Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Posts Tagged ‘čočka’

Od ledna je nás tu sedm. Ne, nerozhodli jsme se v pokročilém věku rozšířit rodinu (s ohledem na mentální zdraví pana domácího), ale vrátila se nám Eliška. Takže se mnohem jednodušeji seje, sází, dodělává rybník, nadává družně na slepice, které to zasazené rozhrabávají, na koně, které nad ránem honíme po záhonech, protože jakmile prorazí  povalí ohradu, jdou zcela najisto. Umíme se vzájemně pěkně politovat, s upřímností sobě vlastní, neboť každá z nás známe pocit nedostatečného docenění vlastního chudinkovství a taky si díky tomu připravujeme půdu pro první výjezd z chalupy po xxx letech – máme záskok.

Postupně zaplňujeme místní gymnázium  a opět jsme byli jak rodina Homolkova, když jsme seděli všichni před jedním monitorem a čekali na výsledky přijímaček. Gratuluji všem rodičům, kteří jsou klidní a vyrovnaní. Já jsem před tím monitorem seděla trochu s tachykardií. Evidentně si to beru moc osobně.

Také milujete hovory se svým, už v podstatě dospělým, dítětem, které přemýšlí o vlastní budoucnosti? Vůbec nebudu konkrétní, jen musím dát k dobru Eliščinu historku o dítěti z právnické rodiny, u kterého se předpokládalo, že půjde samozřejmě v jasně daných šlépějích. A on ….. no… vybral si hungaristiku. Jsem opravdu v upřímném očekávání, jak to dopadne u nás .)

A taky čekáme s napětím na výsledky hlasování veřejnosti o příběhy 20. století. Výhra od Scia by se velmi hodila na pokrytí přijímaček, ale vypadá to bledě. Tuším, že Ester se bude muset přijímačkami na svou hungaristiku tvrdě proučit.

Stále je ještě možné brát ze sklepa uskladněnou červenou řepu a vytvářet z ní zcela nanáročná, na vitamíny ovšem stále bohatá jídla. Dnes je to vařená černá čočka a pečená řepa. Budeme potřebovat cibuli, červenou řepu, černou čočku, sůl, slunečnicový olej, olivový olej, ochucený olivový olej s feferonkou a česnekem, balzamikový ocet, trochu pálivé papriky.

V horké vodě uvaříme doměkka černou čočku (není třeba předem nakládat), čočka se uvaří doměkka do 35 min. Teprve na posledních 5 min varu čočku solíme. Měkkou čočku slijeme, ochutíme pálivou paprikou, balzamikovým octem, olivovým olejem, ochuceným olivovým olejem a promícháme. Mezitím oloupeme a omyjeme červenou řepu, nakrájíme na hranolky a vložíme spolu s oloupanou, omytou a na plátky nakrájenou cibulí na rozpálený plech do trouby, potřený olejem. Osolíme a pečeme při cca 180 °C a velmi často otáčíme, aby řepa nevyschla. Nepeče se příliš dlouho.

Hotovou řepu smícháme s ochucenou čočkou a můžeme podávat.

IMG_1569Honzík mi dojel do Klementina a ofotil mi, co jsem potřebovala a tak jsem se dostala k periodikům z roku 1890–1935 a je neuvěřitelné, jak se nám toho mnoho ve společnosti nemění. Stále nacházíme nějakou skupinu lidí, proti které máme potřebu se neustále vymezovat, stále používáme tytéž reklamy a co je horší, stále jim věříme, pokud bychom nevěděli, že je rok 2016, mohli bychom se politicky přenést do spousty článků a nepřišlo by nám to vůbec divné. Stále používáme stejná schémata. S pravidelnou železností je v těchto starých odborných novinách vytažena vždy nějaká novinka, která se v obměnách objevuje v různých článcích v celém ročníku. Taková „bomba“ roku. Jednou z takových stále se objevujících bomb je např. soja. Asi existují nejen ročníkové intervaly, ale i stoleté intervaly. Podobné argumenty, podobná dikce. Uvidíme, co si o soji přečteme v roce 2116.  Nebo politika? Read the rest of this entry »

Já jsem si vždy myslela, že slovo organizace je od slova organizovat. V tom případě je česká pošta tak zorganizovaná, že si nejsem jistá, jestli se v tom dá regulerně orientovat. Když jsem tam byla nedávno, zjistila jsem, že zatímco u nás na poště sloužily za okýnkem 12 let pošťačky v šesti, nedávno jim to skrouhli a jsou tam ve dvou. Dvě ženské a vedoucí, která musí samo někdy zaskočit, protože dělají šest dní v týdnu v pětitisícovém městě. Ovšem na kontrole tam byly z kraje čtyři úředníci a tak ty dvě poštovní úřednice musely ještě během nabízení hasicích přístrojů ukazovat, kam zařadily formulář z minulého týdne.

