Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Archive for the ‘Koření’ Category

Včera jsem běžela do našeho města pod kopcem, koupit pytlíky na zip, protože nám zase přišlo objednané koření. Protože je dobré udržovat sociální kontakt, protože má kolem sebe člověk pár fajn lidí, občas nakupujeme komunitně. Včera byl vrchol jedné takové komunity. Dorazily dvě bedny koření od Samuela. (Tato reklama je za dobré služby – není placená:) Každá po patnácti kilech a dorazily samozřejmě jen k silnici. Já nakoupila pytlíky, pan domácí musel k silnici a vzhledem k tomu, že není příliš komunitní typ, budu to mít ještě drahé. Navíc si dnes všimnul, že má u vozíku upadnuté kolo,  u vozíku, který je dimenzován na jedna a půl tuny a všiml si toho dnes, když se vrátil s Hugem a přivezl pět velkých žoků vlny, protože už občas vidíme mezi trámy, že vychází slunce. |No, nebudu lhát, častěji vidíme, že zapadá :).  No a tak je jasný, že to upadlo kvůli těm dvěma bednám po patnácti kilech a teď bude muset shánět zase nějakého dalšího komunitního typa, který mu to svaří. Nebo vysoustruží novou poloosu. Z města jsem to vzala oklikou, protože naše španělská oper zůstala jednou cestou z hospody u žebříku ve skalách, poměrně dlouho tam zůstal a okolnosti tomu chtěly, že zapíchl lahváče, co si nesl domů do sněhu a lahváč tam zůstal.

Takže jsem měla pytlíky, lahváče, jako bonus i ztracený zapalovač a celý večer jsme pytlíkovali. Byl to takový hezký, skořicový astmatický večer. To je zajímavý, jak je člověk stále v pokušení sníst tu lžíci skořice :-), když jí balí. Jen to zkusit.:) A poslední díl komunitního seriálu, totiž rozvoz, respektive roznos mě čeká. Dnes první. Do Prahy a do Plzně neběžím, to si počká zde. Ale napadlo mě to už v pátek, když jsem takhle byla na malém ranním výletě naproti rodičům pana domácího, že je strašně neefektivní, že skuteční sportovci netrénují třeba tak, že je nezaměstnává pošta. Já běžela jeden, asi 7 km kus tím způsobem, že zastavilo auto, vyšly dvě pošťačky, zazvonily u domu, já je předběhla, oni nasedly, předjely mě, ujely padesát metrů, zastavily,vystoupily, já je doběhla – předběhla a takto po celou dobu. Takový ruční a nožní – tedy běžečtí a koloví „mesenžři“ by ohromně naplnili trh práce :-).

No a když už jsme zase u koření, je nezbytné odkázat na jeden fakt prima článek Michala Hromase na jeho Rozinkách a mandlích. Máte vy osobně nějakou opravdu oblíbenou kombinaci koření? A nacopak? A nějakou opravdu vlastní směs? Sem s ní ! A taky –  u nás zvítězil na plné čáře Badyán.   Které je vaše nejhezčí koření?

Dnes přišla do schránky zásilka koření – taková menší, 15 kg – kmín, paprika a hlavně zelený pepř a tentokrát za krásného počasí a pošťačky vyndaly z auta nejen tu strašně obrovskou bednu, na kterou jsem tentokrát měla připravené boby uvázané za pasem, ale přidaly mi ještě pět kilo naší bezva americké tetičky – shodou okolností – koření. Bednu, kterou jsme nečekali.  Prostě kořenící den.  V České bedně se překvapení nekonalo, veliké pytle, báječná paprika – doma to po hodině vonělo velmi, po nasypání zeleného pepře do třílitrovky jsme museli větrat :-). Read the rest of this entry »

