Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Archive for the ‘Proplky’ Category

Přemýšlíte občas nad tím, kolik odpadu opouští váš byt, dům? Určitě. Tento článek není o tom, abychom psali do komentářů, jak to máme zmáknuté a kolik málo odpadu produkujeme. Nezávisle na tom, jak na tom jsme, až na pár vyjímek, existuje možnost zlepšení. A právě o tom jsme mluvili se včerejší návštěvou, neboť na toto téma přišla řeč.

Máte zkušenost ve svém okolí s možností nákupu ve velkém, s bezobalovým obchodem nebo s nějakou formou komunitního nakupování? Existuje ve vašem okolí více rodin, které například nakupují ve větším? Dotaz tentokrát nesměřuje na lokální výrobce a producenty, ale na to, zda nějak využíváte nákup ve velkém, týká se vyloženě obalů. Read the rest of this entry »

Všeho se nám nějak nahromadilo a tak nás napadla spásná myšlenka. Existuje knoflík – reactivate your account – znovuaktivujte si pozastavený účet. A to kliknete a začnou chodit e-maily s nabídkou pomoci. A pak už si jen vybíráte, kdo vám přijede pomoct.

Jako první se ozvala Marta a taky Marta přijela. Tedy, měla to trochu komplikované, neboť jí nedojel spoj a tak se musela napoprvé vrátit domů, napodruhé už se vše zadařilo a je tu už třetí den. Marta je jižanka, původem z Itálie, ovšem několik málo let žije v ČR a mluví fantasticky česky (mimochodem, umíte si představit, co to musí být za obrovskou lásku, když místo Itálie žijete na vysočině a naučíte se za pár let naprosto dokonale česky? To, co se zprvu zdálo jako nevýhoda, totiž, že děti nebudou mít plynulý příjem anglického slova, stalo se výhodou. Marta s nimi píše diktáty, aby se procvičila v Češtině. Bidlo napsala s otazníkem, jako, že si není jistá, ale přesto správně (děti tam sice otazník neměly…).

Marta vyrábí razítka a přivezla si s sebou pomůcky na linoryt a zítra jdeme na to! Hrozně se těšíme. Marta také přivezla výbornou hru Dixit. Kdo neznáte, zkuste. Když jsme si jí ale vygooglovali, rozhodli jsme, že si jí asi raději namalujeme, což se setkalo s velkým úspěchem. A každá návštěva, která ode dneška dorazí, bude muset povinně namalovat jednu kartičku. Případně bychom mohli vyhlásit dobrovolnou akci – zašli na kopec jeden nebo více autorských obrázků a vytvořit zcela originální kolekci dixitu. Rozměry a podobu zadní strany dodáme :).

Marta taky včera převzala iniciativu a zcela samozřejmě udělala k obědu výborný salát  a dnes s Jentl vynikající šafránové rizoto. img_1017

Už jste na zeleninový salát někdy zkoušeli zálivku z oleje, tahini, medu, balsamika a koření? Zkuste.

Pan domácí mezi tím vyrábí dřevěnou postel, z jasanu a v určité chvíli výroby si mě zavolal na konzultaci a ukazoval mi jasan a zamyslel se, že vždy, když se na ten jasan podívá, evokuje mu gymnastickou kozu nebo koně. Že má úplně chuť té posteli dát tento tvar, vždyť jasan je navždy spjat právě s tělocvičnou. Opravdu? Upřímně řečeno jsem si pomyslela, že bych měla asi mnohem více docenit druh dřeva jako materiál, že jsem k tomu trochu chladná, zcela sobecky zaměřená na samotný výtvor a už se nedívám pod povrch.

Hned na to přišla do místnosti Marta a pravila „Tisícstojedenáct!“.   V jednom pytli máku bylo 1111 makovic. Podivte. A já zase přemýšlela jen o tom, že bude fajn, až bude ten mák vyloupaný :).

A také jsem se definitivně rozhodla, že už se opravdu nechci zlepšit v italštině. Uvědomila jsem si, že nejvíc ze všeho, co jsem se kdy naučila si pamatuju – piove a dirotto (lije jako z konve) a Marta mě nyní naučila – pavouk dělá pavučinu. Pokud si spojím, že od poslední návštěvy francouzů ve mě zakořenila věta – jsem domestikovaná cuketa, obávám se, že s dobrovolníky asi jazykově nevyrostu, nicméně pokud budou jezdit další, kteří se okamžitě chopí vařečky a budou vařit taková skvělá jídla, budu jim klidně vyprávět, že venku lije jako z konve.

