Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Author Archive

Jak učíte koně?  Nějak to neumim. Nejsem koňák a nikdy jsem se nepohyboval mezi lidma, co koně vlastní. Nejde mi je učit, pořád mám pocit, že všechno umí, že zádrhel je jen v domluvě. Jsem přesvědčenej že ty čtyřnohý potvory mi vidí do hlavy, takže to není nikdy o nich, ale o mně.  Ani vlastní děti neumim naučit jezdit na koni. Oni jezdí, což o to, ale jezdí jako já – nenaučeně. No a v sobotu jsem se ráno probudil – no dopoledne a napadlo mě, že při tak krásném počasí, než přihodím seno koňům, tak bych ty naše dva puberťáky mohl obsednout. Zkušeností s tím moc nemám, do teď jsem tu obsedal 4 huculy. Z toho jenom jeden se u nás narodil a tři jsme pořídili jako ročky. Je tomu už tedy drahně let zpátky a ani si to moc nepamatuju, tak jsem si říkal, uvidíme.  Lesymu jsem věřil, je to konec konců moje miminko a Jurášek se u nás sice nenarodil, ale dle jeho chování měl  jemnýho, citlivýho a láskyplnýho majitele.

A tak, když se děti ptaly, jak to vypadá v televizním studiu, nebylo nic jednoduššího, než říct, „bafněte foťáky“ a můžem zkusit natočit obsednutí Jury a Lesyho. Byly nadšené a vůbec nevadilo, že jeden foťák je na odchodu a druhý už téměř odešel. Navíc každému funguje jen něco. Katka tu má ve fóru moc hezký výměnný inzerát, totiž, že vymění sedlo za foťák. Já bych taky tedy měl jedno sedlo, kdyby někdo měl ty foťáky dva. :). Vzhledem k tomu, že je to kožený dětský westernový sedlo, na kterým se moc dobře nejezdí, tak slibuju, že by vůbec nevadilo, kdyby ten kompakt byl taky menší a já taky nebudu koukat vyměněnýmu koni na zuby.

 

 

Read the rest of this entry »

Prosinec 2014 v místnosti při snášení knížek z půdy:

Jidáš: „To je neuvěřitelný, kolik lidí si tu knížku už koupilo, no teď nebudem radši nic dělat, to bysme ještě nedej Bůh, museli platit daně,  ale po Novým roce půjdeš třeba do Hezkýho rána, abysme taky udělali nějaký to PR ne, nějakej pocit, že se něco děje ne ?. “ Smích, aby bylo pochopeno, že to byl žert.

Klára: „Co je to Hezký ráno?“

Jidáš: „To je jedno, já netušim jak se to jmenuje, ale takový to, co jde v  televizi, byl tam Hugo – Hromas, něco tam vařil“.

Klára: „No, to určitě. Zaprvý na to není nikdo zvědavej a za druhý nikam nepudu.“ Zcela vážně.

Úterý 3.2. 2015 odpoledne telefon:

Jidáš: (2x zvednutí hlavy) „kdo volá“? Read the rest of this entry »

Dobalíkovali jsme poslední balíky a vydali se do rybníka, abychom ze sebe spláchli prach. Po návratu přišla Ester, že její Márinka, jalovice, kterou si odchovala od narození, že bude rodit. Pan domácí to zkontrolovala  šel si po své práci. Já tam naštěstí nebyla, protože bych běhala s porodníma provázkama kolem, volala na pana domácího, ať už jde, ať už jí pomůže….. A tak vše proběhlo v naprostém klidu. Byla tam jen Ester, která si Márinku natočila a pak nám jen přišla sdělit, že máme tele. „Nebyl problém, tak jsem vás nevolala“, pravila. A tak kdo chce vidět naturální telení, viděno hledáčkem třináctiletého dítěte a prvních 15 min. života telete, máte možnost.

 

Pokud práci  zvládnou koně, volím je. Ale občas se stane, že mě přepadne lenora a nechce se mi zapřahat a říkám si, že to zvládnou naše vidle. Jako tuhle v dubnu, kdy jsem potřeboval dojet pro pár kůlků, co mi chyběly na ohradu. Všude bylo ještě trochu sněhu, ale ne tolik, aby to vidle neprojely.

