Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Archive for the ‘Pomazánky’ Category

Včera jsme jeli do školky pro stromky, abychom opravili alej, starou jako naše nejstarší Ester. Po dohodě s CHKO jsme si jeli přímo pro školkové stromky, protože koho chleba jíš, toho píseň zpívej, že?! Včera přijel kamarád Milouš na kole a vrhl se po hlavě do práce. Občas zabručel, že by jeden neřekl, že ta práce rukama není žádný med, ale makal dál. Bouchal kůly ke stromkům a protože elektro inženýři mají spoustu napracovaných hodin, přijede ještě jednou tento týden a hezky ty kůly prý dobije. My za to pojmenujeme jednu lípu „Miloušova“ !

A tak jsme si jeli pro pár lip a javorů. To jsme ovšem netušili, jakou přesně má představu CHKO, a že si domů povezeme místo pár malých stromečků „remízek“! Mnohem vtipnější, než jet na voze, muselo být sezení v autech, která náš vůz předjížděla. Ono předjíždět pojízdní remíz se člověku nepodaří každý den :-) Velmi dobrá volba, nejet pro stromky – stromy autem, neodvezli bychom ani jeden. A po cestě zpátky spousta dalších pokladů, z nichž nejzásadnější je pro mě křen. Více o křenu, o jeho působení, hlavně antibiotickém a silně C vitaminózním v článku přímo o křenu.

 

Read the rest of this entry »

Tak dnes to byl zase rambajz !!!  Podvečery mám vyhraněné pro sebe, pro poletování kolem. Při obědě jsme shodou okolností probírali s panem domácím techniku běhu. To my umíme, bavit se o důležitých věcech :-) a on jednoznačně prosazuje Carlose Castanedu a styl běhu Dona Juana. Nad mým podivem zvednutým obočím pravil, že je to jednoduchý a bezvadně to funguje. Tělo mírně předkloněné, došlap na špičky, oči upřené přímo před sebe a kolena zvedat co nejvýš. Že tak prý za tmy proběhl celý les, když hledal krávy :). No a já dnes, když jsem doběhla tam, rozuměj 8 km, 400m převýšení nahoru po skalách a otočila se směr sem, zase se setmělo nebo co. Nějak to neumím načasovat. V bundě v kapse ani koruna, (to, že tam není mapa, je zcela v pořádku, byla by tam na vě věci.-) a to si většinou beru alespoň něco málo, abych si mohla dát v hopsodě  malý pivo, no a navíc tedy byla ta hopsoda zavřená. Takže taky šmidlik a tak jsem se za šera obrátila směr sem a myslela na pana domácího, když jsem skákala jako kamzík, oči sveřepě upřené přímo před sebe, kolena občas u prsou. Read the rest of this entry »

Září je velmi  zapeklitý měsíc. Než se doma vše zajede do správných kolejí, než si každý večer uvědomím, že dělat policajta je nesmysl, že je mnohem lepší připravit se na další učící den nějakou zajímavou motivací a sedět pak nad tou motivací, aby jí děti okamžitě sepsuly, prokoukly, udělaly a já se s vnitřním brekem a venkovním naštváním vrhla na to, být zase na chvilku policajtem, aby se to celé večer opakovalo .), když vidím ty drobečky nebohý, jak upřímně spí. Jenže jak se vzbudí, dělají takový bugr, že často na svou pracně udělanou motivaci zapomenu ještě dřív, než na ní vůbec dojde.  Neumím si představit mít ve třídě víc než čtyři děti. Byla bych vyprahlá, vynervovaná stará panna. :)

No a poslední dobou se toho u nás kumuluje nějak mnoho. Stále jsem přemýšlela, jak setřást děti při běhu. A tento týden se to podařilo. Hurá!!! Vlk se nažral a koza zůstala celá. Já vyběhnu, a nařídím dětem hodinky na 40 minut odpočet. Pak vyjede pan domácí s Ester na koni a když zapípaj hodinky, vyběhnou zbylý tři nejmenší děti nám naproti. Je to bezva. Hugo má pocit, že stíhá, tedy on stíhá a akorát to zvládne. Ostatní taky a všichni jsou spokojení. Jen Ester přijíždí pravidelně cca 30 minut velmi rozvážnou chůzí po panu domácím, který se i po hodinovém běhu vřítí domů šílenou rychlostí a Sára stále cválá i na místě a pak to doma bonmotuje tak, že Sára a Esteřin Charlie jsou jako já a on. Jeden žene šíleně dopředu a cválá na místě, druhý nespěchá. Zásadně  nikam nespechá :-)).