Vy, kdo jste intuitivní, máte rádi život tak, jak jde v daný okamžik, vůbec nečtěte dál. Toto není pro vás. Kdo totiž není milec tabulek, následující řádky nejen nepochopí, ale může je i odsoudit. To ovšem neučí tři děti doma a není vděčen za velmi milé a pohodové dopoledne, trávené nad výrobou výzvové tabulky.  Až jsem to takto tedy nečekala. Byla to vzájemná spolupráce a celkem poklidná a tichá do doby, než se zákonitě ozval kdosi, že co tedy, až bude výzva naplněna? Nejprve náš nekompromisní souboj o to, že se nebude bojovat, kdo první, nýbrž každý, kdo bude hotov v červnu, vyhrává. A to samozřejmě následovalo, „A co vyhrává?“ a jedno dítě hned zakřičelo – „Pizzu!, ale ne tu naší, hezky dole, v pizzerii! „. Nakonec to skončilo u „All you can eat!“.   Takže nejen, že jsou děti motivované, ale navíc si samy vybírají motivaci jídlem.

Ihned po tomto rozřešení se pustily ještě vehementněji do práce, dovybarvily, obalily a chystají si kolo na cestu do knihovny.

Vy, kdo máte rádi výzvy jakéhokoli typu, případně si dokonce sami nějaké pro sebe vytváříte, těch čtenářských, jak jsem zjistila je velké množství – např. tady a pak také tady a mnoho dalších. V každém případě, je to tip pro domškoláky a výzva pro rodiče, aby v motivaci byli dostatečně ušlechtilí a nepřízemní :). IMG_1004

Výzva obnáší 36 políček, žádná kniha nebo časopis se nesmí zařadit nikam 2x. Odškrtnutí musí schválit ostatní jako relevantní a dozadu je třeba napsat jméno a autor, případně zdroj. Jsem na to teda upřímně zvědavá.

Každý večer netrpělivě očekávám příspěvek od Julky, která se nachází nyní tam, kde jsme přesně touto dobou byli před 19 lety my. Přepínám mezi Julky webem a jejím instagramem a nořím se pokaždé do neuvěřitelné nostalgie (je zajímavé, že nostalgie přichází až nyní, tam to nebylo zase až tak vzrušující) . Julka jede z východu, my začínali na západě a chtěli jsme to brát na sever a pak tak nějak okolo. Začátky byly krušné, protože jsme s sebou měli padáky a ve městě, kde jsme prvních 14 dní pobývali, nebylo mnoho možností k létání. Pan domácí byl zádumčivý a jeho zádumčivost se zvyšovala každým dnem, kdy nedržel v ruce šňůry a neseděl ve výšce na sedačce. Nějaké LA ho nechávalo zcela chladným. Měl absťák. DSCN6661

Po 14 dnech jsme konečně vyrazili a po dalších mnoha dnech paraglidistické dovolené, kdy jsme projížděli neleteckou oblastí jsme se vyskytli v Nevadě. Všude kolem nás bylo suché pouštní prostředí, všude suché rostliny – my tomu všemu říkali zcela diletantsky kaktusy a horko, i když v březnu to ještě šlo. Blížili jsme se k Údolí smrti a horko se trochu stupňovalo. Read the rest of this entry »

Dnes je mi upřímně líto, že když někam běžím, nemám s sebou foťák. Nepomýšlím na focení kýčovitého měsíce nebo stejně kýčovitých západů. To je nejlepší naturálně, zastavit se a dívat, nebo se nezastavovat a dívat. Ale to,  k čemu mi foťák chyběl, mě skoro nutí, abych tutéž trasu proběhla ještě jednou. Zkusím popsat prožitek slovy. Read the rest of this entry »

Tak po dlouhé době zase jeden článek pro přihlášené. Blíží se dvouleté výročí naší stránky a tak jsme tak v přišedší zimě a mírné depresi bilancovali.

Za ty dva roky jsme se ocitli v dost jiném světě, než na který jsme byli zvyklí. Získali jsme spoustu příjemných duší, kteří chodí pravidelně na stránku, někteří komentují a tím přispívají mnohem více, než sami tuší, protože každý komentář je potenciální rada někomu, kdo se ocitl ve stejně svízelné situaci. Stejně velký dík i těm, kteří čtou a nepíší. Je to motivace – člověk má pocit, že je to k něčemu.  Nepopírám, že ten pocit může pseudopocitem být, ale neberte mi ho :-). Read the rest of this entry »

Začíná to být takový folkór, že si napíšu menší článek o něčem, co bouřlivěji probíhá v komentářích předešlých článků. Přeroste to formu komentářů, navíc člověk začne na základě diskuze zajímat názor ostatních a tak dávám k dispozici tento článek jako hlásnou troubu pro vyjádření zkušeností s farmářskými trhy. Náš názor nejde vyjádřit zcela lehce, protože ho máme velmi rozporuplný a v současné chvíli si připadáme trochu jako černá ovce. Farmářské trhy se nám líbí. To v první řadě. Líbí se nám jako další prostor pro prodej vlastní produkce. Je obrovská škoda přerušení tradice trhů, na kterou se velmi špatně navazuje, nicméně vytáhnout z popela je samozřejmě lze. Read the rest of this entry »

