Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Posts Tagged ‘mák’

DSCN6499Tak u nás to dnes vypadá až do července. Zima mírná, ale dlouhá a přituhuje. Včera mi pan domácí říkal – zítra to bude padat celý den. Netuším, proč jsem předpokládala, že bude pršet. Sněží a sněží vydatně. Hugo před chvílí přiběhl a křičel – kdo půjde ven? Jdem se koulovat! To není dobré. Také nám napsali dva dobrovolníci, že jedou na kole z Francie do Číny, a že by se cestou rádi zastavili a pomohli. Duben nebo květen. Ha ha.  Hned na to, napsala jedna slečna ze Singapúru, že má vzdělání v malbě a designu a také by ráda přijela pomoct, nejlépe ještě v březnu. Asi přehlédla náš návštěvní kurník. I když měli by zážitky.  Read the rest of this entry »

IMG_0033okJe před vánoci a tak se snažíme knížky odesílat každý den. A tak jsem hrdinsky vyrazila. Po dvou kilometrech jsem zjistila, že nemám jednu tašku na kolo. Tu velikou, drahou, červenou, pana domácího. Průser. Jak se mohla ztratit? Taky se mi začalo povážlivě kývat přední světlo – ztracená gumová podložka. Pak zhaslo úplně. Tma jako v pytli, všude bláto, jedna taška někde po loukách…. tak jsem to poslušně otočila nahoru do kopce, našla tašku a mezitím se rozednělo – problém s vybitým světlem vyřešen. Pak začala brzda brzdit kov o kov a pak mi v železářství, kde mám už pět neděl objednané podložky do boxů, na otázku, jestli už nepřišly, přišla odpověď – ne a ani nepřijdou! Tak jsem poslušně vycouvala z obchodu, vyzvedla si v knihovně skripta mlékařství a vydala se vstříc plná nadšení novému mlýnku a plundrovému těstu, odpočívajícímu přes noc za oknem. A taky Paštice, kterou pan domácí načapal, jak sežrala celou bednu pracen. Tak jaké máte granule pro svého Bernardýna vy? Pevně doufám, že taky volíte ty s ořechy a bez palmového oleje, přeci jen, zásady jsou zásady.

No a už tedy věnec z plundrového těsta. Je to trochu složitější kynuté těsto, ale je moc dobré. Je celou noc chlazené v chladu a připravuje se podobně, jako těsto lístkové. Z celozrnné mouky nikdy nelístkuje tak znatelně, jako z bílé, ale je velmi křehké, jemné, nadýchané. Rozhodně doporučuji.  Read the rest of this entry »

Pomalu se zase blíží podzim, otelení obou krav, takže výroba tvarohu, jogurtů a sýrů, od kterých bylo teď cca měsíc volno. Někdy stačí odpočinout si od něčeho čtyři týdny a hned je do toho zase chuť. A tak během těšení se na tvarohové buchty a koláče dnes jen úplně obyčejné muffiny z celozrnné mouky. V současné chvíli disponujeme bio pšeničí za 3,50 od nedalekého zemědělce, která je velmi drobná, spíše škrobová, obsahuje méně lepku a letos už nebude, protože letošní chytla sněť, takže se snažím učit s tímto novým druhem pšenice, který jsme ještě neměli, aby za měsíc, až dojde, mohla jsem se vrhnout opět na jiný. Read the rest of this entry »

Na stránku přibyla nová rubrika –historické rady do domácnosti, jejíž nové příspěvky se neobjevují jako článek, nýbrž pouze v dané rubrice a vždy poslední vlevo dole na liště v galerii. Kdo máte v zásobě historické rady, sem s nimi, budu ráda.

Také přibyla stránka Domácí mlékař v praxi, všimli jste si? Pokud ano, je to výzva i pro vás. Pokud vyrobíte jakýkoli mléčný výrobek podle knihy, nafoťte a pošlete fotku na my@conovehonakopci.cz, uveřejníme ho v Mlékaři v praxi.

