Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Došlo k tomu, že nazrál čas na koupi kámoše. Koně nikoli na práci, ale koně pro mě. Postavil jsem se k tomu zodpovědně :). Vytýčil si podmínky – že chci kobylu a tmavá kopyta, musí to být trošku inteligentnější plemeno, nerozuměj poslušnější a zároveň nesmí být už moc inteligentní, tzn. tarpan a hucul už je moc. To už by bylo na příliš hlubokou filosofii. Živější, ale zároveň klidnější :)  že pro ní budu mít čas, a že spolu zestárneme. Ponořil jsem se do internetu a hledal, protože každý koněprodávající server má svá specifika a byla to dřina to denně projíždět :). Projížděl jsme já, děti i Klára, ale také Petra a Saša. Petra je dávná známá a Sašu jsme sice neznali, ale znala jí Petra a to dobře. Je to koňačka odmala, koně mají obě jejich rodiny, momentálně bez mužů, kteří odjeli na koni dobývat Ameriku. Zatím ho tam nesehnali, ale to přijde :-)

Skype byl naším přítelem a Saša nám skrze Petru pohotově prolustrovala každého koně, kterého jsme vybrali. Tedy všichni vybírali, takže nakonec jsem nemusel vybírat, jen jsem říkal ne, ne. A pak přišel kůň. Krásný painthorse, který vypadal jak naše kráva a ze všech podmínek zůstala během hledání jediná a to „kůň“.

Překonal jsem se a napsal mail. Pak jsem ještě nadiktoval další tři Kláře a pak jsem usoudil, podle reakcí z druhé strany, že už se toho nemusím účastnit a zbylý sociální kontakt zůstal na mé mluvčí zcela. Paní chtěla důrazně dobré prostředí pro svého koně, aby šel do dobrého a bylo mu fajn. Což chápu. Ale dle mého názoru tuto podmínku splňuje pouze pražská ZOO, když udělá akci „zpátky do Mongolska“. Mám trochu problém, že když se rozhodnu, platí slovo a důvěřuju protějšku…i když vím- jak říká můj dvojník, že „člověk udělá co může  nebo k čemu je donucen“.  Poslal jsem stránku, napsal své úmysly, své možnosti a jak si to představuju. Skrze Kláru jsem slíbil  předkupní právo, kdybych koně náhodou prodával. Pak však přišla smlouva a v ní regule, že souhlasím s návštěvou á půl roku, a že budu hlásit každou zdravotní změnu koně.

‚Tak bohužel, toto nepodepíšu, pro mě příliš zavánějící nedůvěrou ke mně a když chci koně do dobrých podmínek, musím cítit důvěru k novému majiteli. Tak by mi to přišlo přirozené. Paní nakonec souhlasila a reguli odstranila. My si sehnali na za týden odvoz a paní za dva dny napsala, že si to rozmyslela a koně prodala slečně, která s regulí souhlasí.Tak jako už tolikrát stalo se, že člověk nemůže prokázat svou důvěryhodnost tam, kde psané a stvrzené je apriori důvěryhodnější. Každý papír má přeci cenu pouze za podmínky, že člověk má více peněz než protistrana nebo lepšího právníka.

A tak začalo druhé kolo. Konec konců, nebyla to kobyla a měl bílá kopyta :). No a Saša nás nechala ještě pár dní hledat, mezitím si našel koně Kvído s Jentl za rohem, mezitím jsme jejich koně shlídli a domluvili se, že ho berem a  hned jak bude doopravená ohrada, přijedem pro něj. Známým to stačilo a řekli, že kdykoli. A po pár dnech napsala Petra, že Saša vymyslela plán, tak jak to umí ona, že totiž uzrálo něco, co neměla v úmyslu, protože svojí kobylu nikdy nebyla schopná nikomu prodat, ale už na ní delší dobu nemůže jezdit a byla proto ježděná jen sporadicky  a mít jí pouze na chov je pro Sáru- kobylu málo a tahle situace jí dává možnost poslat jí tam, kam by si přála, aby šla. A pak už nebylo vůbec o čem více přemýšlet. Vymazal jsem všechny koňoservery ze záložek a začal řešit s bráchou dopravu.

Mezitím jsem se dozvěděl celkem nezanedbatelnou informaci, že je Sára březí  :) A navíc  jsem našel u Plzně ještě Mfku na inzerát, protože nevyužijte auto do Plzně, která se pro nás nyní nachází jak na druhé straně zeměkoule :), zavolal pánovi jeden telefon, řekl jsem mu, že jí beru a bylo domluveno.   Brácha v Praze čekal, pán i přes zájemce mfku držel, aniž k tomu měl zásadní důvod, podali jsme si ruce, já předal  peníze a jeli jsme pro Sáru. Sára nastoupila do vozu za tři minuty, Saša i Petra byly hrozně fajn, cesta taky, večerní otočka pro Apače nedaleko taky a doma jsem se navíc dozvěděl, že Klára chce pec, ale to už jsem klidnej, protože jí prý postaví Rachad. :)

Nakonec jsem více než spokojen. Je to 3:1 ve prospěch důvěry v dané slovo.

 

9 komentářů to “O důvěře”

  • danadufkova:

    Chtěla bych napsat něco moudrého, něco o tom, jak a o kolik peněz jsme již přišli, protože jsme věřili na „dané slovo“, ale když se dívám na ty nádherné fotky a spokojená zvířata, tak mi to připadá úplně zbytečné. Přeji, ať Vám to vzájemně klape :-) Jo a Kláře posílám gratulaci k tomu, jak se vyřešila pec. Koneckonců-sny se mají plnit všem …….

  • TuLáK:

    Zdravím,
    ten poník co vypadá taky jako kráva, to je ten Apač.

    Nebo to je nakonec paint horse od té paní :-)))

  • hanaka:

    Krásně napsané… A gratuluji vlastně tak trošku k našemu splněnému snu, protože vézt si kobylku a Mfku najednou…. :-)

  • kamarytka:

    Je to krásný a já zase pláču…..

  • dolomiti:

    Podobnou story jsme měli vloni s bytem ;-) větsinou nám zavolali, když už jsme byli na cestě :-D Tak jsme si pokaždý jen říkali, kam až dneska dojedem?!

  • Chtělo by se mi říct, chlape, vy to máte dobře zařízené! I zhůry, myšlenka donutila konat. Poslední věta prvního odstavce zní pomalu jako manželský slib.

    • Zdravim toffo,je to víc než manželský slib neboť čím víc poznávám lidi tím víc si vážím zvířat;-)

      • Petrula:

        Buďte pozdraven, tohle jsem přesně pocítila včera, když jsem o půlnoci krmivše osudem opuštěná jehňata plila na všechny, kteří je chtěli nechat pojít z lenosti k nim chodit každé tři hodiny.
        Pěkně se Vám rozrostla koní rodinka.Taky přemýšlím časem dětem něco „míň prostorového“ než je slezan. Nevím po kom -prdelu Slávy neznám, ale Segra podědila po předcích strašlivou mohutnost,až se i paní Jindra podivuje.Mimochodem nechystáte se na setkání noriků se Svobodovými? To jen tak.

Přidejte komentář