Lipová čokoláda! Koho by napadlo, že se v kuličkách (plodech) odkvetlé lípy může skrývat náhražka čokolády? Pročetla jsem si některé materiály a samozřejmě mi to nedalo a vyrazila jsem sbírat plod. Není to úplně jednoduchá činnost – kuličky velké jak borůvka jsou pevně přichycené ke stopce, kterou předpokládám člověk ve sběru nechce. Navíc vedle sebe stojí tři lípy, jedna kvete, druhá je odkvetlá, ale zatím bez plodů a třetí plná plodů, ale zase malých i podstatně větších.
Sběr
Za přítomnosti zacházejícího slunce, našich krav a Krkonoš za zády jsem nasbírala ne zcela plný kyblíček o objemu 1 kg (plodů cca 350 g).
Sušení
Plody jsem nasypala na pláty sušičky, na které jsem předem položila gázu (aby nepropadly síty) a sušila při 50 °C 5 h. Lze samozřejmě sušit i nad kamny, na hambálkách, pouze na půdě, záleží co upřednostníte – já upřednostnila čas, byla jsem zvědavá.
Poznámka k sušení: vhodné je věnovat čas roztřídění zvlášť velkých kuliček na samostatné síto, které člověk položí nejníže v sušičce.
Jak se suchými plody naložit
Po usušení máme dvě možnosti, buď si plody sesypat a uschovat nebo upražit a přejít k výrobě čokolády.
Pokud bychom plody uskladňovali na později, musí být dokonale usušené a zbavené zbytkové vlhkosti, jinak by začaly žluknout a plesnivět. Pro uschování je také vhodné skladovat je v prodyšném obalu (plátno, juta), který umožní lípě dýchat a následně je upražíme vždy potřebnou část až před výrobou.
Pokud bychom se rozhodli sušené plody hned pražit, samozřejmě můžeme. Kdybychom jich však měli přebytek, je lépe je hned zpracovat, neuschovávat po příliš dlouhou dobu.
Upražené plody můžeme krátkodobě uschovat, jejich trvanlivost se ale dramaticky zkrátí a kvalita půjde rychle dolů. I když je vnější slupka plodu stále mechanicky celá, vysoká teplota při pražení uvnitř odstartovala nevratné chemické a fyzikální procesy. Co se stane s plodem lípy po upražení a uschování?
Tuk začne žluknout (rychlá oxidace): Vysoká teplota naruší vnitřní buněčnou strukturu semene. Tuk (lipový olej), který byl do té doby bezpečně uzavřený v mikroskopických buňkách, se uvolní. Teplo navíc dodá energii pro vznik volných radikálů. Polynenasycená kyselina linolová, na kterou je lípa velmi bohatá, tak začne degradovat a žluknout mnohem rychleji, a to i přes neporušenou slupku.
Aromatické látky vyprchají: Během pražení (díky Maillardově reakci) vznikají těkavé látky, které tvoří onu žádanou oříškovo-praženou vůni. Pokud opražený plod uskladníme, aromatické látky začnou pomalu těkat, prostupovat slupkou ven. Až plod za pár týdnů nameleme, vůně bude plochá, vyčpělá.
Změna vlhkosti a ztráta křehkosti: Pražením se z plodu odpaří veškerá zbytková voda, čímž se stane velmi hygroskopickým (začne na sebe aktivně vázat vlhkost z okolního vzduchu). Pokud opražené plody neuložíme do naprosto vzduchotěsné nádoby, rychle natáhnou vlhkost, zvlhnou, zgumovatí a nepůjdou už namlít na požadovaný jemný prach.
Pražení
Pokud jsme se rozhodli usušené plody hned upražit, jednoduše je nasypeme do suché pánve a při 160 °C pražíme. Trvá to dlouho! Stejně jako sběr. Pražila jsem do tmavě hnědé barvy, ne zcela tmavé. Během pražení člověk občas ztrácí trpělivost a říká si, že tuto libůstku si příště odpustí. Neodpustí!
Pozor na připálení, zbytečně teplotu nezvyšujeme a i zde zjistíme, že kuličky zhruba stejně velké jsou výhodou a velké rozdíly ve velikosti zbytečně pražení ztěžují.