A teď už fakt ke koláčům. Včera byl první den, který se vrátil svým průběhem jakž takž do normálu. Cestu na poštu za mě vzaly děti a tak byl čas oddat se něčemu příjemnému, například pečení koláčů.  Jedná se o zcela klasické koláčky, které lze plnit čímkoli, dnešní verze je však specifická právě náplní. Jsou plněné nejen makovou nádivkou, ale také pečenými jablky. Zkuste to, změna je občas příjemná. Read the rest of this entry »

Dnes jsem Saše přesunovala doménu na jiný hosting, a když jsem vše přesunula, objevilo se na monitoru hlášení:“ Váš požadavek byl přijat a co nejdířve ho vyřídíme“ a já četla “ Váš požadavek byl přijat, nevíme co dříve!“ Tak přesně v tomto stavu se nyní nacházím. Takže tento článek bude velmi krátký, dort bude stručný a jdu zase  třídit mák  :).4a35fb0b5b_97700169_v1 Read the rest of this entry »

Poslední týdny jsou u nás ve znamení značně zmatečném. Dorazily neštovice, já jsem uhnula z jasně vytýčené dráhy „běžce pro radost“ a rozhodla se, že se ve svém pokročilém věku stanu výkonostně záslužným hobby běžcem. Dopadlo to stejně jako pokaždé – ano, není to zdaleka poprvé. Vždy periodicky se mi to v hlavě zamlží a já se rozhodnu, že svému běhání pro radost a poslech knížky ze sluchátek dám nějaký trochu systém. Naposledy to bylo 300 km měsíčně, po kterých přišel totální rozpad organismu, při kterém mě nikdo doma nelituje, protože si za to můžu sama. Bohužel to máme tak nastavené. Každý rok se rozhodnu v zimě, když se nic neděje, že to trochu napálím a pak hned přijde jaro a z napalování nic není a někdy v květnu jsem úplně mrtvá. Letos mi to došlo už v únoru. Respektive, letoš  mi došlo už v únoru. :).

Během mé běžecké kariéry se mi ozvala známá z Prahy, co vzala kamaráda, a že se tu proběhneme po skalách, trasu 25 km dlouhého závodu. Vůbec nechápu, kde jsem vzala tu drzost kývnout na to, že jim budu dělat průvodce (jako kdyby netušili, že na stejné trase to minule z plánovaných 23 bylo 35 kilometrů a možná chtěli poznat i luxusní vyhlídky, na které tak ráda vybíhám- omylem), a že poběžím s nima. 25 km dlouhá štreka po skalách, s převýšením 1000 m není vůbec lehká ani jen tak, hezky s chůzí a se psem, natož když si na psa hraju já a snažím se zuby nehty držet návštěvy. Navíc jsem si disciplinovaně vzala batůžek s pitím a hruškou, protože to tu znám, ale pro jistotu jsem se zaptala, když to tu znám, že, jestli si na pětadvácu už berou pití. Prý ne, to je v pohodě, to máme na dvě a půl hodinky. Tak jsem disciplinovaně batoh taky nevzala. Ale itinerář jsem si v kapse nechala, pro jistotu. Cca na 15 km jsem se málem rozplakala. Neustále je přesvědčovala, že klidně můžou běžet napřed, že mi to vůbec nevadí – i když netušim, co bych dělala, když jsme byli zrovna v půlce a tam i zpátky to bylo stejně daleko a stejně úporný terén. Oni na to neustále kontrovali, že ani náhodou, že nám to jde moc hezky. Celá trasa končí neskutečným hrdlořezákem, kde se člověk těší na seběh k hospodě, ale při seběhu bylo na cestě bahno a hospoda byla zavřená. Pokolikátý – i když to byl bezvadnej běh, jsem si říkala, mám já to zapotřebí, tu svojí  hlavu? Nemám ! :) Read the rest of this entry »

Dnes ráno nás vzbudil telefon v 6:15 což je vlastně 5:15 a to znamená zcela, ale zcela nekřesťanská i jiná doba ke vstávání. Pan domácí byl domluven se slečnou sedlářkou, že až pojede do školy, že mu hodí ke schránce chomouty. Na osmou. I to je celkem brzy :), ale pan domácí na to zapomněl a určitě by u silnice na osmou nebyl. Slečna však musela jet do školy dříve a tak nás probudila. Je to zvláštní takové probuzení. Neobvyklé a jiné :). Včera jsme měli také velmi brzké vstávání. Museli jsme vstát velmi brzy, dříve než děti, abychom zkontrolovali, zda velikonoční zajíc, který nosí a různě schovává různé potraviny u nás po louce, zda je čilý a zdravý a vůbec v pořádku a jak jsme ho tak hledali, přijdeme ke kravám a tam leží před boudou tele a má úplně žlutou hlavu. Pan domácí říká – Veselko? Co ti je? A v tom na nás Veselka vykoukla zpoza boudy. Nebyla to Veselka. Byla to dvojčata Máří, na která už 14 dní čekáme. No nakonec to dvojčata nebyla, ale dvojnásobný býček. Jednu nohu má jak Veselka dvě a je o hlavu větší než ona, i když je o šest dní mladší. A jmenuje se příznačně – Apríl. :) A komu ještě nemonu nezmínit hlášku Huga po návratu domů. „Hugo -máme bejčka! Jooooooó? A já myslel, že bejčka nechcete! “