Ale jsou tam peníze, tak je jasný,  že mají nad sebou bič. Takže minulý týden jsem začala důležitě tisknout adresy na lepicí štítky, co mi dal pan obchodní zástupce. Šlape to bezvadně, když nedělám moc chyb a jsem moc důležitá.Proto jsem nechápala, proč mi po první várce odeslaných knížek z dotisku píše paní, že děkuje, kniha moc pěkná, ale chtěla jí na dobírku a nikdo po ní nechtěl peníze. Tak jsem zaváhala, prošla celou aplikaci a zjistila, že to má fakt na dobírku. TAk poctivé paní píšu, že je moc hodná, ale že si nevšimla trojúhelníčku, co se vytiskl na samolepku. A paní mi píše, že ne, že se tam žádný nevytiskl. Poslala mi scan a fakt – aplikace vygenerovala dobírku, kterou nevytiskla jako dobírku. Pošta si s tím nevěděla moc rady, hodila to na doručovatelku – nevidíte trojúhelníček – to nestačí, musíte vědět, že je to dobírka a hezky ze svého. Naštěstí to byla doručovatelka z poctivého rajónu. Tak si říkám bacha, možná to nebude všechno šlapat jak má a zbystřila jsem.

A taky jo, vrátila se obálka s knížkou. jak to? Když je to tak organizovaný? Na zadní straně bylo napsáno – z důvodu chyby ve jménu! Protože jsme měli připravené nadepsané obálky, a protože píšu psacím písmem, a protože mi to diktovaly děti, když jsem to tedy následně dávala do počítače, spletli jsme to a napsali místo jednoho „k“ „l“. Takže místo např. Nováková bylo Noválová. Jinak vše v pořádku.

Tak jsem se na sebe zlobila, že zvítězila technika, že kdyby to bylo rukou, určitě by to dodali. Jak je to tištěné, pošlou to zpět a ať to odešlu znovu. Tak, že si na to dám bacha. Ale dnes mi píše paní, že jí do Nového Knína přišla kniha v pátek a dnes omylem znovu, že jsem se přepsala v ulici. Představte si, že bydlíte v ulici například Spálená v Novém Kníně. Dojde vám kniha a dva dny na to vám dojde znovu – na vaší Spálenou ulici. Není sice na obálce vaše jméno, ani vaše město, je tam Blansko, ani vaše PSČ, ale to neva, je tam razítko Domácí mlékař a „Spálená“. Takže je asi úplně logický, že prostě kniha dojde na jediný špatný údaj na obálce. Na ulici, kam nepatří. Možná, že takto veliká chyba ve jménu, jako že je úplně jiné, je natolik matoucí, že se kniha nemá šanci vrátit zpět odesílateli? Možná, že ani nevadí, když doporučenku podepíše osoba, jejíž příjmení je o pět písmen kratší a mezi jmény Ladislava a Jitka už od čtyř hledám marně souvislost.

Obávám se, že do toho nikdy neproniknu. Všem, komu přijde mlékař se zpožděním se velmi omlouvám. Snažím se být o krok vpředu před Českou Poštou, ale přísahám, jsou lepší!

Polévka z červené čočky

Další z velmi rychlých polévek. Když není čas, sáhne se po červené čočce. Na tuto polévku je třeba 1 větší cibule, olej, balíček červené čočky, barevný pepř, tři špičaté dlouhé čerstvé feferonky, tvrdý sýr, sůl, olivový olej.