No a po příjezdu tedy další večerní pomazánka. Tentokrát falešná lososová. Opět velmi jednoduchá a zdařilá. Stačí na to jedna mrkev, 3 lžíce rostlinné majonézy , sůl, pepř, jeden list suché řasy nori trochu citronové šťávy. A vše se rozmixuje mixérem a je to!

Další snídaně a další pomazánka. Je to falešná rybičková a taky hlavně a především dýňová. Určitě je však dobré volit druh dýně, protože ne každá dýně je vhodná. Lépe je volit dýni s tuhou, nemoučnou a světlejší dužninou. U nás to vyhrává Kabocha.

Pomazánka je velmi jednoduchá, stačí okrojit od kůry dýni a nakrájet jí do misky – 150 g, přidat 50 g slunečnicových semínek, 20 g semínek sezamu, jeden stroužek česneku, trochu soli, trochu citronové šťávy a jeden list sušené řasy nori – je to přesně 3,7 g.

Následující úprava už je velmi jednoduchá, vše se rozmixuje a namaže a chleba. Pokud někomu nestačí rybí aroma z jedné řasy, lze přidat ještě trochu, ovšem i s řasou s její denní dávkou opatrně.

A právě dnes mi to nedá a zkusím napsat něco o složení potravin. Tato pomazánka je velmi dobrá. Pokud jí člověk nabídne přímo na nakrájeném rohlíku, toastu, případně ozdobí ještě bylinkou, rajčetem, kouskem citronu, ten, kdo ochutná, nebude mít pravděpodobně vůbec problém hotovou jednohubku sníst a dát si další.  Ale pokud vaříme čistě rostlinné jídlo častěji, případně ho častěji nabíhzíme, přijde dříve či později moment, kdy se zamyslíme, jak je to s nutriční hodnotou, zda stačí bílkoviny, atd. atd.

 

 

 

 

A zrovna tato pomazánka, čítající málo surovin a tudíž nedávající mi takovou práci to spočítat, je velmi dobrý příklad, jak se občas zbavit nějakých předsudků. Read the rest of this entry »

Když jsme se před patnácti lety přistěhovali sem na kopec, navštěvoval  nás hodně často náš kamarád Ondra a po celotýdenní práci v obchodě si k nám jezdil pro bonusy typu popálenin několikátého stupně, když dával s panem domácím na střechu lepenku, docela dřinu v lese, v chalupě i před chalupou. A za možnost takového pěkného relaxu nám jako úspěšný podnikatel vozil dobroty, které tady kolem neseženeme a kdybychom je náhodou sehnali, tak bychom na ně asi zase neměli. Takže to byla taková hezká a milá reciprocita :). A jednou z těch lahůdek byla pomazánka ze slunečnicových semínek s bazalkou.

Jenomže Ondra už má svojí rodinu a nejezdí tak často :-) a když se sejdeme všichni, oddáváme se konzumaci mnohem jednodušších a mnohem více objemných jídel. A tak nastala doba, udělat si pomazánku sami. Stačí k tomu kvalitní mlýnek na mák, slunečnicová a sezamová semínka- vyloupaná!, sůl, olivový olej, slunečnicový olej, pepř, citronová šťáva a jakékoli bylinky a voda. 

Vyloupaná slunečnicková semínka, spolu se sezamem umeleme na mlýnku na mák, přidáme vodu – velmi opatrně, abychom pomazánku nepřelili. Přiléváme postupně a zároveń mícháme, dokud nemá pomazánka hezky příjemnou, stále všeak hutnější konzistenci. Rozhodně nemá téci. Pak osolíme, opepříme, přidáme trochu olivového a trochu slunečnicového oleje – oboje dle chuti a nakonec zakapeme citronovou šťávou.Do pomazánky můžeme vmíchat jakékoli byliny. Ta dnešní je s tymiánek, lze však přimíchat čerstvou bazalku nebo oregano. Pomazánka je velmi dobrá na chleba s rajčetem.

