Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Posts Tagged ‘cibule’

DSCN7939Dnes tip pár efektních chlebů na snídani. Jeden je z pšeničného kvasu – dvojbarevný, druhý je pšenično-žitný celozrnný s cibulí a koriandrem a velkým množstvím semínek a třetí pouze pšenično-žitný se semínky.

Nebudu psát přesný postup, neboť se jedná o klasický kvasový chléb ve formě.

Pro první, dvojbarevný chléb si připravíme pšeničný kvas, hladkou mouku a navíc karafu – tmavý pražený slad, umeleme a přidáme do těsta – cca 4 polévkové lžíce na 1 kg těsta. Část bílého chleba odebereme, prohněteme s namletou karafou a naformujeme spolu s bílým těstem do formy.

Pšenično žitný chléb je stejný viz recept na základní chléb výše, pouze přidáme velké množství různých semen a do části chleba mletou sušenou cibuli a koriandr.

Chléb necháváme kynout rovnou ve formě a následně pečeme v 220 °C.

dscn4651okTak jsem napsala dlouhý úderný článek o tom, jak je to se současnými surovinami nesmyslné, jak je zbytečné kupovat něco s aditivy, palmovým olejem, jaká to přináší rizika, atd. Nakonec došlo ke dvěma řečnickým otázkám – když se nás omezí hodně, třeba dojde ke změně? Třeba někomu dojde, že jde vydělat i na přirozených potravinách? A pak jsem to teda celý smázla, protože tisíce let jsou lidi stejný a myšlenka, že dojde ke změně je příliš naivní. A stopadesát let se snažíme žít život, ve kterém se pracuje co nejméně, tudíž i myšlenka, že někdo bude chtít vydělat na větší práci na úkor odstranění chemie je taky asi taky naivní. Takže z celého článku zbyl recept na domácí salát bez aditiv. Takové malé, osobní, skromné řešení.  :) On nakonec svět je stejně stvořen z miliónů malých, osobních, skromných řešení.

Pro ty, kdo si přejí nějakou rychlou svačinu na další den udělat, aby neobsahovala cukr, aditiva a byl to salát do krabičky, přináším recept na rychlý feferonkový salát. Read the rest of this entry »

Slíbila jsem tři zpracování přebytečné cibule. Dvě už byla – cibulová marmeláda a cibule v oleji.  Dnes se k ní tedy dostanu. Nejprve však chvíli o tom, jak je zvláštní, jak nějaké téma přijde k člověku samo. Nějak se samo nabídne. Někdy svou intenzitou, někdy četností, s jakou na ně člověk naráží. Tento týden je to téma „veganství“.  Nejprve hezký soukromý mail, který obsahoval konkrétní dotazy, pak jeden časopis, potažmo i webová stránka, vypsal takový menší rozchodník stránek, zabývajících se pěstováním – permakulturou. Do rozchodníku se dostala i naše stránka a jako jeji minirecenze stálo mimochodem “ Autoři jsou evidentně vegani a tato stránka má být jejich virtuální farmou kdesi na kopci.“

No, není to tak. Nebudu to rozvádět, netuším totiž, co se skrývá pod autorovým slovem „evidentně“, nicméně není to pravda. Pravda je, že se neustále pokoušíme o jakousi dobrovolnou skromnost, pokud už tam má být nějaký ismus. Je pravda, že nejíme maso a to poměrně hodně dlouho. U toho všechna dogmata končí. No a ke druhé části – pod námi se objevuje další hospodářství, které má v minirecenzi popis “ Skuteční zemědělci ze Severních Čech“. Z toho se dá usuzovat, že naše stránka je fikcí, u níž je jediné reálné to uvařené jídlo. Možná je to tak :-), je prima, když se realita trochu rozprostře pod roušku pochyb. Nicméně abych nikoho nenechala na pochybách – vyprosila jsem si u pana domácího novou ocasku. To je ruční pilka, pro neznalé věci. Tím nechci napsat, že jsem věci znalá, pouze s tou pilkou k nelibosti pana domácího moc ráda pracuju a on může častěji chodit kolem a pronášet své: „A kdo to bude uklízet?“ Rozuměj, to co vyrobím. A právě minulý týden mi jí koupil a já se v euforii vrhla na kvočny.