Nejprve si  oloupanou a omytou cibuli nakrájíme na kostičky. Osmahneme na oleji, přidáme čočku a zalijeme vroucí vodou. Nedáváme příliš mnoho vody, minimálně však trojnásobné množství čočky (odměříme hníčkem). Přiklopíme a necháme čočku uvařit. Jakmile je měkká, přidáme sůl, sundáme ze sporáku a polévku rozmixujeme ponornýmm mixérem. Následně přidáme trochu olivového oleje, na malé kroužky nakrájené feferonky a barevný pepř. V této fázi je třeba nechat polévku alespoň 15 minut stát, aby se chuť feferonky rozležela v polévce. Nakonec přidáme strouhaný sýr a můžeme podávat s opraženou houskou.

Mám v současné době tři základní místa, na kterých mě lze zastihnout. V koutě místnosti, nadepisující obálky, na poště a na kole, pohybující se mezi koutem a poštou. Ale taky je třeba jíst a na jídlo jsou teď veliké  nároky. Musí být dobré, rychlé a pokud možno by mělo zasytit. Včera jsem málem jela tam i zpět autem, když vzal pana domácího Jirka pro potravinářskou pšenici, ale já se tak strašně bála přijet na jinou poštu s tolika obálkami, dobírkami a říci jim tam usměvavě „dobrý den, máme to asi na hodinku, mám to nadepsaný, nalepený, to sfouknem jako nic“, že jsem stejně jela  raději hezky na tu „svou“ a vyšlápla si domů hezky po svých. Není nad to mít vlastní poštovní úřednici.

Dnes tedy jedno rychlé jídlo z červené čočky, zeleniny, domácího polotvrdého sýra a především – z čerstvého zázvoru. Read the rest of this entry »

Na kopci nám začalo jaro. Když jsme začínali s touto stránkou, ani náhodou jsme si nemysleli, že tuto větu budeme psát vícekrát, než jednou. Ale tak se to nějak seběhlo, že stránka pokračuje a jara se stále opakují. Letos je to vskutku jaro báječné. Sice suché a obáváme se malinko, že bude následovat poměrně suchý rok, ale jinak poslední půlrok byl více než milostivý. To možná v květnu ani pan domácí nebude prodávat chalupu a nebude chtít někam na jih.

Dnes se mnou Hugo pracoval neúnavně ve skleníku, sázel a při tom mluvil, plnil kelímky hlínou a při tom mluvil, odnášel kopřivy a přitom mluvil a pak si sedl na bobek, dlouze vzdychl a prohlásil – „Ty se taaaaaaak mááááš!!!“ Já říkám “ Jak to Hugo?“ – “ No, protože máš takovýho pomocníka!“.  Zcela vyčerpána nikoli prací, ale jeho maxipřednáškou, musela jsem se hluboce zamyslet, koho tím myslí :).  Pak doma Hugo několikrát neopoměl nadhodit „Ježííši, já jsem tak strašně šikovnej!“. Děti jsou zrcadlo prý.  Také sami sebe chválíte? My evidentně ano. Zvířata nemluví a někde to slyšet  musel. :)

Včera jsme měli takovou rychlou večeři. Tato kombinace surovin je celkem nezvyklá, ale rozhodně není špatná.  Navíc je vše uvařeno v cuku-letu. Důležitým článkem je vejce, na které jsem však použila sýrovou formu ve tvaru srdce, ale každý si jistě poradí, jak použít jako formu něco jiného,například vánoční formičky na linecké košíčky :) Read the rest of this entry »

Nejprve si nemohu odpustit nenapsat, vy, kdo fakt rádi vaříte, utíkejte na Rozinky a mandle, pokud jste tam dlouho nebyli. Protože Michal alias Hugo Rachad Hromas se poslední dobou parádnicky rozepsal a je fakt o čem číst. Je to mé oblíbené čtení. Teď se Hugo chystá na jednu dalekou cestu a tak je bezesporu se na co těšit, až se vrátí.  No a od Huga se vrátit zpět k nám a udělat si super rychlou večeři, velmi zdravou, s rostlinnými bílkovinami a zátarem, navíc to teda bylo moc dobrý.