 

Nevím, zda máte stejnou zkušenost, ale člověk něco vyzařuje a to něco nabádá k tomu, aby mu návštěvy kladly tytéž otázky. Pět a více let tomu zpátky se u nás stále dokola točilo jedno téma – co ty děti, až vyrostou. A my stále dokola odpovídali – uvidíme :-). Zda je dvanáct let už vyrostlé netuším, v každém případě je to více než sedm a stále to tak nějak běží samovolně, den po dni, zda se schyluje díky našemu životnímu výběru k nějaké katastrofě u našich dětí netušíme, ale právě na talíři ještě není.  Pod tlakem diskuzí typu – budou nesocializované, společnost je semele, ty se vám poděkují….. se tedy upřímně neprobouzíme a neuléháme v děsu, co přinese ráno, případně večer, i na ty diskuze docela slušně zapomínáme, ale přijdou na mysl v takových momentech, jako je tento, kdy se Ester zcela nekompromisně rozhodla, že se musí začít učit francouzsky. Uf. Jakýkoli jiný „běžný“ jazyk by neměl být příliš velký problém, ale francouzsky umím jen “ jsem divoká nebo domestikovaná cuketa“, co mě naučili známí vloni, od Jentl “ jsem do tebe blázen“, což jí naučila Eliška a od Báry “ mám rád + cokoli se naučím“. A tak jsme od Marušky, která si od nás občas bere zeleninu, učí právě francouštinu a právě je na mateřský, domluvili soukromé lekce. Na zahradě v létě, po skype v zimě, tak zní domluva a malý vzkaz pro pesimisty – možná půjde naplnit režim městského dítěte i na samotě, pokud si to tedy naše nesocializované dítě po dvou hodinách nerozmyslí, případně Maruška :) a pokud se do toho nevloží další tři děti, že chtějí taky :).

Dnes využití suroviny zbylých, totiž uvařených fazolí, které jsem nespotřebovala do jídla minulého. Na pomazánku je třeba tedy uvařených fazolí, jakýchkoli, pomazánka pak kopíruje mírně barvu fazole. Já měla malé bílé kombinované s velkými červenými a tudíž je výsledný produkt mírně narůžovělý. Fazolí téměř plná miska o objemu 500 ml. Dále dvě lžíce olivového oleje, 70 g strouhané cukety, sůl, dva stroužky česneku.

Návodu snad ani netřeba. Všechny suroviny se dají do misky a rozmixují do hladka ponorným mixérem. Vzhledem k tomu, že mám olivový olej se silným citronovým nádechem, při použití běžného olivového oleje doporučuji přidat ještě pár kapek citronové šťávy.

Pomazánka lze mazat přímo na celozrnný chleba, másla netřeba, případně na pita chleby.

Vyhlašuji zaměstnání roku! Za mě jednoznačně vítězí stomatolog! Před dvěma dny jsme jeli koňmo na nákup a k zubaři. Zavřít pětku, nasadit upadlou provizorní korunku na čepu na dvojku. Jak prosté. Ten den nevykazovalo mé hobby žádný důvod k neklidu. Nějaké čištění kanálků mě už vůbec nevyvádí z klidu, přesto, že křečovitě zatínám pěsti v momentě dosednutí na křeslo, čímž často musím zneklidňovat toho, kdo mi v ústech něco dělá v momentě, kdy mu na ruce sjede zrak. Musí zákonitě nabýt dojmu, že operace není bezbolestná. Netuší, že to jsou mé mimikry, kterými obelhávám sebe sama :). „Proč však bere zubař po dokončení těchto dvou úkonů do ruky vrtačku? “ ptám se v duchu  a úporně se sebe  snažím přesvědčit, že to vrtačka není. Hned mi je však jasné, že na vině jsou tři krčky, které dělám, že tam nejsou. Brzy je po všem a já mám další tři zářezy v kartě.

Jenomže, pokud je něco vaše hobby, musíte si to hýčkat a dávat tomu příležitost se projevit. Což se stalo během včerejška. Dvojka se prostě rozhodla, že si bude žít svébytným životem. Máme bezva zubaře a proto se mu snažíme vycházet co nejvíce vstříc :-). Nikoli utrácením za nadstandardní služby, jak by se dalo očekávat, nebo v našem případě možná ani nedalo, ale snažíme se mu ulehčit práci. Když se ulomí kousek zubu a rozškrábe jazyk, není třeba hned zaneprazdňovat lékaře, že? Takový jemný, kulatý brousek na broušení řetězů motorových pil je naprosto ideální nástroj – velmi zdárně ozkoušeno. Pak mi pan domácí jednou chtěl ulevit a vyndat to, co v ústech podle jeho i mého názoru nemělo co dělat, byla jsem v devátém měsíci a po tom, co jsem si myslela, že jsem zcela neschopná a že nic nevydržím, jsme se dozvěděli, že se obnažila čelist a že jsme se jí pokoušeli vytáhnout. :)  No a včera večer, když jsem zase chodila od skleníku domů a do skleníku a domů, zcela bezmyšlenkovitě, jen abych nemyslela na svou dvojku, napadlo mě zavolat kamarádovi, ke kterému nemám respekt. Já totiž mám obrovský respekt ke každému lékaři. Byla jsem totiž vychovávaná v rodině zdravotní sestry, samozřejmě jako budoucí lékařka a tudíž je odjakživa každý lékař pro mě něco jako Pan doktor! Read the rest of this entry »