Co se při pražení lípy děje? Zde jsou velmi důležité aminokyseliny obsažené v plodech a jejich reakce na záhřev. Zatímco v kakau, které se fermentuje, než se vůbec začne pražit, rozštěpí se bílkoviny na malé kousky (právě volné aminokyseliny). V lípě, kterou nefermentujeme, zůstanou tyto aminokyseliny uzamčené stále uvnitř velkých bílkovin. A když hmotu pražíme, aminokyseliny jsou právě to, co nám chuť vystaví.
Aminokyseliny fungují jako základní stavební kameny pro tvorbu chuti. Když hmotu zahařejeme (pražíme) v přítomnosti cukrů, spustí se tzv. Maillardova reakce a Streckerova degradace.
Co se děje v kakau: Volné aminokyseliny (například leucin nebo valin) se v žáru přemění na pyraziny a aldehydy. Tyto specifické sloučeniny jsou přesně to, co náš mozek dekóduje jako „čokoládovou, sladovou, máslovou nebo praženou chuť“. Bez těchto volných prekurzorů by kakao po opražení chutnalo jen jako spálený hrách.
Co se děje v lípě: Protože v lípě tyto specifické volné aminokyseliny před pražením chybí ve správném poměru a množství, reakce proběhne úplně jinak. Chemicky se tam nemá z čeho vytvořit ten hluboký, typický „čokoládový“ profil.
To, že lípa nemá stejný profil a stav aminokyselin jako kakao, se v praxi projeví dvěma způsoby:
Odlišný chuťový profil: Po opražení lipových plodů nevznikne klasická chuť čokolády, ale spíše zemitější, oříšková vůně připomínající moka nebo kávu.
Rychlé vyprchání chuti: Látky, které dávají lipové čokoládě její chuť, jsou velmi těkavé. Uvádí se, že vůně a specifická chuť namletých lipových plodů začíná velmi rychle degradovat (někdy už do 24 hodin po namletí), zatímco u pravého kakaa je aromatický profil stabilní.
Rozdíl v aminokyselinách tedy není o tom, že by jedna surovina byla zdravější než druhá, ale o tom, že lípa z chemického hlediska nikdy nemůže nabídnout stavební materiál pro vytvoření pravého čokoládového aroma.
Mletí
Mletí je kamenem úrazu domácího zpracování, protože např. kakaovou hmotu při zpracování tzv. konšujeme, vystavujeme mnohahodinové mechanické úpravě, zatímco plod lípy nikoliv. K mletí tedy můžeme – jako v mém případě nyní – použít smoothiemaker nebo mlýnek na kávu (s mlýnkem na obilí opatrně, aby obsah tuku kameny nezalepil).
Namleté pražené plody vždy zpracujeme ihned. Mletý lipový plod není vůbec vhodný pro skladování a to ani pro krátkodobé. Těkavá aromata nám do 24 h vyprchají a to rozhodně nechceme.
Proč celý plod nežlukne, ale mletý ano? Rozdíl spočívá v přístupu kyslíku k citlivým polynenasyceným mastným kyselinám (kyselině linolové).
Přírodní ochranný obal: Celý, neporušený lipový plod (respektive jeho semeno ukryté v tvrdší slupce) funguje jako dokonalý přírodní trezor. Slupka brání přístupu vzdušného kyslíku a světla k samotnému tuku uvnitř. Dokud se k tuku nedostane kyslík, nemůže probíhat oxidace (žluknutí). V přírodě musí semeno vydržet přes zimu životaschopné, takže je na dlouhodobé skladování svých tukových zásob perfektně vybavené.
Efekt narušení: Jakmile plod nameleme, tuto ochrannou bariéru zničíme. Tuk se rozprostře na obrovskou plochu a je okamžitě vystaven vzduchu a je vystaven rychlé oxidaci.
Samotná lipová čokoláda
Nyní již pouze smícháme základní suroviny
- 50 g namleté pražené lípy
- 70 g kokosového oleje
- 25 g moučkového cukru
Pro fajnšmekry něco více o mastných kyselinách v kakau a lípě. Rozdíl v profilu mastných kyselin má na svědomí především fyzikální vlastnosti výsledné hmoty. Určuje to, jak se „čokoláda“ láme, jak taje na jazyku, jak se s ní pracuje a jak dlouho vydrží.
Zhodnocení
Velmi mě překvapila tmavá čokoládová barva i chuť. Chuť bych asi nejvíce přirovnala ke karobu a karobovým tyčinkám, necítím silnou oříškovou chuť, spíše chuť kakaovou s jemným kyselejším nádechem.
