Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Posts Tagged ‘brambory’

Loňský rok jsem 30. listopadu napsala tento status na fb:

Dneska jsem dostala jako dárek knížku. Mám ráda dárky a tento mě moc potěšil. Cca uprostřed je 8 tipů, jak lépe pečovat o své já.
Ne jeden z nich, ale první z nich zní takto: „Dej si dlouhou horkou sprchu. Pak se navlékni do čistého pyžama či pohodlného oblečení a skoč do peřin.Autorka je skvělá a myslí to se mnou dobře. Ale kdyby věděla!“

– v koupelně je právě -4.
– pračka stojí v koupelně
– to co tedy nelze vyprat házím za hlavu a to vyprané leží ve skříni v chodbě
– v chodbě je -4
Na malý okamžik mě při čtení napadlo, že by se tam dalo zatopit
– špalek je za chalupou (aktuálně 5 cm sněhu), dřevo je naštěstí taky za chalupou a ne stále v lese. Z – 4 – jak by to asi….
– fén na trubky leží u krav u dojicího zařízení ………… – ehm

druhý citát začíná: „pár minut na čerstvém vzduchu dělá zázraky…… ve skříni stojí rum…….. jestli mám tu knihu dneska dočíst“

Read the rest of this entry »

Přichází velká vichřice a my se pouštíme  do mého oblíbeného receptu. Hodí se pro dny, kdy spěcháme, nemáme chuť příliš vyvařovat, ale nechceme se vzdát dobrého, kořeněného jídla. V tomto případě si připravíme pouze 2 cibule, cca 1 kg brambor, 3 větší mrkve, hlavičku česneku, olivový a řepkový nebo slunečnicový olej, sůl pepř a kadeřavou petrželku.

Oloupeme  brambory, omyjeme je a nakrájíme na plátky o tloušťce cca 4 mm. Brambory vložíme na olejem potřený plech. Přidáme na kolečka nakrájenou cibuli a na kolečka nakrájenou, očištěnou a omytou mrkev. Osolíme, opepříme černým pepřem, promícháme a necháme péci v troubě na cca 190 °C. Read the rest of this entry »

Doma udělaný bramborový škrob patří k tomu vůbec nejjednoduššímu, co lze vyrobit. Pomiňme, že to pro mnohé z nás nemusí být efektivní, neboť na tom trávíme svůj čas, musíme mít škrobnaté brambory a chuť věc vyrábět, na druhou stranu jsou mezi námi tací, kterým zbývá dost brambor ve sklepě, udělají rovnou větší množství, zbylou sušinu rozvaří a hodí slepicím. V každém případě je dobré vědět, že tak jednoduchou věc, jako škrob lze vyrobit velmi snadno doma. DSCN7375

Na škrob potřebujeme brambory, ideálně škrobnaté (my nemáme, máme s příliš malým obsahem škrobu, ale i přesto nevadí). A pak už vlastně nic – tedy nic speciálního – stačí struhadlo, nějaká plachetka a talíř. Read the rest of this entry »

Máme prázdniny.  Je po přezkoušení, po přijímačkách a doma se vymýšlí ptákoviny. Pan domácí s dětmi nedávno u stolu nahlas přemítal, že každé dítě, které jde poprvé do školy, mělo by mít s sebou doprovod, případně kornout s bonbóny pro spolužáky, kytku pro paní učitelku, přezuvky a velikou svačinu. Naše děti by o to prý neměly být ochuzeny. A tak, až půjde to nejstarší v září poprvé do školy, do prváku, měly bychom mu to také dopřát. Možná i sériově. Že by vždy nakoukl do třídy někdo z nás a upozornil na to, že svačinu má v pravé kapse a další, aby nezapomněla hodně pít, nebyla drzá a zda má obalené sešity! A jak doplnil rychle Hugo – „a pořádně jí tam ztrapníme!“  Read the rest of this entry »

Když je říjen, je jasné, že dýně je na denním pořádku. S tím se nedá nic dělat. Je jí hodně, dá se připravit na spoustu způsobů, dá se použít spoustu druhů dýní, patizonů, tykví vůbec. Dnešní jídlo je obyčejná kabotcha, neboli zelené hokaido, která má tvrdou kůru a světlejší dužninu. Kromě poloviny jedné velké dýně Kabotcha, potřebujeme ještě dvě cibule, 200 g celeru, 100 g petržele, 4 papriky, nejlépe různě barevné, 4 větší rajčata, sůl, pepř a olej. Na brambory jsou pak třeba brambory, olej, olivový olej, balzamikový ocet, sůl, pepř, palice česneku, čerstvá saturejka, dobromysl, máta peprnná, tymián a rozmarýn.
Read the rest of this entry »

Na kopci nám začalo jaro. Když jsme začínali s touto stránkou, ani náhodou jsme si nemysleli, že tuto větu budeme psát vícekrát, než jednou. Ale tak se to nějak seběhlo, že stránka pokračuje a jara se stále opakují. Letos je to vskutku jaro báječné. Sice suché a obáváme se malinko, že bude následovat poměrně suchý rok, ale jinak poslední půlrok byl více než milostivý. To možná v květnu ani pan domácí nebude prodávat chalupu a nebude chtít někam na jih.

