Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Archive for the ‘Pomazánky’ Category

Nejen kvasem živ je člověk a droždí neboli kvasnice jsou pravděpodobně nejrozšířenějším základním přípravkem pro kvašení těsta při pečení sladkého pečiva nebo pečiva vůbec.

Co to je ovšem droždí? Jak k němu dojdeme? Lze ho vyrobit?

To jsou základní otázky, které si pokročilý uživatel droždí alespoň jednou v životě položí. Droždí je souhrnem kvasinek (nejčastějším druhem kvasinek, který nalezneme v droždí, je Saccharomyces cerevisiae) a je velmi bohaté na vitamíny skupiny B – Thiamin (vitamin B1), Riboflavin (vitamin B2) a niacin (vitamin B3) Read the rest of this entry »

Díky Petře, naší grafičce, jsem zcela propadla kouzlu mixéru na smoothie. Nejsme vyznavači syrové stravy (své snahy o očistu jsem většinou po cca 20 min vzdala s croissantem v ruce), ale tento mixér mě nadchl. Ano, další krám do kuchyně, nicméně tyčák a tento mixér jsou mými vůbec asi nejoblíbenějšími pomocníky. Následující pomazánku lze jistě po předchozí úpravě (namočení semínek) zvládat i tyčákem,  ale jde to o poznání hůře. Read the rest of this entry »

Začíná podzim, končí horka a tělo se hlásí o tuky. Na stránce jsou už tři recepty na falešnou rybičkovou pomazánku a dnes přidávám čtvrtý, asi nejoblíbenější. Inspirovala mě před dvěma lety Míša Plchová svou skvělou pomazánkou ze slunečnicového semínka, a protože já miluju mořské řasy a snažím se je dávat všude, kde to je vhodné, nemohla ani její pomazánka dopadnout jinak. Read the rest of this entry »

Na kopec dorazila návštěva. Taková ta, o které víte, že nedorazí, že si jen vyměníte pár zpráv na messengeru, že kdyby náhodou, tak by… a pak to vyšumí. A pak věšíte prádlo a slyšíte hlasy a najednou jsou tu! Bylo to moc prima se zase po delší době vidět osobně. Načli jsme mnoho témat, vypili nějaké víno, snědli nějaké chleby, vyzkoušeli pár receptů (přidám výborný Rachadův recept na krém z cukety). Zatímco jsem pekla chleba a zpracovávala mléko, ostatní skládali balíky sena a že jich je požehnaně…. Rachad si z nahazování balíků na vůz a z vozu udělal takový malý challenge – jak trefit pokaždé jedno z našich pubertálních dětí, které ho vytáčelo svou pracovní aktivitou (nepodařilo se). Hezky nám to léto začíná! Read the rest of this entry »

Včera jsme navštívili festival Jeden svět v Polici nad Metují, tradičně skvěle připravenou akci, kde připravovalo raut Bistro Pecka. Šli jsme tentokrát pouze ve třech a nejstarší dítě nám v polovině cesty k silnici sdělilo, že se oddělí a pojede samo, protože s námi vždy čeká na auto mnohem déle. Někdy se podaří síla nechtěného – tentokrát vedeme generačně 1 : 0. Pan domácí zkusmo mávnul ještě, když byl 50 m od silnice na poli; nestává se denně, aby zrovna naším směrem jeli tak empatičtí řidiči, ale tentokrát to klaplo. Se stopováním máme kvůli povinným autosedačkám už asi 10 let utrum, ale před tím se podařil stop s kánoí, nedaleký známý úspěšně stopoval s koněm, se psy to bylo běžné, jednou se čtyřmi dětmi. Nyní už děti odrůstají, a když nejedeme všichni, pomalu se smyčkou zase vracíme zpět.

