Dočkala jsem se a pekař je doma! Dvojče Domácího mlékaře, 400 stran na recyklovaném papíře, které nás provedou kompletním procesem výroby chleba, pečiva a sladkého z celozrnné mouky. 
Kniha je koncipována stejně jako Domácí mlékař – nalezneme zde přes sto stran obecné části, které nás seznámí se surovinami i procesy potřebnými při pečení. Kniha je stejně jako Mlékař proložená historickými recepty a stránkami z pera domácích pekařů. Můžete se těšit na příspěvek od Šárky Škáchové – Gurmánky, od Juliany Fischerové – Maškrtnice, od Huga Hromase a Lady Horákové. Rozbalit zbytek tady»
Začíná podzim, končí horka a tělo se hlásí o tuky. Na stránce jsou už tři recepty na falešnou rybičkovou pomazánku a dnes přidávám čtvrtý, asi nejoblíbenější. Inspirovala mě před dvěma lety Míša Plchová svou skvělou pomazánkou ze slunečnicového semínka, a protože já miluju mořské řasy a snažím se je dávat všude, kde to je vhodné, nemohla ani její pomazánka dopadnout jinak. Rozbalit zbytek tady»
Vaflovač patří mezi přístroje, které jsou určitě zbytné, pro mě ale je v letních dnech, kdy nechceme topit a rádi bychom rychlou snídani, velmi dobrým pomocníkem. Mezi rychlé snídaně patří právě banánové vafle. Mám je moc ráda i proto, že splňují i docela vysoké nároky na výživu. V jedné porci přijímáme jak tuky, tak bílkoviny a složené cukry, žádný bílý cukr, navíc jednu porci ovoce. Na vafle pak samozřejmě co komu libo – jogurt, tvaroh, omáčku z čerstvého ovoce, samotné ovoce, skořici, nic…
Na jednu dvojvafli nebo dvě čtvercové vafle potřebujeme: 2 vejce, 30 g ovesných vloček, lžičku kaka (je zbytné) a 100 g banánu (1 menší banán) a špetku prášku do pečiva.
Suroviny vložíme do nádoby, rozmixujeme a nalijeme na rozpálený vaflovač (rozetírám stěrkou). Pokud nemáme vaflovač, můžeme použít i pánev a osmahnout jako lívanečky nebo přímo do lívanečníku.
Rádi bychom uveřejnili pozvánku Petra Bergmanna na slavnostní zahájení výstavy o zajateckém táboře z 1. světové války
Celá pozvánka ke stažení zde.
Už dlouhou dobu jsem nedávala žádný článek jen tak. Je to přesně dva měsíce, co vyšel Domácí pekař a u nás se to pomalu vrací k normálu. Adrenalin klesá, začínám se trochu uklidňovat, že zaplatíme tiskárnu, a že se kniha Domácí pekař prodá. Píšete hezké zprávy na facebook i na instagram a do mailu, za což moc děkujeme.
Miluju stále pečení chleba, nejraději časně ráno, kdy jsem v kuchyni sama a můžu zadělávat při severské detektivce do ucha. A ohromně mě baví seriál online výroby sýrů ve skupině Domácí mlékař na facebooku.
Červenec mám moc ráda, je všeho dostatek, který se ovšem většinou zlomí na nadbytek. A v poměrně krátké době je třeba spotřebovat ovoce na džemy a marmelády, zavařit okurky a hlavně je stíhat otrhávat v optimální velikosti. Když už to nestihneme, můžeme vytvořit rychlý salát z vařených neloupaných nových brambor, okurek, cibule, kopru, soli, pepře a kefíru.
Uvařené nové brambory v osolené vodě neloupeme, nakrájíme je na tenká kolečka a stejně tak nakrájíme přerostlou (nehořkou) okurku. Cibuli oloupeme, překrojíme a nakrájíme na půlkolečka. Vše promícháme, přidáme kefír dle chuti, osolíme, opepříme a promícháme s čerstvým krájeným koprem.
Tuto polévku mě letos ukázal Hugo Hromas a pokud máte zrovna velké množství cuket, je to ideální recept pro jejich zpracování. Na polévku je třeba větší cuketa, cibule, dva větší stroužky česneku, olej, sůl, pepř, plnotučné mléko a olivový olej (Hugo nedává cibuli a česnek).
Nejprve oloupeme a nakrájíme na kostičky cibuli a na plátky nakrájený česnek, osmahneme oboje na oleji a přisypeme na větší kostky nakrájenou oloupanou a měkkého středu zbavenou cuketu. Promícháme, osolíme a zalijeme trochou vody (cca tolik, aby byl v hrnci max. 1 cm vody). Hrnec přiklopíme a cuketu necháme provařit. Díky malému množství vody se vaří především ve vlastní šťávě a páře. Díky tomu má následně polévka skvělou plnou chuť.
Po uvaření přilijeme trochu mléka nebo smetany. Přidávám plnotučné mléko – množství dle chuti a rozmixujeme ponorným mixérem. Můžeme dopepřit a polévku na talíři pokapeme olivovým olejem.
Ve Španělsku tento krém pijí studený, nám chutná více zatepla.
Na kopec dorazila návštěva. Taková ta, o které víte, že nedorazí, že si jen vyměníte pár zpráv na messengeru, že kdyby náhodou, tak by… a pak to vyšumí. A pak věšíte prádlo a slyšíte hlasy a najednou jsou tu! Bylo to moc prima se zase po delší době vidět osobně. Načli jsme mnoho témat, vypili nějaké víno, snědli nějaké chleby, vyzkoušeli pár receptů (přidám výborný Rachadův recept na krém z cukety). Zatímco jsem pekla chleba a zpracovávala mléko, ostatní skládali balíky sena a že jich je požehnaně…. Rachad si z nahazování balíků na vůz a z vozu udělal takový malý challenge – jak trefit pokaždé jedno z našich pubertálních dětí, které ho vytáčelo svou pracovní aktivitou (nepodařilo se). Hezky nám to léto začíná! Rozbalit zbytek tady»
Dnes trochu o přezrálých okurkách, které asi neuniknout na záhonu nikomu. Co pak s nimi? Jednoduché, rychlokvašky. )
Na dobré rychlokvašky je potřeba nádoba (zelák, třílitrová láhev), okurky (spíše větší), listy obsahující tanin (vinná réva, černý rybíz, višeň, křen) a sůl (na 1 l nálevu cca 1 polévková lžíce soli). Vždy ochucuji koprem a často přidávám ještě na kolečka nakrájenou mrkev.
Rychlokvašky omyjeme, do vymytého zeláku vložíme listy, na listy vložíme okurky propíchané na několika místech vidličkou, kopr, nakrájenou mrkev a zalijeme lákem ze svařené vody s přidanou solí.
Nakonec zalijeme víko zeláku vodou a necháme pár dní prokvasit.
Rozhodla jsem se trochu více pustit do sladu, sladování, hvozdění, klíčení atd. a než to vše naklíčí, namlela jsem staré zásoby svého doma vyráběného sladu (jak si vyrobit doma slad naleznete v Domácím pekaři nebo zde na webu) a pustila se do prvního chleba z klíčeného obilí – rozuměj ne s přídavkem sladu, ale veškerou pšenici jsem použila naklíčenou.
Polovina pšenice je světlejší, polovina je tmavší, ale ani jedna podle mého názoru nespadá pod diastatický slad, tedy nepražené naklíčené zrno, obě byly tehdy ještě mírně pražené. Rozbalit zbytek tady»