Dnes se mnou Hugo pracoval neúnavně ve skleníku, sázel a při tom mluvil, plnil kelímky hlínou a při tom mluvil, odnášel kopřivy a přitom mluvil a pak si sedl na bobek, dlouze vzdychl a prohlásil – „Ty se taaaaaaak mááááš!!!“ Já říkám “ Jak to Hugo?“ – “ No, protože máš takovýho pomocníka!“.  Zcela vyčerpána nikoli prací, ale jeho maxipřednáškou, musela jsem se hluboce zamyslet, koho tím myslí :).  Pak doma Hugo několikrát neopoměl nadhodit „Ježííši, já jsem tak strašně šikovnej!“. Děti jsou zrcadlo prý.  Také sami sebe chválíte? My evidentně ano. Zvířata nemluví a někde to slyšet  musel. :)

Včera jsme měli takovou rychlou večeři. Tato kombinace surovin je celkem nezvyklá, ale rozhodně není špatná.  Navíc je vše uvařeno v cuku-letu. Důležitým článkem je vejce, na které jsem však použila sýrovou formu ve tvaru srdce, ale každý si jistě poradí, jak použít jako formu něco jiného,například vánoční formičky na linecké košíčky :) Read the rest of this entry »

Ptát se zcela tendenčně „Jak se máte?“ je v současné době velmi ošemetné. My bydlíme naštěstí na kopci a voda u nás způsobuje to, že jdou velmi dobře likvidovat buližníky, Read the rest of this entry »

To počasí je naprostá rána pod pás. Já, člověk tabulkový a plánovač, který nejvíce času tráví plánováním, které ovšem velmi záhy bere za své a tak musí plánovač sednout a udělat plánování nové, což mu zabere většinu času a nezbývá již na samotnou aktivitu :), jsem si naplánovala, jak a kolik a na jak dlouho budu vyrážet ve svých teniskách a teď toto. Hugovi je to po ramena, my se brodíme nad kolena v těžkém sněhu, z dlouhých výletů jsou výlety kratší a někdy stojí člověk nešťastně na kopci, deset kilometrů od domova, dívá se z toho kopce na kopec domovský, všude mlha, fouká, sněží a přešlapuje několik minut v obrovské závěji a přemýšlí, jestli to ještě půjde dopředu, nebo to otočí a poběží zpátky. A pak člověk přiběhne úplně promočený a nejraději by odemkl dveře třeba v Mánesce v Praze, skočil do koupelny, nahodil páčku, vlezl do vany a pustil horkou vodu až po bradu. Zatím však na něj od stolu ihned po návratu křičí Hugo, že má hlad,( to Hugo křičí průběžně, každých deset minut během celého dne, jen tak cvičně) pan domácí i děti sice poctivě přikládají, ale koupelna je mimo dosah kamen a tak už je pěkně promrzlá a tak si člověk musí nechat zajít chuť. Ale tentokrát si řekne – že ne, že bude horká vana a basta. A vezme velkou černou vaničku od koňů, pan domácí nanosí vodu na kamna a člověk má hned pocit, že je na Vinohradech. A do toho přestane Hugo křičet, že má hlad, odchází ve svých pěti letech ladným krokem pro stativ, ten si beze slova šteluje, pak jde pro foťák, připíná ho na ten stativ a začíná fotit po místnosti. Zcela konsternovaně ho pozoruju z vany a pak, ještě než se ponořím, tak slyším, jak říká Kvídovi – hlavu uříznem, prsa necháme ….-).  Má to srovnaný už v pěti hoch, za deset let to bude vše mnohem náročnější :) Read the rest of this entry »

Přiběhnete domů, zujete tenisky a pouštíte se do salátu a máte do něj dát kyblík majonézy – no ono se vůbec nic nestane, když to není každý týden – ale můžete mít nějakou obsedantní představu, že stane a tak přemýšlíte, jak bez ní. Nebo nemůžete, případně nechcete vejce. V tomto případě lze velmi dobře zkusit odlehčenou variantu – částečně odlehčenou, protože olej k bramborám stejně přijde. Read the rest of this entry »

U nás je to vždy dost fofr. Někoho něco napadne a pak to lítá. Tedy, když napadne něco pana domácího, rád by, aby to lítalo mnohem pomaleji, ale nemá moc šanci. Když už to vysloví, většinou už akce nabere rychlé grády. Snad už si zvyknul ?! :-) Chybí nám k naší naprosté spokojenosti jeden kůň, abychom mohli vyjet všichni a Ester, protože se nebojí, postupně cestovala z poníka výš, až skončila na Slávě – slezské noričce a málem by jí i zůstala nadále, tato klidná a pomalá kobyla, kterou vyfasovala, protože si nijak nestěžovala a poslušně jezdila s panem domácím, beze slova odporu. A tak se jí pan domácí rozhodl pořídit vlastního koně. Někdy v budoucnu. Na jaře. Až sleze sníh.  Jenomže nekupte to, když se namane, a když neslavíte Vánoce skrz dárky a ty se nabízejí tak nějak samy, kdy je dát a kdy ne. Když roztočíte ruletu. Buď to vzhledem k minulosti bude problém nebo to bude životní vztah. Read the rest of this entry »

Scroll Up