Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

V únoru ve sklepě dýně jako když najdeš a není třeba vařit z Hokaida jen dýňovou polévku nebo péci dýňové hranolky, dýně je skvělá i do chleba a nejen do slaného, klasického, ale nyní má u nás velký úspěch i sladký kvasový chlebíček.

 

Suroviny, které zde uvádím, vystačí na jednu formu na biskupský chlebíček (délka formy 21 cm). Rozbalit zbytek tady»

Jak říkal kdysi Hugo Hromas, kuskus je taková prostitutka. A je teda fakt, že kuskus se u nás zase tolik nenosí, ale potřebuju zlikvidovat staré zásoby, potřebuju, aby se jídlo připravilo samo, protože noha v sádře a aby to tedy nebylo nic náročného. A přesně to vše zapečený kuskus splňuje.

Potřebujeme: 1 balíček kuskusu 0,5 kg,  větší cibuli,  1 balení mražené zeleniny, olivový olej, sojovou omáčku, sladkou papriku, trochu curry, špetku pálivé papriky, rozmarýn, sůl, pepř, 1 balíček tofu, 6 vajec a tři formy na malý biskupský chlebíček nebo jednu velkou formu či pekáček.

Nejprve vysypeme do mísy kuskus, přidáme do něj sůl, pepř papriku, rozmarýn, curry, chilli nebo pálivou papriku, trochu olivového oleje, sojovou ommáčku (cca 2 lžíce), přidáme a kostičky nakrájenou cibulku a zalijeme horkou vodu. Stále mícháme a dle potřeby přiléváme tolik vody, kolik kuskus pojme – postpně cca 1,5–2 litry. Hmota by neměla být vyloženě tekoucí, ale kukus musí být měkký a hmota kompaktní. Poté přidáme mraženou zeleninu. Nakonec přidáme 6 vajec a pečlivě promícháme. Rozbalit zbytek tady»

Právě nastává období jablečných jídel, moučíků s jablky, které jsou uskladněné ve sklepě a dokud bylo venku hezky, nebylo ještě tolik chuti loupat a krouhat jablka. A když už je nakrouháno, oloupáno a peče se štrúdl, slupky, jadřince a zbytky jablek buď dáme slepicím, kravám a koním nebo z nich můžeme jednoduše vyrobit jablečný ocet.

Vůbec se nebudu snažit zastírat, že přinesu návod den po dni – to bohužel! Jablečný ocet je u nás věcí spíše intuitivní.

  • Nasypeme zbytky jablek do vysoké sklenice – nemusíme na ní mít víčko
  • Zalijeme převařenou vychladlou vodou – tolik, aby byly slupky ponořené
  • Přikryjeme plátnem a ovážeme provázkem nebo gumičkou
  • Necháme kvasit na lince, dokud si opět nevzpomeneme – 10 dní až měsíc (vhodné je občas zamíchat)
  • Poté slijeme přes síto co čisté sklenice – zde již víčko potřeba a uskladníme v chladu

Někdo po 10 dnech ocet slévá a nechává dokvasit bez jablek, já nechávám po celou dobu i s jablky.

Ve slité nádobě se na dně usazuje kal, který však není ničemu na závadu. Můžeme si hadičkou čistý ocet po ustátí jednou za čas přečerpat. Barva octu záleží na druhu jablek, která použijeme, čím červenější, tím logicky i růžovější ocet.

A jak ho použít?

Jablečný ocet je vhodný nejen do kuchyně, ale i pro tělo na běžné pití. Pokud ho chceme užívat vnitřně, je vhodné smíchat cca 2 žíce octa se sklenicí vody a vypít nejlépe nalačno. Má skvěle startovat metabolismus a dodat energii. Věřte tomu, že pokud dáte lžic octa více, budete se cítit okamžitě tak nastartovaní, jako málokdy – s kyselostí octa si prostě neradno zahrávat.

Jinak tedy detoxikuje tělo a štěpí tuky, štěpí tuky, štěpí tuky. Může nám pomoci trochu upravit vysoký krevní tlak, snížit vysoký cholesterol, ač kyselý – velmi pomáhá na snížení pálení žáhy – podobně jako citron reguluje kyselé prostředí organismu a hlavně nezapomeňme na to první – štěpí tuky!

Osobně velmi doporučuji jeden domácí prostředek pro dezinfekci a úklid. Pokud máme rozstřikovací láhev, naplníme ji jablečným octem a přidáme pár kapep (raději trochu více) – pomerančové esence. Tento prostředek je v kombinaci se švédskou utěrkou skvělý na dezinfekci a vyleštění pracovních povrchů a pracovního prostředí.

