Sladký pšeničný kvas docela rychle jede, zvláště, když je opakovaně přiživován a tak to člověka nutí péci a péci a péci, protože vyhodit kva jednoduše neumím. Lze ho přidávat i do chleba, kde se sladká chuť krásně ztratí – cukr bude využit, ale já používám dále a dále na sladké, které mě nyní hodně baví.
Dnes je to recept na chlebíček ze sladkého pšeničného kvasu, který je alespoň 2x za sebou přiživován a vytvořen byl z běžného pšeničného kvasu, který jsem si zase vyrobila z kvasu žitného.
Pokud nemáme pšeničný kvas, postup je následující: Rozbalit zbytek tady»
Nyní mi zbývá poměrně dost pšeničného kvasu a tak si ho předělávám na sladký kvas a peču a peču… a také smažím jako zrovna dnes. Pokud nemáme doma pšeničný kvas, ale máme žitný, jednoduše vezmeme lžíci žitného kvasu, vložíme do zavírací sklenice, přidáme dvě lžíce hladké mouky a dvě až tři lžíce vody. Zamícháme a necháme při pokojové teplotě několik hodin. Tento proces několikrát zopakujeme, čímž se dostaneme k pšeničnému kvasu. Rozbalit zbytek tady»
Děkuji moc všem za důvěru, kurzy se plní bleskovou rychlostí a já mám obrovskou radost, že o ně máte zájem. Ale neusínám na vavřínech a pracuju na tom! Pan domácí se postaral o odvoz, abychom se všichni vešli, jel pro vůz až do Chebu, což je bratru 7 hodin cesty vlakem a pak celou cestu zpět autem a jednoznačně je to auto kvůli kurzům a nikoli kvůli tomu, aby se nás tam vešlo 6 i s 30kilovými padáky. To je zcela podružné – nicméně, když už to tu bude….
Bylo by sice efektnější dojet do znojma na voze s koňma, ale ruku na srdce, kvas by po cestě asi trochu překynul a možná bych si to taky cestou rozmyslela. Pan domácí si tedy pod rouškou pořádání kurzů plní svůj sen, tedy druh auta, který jsme chtěli odjakživa a mně se zase pod rouškou kurzů plní police v kuchyni různými naprosto nezbytnými druhy ošatek a jiných propriet (teď je na cestě například várka nařezávacích nožů a švédských hnětaček).
Když jsme rozbalili trojúhelníkové ošatky, které došly s poslední dávkou ošatek, hned jsem jednu položila na polici do kuchyně a bylo úplně jasné, jaký chleba v ní chci nechat dokynout. Že bude trojúhelníkový, o tom není pochyb, ale chtěla jsem, aby měl hodně semínek, byl tmavý a měl vypečenou praženou chuť. Od té doby, co jezdíme lítat do Polska a kupujeme si tam semínkové čtvercové bulky se na takový počin těším. Ty bulky jsou natuty kypřené kypřidly a droždím, nicméně já jsem chtěla něco kvasové a zvítězil celozrnný pšeničný kvas. 
Na chléb je třeba: 500 g celozrnného pšeničného kvasu, 10 g sladu – pražené žito, 10 g sladu pražený ječmen, 20 g soli, 400 g celozrnné pšeničné mouky, 180 ml vody, směs semínek.
Pokud nemám pšeničný kvas, překonvertujeme si ho z kvasu žitného. Jednu lžíci žitného kvasu vložíme do zavírací sklenice, přidáme 50 g pšeničné celozrnné mouky, 50 g vody, zamícháme a necháme alespoň 6 hodin kvasit. Poté celý proces několikrát opakujeme.
Večer před pečením vložíme do mísy cca 50–100 g překonvertovaného pšeničného celozrnného kvasu, přidáme 250 g celozrnné mouky a 250 g vody. zamícháme, mísu přikryjeme a necháme do rána kvasit. Ráno odebereme tolik kvasu, kolik jsme přidali do mísy zákvasku (50–100 g). Rozbalit zbytek tady»
Připravuju se pečlivě na nové kurzy pečení sladkého z celozrnné mouky – pravda, někdy člověk snese několik bábovkových keramických forem a úplně nevychytá okraje, ale taky proto to trénuju všechno několikrát, aby to bylo natuty a navíc jsem do toho přidala hodně sladkých kvasových, aby to fakt stálo za to. Dneska je to jeden z nich.