Zátar mám díky tomu, že mi přišel od Hanaky poštou do schránky a já ho tam našla jako milý dárek. Za to Hanko moc díky. Nějak jsem si na něj zvykla :) Read the rest of this entry »

Minulý týden byl velmi nadupaný tím, jak se vůbec nic nemuselo a nic nechtělo. Málem mě zajelo auto, přesto, že jsem běžela osvětlená a za krajnicí, pilně pilujeme naší dějepisnou hru – už do smrti budu vědět, kdo se narodil 14.května 1316. Slepice začaly snášet jedno vejce denně a my se psychicky připravujeme na příští týden, kdy začneme konvovat protože zamrzne voda. Jinak se neděje vůbec nic a mohlo by se takto nedít vůbec nic ještě hodně dlouho!

A protože se nic neděje, je ideální šance odpovědět některé připomínky, udané v anonymní anketě na stránce “ O virtuálním kopciRead the rest of this entry »

Tak jsem se zase malinko přepočítala.  Září – měsíc klidu, vše odroste, nebudeme muset plít, začnu si hezky zvesela, tak jak to člověk zná z romantických obrázků, sbírat vše s písní na rtech, košíkem v ruce, budu svěží a budu plesat nad vlastní zeleninou. Děti kolem mne budou běhat a s  náručemi plnými mrkve mi pomáhat, smát se na celé kolo a svět bude hezčí a zářivější.

Realita je však zcela jiná. Skutečně jsem přestala plít, protože všude je už tak veliká zelenina, že i kdyby narostl plevel jako blázen, už jí najdu. Kedlubny giganti mají minimálně tři kila, zelí kolem čtyř, mrkve stačí tři do kila a to tam není nikde hnůj, jen kompost. Každý den si říkám – ty giganty to chce už sklidit, ovšem základní podmínka je vyklizený sklep, takže jsou stále na zahradě. Když jdu sbírat zeleninu, běžím celkem v poklusu, protože je to většinou tehdy, když právě vařím a čas pro její přidání se blíží, vůbec  na sobě nemám rozevlátou sukni se zástěrou, ale většinou jsem bosa nebo v holinkách. Sandály většinou zapomenu někde mezi záhony.  Děti jsou sice hlučné, nikoli však romanticky. Jejich nejoblíbenější současnou hrou je boj na trampolíně, při čemž zápasu dvou, kteří skáčou a ve skoku nejen naznačují různé karatistiké výkopy, přihlíží ten nejmenší, který leží na boku, oběma rukama si chrání zcela instiktnivně hlavu a brečí – dlouze a usedavě, protože se někdo z okolí nepodíval, jak dělá salto a tím mu ukřivdil a on je nešťastný, nebo tam zase leží, protože ho někdo kopne, nebo tam leží, protože ho nenechají skákat. V každém případě leží a řve. Nějaké sbírání zeleniny je vůbec nezajímá, ale dnes jsem rozhodnutá dát jim dvacetilitrový hrnec a nepustit je domů, dokud nebude plný rajčat. A svěží jsem v momentě, kdy si představím svou předdvouletou běhací epizodu. Představuji si zasněně, jak si nazouvám tenisky, mizím a přede mnou dvě hodiny ticha a klidu.  Chystám se na to, hned jak se má naivní představa září jako klidného a práce prostého měsíce změní na říjen.  :-) Read the rest of this entry »

Dnes máme Tři krále a nikomu se nechce vynést stromeček pro kobyly. Venku je strašná zima a neustále, už zhruba dva měsíce permanentně čekáme, kdy už bude teplo. Zatím to vypadá na zítra. Dnes ráno se vzbudil Hugo moc brzy a začal vedle mě vypočítávat, kolik má peněz v prasátku a že si koupí auto. A pak si taky koupí bejka!!! a telátko a rozkládací dům, jako máme my!

Málokdo má rád všechno jídlo. Já třeba ano:-)). Ale většina lidí má něco, co nerada. Pan domácí je velmi nenáročný, má rád jakékoli dobře udělané jídlo, jenom čočku moc nemusí. A to je vždy výzva, aby čočka být mohla a navíc chutnala. Dnes jsem opět otevřela kuchařku „Lahodná vegetariánská kuchyně krok za krokem“ a inspirovala se plněným žampionem.  Je to poměrně náročný recept na suroviny, ale jde o suroviny, které se dají běžně sehnat. Je to recept, kdy je třeba dávat pozor na posloupnost kroků, nicméně stojí za to. Pan domácí byl spokojen :-)))))) i děti. Read the rest of this entry »