Struktura čokolády je na první ochutnání příjemně měkká, na pohled je na povrchu velmi hladká a lesklá, na pohled i omak uvnitř více písková. Toto jde ovšem na vrub technologie a mé nezkušenosti s touto výrobou. Na co si tedy dát pozor?
Musíme si pamatovat, že čokoláda není roztok, ale suspenze – pevné částečky v ní pouze plavou obalené tukem. Pokud tedy cítíme strukturu jako písek (mimochodem o tom jsem psala výše – onen důvod pro konšování), znamená to, že jsou částečky příliš velké (větší než cca 30 um) a není kolem nich dostatek tuku, který by zajistil hladké klouzání hmoty po patře v ústech.
Příště tedy určitě zkusím jemněji namlet upražený plod lípy a následně ho ještě rozetřít v hmoždíři. Cukr budu přidávat opět pouze moučkový, nedoporučuji jiný a i moučkový doporučuji prosát. Možná bych trochu navýšila množství tuku a pískovitost může dramaticky snížit také použití kapky sojového lecitinu.
Určitě hraje roli také použitá formička, nižší plocha bude méně pískovitá a bude obsahovat více hladkého a lesklého povrchu.
Myslela jsem si v průběhu, že do toho půjdu znovu? Ne! A půjdu? Rozhodně!
Přinesu vám článek o lipovém kakau, lipovém kávovinovém nápoji, dalším vylepšení lipové čokolády a použití různých tuků (a nejen tuků, ale mám plán už i na jiné plody!) A tak je to vždycky! :)
Na Domácím mlékaři jsme vám přinesli nový rozsáhlý článek o mléčných koktejlech, které jsou skvělé pro tyto horké dny. Podrobný článek Inky včetně ledového neovocného koktejlu, ledového kávového i dokonce nemléčného koktejlu a navíc také historii mléčných koktejlů (návštěvníci Koruny na Václavském náměstí jistě zavzpomínají), se dočtete právě ve zmíněném článku.
Zde přináším jen velmi zrychlenou verzi použití čerstvých zahradních malin, které se rychle přepasírují pouze lžící přes cedník a následně se vloží do shakeru na protein spolu s kostkami ledu (kostky jsem vložila do mikrotenu a těžším předmětem do nich párkrát bouchla, čímž se jemně rozbily – není žádoucí, aby se s z nich stala tříšť). Na led a přepasírovanou hustou malinovou šťávu jsem přidala cukr (dle potřeby, lze i erytrol nebo zcela bez cukru – dle vlastní chuti) a dolila mlékem.
Následně stačí chvíli třepat. Ledový ovocno-mléčný koktejl je takto hotový do pěti minut s celou kompletní přípravou. Je nadýchaný, plný vzduchových bublin, které vám hned tak nezmizí.
K rýži a přípravě „Číny“ stačí 1 kg mouky (á 13 Kč) a množství seitanu vyjde pro cca 3 osoby.
Postup je velmi jednoduchý, hladká mouka se uhněte s takovým množstvím vody, abychom vytvořili plastické těsto, podobné chlebovému či na pečivo, které vložíme do nahřáté mísy – já vkládám do nahřáté mísy a nechávám stát na nejstudenějším konci kamnové plotny.Po cca 1 h mísu i s těstem přemístíme do dřezu pod kohoutek, kde těsto řádně propereme ve studené vodě. Škrobovou hmotu vylijeme, nebo slijeme do hrnce (lze po ustátí vyextrahovat škrob) a vymývání opakujeme tak dlouho, dokud není voda čistá. Upřímně jsem nevymývala tak dlouho (už mě to nebavilo a říkala jsem si, že tentokrát trochu škrobu neuškodí 
).Kousky seitanu nakrájíme, okořeníme (sůl, pepř, sladká paprika či dle chuti) a orestujeme na oleji. Následně přidávám k rýži se zeleninou .Gliadin i glutein (resp. glutenin — „glutein“ je starší nebo lidový název) jsou obilné bílkoviny, které dohromady tvoří gluten. Mají určité nutriční vlastnosti, ale nejsou úplně ideální jako hlavní zdroj bílkovin.
