jsem tentokrát měla připravené boby uvázané za pasem, ale přidaly mi ještě pět kilo naší bezva americké tetičky – shodou okolností – koření. Bednu, kterou jsme nečekali.  Prostě kořenící den.  V České bedně se překvapení nekonalo, veliké pytle, báječná paprika – doma to po hodině vonělo velmi, po nasypání zeleného pepře do třílitrovky jsme museli větrat :-). Read the rest of this entry »

Každý z nás může mít někdy v životě důvod, proč se uchýlit k výrobě majonézy bez vajec. Ať už je to jakýkoli problém s vejci – jejich nepřítomnost ve spíži, nebo nařízené omezení cholesterolu či prostě chuť zkusit majolku trochu jinou – stejné konzistence ovšem jemně odlišné chuti, je právě mléčná majonéza ta správná volba.

Na tuto majolku je potřeba velmi málo – olej – 250 ml a 100 ml mléka. Já osobně používám mléko plnotučné. Dále stejně jako u normální majonézy sůl, pepř, trochu hořčice. To vše přidávám až po umixování základní majonézy.

Mléko vložím do vysoké nádoby, vloží se do mléka mixér a mléko se začne mixovat. Postupně se do mléka přilévá olej- v tomto případě slunečnicový a to tak dlouho, dokud nemá majolka žádanou konzistenci.

Dále přichází na řadu dochucení právě solí, pepřem, hořčicí, případně použijeme jogurt, cibuli, okurku, kopr, bylinky, česnek – vše je dovoleno :-)

Přikládám  video, protože, kdo ještě majonézu z mléka nedělal, má k tomuto procesu možná trochu i nedůvěru:-). Není jí třeba, video jasně ukáže, jak jednoduchá je mléčná majonéza – zatím se mi ještě nikdy nestalo, že by se nepodařila.

Napsat doba pečení přichází by mi přišlo věru trochu podhodnocené tvrzení – doba pečení už dávno začala přátelé a hned jak skončí, tak nastane doba zase úplně jiného pečení – ty přechody, nejsouc křesťan, ani jiný pravověrný ortodoxní mě už jaksi unikají, jako by ani

nebyly – tak tedy  – během permanentího pečení v mém životě se právě naskytla chvíle, kdy je dobré upozornit na jednoduchý recept na domácí karamel. Nemyslím takový ten ultralehký, kdy se dá vařit zavřená plechovka salka na dvě hodiny do vroucí vody, pak se disciplinovaně počká, dokud nevychladne, protože jinak by bouchla a pak je z toho výborný mléčný karamel – tak ten nemyslím. Myslím ten pravý, z cukru, zadělaného hrnce, zalepených zubů a dětí, které mají čtyři hodiny v ruce tutéž lžičku a v intervalu á 15 minut vykřikují „to je jako kupované karamely!“ Read the rest of this entry »