U nás vede prim mandlová třená bábovka, ale někdy je třeba změny a čas na změnu nastal právě včera večer, kdy jsem se rozhodla zadělat bábovku úplně jinou, totiž z kvásku. Jako kypidlo jsem použila pšeničný kvas, velmi řídký, překonvertovaný z kvasu žitného (stačí ze žitného kvasu odebrat lžičku a postupně živit hladkou moukou a vodou – vody se dává více než na kvas žitný, cca 125 %). Rozbalit zbytek tady»
Náš život se trochu posunul, děti rostou, lépe řečeno odrůstají úplně a mají svůj život a my netušené možnosti a jak se říká, odříkaného největší krajíc, tak jsem do toho skočila rovnýma nohama. Tedy promysleli jsme to trochu, na to mám pana domácího, ale stejně to byly nervy, rozhodnout se, zda ano, či ne. A když už jsme si tedy porovnaly zkušenosti, které máme s Ester z Pecky z Náchoda, kam jsme byly několikrát pozvané, abychom kurz připravily, začaly přípravy. Nákup ošatek, mís, táců, forem, vařeček, utěrek a všech podobných propriet.
A protože jsem se dost bála, že na kurz nikdo nepřijede a nám zbydou ošatky a formy na půdě do smrti, dali jsme je také pro jistotu na Analfabeta a vytvořili jim samostatnou sekci – potřeby pro pečení. Rozbalit zbytek tady»
Máme za sebou poměrně náročných pár dní, respektive spíše rodiče a sestra se švagrem, protože my jsme se upíchli někam na kopec, hodně daleko a jsme spíš jen morální podporou. Moje maminka byla vždy hodně excentrická, živá, temperamentní. To je možná důvod, proč, ač měla řidičák, nikdy moc neřídila. Existuje jen několik epizod, kdy si maminka sedla za volant (153 cm, 45 kg). Rozbalit zbytek tady»
Občas uvažuji, jaký by byl náš život, kdyby tu žil pan domácí s nižším prahem bolesti nebo nižší hladinou testosteronu. Role jsou tu docela jasně rozdané a vždy, když se z nějaké role uhne, je to docela zásadně znát. Proto, když se ráno probudí a znatelně těžce dýchá, nemůže rotovat tělem a evidentně ho bolí na žebrech, neříkám si – co se mu chudákovi stalo, zvlášť, když na sobě nedává nic znát, ale – tu chodbu do mrazů asi nestihneme úplně zavřít a nebudu muse jít dojit, že ne? Trochu se uklidním, když na dotaz, zda se něco děje, odpovídá, že ne, proč? A pak se večer vrací celý od bláta, když ho trochu povalchovala při dojení kráva, protože se jí snažil sundat z vemene chlupaté kuličky od lopuchů a praví: „Mám to, vzpomněl jsem si, když jsem dojil a viděl jí a pak cítil. Včera jí vylekali koně a udělala mi trochu karate do boku, takže to evidentně budou žebra!“. Na lékaře se po těch letech ani neptám, nemá smysl se ptát na lékaře tam, kde si postižený není ani vědom, že se něco přihodilo :). Rozbalit zbytek tady»
Někdy člověk něco dělá s úmyslem věc ovlivnit. Má zkušenost je taková, že následně ovlivvní věc minimálně a navíc ty vedlejší účinky. A někdy si žije sobecky tak, jak ho to nejvíc naplňuje a podivme, často vůbec netuší, že něco ovlivní. Včera jsem si přečetla neuvěřitelně milou zpětnou vazbu a je zvláštní jak se objeví právě ve chvíli, kdy se člověk zase oklikou ke stránce vrací…věci se evidentně nejvíc dějí tak, jak mají! Vřelé díky všem, kdo stránku ať již tady nebo na fb navštěvují nebo se dívají na IG a IG a stále je to oslovuje a baví. Rozbalit zbytek tady»
Děti dnes dorazily do kuchyně, rozhlédly se a pravily: „Zase sladké!“ Zvolním, už budou zase jen brambory!
Saffransbullar je pečivo, které se peče tradičně ve Švédsku na den sv. Lucie, kterou oslavují 13. prosince. Nalezneme je ovšem také ve Finsku, Norsku a velmi vzácně v Dánsku. Název – bullar napovídá, že se jedná o bulky, tedy jednoduché půlkulaté pečivo. V různých částech Švédska i v různých rodinách se však pečou tradičně i v jiných tvarech – jako zatočené uzly, rozkrojená zarolovaná roláda, bulky tvaru osmičky. Pečivo je spíše těžší, je plné másla a cukru a často se do něj přidávají rozinky, mandle nebo kandované ovoce. Důležitou součástí pečiva je šafrán, který mu dává velmi jasnou, žlutou barvu. Na jasnou barvu je ale třeba šafránu vemi mnoho, průmyslově se nyní ve Švédsku vyrábí šafránové pečivo častěji barvené potravinářskou barvou. Lze také přidat velmi malé množství kurkumy, která dobře žlutě barví, ovšem má také specifickou chuť. Rozbalit zbytek tady»
Tento dort je připravený podle receptu v knize Domácí pekař. Jedná se o historický recept z roku 1928 a upřímně, neznám lepší tmavý korpus, než je tento. Rozbalit zbytek tady»