Pan domácí je názoru, že kvočna se má nechat sedět tam, kde si sedne. Že nám jednou vyseděla vejce na křiži trámů na střeše, tak nebudem blbnout. Jenže já se nechala malinko ovlivnit řádnými chovateli a kvočnám vyrobila budníky. Ze starých úlů. Pan domácí chodil kolem a tentokrát pronášel „Můj nejlepší úl!“. No a to mi bylo málo, tak jsme se s dětma vrhla na takový jednoduchý rám ze stlučených prken, uprostřed s králičím pletivem, aby pod kurníkem byly ty dva budníky zpředu hezky nedostupné. Obě milé kvočny mi po přemístění odcházely, já nadávala, až mi za tři dny odešly definitivně, na své vybrané místo. Já se namíchla, dala jim tam vajíčka, budníky nechala prázdné, ať se tam s Pánem Bohem nastěhují včely a odendala pletivový rám. Pan domácí se smál.

Dnes jsem přišla domů a Hugo mě vítal se slovy „Ty tvoje vrata jsou faaaakt moc dobrý!!!“ Zpozorněla jsem. A on pokračoval. „Dneska zabily slepici!“ No, spadly no. Tož takový já jsem vegan. Pro někoho jednoznačný, ve své podstatě neuvědomělý. :)

A sušená cibule?

A k té cibuli, k té není co dodat. Prostě se oloupe, omyje, osuší, nakrájí a dá sušit nad kamna. Je to velmi praktická pomůcka pro rychlou kuchyni :)

A přihází na řadu druhý recept uskladnění nadbytečné cibule. Jde o naložení cibule pro okamžité a zároveň i dlouhodobější použití. Čím je cibule rozleželejší, tím je lepší. Pan domácí i Eliška, oba zcela nezávisle na sobě, si libovali, že to chutná přesně jako utopenci. Ten salám je tam prý zcela podružný :). Dnes si Eliška naložila na sázení stromků, aby to zajedla – musí zabrat, jet až do noci, aby se k nám v sobotu stihla vrátit  připravená a nastoupená sníst další cibule a přesazovat košťáloviny – a plít jahody a jahody a jahody. Letos  pan domácí pořídil sítě na ptáky, tak snad celá ta práce nebude pro špačka. Read the rest of this entry »

Určitě znáte situaci, kdy člověk neodhadne množství pěstované plodiny a na jaře, když už by mělo být všeho tak akorát, tak buď chybí, nebo zásadně přebývá. Letos jsem ve fázi zásadního přebytku. A protože cibule již dlouho nevydrží, bude následovat pár článků – přesně tři, o tom, jakým způsobem cibuli uchovat na delší čas.

Dnešní, první recept je na dvě cibulové marmelády. Pokud jste nikdy neslyšeli o tom, že marmeláda může být právě cibulová, věřte tomu, že může. A navíc – pokud nepohrdnete přidaným pektinem, může vás marmeláda překvapit a to velmi výrazně. Read the rest of this entry »

Pochybujete někdy o sobě? Samo, že pochybujete :-). Já taky. U nás doma je právě báječné usmiřovací období, po období jemného dusna. Já protivná, pan domácí pak kvůli tomu taky protivnej a do toho dostala naše nová milá kobyla Sára rýmičku – spíš takový kašlíček.