 

Několi sezón minulo a uběhlo opravdu dost času, ale tak to s blogovým životem chodí. Jak napsal kdysi Hugo Hromas – když máš co dělat, nemáš moc času o tom psát. Stránka si tady žije trochu svým životem, protože ten náš se rozutekl do všech možných stran, ale celou komunitu kolem stránky mám stále v hlavě a teprve nyní zase nastal čas, napsat něco, co by tu nebylo a co mě opravdu baví a má to pro mě smysl sdílet.

A také v sobotu začínají opět po téměř roce a půl pečicí kurzy, ten sobotní bude ve Svárově,nejen, že se už fakt těším, ale taky zkouším nové žitné cihly a chleby „na sebou“, protože při našem současném nomádském životě se dost hodí různé druhy sendvičů.  A taky moc díky za zájem osobních kurzů, jsem ráda, že se následně daří.

 

 

 

 

A tedy k mé současné vášni

Ze zápisníku zralé poběhlice #3

Na toto se připravuju mentálně už dlouho, minimálně několik týdnů. Pan domácí rozhodl, že bude dneska ideální počasí, pro ně na křídla na Lysé hoře, pro mě na běh. A tak si večer připravuju vše potřebné. Když před zralou ženou zmíní člověk slovo dlouhý běh nebo ultra, buď jí nechává téma zcela v klidu a netuší, o čem mluvit, nebo si vybaví do půl těla svlečeného Antona Krupičku v Boulderu, s jednou láhví v ruce nebo charismatického Radka Brunnera, který předevčírem doběhl 245 km dlouhý Spartathlon v tempu 5:30 min na km.
Tak přesně o tomto psát nechci! Tempo 5:30 jsem měla dneska jen při seběhu od Kapličky na Luční a hýčkám si svou Salomon vestu – batoh – nejraději bych s ní i spala – je to fakt hodně vychytaná věc!
Takže ne po vzoru Radka, který na běh potřebuje několikrát méně času než já, ani téměř nahého Antona – připravuju si jednu sušenku, druhou, rýži se sýrem, čokoládu, jedno pití, druhý pití….. až si říkám, jestli nebudu rozdávat turistům sváču! 🙂 Stále to beru jako výzvu spíše chodeckou.
Ráno vstáváme za deset šest a neobejde se to bez Hugových připomínek: „Absolutně nechápu, proč někdo vstává před šestou, aby hodinu potom vyběhl na 50 km pěšky, okolo Krkonoš! Tohle nikou nedává smysl přece!
Tiráda pokračuje ještě v autě, vyhazují mě v Jánkách a pokračují lítat na Lysou. Ráno nikde nikdo, nasadím tedy těžký kalibr – svou vestu (3 litry pití a jídlo jak na padesát kiláků) a vydávám se z Jánek od lanovky na Zrcadlovky, na Bufáč, na Výrovku, ke kapličce, na Luční, Polskou a na Sněžku. A pak Úpa, Maršov a krpál na Černou a zpět na parkoviště.
Na cca 15 km potkávám prvního horala – sympaťák, zvláště, když poznamená „Á, nějaké závodní tempo!“, usmívám se, zrovna si utírám čokoládu kolem pusy a vyrážím dál. To na 48 km si dva muži, když projdu (záměrně nepíšu – proběhnu) – zrovna poslední zabiják na Černou, ti si mezi sebou říkají – „Paní byla nějaká vyčerpaná!“ 🙂 a ve stánku u silnice v Maršově, těsně před posledním zabijákem nahoru si ve stánku kupuju housku, ale mám jen kilo a slečna se na mě zadívá a praví:„když vás vidím, tak vám jí dám zadarmo!“
Bylo to super, zabloudila jsem jen jednou pořádně – 2 km, takže nemám nakonec 52, ale 54 a cíl, dát to do limitu 12 h padnul, 8:30, ale mohlo to být lepší, kdyby na to člověk měl, ale to přijde 🙂.
Na Černé se nechávám fotit (povinnost pro výzvu FKT) od dvou sympaťáků – počítám z horské – jeden cestou dolů zastavuje, jestlli nechci na korbu a druhý přijíždí, když jsem na seběhu v půlce Černý a úplně zmatená se tam točím s telefonem, kam vede ta červená? Chlapík jede dolů na kole, zastaví a ptá se, zda potřebuju vyfotit i tady? 😃 – ukáže mi cestu a už je to jen kousek.
Kluci mě vyzvedávají cestou zpět z Lysý, krásný den, slunce, turisti jen na hotspotech, jinde ani noha, krásná trasa, kterou proběhli jako první kluci z FKT černá-sněžka, díky za to!
Všechny zápisky zralé poběhlice a popis krkonošské trasy je možné shlédnout zde.