Protože tělo by nemělo trpět zbytečnými skoky z extrému do extrému, není od věci udržovat ho v tomto ročním období, které je tukůhojné na podobné úrovni a ubírat mu postupně :-). Ovšem dá se milé tělo také trochu očůrat a ty tuky mu sice dodat, ale takové, které tělu spíše prospějí, a které zase tak jednoznačně hned neuloží a totiž  tuky ve formě nenasycenýc mastných kyselin, kterých avokádo obsahuje až 20%.  A také obsahuje docela velké množstí bílkovin – je proto tedy dost vhodné pro těhotné a kojící ženy. A tak by mě zajímalo, zda -li i tu může dojít k fenoménu  „Mohamed a hora“. Je možné, že když budu jíst hodně avokáda…. :-)) Read the rest of this entry »

Jsme tady po delší době dnes zase sami, zvykám si na to, že tři plechy housek stačí na snídani, a že se nemusí hned jít zadělávat znovu. Mám nový provizorní sušák na měsíček a děti si začínají opět vydělávat- suší a suší a hledají sběrnu a taky  máme nafasovánu cizrnu a kuskus a spoustu tahini, ale také jsem měla uvařený veliký hrnec hrachu a netušila co ještě kromě hrachové kaše a hrachové polévky, protože zavařovat se mi nechtělo a bylo potřeba rychle udělat pomazánku a tak jsem zkusila humus, ovšem místo cizrny s hrachem a nastojte, je to výborný. Po několika mnoha humusech, udělaných za poslední dobu jsem dospěla k názoru, že jednoznačně záleží na tom, nešetřit s tahinou a jemně kořenit. Římský kmín používám celý, nikoli drcený. Na svůj první humus jsem měla stacionární mixér, to když jsem si splnila malicherný desetiletý sen a pořídila si mixér kitchenaid. Jeden obchod ho zakcionizoval :-) a pan domácí pronášel jako vždy, „jak chceš, klidně, mě je to jedno“:-), což mě těch 10 let celkem odrazovalo, je to moc zodpovědnosti :-), ale nyní, po dlouhém půstu komerčního rozmaru jsme neodolala a mixér pořídila. Humus udělal velmi hladký, ale rozbil se ještě ve 14ti denní lhůtě- tedy možná byl rozbitý už od začátku, prostě mixovací nůž při každém použití vyjížděl ven a já díky tomu zjistila, že se vůbec, ale vůbec neliší od mé ponorné šestisetwatové ety, a že je úplný nesmysl, aby tu stál zase další krám a nyní je v servisu a čeká na první expertízu a já jsem celkem jednoduše vyléčená :-) Read the rest of this entry »

Celkem vzato byl konec týdne dost hektický, přezkoušení, přezkoušení průdušek jednoho dítěte, aby se potvrdila doměnka pana domácího, že je zcela zdravé, záhy vstávat a pak jít z Hlaváku až na Karlov a po celé cestě nepotkat jediného z těch mluvících, mluvícího česky. Pana domácího houkajícího á 5 minut, že chce domů, děti se peroucí o to, kdo štípne lístky, čekání na Elišku na zpáteční cestě s jejím hluchým psem – tedy čekající na různě kolem sebe mávající Elišku rukama a Špulku, totiž toho psa, který se vždy ležérně otočí a dělá, že  to mávání nevidí. Příjemnou paní průvodčí, která nás z vagónu pro rodiče s dětmi příjemně vyvedla do jiného vagónu, protože ve vagónu pro děti nesmí být psi, aby nás tam vystřídali tři urostlí chlapi s dvěma lahvemi slivovice , nabízející mi místo, když jsem se vracela pro zapomenutou bandasku s tahini omáčkou.Bylo to příjemné chodit po Praze s pixlou od Balkánu v ruce. Člověk měl pocit, jako by byl právě na borůvkách. .-) Udělali jsme navíc takovou malou mezikulturní družbu. Když jsme jeli na přezkoušení, zastavili jsme se v Biozahradě, shlédli zákulisí jedné malé české příjemné kavárny a přivezli si domů právě tahini- to v té bandasce.  Nejen tedy tahini, ale ta je pro dnešní recept celkem klíčová. Přivezla jsem si taky mnoho různých dalších malých bonbónků v podobě zodpovězených otázek, které se nahromadily v hlavě od odjezdu Rachada od nás. Read the rest of this entry »