Shlédli jsme film Rebelská střední škola v Berlíně, který rozhodně v člověku vyvolává poměrně velkou vlnu emocí, otázek, depresivní nálady a poté ochutnávali raut Pecky, jejich skvělé pomazánky. Kdysi jsem zde uveřejnila rybičkovou pomazánku bez rybiček  z tvarohu a z dýně a nyní, po inspiraci Lenky Hlaváčkové z Pecky, bych ráda uveřejnila variantu č. 3 – nepravou rybičkovou z tofu.  Read the rest of this entry »

Protože je potřeba k snídani také něco slaného, pomazánky jsou skvělá varianta a na zeleninovou pomazánku (bude následovat vzápětí) se hodí rostlinná majonéza. Dneska jsme natočili majonézu dle tohoto mého staršího receptu, neboť video hned jasně prozrazuje, že je to opravdu funkční. Někdy se stane, že člověk potřebuje rychle připravit právě pomazánku a nemá ani majonézu, ani vejce. Tady tedy návod, jak na to.

vegansyrovéddd

559b9028f2_94569169_uV poslední době se objevila v obchodech se zdravou výživou GHÍTELA. A protože si raději vše vyrobím doma sama, p1170188prozkoumala jsem její složení a zkusila vyrobit.
Nejprve je potřeba si vyrobit, případně koupit ghí (ghee) – recept najdete na kopci nebo také  např. zde, nebo tady
nebo zde:

Já dám máslo do širšího kastrolu, ohřívám mírně na plotýnce, vysráženou pěnu postupně opatrně sbírám lžící a tu pak použiji třeba na zadělání do těsta nebo do slané kuchyně, podobně jako máslo. Nakonec přeliji čiré ghí přes plátno a cedník do jiné nádoby a nechám vychladnout.
Na výrobu ghítely potřebujeme ghí, kvalitní kakao, med, jakékoliv oříškové máslo. Poměr ? – dělám od oka, k cca 700 g ghí jsem použila 200 g medu, 4-5 lžic kakaa, jedno balení 250 g oříškového másla.
Vše jde velice dobře spojit pouze vařečkou, může se použít i robot a nechat lehce promíchat.
Nenalévám hned do sklenic, protože jak ghítela tuhne, med je těžký a usazuje se na dně. Promíchávám po 30 – 60 minutách, záleží na okolní teplotě, aby byl med rovnoměrně v celém obsahu, a když je směs tak hustá, že se s ní dá ještě pracovat, ale už dost ztuhlá, aby se med „nepropadl“ na dno, plním připravené nádoby.
Dobrá je samotná, nebo my si ji mažeme na palačinky, prostě jako nutela…:)

A protože mám také jednu doma přichystanou, trochu jinou verzi, než poslala Markéta, vyčkejte a já zveřejním!

 

Tak přesně v ten moment, kdy jsem psala minulý příspěvek o tom, jací jsme špatní prodejní obchodníci, měl pan domácí přesně  čtyři hodiny v oběhu inzerát na své motorové vidle. Malotraktor už si tu dlouho pobyl, pan domácí vyměnil stáj a tak se rozhodl poslat svého pomocníka dál. O pomocníka se příliš nestaral, jednou byl na jakési generálce motoru přes zimu, jednou mu koupil čelák, právě aby splňoval funkci vidlí a jinak nic moc. U zrcátek odpadla zrcadla, u světel krytky, u kol pár šroubů, brzy bude po baterce a startér taky bude třeba brzy měnit. Výfuk je třeba přivařit už rok. Read the rest of this entry »