Gliadin i glutein obsahují esenciální aminokyseliny – dále jen AMK, ale v nevyváženém poměru. Glutenové bílkoviny obsahují většinu esenciálních aminokyselin, ale silně jim chybí lysin, jedna z klíčových esenciálních aminokyselin. Proto mají nízkou biologickou hodnotu ve srovnání se živočišnými bílkovinami nebo luštěninami.
Typické charakteristiky:
Gliadin – bohatý na prolin a glutamin, ale velmi nízký obsah lysinu
Glutenin – podobně, má vysoký obsah hydrofobních aminokyselin a rovněž málo lysinu
Gluten je zásobní bílkovina pro samotnou rostlinu, ale pro člověka se nejedná o bílkovinu zásadně důležitou, nejedná se z nutričního hlediska o kvalitní bílkovinu. Pokud bychom chtěli vyvážit bílkoviny tak, abychom měli dostatek těch, které jsou bohaté na lysin, je vhodné doplnit obilnou stravu o luštěniny, které lysin obsahují.
Gluten je tedy skvělý pro pekárenství, méně už jako bílkovinný základ stravy.
Tato sladká cihla je kvasovým chlebem tak trochu na punk. Přidávám váhy kvůli představě, kolik zpočátku používat jakých surovin, nicméně, tato moje oblíbená cihla patří mezi kvasové chleby rychlé, nestejné, neboť běžně na ní suroviny nevážím a obměny schopné, variabilní dle momentální chuti. Rozbalit zbytek tady»
Ve stejný den jako loni, tedy včera, nám napadl sníh. Je tu naprosto neoddiskutovatelně zima. Pozitivní je, že nám fungují kamna, peče trouba, máme jablka a kvas, takže zima + teplý chleba + jablečné řezy, to je kombinace, která jde vždy dohromady. Určitě se u vás tyto řezy pečou s různou obměnou poměru surovin a já budu moc ráda za vaše poměry, co ve vašem receptu chybí, co přebývá, čím řezy vylepšujete ve vaší rodinné verzi. 
Potřeba je:
250 g hery nebo jiného rostlinného tuku (lze samozřejmě použít máslo), 450 g celozrnné (nebo hladké mouky), 150 g moučkového cukru, velká lžíce vanilkového cukru, citrónová kůra, 4 větší vejce nebo 6 malých, 1 prášek do pečiva, 6 velkých jablek, vanilkový cukr na posypání jablek a skořice.
Utřeme (v robotu lopatkou, ručně vařečkou s dírou uprostřed nebo ručním šlehačem s háky) tuk, cukr, vanilkový cukr, žloutky a citrónovou kůru do pěny. Přidáme mouku a těsto rozdělíme 2:1. Větší část uložíme přikrytou do lednice nebo do chladu, menší část do mrazáku (cca na 2 h).
Poté si připravíme jablka – oloupeme a nastrouháme a ušleháme z bílků sníh. 
Po vyndání z chladu těsto mokrou rukou rozprostřeme na plech, pokryjeme nastrouhanými jablky, procukrujeme vanilkovým cukrem a posypeme skořicí. Na jablka nandáme lžící tuhý sníh a roztáhneme po celém plechu a nakonec posympeme nastrouhaným těstem z mrazáku. Pečeme cca 40 min při 150 °C.
Je před Vánoci, ideální čas na příspěvek od Inky, který jsem doplnila drobnými vstupy (viz boxy), tak doufám, že se vám bude líbit.
VANILKA
Lidově spíš VANILKOVÝ LUSK (i když to botanicky není správně), je čistě přírodní produkt pocházející z jistého druhu květu orchideje. Z hlediska vůně i chuti jsou nosná zejména semínka uvnitř lusku. Prázný vyškrábnutý lusk se dá ovšem upotřebit také, ale nemá onu typickou vysoce jemnou „vanilkovou“ čistotu.
- pravá vanilka = semena vanilky uvnitř lusku z hlediska chuti / vůně stojí a padají na chemické látce VANILIN, která je velmi jemná, intenzita závisí na její koncentraci v semenech (to, co vyškrabujeme) – pochopitelně, že obsah je proměnlivý, neporučíme větru a dešti, velmi závisí na podmínkách pěstování atd.