Majoránka zahradní je jednoletá, teplomilná rostlina, které se dobře daří na teplém, chráněném místě před severními větry. Potřebuje dobře hnojenou úrodnou půdu.
majoranka
Je potřeba ji přiměřeně zalévat.
V březnu a dubnu si vyséváme do truhlíčku semeno majoránky zahradní. Poté, co vyrostou rostlinky, přesadíme je do samostatných kelímků po čtyřech rostlinkách a následně ven na vzdálenost cca 15 cm. Majoránka se postupně rozrůstá do šířky, takže dodržujeme skutečně 15 cm.
3x ročně sbíráme celou nať i s poupaty, sbíráme od července do srpna tak, že odřezáváme stonky asi 5 cm nad zemí. Lépe, než celou rostlinu je ale ustříhávat jen tenké stonky nad dřevnatou částí, které pak rychleji dorůstají.
Poté majoránku sušíme ve svazečcích na vzdušném místě. Teplota sušení nesmí překročit 40 st. C.
Majoránka obsahuje nejvíce třísloviny, silice a hořčiny.
Majoránka pomáhá vylučovat trívicí šťávy a dezinfikuje. Používá se proto jako prostředek na poruchy trávení, nadýmání, průjem, střevní koliky. Také při nemocech z nachlazení. Uvolňuje rovněž křeče hladkého svalstva, čehož využíváme k uvolnění bolestí při menstruaci. V tomto případě se používá droga 2-3 dny před menstruací. Jako kloktadlo je vhodná při zánětech dutiny ústní a v Německu se stále ještě v lékárnách míchá majoránkové máslo. Lze připravit i doma z přepuštěného másla, v němž se rozpustí hrst majoránky. Přivede se při postupném zvyšování teploty k silnému zahřátí majoránky v másle a následně se přecedí přes pláténko. Nechá se ztuhnout a používá se na mazání nosní sliznice a čela při úporné rýmě nebo rýmě dětí.
Nať dobromysli se používá zejména jako koření (pod názvem OREGANO); typickým použitím je kořenění pizzy. Kromě toho je též součástí provensálského koření. Chuť je výrazná. Sbírá se kvetoucí nať, přítomnost plodů je nežádoucí
oregano
Používá se též v léčitelství pro své aseptické a protizánětlivé účinky, usnadňuje odkašlávání a zvyšuje vyměšování žluči. Droga je silným prostředkem uvolňující křečovité stažení hladkého svalstva (spazmolytikum). Používá se i na obklady a osvěžující koupele. Ne nadarmo je českým názvem oregana – Dobromysl. Používá se jako nálev – zalitá dobromysl vařící vodou, 10 min. nechat odstát, poté scedit. Pužívá se na nervové problémy.
Pokud se pěstuje, tak je zároveň důležitou medonosnou rostlinou.
V nati obsažené barvivo se dřívo používalo k barvení ovčí vlny.
Nať dobromysli obsahuje asi 0,4% silice (hlavně thymol a kvarkarol) a asi 8% tříslovin, hořčiny, tanin, těkavý olej, gumopryskyřici a další látky.
oregano
oregano je velmi důležitým kulinářským kořením. Je používaný v Turecku, Řecku, Portugalsku, Španělsku, Latinské americe a Itálii. Používají se více sušené listy, nežli čerství.  Oregano je často používáno do rajčatových omáček, smažené zeleniny. Naprosto specifické je oregano na pizze.Spolu s bazalkou dává charakter italským jídlům.
obrázek z :