Máme tady našeho osobního pomocníka. Eliška odpočívá v Praze a má zde střídání. Včera nadešel zase po roce den, kdy jsme vyrazili na borůvky. Plán zněl – „Vzbudím vás v šest, půjdete?“ Veliký ohlas to vzbudilo, všichni se těšili, všichni křičeli ano, až na pana domácího, který zcela stoicky zachoval klid „Jděte, jen jděte“. A tak jsem je taky v šest vzbudila, vzali jsme kola a vyrazili. Honzík je velmi zdatný cyklista. A když je někdo zdatný cyklista, umí si většinou i hezky porovnat kola. Takže jakmile přijel, dostal okamžitě do rukou postupně všechna kola, na která nezbyl panu domácímu čas, možná hlavně chuť, nebo taky to považuje za zbytečný, dokud to jede, aby je porovnal. Začal s Hugem a Jentl. Hugo po vyzkoušeném porovnaném kole přišel domů s dvěma obrovskými krvavými podlitinami – odřeninami na noze a na boku a Jentl spadla na porovnaném kole nešťastně na rám, protože to kolo bylo porvnáno fakt pečlivě. Ne zcela normálně, protože naše norma například na brzdy je zcela jinde, než vykazovalo porovnané kolo. Samozřejmě jsme zvyklí na to, že kolo nebrzdí, nikoli na opak. Honzík se držel za hlavu s tím, že už raděj nic rovnat nebude, nebo když, nejprve tedy vysvětlí dětem, jak se brzdí. A Hugo si na borůvky vzal pro jistotu nově porovnané torpédo. Na opravované duši na torpédu se nic přepečlivě opravit nedá, zdá se. Přesto Hugo letěl přes pařez, protože torpédo nebylo úplně přesně vycentrováno, aby mu správně brzdilo. Hugo měl zážitek a Honzík se rozhodl, že si to s otevíráním cykloservisu ještě pořádně promyslí :). No a cestou zpět jsme mu ujeli, protože děti chtěly už domů a on potřeboval ještě dosbírat pár hrstí. Však nás dojede. Když tedy vyjel, sjel v té naší sudetské končině z protějšího kopce, jede si tak pustinou, kde by nikoho nehledal a najednou vidí, jak sedí v kopřivách myslivec, kalhoty na půl žerdi. Honzíkovi okamžitě naskočí vlastní vzpomínka na Francii, kde, nejsa nikde ubytován, respektive všude doma, používal takto po ránu na osobní hygienu také okolní přírodu a jak byl tak jednou v jedné rokli, také v pustině a nikoho nečekaje, objevil se nenadále jogger se psem. A jak tak probíhal kolem Honzíka, který se mu omlouval, jen blahosklonně pokynul a pravil „C’est la vie!“ Hozník, vidouce myslivce, také se psem, také s kalhotami na půl žerdi, také v kopřivách, takové malé „dejavu“ – vzpomněl si tedy okamžitě na tuto svou historku a pravil, jedoucí kolem “ Bonjour!“. Podotýkám, že má sice náš Honzík velmi francouzský vzhled, navíc se vkusně, snad až francouzsky obléká a navíc má na hlavě skorobaret, nicméně francouzsky umí opravdu jen c’est la vie, bonjour a Tour de France. Starší myslivec v oblékacím tanečku, poskakujíce kolem projíždějícího Honzíka se rozzářil, podíval se na domnělého Francouze s pusou tmavně fialovou od borůvek a začal na něj mluvit plynně francouzsky. Honzík ze sebe vyrazil pouze ui, ui, ui, šlápl do pedálů a ujel. :-) Občas si člověk naběhne, ani neví jak :) a tak nyní už na báječný tatarák z lilku Read the rest of this entry »

Tak jsme se radovali, jak se nám zima blíží k jaru a šup, je to tu. Venku zima jak v Rusku. Naštěstí nás hřeje poslední týden před přezkoušením, který pravidelně trávíme navyšováním učebních hodin. Dnes to bylo pokračování dějěpisné hry – neméně vypečená hra zeměpisná – na stejném základě. Děti vytvořily kartičky, na téma Evropa. Kartiček je kolem stovky, možná více, jsou esteticky i obsahově velmi zdařilé. Například hned pilotní karta „Itálije“ nás vzala za srdce. Pak následovalo pár stejně hezkých a prim slaví karta „Fincko“, která tak trochu na první pohled připomíná úplně jiné slovo :).  Ovšem svůj účel hra splnila – děti se v evropském zeměpisu orientují po několika hrách o minimálně 200% lépe. Read the rest of this entry »