Doba covidová je výborná na oprášení receptů „vyrob si sám“. Dnes tedy jeden velmi jednoduchý na domácí žitné těstoviny. Trochu prekérní se jeví situace, když stojí na pultě robot Kitchenaid a k němu všchny možné propriety, ale rozbije se zrovna rozvalovačka těstovin a kráječka širokých nudlí. No, co už! Tak prostě váleček, nůže a je to.

Připravíme si: 1 kg přesáté žitné mouky (přesáté od otrub), 3 menší vejce (140 g), 450 ml vody.

To je vše, žádnou sůl do těstovin nepřidáváme. Těstoviny na velmi jemně podsypané lince vyválíme do hladka na několik čtverců, obdélníků nebo oválů a buď je ihned nakrájíme a uvaříme v osolené vroucí vodě, nebo je necháme několik hodin naschnout a krájíme ve více vrstvách na sobě – nesmí být natolik suché, aby se lámaly, ale ani natolik vlhké, aby se k sobě vrstvy přilepily.

Při rychlém prohlédnutí cen žitné mouky v google mi vychází velmi jednoduchý rozpočet. Mouka cca 22 Kč, vejce, cca 9 Kč. Voda. Z tohoto množství uvaříme uvaříme cca 2900 g těstovin, tedy téměř tři kila. Není nás doma většinou tolik, abychom potřebovali tři kila vařených těstovin, těstoviny však jsou naštěstí velmi dobře skladovatelné. Nakrájené je tedy dosušíme a uschováme na pozdější použití.

Žitná cihla je klasickým, velmi vyhledávaných chlebem pečeným doma. Sice je možné odkázat kohokoli na základní kvasový chléb do formy, ale stejně se často cítí ti, co začínají, jistější, když mají přesný recept s přesnou gramáží.

Následující recept na žitnou cihlu počítá s použití celozrnné žitné mouky. Sama si mouku melu doma a žitnou mouku na přípravu této cihly nija nepřesávám, nechávám ji na nejvyšší jemnosti, jakou jsem schopná doma mlýnkem namlít. Samozřejmě lze použít i jakákoliv žitná mouka kupovaná. Chléb bude jiný z žitné výražkové, vymílané nebo žitné celozrnné, nicméně to je už na chuti každého, kdo se do pečení pustí.

Na cihlu netřeba mnoho, stačí nám

  • 300 g žitného kvasu (50 g zákvasek, 150 g žitné mouky, 150 ml vody)
  • 400 g žitné mouky jemně mleté nepřesáté
  • 370 ml vody
  • 20 g soli
  • forma na cihlu o délce 21 cm

 

Večer

Večer si vyndáme z lednice zákvasek, rozmícháme ho s žitnou moukou a vodou (v závorce suroviny na kvas), přikryjeme a necháme do rána kvasit.

Ráno

Ráno z vykvašeného kvasu odebereme do sklenice opět cca 50 g, uzavřeme a uschováme do chladu. Do zbytku přisypeme mouku, sůl, přilijeme vodu a nemusíme hníst robotem, naopak, žitná cihla má raději pouze jemnou ruční práci.

Jakmile těsto dobře promícháme vařečkou, skutečně se nejedná vyloženě o hnětení, vložíme ho do formy na chléb. Pokud používáme teflonovou formu na chléb, není třeba ji vymazávat, stačí ji po upečení vytřít suchou utěrkou a uskladnit a při přípravě chleba dávát rovnou do formy těsto.

Následně si namočíme ruce povrch cihly jemně uhladíme. Můžeme mokrou rukou také zapravit do horní vrstvy chleba různá semínka.

Formu s těstem přikryjeme utěrkou a necháme kynout v pokojové teplotě cca 5–7 h.

Poledne – odpoledne

Poté rozpálíme troubu na 250 °C a vložíme formu s chlebem do trouby. Nezapařujeme a v okamžiku vložení ztlumíme teplotu na 200 °C. Po cca 15 min snížíme na 185 °C a dopečeme. Pečeme celkem cca 50 min.

Po upečení chléb vyndáme, ihned vyklopíme z formy a nenařezáváme dalších min. 5 hodin.

Variace

Uvedené množství surovin výše je má obvyklá oblíbená dávka pro kompaktní, ne moc vlhký žitný chléb. S dávkou mouky a vody ovšem můžeme zdárně experimentovat. Nabízím ještě dvě oblíbené variace – jednu více hydratovanou a druhu s kaší.

Více hydratovaný chléb 

  • 300 g kvasu
  • 450 g žitné mouky
  • 370 ml vody
  •  20 g soli

Postup výroby je stejný jako v předchozím případě.