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Oregano.jpg

Pod pojmem kari (také karí, či anglicky curry) se rozumí směs koření a také pokrm. Kari je svým původem tamilské  označení pokrmu, připomínající ragú, tedy kousky masa, ryby nebo zeleniny v omáčce. V tomto významu je pojem dnes rozšířen po celé Indii.  Během koloniální nadvlády však Britové začali tento pojem používat pro koření, které se pro přípravu těchto pokrmů používá; když se toto koření (jichž existuje nespočet druhů) dostalo do Evropy, zůstalo toto nesprávné označení. V Indii samotné (a v celé jihovýchodní Asii) se dodnes pod tímto pojmem rozumí jen pokrm, koření se říká masálá (jako kari je vyráběno výlučně pro export).
curry
Pokrm kari je jistým druhem ragů (známé i z němčiny jako Eintopf), tedy různé druhy na malé kousky nakrájeného masa, ryby nebo zeleniny, podávané v (většinou relativně) husté omáčce; jako příloha slouží rýže nebo indický chléb.
Koření, které se pro přípravu těchto pokrmů používá, tedy masala (v Evropě známé jako kari), je rozdílné nejen od oblasti k oblasti, ale i od města k městu; je možno ho koupit připravené v obchodě (jako prášek nebo ve formě pasty), v mnoha případech si ho každá rodina míchá sama. Masálá na severu Indie je většinou jemnější nežli pikantní až velmi ostré druhy v jižní Indii.
Složení silně variuje, k nejčastějším komponentám směsi patří kurkuma, pepř, chilli, kardamom, koriandr, zázvor, římský kmín, muškát, skořice a další.
Zde je návod na smíchání klasického kari z knihy Dagmar Lánské  „Koření pro každé vaření“, nakl. Práce Praha, 1979
Suroviny:

  • 80 g kurkumy
  • 60 g koriandru
  • 50 g kardamonu
  • 30 g římského kmínu
  • 30 g pískavice (řecké seno)
  • 20 g 10 g bílého pepře
  • 2,5 g cayenského pepře a papriky

Koření roztlučeme, smícháme, použijeme pouze potřebné množství a zbytek uložíme do uzavřené sklenice. Potřebné množství je pro tento recept 2 polévkové lžíce koření.

Kurkuma neboli indický šafrán je koření ze sušeného mletého oddenku kurkumovníku dlouhého
TUM
(Curcuma longa), žluté barvy. Původ je v jižní Asii, největším producentem je Indie. Obsahuje asi 5 % éterického oleje (hlavní složky sabinen, felandren a žluté barvivo kurkumin). Používá se v kari koření. Někdy se výtažky z kurkumovníku (Curcuma longa) používají i jako lék. Tato
TU
asijská užitková rostlina z čeledi zázvorníkovitých má vynikající protizánětlivé účinky a je prokazatelně antioxidantem. Nejnověji se zjistilo, že významně podporuje mozkové kognitivní funkce, zejména u starších lidí. Je to přírodní a velmi účinný mozkový dopink, který poskytuje kari koření. Výsledky výzkumů byly zveřejněny v American Journal of Epidemiology. Z kurkumy se také vyrábí škrobová moučka; na trhu se objevuje pod názvem Arrowrot, někdy se také nazývá koa. Používá se např. k zahušťování rybích a želvích polévek.
KOR
Kurkumy se používá též jako barviva
do potravin. Například se používá do bezvaječných těstovin, aby byly žluté.
Oddenky kurkumy se několik hodin vaří a poté jsou sušeny a následně pomlety na sytě žlutý prášek. Aktivní prvek kurkumin má zemitou,nahořklou,pepřovitou a hořčici podobnou chuť.
Nigella sativa je rostlina domácí v jihozápadní Asii. Dorůstá výšky asi 20-30 cm a black caraway- černý kmín , jenž se používá jako koření je jejím semenem. Kdysi kdosi řekl, “ černý kmín je lékem na všechny nemoci , kromě smrti! „black caraway
Analýzou černého k
black2
mínu bylo zjištěno, že obsahuje fosfáty, železo a sloučeniny sacharidů spolu s antibiotiky, které jsou schopny zabíjet bakterie. chemická analýza rovněž odhalila, že obsahuje karoten, který je přeměněn v játrech na vitamín A.dále byl a v černém kmínu zjištěna diuretika , trávicí enzymy , antacida, sedativa a sexuální hormony. Černý kmín aktivue imunitní systém těla a zodolňuje jej proti chorobám. Nejúčinější je olej z černého kmínu ve směsi s medem.
Jako koření má černý kmín velmi výraznou chuť. Je vinikající jako koření do chleba, do moučníků, do rýže, stejně jako do zeleninových salátů s olejovým dresingem.