Včera večer přijela Eliška a my přednesli Pipiin komentář k minulému příspěvku a tímto Pipi moc díky za inspirativní námět :-) a protože je toho celkem hodně, co z diskuze vzešlo, přenáším to sem pro inspiraci ostatním, jak je to v zemědělství. Vůbec si nedělám iluze o tom, že je to úvaha hrozně zjednodušená, ale v každém případě lépe alespoň zjednodušená než žádná. A předesílám, úvaha o chovu nikoli průmyslovém, nýbrž malochovu, něco více, než chovu zájmovém.  Jde o to, že pokud budou potraviny stále tak maximálně podhodnocené jak jsou, není možný zásadní standard pro zvířata a naopak, pokud budeme ochotní platit alespoň o něco více za kvalitní potraviny vyprodukované v eticky přijatelném prostředí, ve kterém žijí zvířata, je celkem logické, že se najde více a více producentů a čím více bude producentů a čím více bude nás lidí, kteří budeme tuto etiku vyžadovat i za cenu o něco vyšší ceny, budou se eticky produkované potraviny stávat normou a cena půjde logicky alespoň v rámci konkurenčního boje trochu dolů.No  možná dolů stejně nepůjde, protože se nikdy nenajde tolik lidí, kteří jsou schopní se postarat sami o sebe. A nadnárodní koncerny a průmysloví giganti budou vždy vymýšlet, jak získat zisk i z tohoto malého trhu.

Jde o to, že by si měl každý uvědomit, že práce se zvířaty je vždy prací s živým materiálem, je to práce celkem náročná, v případě malého a středního chovu slepic i fyzicky, protože je celkem prostá techniky a obstarává jí jen jeden element – a to člověk. A většina lidí, žijících na venkově má za cíl vydělat peníze a dostat se na standard lidí, žijících ve městě, ovšem nikoli přes etiku, řeší většinou ekonomiku, nikoli etiku. Je to otázka používání techniky, tudíž zadlužení, dotací atd. atd. V tomto videu
je velmi hezký moment, kdy farmář mluví o ceně pšenice, která je v dnešní době nižší, než cena posypové soli na silnice.Od připojení do EU říká farmář ve filmu, klesl počet farm o 1/4. FArmáři šli dělat něco jiného nebo šli do důchodu a není nikdo, kdo by to dělal. Jeho otec měl 12 hektarů a bez problémů s tím uživil celou rodinu a tento farmář musel farmu zvětšit šestinásobně, aby zajistil své rodině daleko větší standard. A to se týká RAkouska, kde jsou daleko větší dotace než v ČR. Read the rest of this entry »

Když jsem byla naposledy u zubaře a viděla převoz slepic z kamiónu do místní drůbežárny, uvědomila jsem si, že je to zhruba rok, co jsme přijali poslední koupené vajíčko. Většinou se tak dělo na základě návštěvy rodičů, kteří bydlí 2 km od Makra a bývalé Hypernovy, nevím, jak se jmenuje nyní. Většinou je udolala nízká cena či akce, ale vzhledem k tomu, že to vždy mysleli jen dobře,  dlouho nedošlo k tomu, že bychom dokázali stát tvrdě za svým. Postupně jsme vysvětlovali, že nepotřebujeme květáky za 25,- ze Španělska když máme svoje, či vejce za 1,50 s trojkou na začátku, když máme svoje a pokud dojdou, nedojde až do doby, kdy opět budou k ničemu horšímu, než že je prostě nebudeme mít – a tak postupně došlo k vzájemnému pochopení :-) a rok jsme bez vajec ze systému. (i bez květáků :-)

Jak jste na tom s vejci vy? Jíte je? A pokud berete do ruky vejce, víte vlastně co to je? Víte jakým způsobem žije slepice, která ho pro vás snesla? Možná si myslíte, že ano, ale možná tomu tak úplně přesně není a tak jsem vytvořila malý test, který by měl napomoci dalšímu prohloubení orientace v základních potravinách. Read the rest of this entry »

Jste unavení, uondaní, štve vás to právě teď, musíte a musíte a musíte? Nebo je hlavně klid, je vám dobře a máte čas na přemýšlení?

My osobně Vánoce  úspěšně více než deset let neslavíme – nejsme křesťané, na slunovratu není v období elektrifikované domácnosti příliš co ke slavení, slevili jsme z cukroví a stromečku- špičky, kterou každý rok najdeme – když nenajdeme,došlo už i na padlý kmen bez jehličí (nepopírám, že takto provokativně to panu domácímu ladilo nejvíce:-) – dárky jsme uhájili- nebyly a nejsou. Děti se tedy těší na cukroví a perníčky a na zdobení a na rachejtli – jednu od jednavacátého až do štědrého dne -jsou v krabici čtyři. Těší se na pohádky z počítače, které si postupně nashromáždily během roku, těší se hlavně na sníh. Těší se na to, jak si napíší na okno dopis o nehmotné přání. Zatím převládal každý rok zamrzlý rybník, sníh, nebýt nemocný a letos přibylo Hugovo – prosím, chtěl bych umět číst! Na případnou námitku odpovídám ihned protinámitkou – nikoli, nešťastné na Vánoce nejsou. Read the rest of this entry »