- vanilkový lusk jako takový obsahuje mnohem víc aromatických látek a všelijakých příměsí, nikdy tudíž onu „lehkost chuti“ a vůně oproti čistým semínkům mít nemůže => využívá se např. na výrobu vanilkového EXTRAKTU Bourbon vanilla – kdy je na extrakci použito celých vanilkových lusků a chuť je oproti čistým vanilkovým semenům diametrálně odlišná
Jakmile je v názvu slovo „Bourbon“ – je to indicie, že se jedná o extrakt z celého vanilkového lusku
ETHYLVANILIN
Ethyanilín jako takový, se přirozeně ve vanilkovém lusku nevyskytuje. Ale, jedná se o sloučeninu velmi podobnou = s velmi podobným vzorcem – má navíc jen jeden „cancourek“ a hned je chuť a vůně mnohem výraznější => lidstvo přišlo na to, že tato látka s velmi malou odlišností má mnohem příznivější a a výraznější vlastnosti, pro které se používá vanilka /vanilín a navíc její získávání není nijak drahé. Nevýhodou může být, když se předávkuje, mohou vzniknout všelijaké až nepříjemně ostré pachuti.
S Ethylvanilinem lze při pečení i v cukrařině efektivně pracovat, akorát člověk musí vědět „kolik“ a „do čeho“ ethylvanilinu přidat, ostatně většina produktů dnes stojí na ethylvanlinu.
VANILINOVÝ CUKR
No tak to je velké téma, kvůli kterému tohle celé vlastně sepisuji, protože osobních dotazů v minulosti přibývalo.
Tady je třeba uvést, že produkt „Vanilinový cukr“ je do jisté míry svázán platnou legislativou / vyhláškou. Aby produkt mohl nést v názvu „vanilinový cukr“, musí krom cukru různé granulace obsahovat buď VANILIN nebo ETHYLVANILIN, anebo jejich různou kombinaci = všechny 3 možnosti lze – a od toho se nám právě odvíjí ona intenzita a čistota chuti a vůně = když otevřeme pytlíček s vanilinovým cukrem, může nás ohromit ultra intenzivní vůně, ale taky nemusí a není na tom nutně nic špatného.
Konkrétně:
1) „No name“ Vanilínový cukr
– ne nutně musí být špatný, velmi záleží „kdo“ jej pro řetězce dodává / balí
– ve zdrcující míře se jedná o čistý Ethylvanilin, i když by mohly existovat i výjimky
– problém u některých bývá právě ten, že je dávka ethylvanilinu „všelijaká“ (nevybalancovaná) a velmi záleží, kolik cukru tudíž při pečení nebo do zmrzliny, krému, domácího pudinku… použijeme = v zásadě se s tím pracovat dá, ale je to mnohem obtížnější a recept – „přisypte 1 sáček vanil. cukru“ nemusí být z hlediska výsledné chuti vůbec dobrý
2) Značkové „Vanilinové cukry“
– jak které – i konkrétní výrobci vanilinových cukrů používají různou taktiku = čistý vanilin x čistý ethylvanilin x kombinaci obou výše uvedených
– v ČR je v maloobchodě nejvíc zastoupen značkový cukr Vitana a Dr. Oetker
• 2a) Dr. Oetker
– podle všeho stojí výhradně na VANILINU – tudíž na látce přirozeně obsažené v semenech vanilkového lusku
– chuť je jemná, mírnější, čisťounká
– vůně je méně intenzivní
– není na tom nic špatného, natož zavrženíhodného a šidícího – Oetker má prostě taktiku, přiblížit se těmito produkty co nejvíc přirozeným / přírodním – zesměšňování není na místě… (a to nejsem zrovna fanynkou společnosti Dr. Oetker)
=> pokud chceme docílit výraznější chuti, musíme vanilinového cukru Dr. Oetker přidat prostě VÍC, někdy i NÁSOBNĚ VÍC
• 2b) VITANA
– vanilinový cukr společnosti Vitana se jeví být směsí VANILINU a ETHYLVANILINU
– musím říct, že mají poměr velmi dobře vybalancovaný – z běžných vanilinových cukrů na trhu mi osobně přijde nedostižný
– proto, když otevřeme pytlíček, oproti Oetkeru nás ohromí relativně silná vanilková vůně – může za to ethylvanilin, respektive jeho přídavek ve velmi příznivé míře
Závěr:
Velmi záleží, pro jak účel vanilinový cukr používáme a tomu přizpůsobujeme jeho volbu. Vitana je mnohem intenzivnější, ale Oetker se zase víc přibližuje k přírodnímu vanilkovému aroma, někdy je u něj nutno zvýšit dávkování… velmi záleží, jaké intenzity chceme ve výsledném dezertu dosáhnout.