Jemný. Kadence – 1x za hodinu max. Byla na noc ve stáji a tak jí naše frisné počasí nepřišlo v posledním měsíci březosti zrovna asi úplně vhod, navíc přišla do jiné rodiny po deseti letech a lidé nejen sobě oslabují imunitu.  Ale pan domácí se trochu bál, že to není žádný mastodont, ani hucul, ale jemná aristokratka a tak chtěl pro jistotu vše podchytit v počátku. Navíc, když venku skoro mrzne, prší a vůbec je pěkně hnusně. Tak, že vyklidíme chlívek. Read the rest of this entry »

Zima, virózy, zvláště po návštěvě nějakého lidmi přeplněného místa, na což nejsme zvyklí. Ideální je mít doma černý bez a tužebník na horečku, petrklíč, jitrocel, yzop, diviznu, podběl a šalvěj na kašel, čas na ležení v posteli a hezkou diskuzi někde na netu:-) nebo  na webové nalezení Matta Damona a jeho akční trilogie k velkému nadšení nemocných chlapečků a ne už takovému u pana domácího, ba přímo zděšení při zjištění, že to má tři díly :-))). Ovšem – stává se, že nasušené byliny chybí, člověk to podcenil a udělal málo jitrocelového sirupu, zvlášť, když má čtyři dět. A pokud  venku -10 a bratru metr sněhu, 2km jen k silnici a pak ještě 5 k doktorce, takže není divu, že jsme tam za těch 15 let, co jsme tu, fakt moc často nebyli a využívali spíše vlastních prostředků než těch zaručených od farmaceutických firem.  A tak jak tedy na kašel, když sirup došel ? Read the rest of this entry »

Pissaladiére- to je slovo panečku… jak vzniklo, to nenapíšu, protože tu sedíme na kopci a nezbývá ambice, chuť, morál a ani ideje na cestování a tudíž ani poznávání na vlastní kůži a vyčíst a vygooglovat to a opsat – to je moc laciný. Podle definice typický provensálský cibulový koláč s olivami- častěji z černými, ty ovšem na kopci chybí, musíme dokoupit zásoby, tudíž jen se zelenými – neméně dobrý. Na Provence a její kuchyni nemůžeme bohužel vzpomínat. Bylo nám dvacet a vařili jsme si tam špagety z mořské vody, pak jeli den před závody do Monaka, tam nás nepustili do kasína, mě bylo navíc  jen šestnáct a vůbec, ale vůbec nás nenapadlo utratit peníze za něco tak „normálního“, jako je jídlo. Dnes už je situace jiná, klidně pustíme i chlupy dva za kvalitní suroviny, ale zase už nikam nejezdíme. Takže ideální je, přivézt si prostě Provence na kopec !

Cibulový koláč z kopce je záležitost dvoudenní, protože z vlastního celozrnného listového těsta. Lze samozřejmě těsto zakoupit hotové, mražené – pokud možno nějaké fakt dobré, ty levnější, lecitinové sedí na jazyku a koláč  a  máslová cibule se bude s chutí těsta rozhodně bít. Na listové těsto je tedy třeba na tukánek : 250g másla, 125 g celozrnné mouky pšeničné přesáté ; na vodánek pak 250g mouky celozrnné pšeničné, 2 žloutky, 4 lžíce vody a 4 lžíce octa

Listové těsto uděláme podle tohoto návodu. Doporučuji začít večer, udělat si do ulehnutí alespoň jedno nebo dvě převálení a nechat do rána. Dopoledne pak pokračovat s alespoň 15ti minutovými pauzami v chladu a převálet alespoň 6x. Nečekejte zázrak – listové těsto z celozrnné mouky nebude nikdy tak lístkovat jako z bílé, která má hodně lepku, ale zase samo o sobě prostě chutná. Read the rest of this entry »