Nadšený Hugo zasedl vedle, ne již tak nadšeného mě, a vyrazili jsme pro kůlky. Sotva jsme vjeli do lesa, v úvozu jsme zapadli, museli nechat vidle stát a jít pěšmo domů pro lopatu. Když jsme se vrátili a vyházeli se, sedli jsme opět do vidlí, popojeli pár metrů, sklouzli ze stráně a opřeli se o strom. S vidlema už se nedalo ani hnout.

Procedil jsem mezi zuby spousta různých slov, vzal milého Huga, který od začátku cesty pusu nezavřel, a šli jsme pro Bábela, abychom se mohli vytáhnout. Když Bábel vidle zachránil, udělali jsme kůlky – s Bábelem a bylo vyřešíno. To byl okamžik, kdy jsem si řekl, že už nikdy nevyměním koně za vidle, když vím, že to koně zvládnou. Read the rest of this entry »

No tak jsem na kopci po mnoha letech osiřel, no že by se to už párkrát nestalo to ne, ale tentokrát je to víc než jedna noc. Trpoši s Klárou odjeli směr jihozápad. Trpoši jeli jednoznačně na výlet. S Klárou to je zapeklitější, ale asi bych to nazval „jela plnit povinnosti“. Zatím co trpoši zabalili co jim Klára „doporučila“ ona sama si s sebou vzala kromě nutného i jejího druha v životě. A totiž neklid, stres, věčné obavy? No prostě něco takového co si někteří lidé pěkně hlídají a nechtějí to opustit. Read the rest of this entry »

Připletli jsme se shodou okolností k debatě jedné známé ohledně výběru dopravního prostředku pro první dítě.  A když jsme Lucce vybírali a posílali fotky toho, jakou značku kočárů, sportovních vozíků a šátků jsme používali my, napadlo mě, že to sem pověsím. Byla to pestrá paleta a třeba někoho i příjemně rozesměje. :)

U nás to bylo tak, že děti byly v tom, co bylo po ruce. S kočárem to u nás bylo jako s pračkou.  Na rozdíl od pračky však kočár u nás nečekala zářná budoucnost. Tři děti jsme  mu odolávali, při čtvrtém dítěti se kočár naskytl a můj odpor byl tentokrát menší, než Klářina touha vozit konečně své dítě. Ale mnoho si ho neužila. Během prvního týdne po svém návratu z porodnice letěl Hugo dvakrát přes řidítka. Nebyla to prý úplně snad reallye, říkaly děti, ale kočár šel na Mísečky a my se vrátili k osvědčené klasice. A tak malý vhled do minulosti našeho vozového i nevozového parku.

Nejprve zcela zásadní dopravní prostředek ve více variacích tzv. M1 a H2 (malý modrý a velký hnědý) a já si půjčil pro své srovnání recenzi vozíku Chariot a musím říci, že si tedy ten náš v mnohém nezadá. Posuďte sami

M1 a posléze jeho upgrade na větší verzi H2

-M1 a H2  představují nejvyšší třídu ve vývoji a inovaci dětských vozíků na světě.  Jsou úhledné a stylové a mají všechny rysy a vlastnosti, které si vy a vaše dítě můžete přát. Nabízejí dokonalé odpružení, je vybaven nejlepší brzdou na světě, totiž vaší rukou, obsahuje velmi komfortní sedadlo, promyšlený systém větrání a doživotní záruku. Pokud opadne lak, stačí koupit barvu.

  •    Vezete-li dvě různě těžké děti, nastavte každému odpružení na míru! To znamená, že jedno dítě musíte posadit dopředu – to lehčí a jedno dozadu – to těžší. Zcela prosté
  •       * Vylepšený „2 v 1“ potah do každého počasí s integrovanou sluneční clonou a UV filtrem je vybaven bočními větracími klapkami pro maximální kontrolu teploty.  Prostě když prší – přikryje se plachtou. Větrá za každého počasí velmi dobře.
  •     * Měkce polstrované komfortní bezpečnostní pásy se skrytou přezkou, chráněnou proti nežádoucímu rozepnutí – to je skutečně potřeba – někdy. Verze s pásy vypadá takto: Read the rest of this entry »