EXTRAKTY
1) Bourbon vanilla
– jak už je uvedeno výše, jedná se o výtažek z celého vanilkového lusku, nikoli jen ze semen
– chuť není čistě vanilková, nýbrž „kořeněná“, pro někoho může být až ostrá
2) Vanilkový extrakt
– např. Aroco (mimochodem v kynutých těstech je velmi příznivý, obzvlášť v Panetone a Holubicích)
– tak tam už mohou být výtažky z různých částí + přídavky vanilinu… spektrum je širší
– z hlediska chuti si každý musí odzkoušet, co bude komu vyhovovat = chuťové vnímání je nepřenosné
– ale rozhodně nejsou nijak méněcenné, často bývají konzumenty lépe ceněny než Bourbon vanilla
VANILKOVÉ cukry
– jedná se o cukry s různým přídavkem částí lusku vanilky – správně by se mělo jednat pouze o semínka… ale… :)
– Dr. Oetker má v sortimentu i cukr s pravou vanilkou či jak se to jmenuje, když si přečteme na obalu složení, zjistíme, že obsahuje extrakt Bourbon vanilla – takže přídavek extraktu by nám odkázal stejnou službu, někomu se to takto může lépe dávkovat…
VŽDY je dobré si přečíst složení na obalu!
Tolik Inka. Já sama využívám již hojnou dobu vanilkové lusky, které namixují ve smoothiemakeru s cukrem a navíc pak do takto připraveného vanilkového lusku ještě ponořím dva lusky. Nebráníme se ovšem ani kupovanému vanilkovému cukru nebo extraktu z vanilky.
Doma lze vyrobit také vanilkový extrakt. Na 1 l alkoholu je třeba min. 10 % vanilky, tedy 100 g lusku. Můžeme použít až 30 %. Lusk nakrájíme, zalijeme alkoholem (rum, čistý lékařský líh) a vanilku necháme v pokojové teplotě 6 měsíců louhovat. Láhev je během louhování uzavřená. Po uplynutí této doby je třeba přelít alkohol přes filtr a používat extrakt k ochucení moučníků.
Budu ráda, když napíšete své zkušenosti. 
Vánočka patří mezi pečivo, které připravují i ti, kdo neslaví advent. První zmínka o vánočce sahá až do 16. stol. a během její existence se pojmenovávala různě: „pletenice“, „calta“, „pletanka“ atd. Svým tvarem má připomínat zavinovačku s novorozencem a peče se jako symbol plodnosti – nového života, což se nevztahuje pouze na narození dítěte, ale také např. na kvalitní úrodu obilí.
Celé tři neděle, kdy jsem se měla rehabilitovat a odpočívat a užívat si prázdné hlavy v lázních jsem myslela na to obrovské množství jablek a ořechů, které se letos urodilo a hned po návratu jsem povolila uzdu nahromaděné energii a pustila se do jednoduché buchty, při jejíž výrobě se spojí právě ořechy a jablka, ale také linecký základ.
Na spodní těsto je třeba: 300 g celozrnné pšeničné mouky, 100 g cukru moučka (lze přidat trochu méně, kdo raději méně sladké), 100 g tuku (máslo, rostlinný tuk), 1/2 prášku do pečiva, 5 lžic vody a citronová kůra. Nepřidáváme žádné vejce a někdy je třeba trochu více vody, záleží na savosti mouky. Rozbalit zbytek tady»
Dnes více receptů v jednom. Také máte na zemi spoustu letňáků a na zahradě obrovské množství rybízu? Pokud ano, ideální recept pro vás, pokud ne, ale zaujme vás možnost vyrobit si lehkou přesnídávku na cesty, lze samozřejmě použít jakékoliv ovoce a nejen to, ale to až v článku. Rozbalit zbytek tady»
Pokud bychom rádi vytvořili dort a nemáme na něj příliš mnoho času a už jsme vyzkoušeli bleskovou roládu, můžeme vytvořit dort z tzv. černé buchty. 
Jedná se o velmi specifický moučník, který si díky způsobu výroby zachovává vysokou vláčnost – část těsta se odlévá do hrníčku a polévá se jím již upečený zbytek těsta. Rozbalit zbytek tady»