Dneska jsem nějak dost unavená. Blíží se pololetní přezkoušení, kterého prý netřeba se vůbec bát, průběžně listuji stránkami učebnic, půběžně panikařím, ale většinou jen na chvíli. Je tu všudypřítomný klid pana domácího – naštěstí a absolutní dětská bezstarostnost. Nerada bych je nakazila svou možná zbytečnou starostlivostí. Pěstování bylinek se také natočilo spíše do představ pana domácího, který už začínal zvedat oči v sloup – zase jaro, zase spousta plánů, zase problémy !!!:-). Ale po dnešku je už jasné, že k problémům nedojde, protože ekovýkup už se rozrostl díky ekologické základně kupujících do takových rozměrů, že příliš nestojí o malopěstitele s nadbytkem 7 arů jedné byliny. Nezbývá tedy, než nastoupit cestu nejen vlastního pěstování, nýbrž i vlastního prodeje, případně odvoz do sběrny. Čekal mě tedy telefon na živnostenský úřad, kde máme našetěstí pána, který se sice na každou druhou věc ptal kolegyně, ale na každou mou námitku, co by mohl být problém odpověděl „no to neblázněte, to už by lidi byli úplní chudáci, když by si ani nemohli vypěstovat bylinky !“ Ubezbepečil mě, že všechna rozšíření živnostenského listu budou zdarma – neptala jsem se na to:)) a že se na mě těší :))). Hezký vstup do nového dne.  Takže bylinky budou,když je vypěstujeme a usušíme, ale bez závazků jarního upsání se někomu! A to je parádnický!

Dnešní jídlo vřele doporučuji. Když někdo řekne, „naplň cibuli a dej zapéct“, nezní to úplně přitažlivě, ale viděla jsem nedávno na obrázku plněnou cibuli. Nevím však kde a nevím ani čím, ale moc se mi to líbilo a tak jsem si řekla, že to musím zkusit. Jídlo se na rozdíl od piškotu, který sežral pes, povedlo. Piškot se nejen nepovedl, ale ještě navíc spálil. Špatný tlak – přijde zase zima…..:)) Šalamounsky píšu,že se spálil sám – já nic, já stála opodál :)) Však už jsem psala, že jsem dneska nějaká unavená :)) Read the rest of this entry »

Taky si občas říkáte, jak někde zvolníte, jak nebudete přibírat nové věci, dělat nové věci, jak prostě hezky pomalu klidně pijánko lehnout na gauč a dívat se na nějakou hezkou stránku? :)) My často, přesto, že rytmus našeho života je už tak pomalý. A právě, když jsme se rozhodli, zase to přišlo – tentokrát se startérem stal pan domácí a věc uskutečnil. Což je upřímně řečeno zárukou toho, že by to mohlo vyjít :)). Takže kvízová otázka je, co přibude do naší rodiny v nejblližší době?

Dnešní polévka je dost oblíbená, je dost jednoduchá a dost dobrá. Jde o zasmaženou cibulačku.  Na tuhle polévku je třeba : 400g cibule,3 stroužky česneku,  1 polévková lžíce lněného semínka, sůl, pepř, 27g přepuštěného másla pod cibuli (lze zaměnit olivovým olejem), 2 vrchovaté lžíce jíšky, 1,5 l vody. Domácí sušený tvaroh- homolku, který lze  přinejhorším nahradit  parmezánem :-), veka – alespoň trochu francouzská a trochu oleje na její osmahnutí.

Nejprve je nutné vzít menší hrnec do kterého vložíme přepuštěné máslo. Na máslo pak nasypeme na proužky nakrájenou oloupanou cibuli a na kolečka nakrájený česnek. Vše mícháme a jemně osmahneme – asi 10 minut. Na  mírnějším ohni!

Poté  vložíme do cibule jíšku– pokud jí máme udělanou dopředu. Pokud ne, rozpustíme stejné množství másla jako mouky, jemně upražíme, rozmícháme v trošce studené vody a vmícháme do cibule.  Cibuli s jíškou zalijeme půl litrem vody a rozmícháme. Když vidíme, že je jíška krásně rozpuštěná, přilijeme ještě jeden litr vody. Osolíme, opepříme, nasypeme lněné semínko, přikryjeme a necháme vařit.

Cibule krásně změnkne, polévka dostane charakteristickou chuť a vůni a jemně zhoustne. To je čas na rozehřátí oleje, aby se na něm jemně osmahly plátky veky.

Když je veka osmahlá, nalijeme polévku na talíř, vložíme dva plátky veky, posypeme lžící sušeného tvarohu, nebo parmezánu a ještě ozdobíme cibulí z polévky.

Scroll Up