Tak mám konečně taky  hádanku . Copak to asi Klára dělá ? Read the rest of this entry »

Slova zbytečná – toto jsou fotky zachycující dosavadní život Lesyho – to znamená jeho celé dva  měsíce. Nikoli dva měsíce celistvé, občas se foťák vytáhnul …

Read the rest of this entry »

Došlo k tomu, že nazrál čas na koupi kámoše. Koně nikoli na práci, ale koně pro mě. Postavil jsem se k tomu zodpovědně :). Vytýčil si podmínky – že chci kobylu a tmavá kopyta, musí to být trošku inteligentnější plemeno, nerozuměj poslušnější a zároveň nesmí být už moc inteligentní, tzn. tarpan a hucul už je moc. To už by bylo na příliš hlubokou filosofii. Živější, ale zároveň klidnější :)  že pro ní budu mít čas, a že spolu zestárneme. Ponořil jsem se do internetu a hledal, protože každý koněprodávající server má svá specifika a byla to dřina to denně projíždět :). Projížděl jsme já, děti i Klára, ale také Petra a Saša. Petra je dávná známá a Sašu jsme sice neznali, ale znala jí Petra a to dobře. Je to koňačka odmala, koně mají obě jejich rodiny, momentálně bez mužů, kteří odjeli na koni dobývat Ameriku. Zatím ho tam nesehnali, ale to přijde :-) Read the rest of this entry »

Vyhlašuji zaměstnání roku! Za mě jednoznačně vítězí stomatolog! Před dvěma dny jsme jeli koňmo na nákup a k zubaři. Zavřít pětku, nasadit upadlou provizorní korunku na čepu na dvojku. Jak prosté. Ten den nevykazovalo mé hobby žádný důvod k neklidu. Nějaké čištění kanálků mě už vůbec nevyvádí z klidu, přesto, že křečovitě zatínám pěsti v momentě dosednutí na křeslo, čímž často musím zneklidňovat toho, kdo mi v ústech něco dělá v momentě, kdy mu na ruce sjede zrak. Musí zákonitě nabýt dojmu, že operace není bezbolestná. Netuší, že to jsou mé mimikry, kterými obelhávám sebe sama :). „Proč však bere zubař po dokončení těchto dvou úkonů do ruky vrtačku? “ ptám se v duchu  a úporně se sebe  snažím přesvědčit, že to vrtačka není. Hned mi je však jasné, že na vině jsou tři krčky, které dělám, že tam nejsou. Brzy je po všem a já mám další tři zářezy v kartě.

Jenomže, pokud je něco vaše hobby, musíte si to hýčkat a dávat tomu příležitost se projevit. Což se stalo během včerejška. Dvojka se prostě rozhodla, že si bude žít svébytným životem. Máme bezva zubaře a proto se mu snažíme vycházet co nejvíce vstříc :-). Nikoli utrácením za nadstandardní služby, jak by se dalo očekávat, nebo v našem případě možná ani nedalo, ale snažíme se mu ulehčit práci. Když se ulomí kousek zubu a rozškrábe jazyk, není třeba hned zaneprazdňovat lékaře, že? Takový jemný, kulatý brousek na broušení řetězů motorových pil je naprosto ideální nástroj – velmi zdárně ozkoušeno. Pak mi pan domácí jednou chtěl ulevit a vyndat to, co v ústech podle jeho i mého názoru nemělo co dělat, byla jsem v devátém měsíci a po tom, co jsem si myslela, že jsem zcela neschopná a že nic nevydržím, jsme se dozvěděli, že se obnažila čelist a že jsme se jí pokoušeli vytáhnout. :)  No a včera večer, když jsem zase chodila od skleníku domů a do skleníku a domů, zcela bezmyšlenkovitě, jen abych nemyslela na svou dvojku, napadlo mě zavolat kamarádovi, ke kterému nemám respekt. Já totiž mám obrovský respekt ke každému lékaři. Byla jsem totiž vychovávaná v rodině zdravotní sestry, samozřejmě jako budoucí lékařka a tudíž je odjakživa každý lékař pro mě něco jako Pan doktor! Read the rest of this entry »