 

Žitná cihla s kaší

  •  300 g kvasu
  •  400 g kaše (100 g žitné mouky a 300 ml vody)
  •  300 g žitné mouky
  •  70 ml vody

Postupujeme stejně, pouze je nutné večer, v okamžiku, kdy oživujeme kvas, připravit si žitnou kaši. Její příprava je jednoduchá. Smícháme žitnou mouku a vodu v poměru 1 : 3 – tedy např. 100 g žitné mouky a 300 ml vody. Vložíme na plotýnku na 160 °C na 3 min, snížíme na 140 °C na 2 min, následně na 90 °C na 1 min a na 60 °C na 5 min. Neustále mícháme. Poté hustou kaši sundáme z plotýnky, promícháme a necháme na lince do rána.

Do těsta pak přimícháme vychladlou kaši správné hmotnosti a zbytek můžeme uložit až na 5 dnů do lednice a použít v receptu příště.

Chléb s kaší je mechovější, jemnější, má specifickou vůni i chuť. Někomu ovšem více chutná přímo u žitné cihly varianta bez kaše, je nutné vyzkoušet.

Po mnoha dotazech těch, kteří znají naší historii domácího vzdělávání a tuší, že máme nějaké oblíbené materiály, jsem vše utřídila, kdyby se někomu materiály hodily a vkládám především online zdroje, které mohou děti používat jak na pc, tak na telefonu a rodiče z nich mohou i tisknout pracovní listy.

Z vlastní zkušenosti doporučuji neprotahovat zbytečně dobu učení, domácí vzdělávání jednoho dítěte z očí do očí je velmi intenzívní, mnohem intenzívnější, než když je ve třídě hodně dětí a jsou schovány v davu. Po určité době děti přestávají vnímat a učení se tak stává neefektivní. Optimální je podle mé zkušenosti využít především kontakt s dítětem a mimochodné učení – povídání na různá témata, využití diskuzí, debat atd. Rozbalit zbytek tady»

Nejen kvasem živ je člověk a droždí neboli kvasnice jsou pravděpodobně nejrozšířenějším základním přípravkem pro kvašení těsta při pečení sladkého pečiva nebo pečiva vůbec.

Co to je ovšem droždí? Jak k němu dojdeme? Lze ho vyrobit?

To jsou základní otázky, které si pokročilý uživatel droždí alespoň jednou v životě položí. Droždí je souhrnem kvasinek (nejčastějším druhem kvasinek, který nalezneme v droždí, je Saccharomyces cerevisiae) a je velmi bohaté na vitamíny skupiny B – Thiamin (vitamin B1), Riboflavin (vitamin B2) a niacin (vitamin B3) Rozbalit zbytek tady»

Skvělé je, když si člověk uvědomí, že každá životní etapa je přesně ta, na kterou nyní z nějakého důvodu nastal čas. U mě je to nyní etapa výroby sýrů (jedna kráva dojí, druhá je čerstvě otelená) a pečení chleba, pečiva a především croissantů. Kurzy, na které jsme začali jezdit, jsou neuvěřitelné. Před tím, než jsem se odhodlala vložit pozvánku na první kurz, byla jsem trochu nervózní hodně nervózní, ale kurz od kurzu se pocit mění. Jsem čím dál více nadšená. Lidi jsou skvělí, natěšení a pečou a pečou a hlavně – pečou!

A mě to dává zpětně chuť péci další a další a zkoušet další a další – je to skvěle začarovaný kruh, hezky začarovaný. A dneska je to pšeničný kvasový chleba z pšenično-žitného kvasu, připravený z celozrnné mouky spolu s lískovými ořechy. Hydratace tohoto chleba je 87 %.

Máte doma své vlastní ořechy? Tím lépe, je to fakt paráda večer zadělat pšenici na autolýzu, mezitím loupat a pražit ořechy a užívat si únorové zimy. Rozbalit zbytek tady»

Jet na kurz, kde člověk vyučuje pečení chleba a pak si hladoví cestou z kurzu kupovat česnekové špenátové bagety je fakt hřích a je to úplně absurdní, proto není od věci si s sebou  na cesty brát veky doma upečené, klidně se špenátem a česnekem. A jak na ně? Velmi jednoduše.

Připravíme si staré těsto (pokud pečeme např. housky nebo rohlíky nebo toustový chleba, odendáme část těsta, přesně 360 g a uložíme v chladu). Dále 610 hladké mouky, 25 g droždí, 15 ml oleje, 10 g světlého kvasu, 326 ml vody a 16 g soli. Na náplň 1x špenátový mražený protlak, 1 vejce, sůl a česnek.  Rozbalit zbytek tady»

Centrum nastavení ochrany osobních údajů

Osobní údaje

Advertising

Analytics

Other