Takže  máme ušité  nové podušky do chomoutů, můžeme zase začít jezdit pro dřevo a ještě než jsme se stačili podívat na předpověď, přišla nám zpráva od Elišky, která se k nám chystá od příštího týdne. Hezky to má naplánovaný, akorát se jí na to rozsvítí – snad. A ve zprávě byl hezký tip na hymnu letošního jara od Migu 21, protože když ráno člověk vyjde ven a vypadá to tam takto , je to přesně to pravé a je to právě tento song. Read the rest of this entry »

Máte rádi jaro? Už je u vás? Tak to se máte. Všude slyšíme  – no hlavně, že už přišlo jaro. K nám tedy jedznačně nikoli. Poslalo maximálně telegram a to se ještě na půl cesty pošťák otočil a metelil zpátky na poštu. Jaro není. Je led, děti jezdí na bobech nejrychleji za letošní zimu, je sníh, je deprese a já už bych si tak přála pověsit prádlo ven a vysít všechna semínka a vůbec….. Read the rest of this entry »

Ovocné knedlíky, to je naše. A ty podle paní Machové! Kdo je paní Machová? Nebo spíš, kdo byla paní Machová? Paní Machová už nežije. Byla to modistka nebo kloboučnice? Vyráběla klobouky a to ne  takové ty v řadě, nýbrž ty na zakázku, hezky naměřené. Když jsem se podívala na tuto malinkatou paní, okamžitě mi naskočil obraz první republiky, ovšem to bych jí křivdila. Byla mladší. Byla věkem mých prarodičů, kteří se narodili v první desítce minulého století. Strašně malinká a strašně milá.  Neustále vypadající o dvacet let mladší, než skutečně byla. A její dcera je naše jakobabička, která vozila svou maminku s její sestrou, o pár let starší – rozuměj tedy kolem 85 a více, na každoroční zájezd do letních Krkonoš. Tam obě dámy na jejich apel zanechala  – vypadaly naprosto jako dámy, a ony si  užívaly zasloužený odpočinek, tak tato dcera jezdí do chaty nad námi, vozí dětem čtvrtky a nedělá na ně ťu´tu´tu ňuňuňu, vozí jim beránka k velikonocům a děti u ní rády pobývají.  :). No a taky nám dává ochutnat své obědy a jeden z nich mě kdysi nadchl – totiž těsto na knedlíky maminky. Těsto se liší tím, že není ani kynuté, ani bramborové, ani tvarohové, ale bramborovo-tvarohové.  Poměry neznámé – „neblázni, dělám to od oka“. Read the rest of this entry »

Vážení přátelé – znáte to taky? Pokud jste poctiví sami k sobě a dokážete odhadnout své schopnosti a možnosti, tak neznáte. Já to také umím,být poctivá sama k sobě,  vždy do té doby, než mi okolnosti a vše kolem dají jasně najevo, že jsem zase vedle. Odbíhám z domova opět pravidelně, je mi dobře po těle i po duši a to vždy do momentu, než zjistím, jaký jsem tragéd. Včera jsem slovo tragéd zcela ignorovala a rovnou jsem se nazvala „blondýnou“.  Vše je obsaženo ve dvou termínech – dlouhý běh a orientační smysl. :-). Dlouhý běh proto, že kdo má čtyři a více dětí, je mu jasné, že odběhnout či odejít někam na doslech je zcela kontraproduktivní. Orientační smysl a to dokonalý, má pan domácí. Jenže neběhá. No a včera jsem zase zabloudila a nejhorší je, že ten orientační smysl není tak katastrofální, aby se člověk někde objevil a vůbec nevěděl kde je, ale je na minimální úrovni, což je horší, protože celou dobu člověk přesně ví, kde vyběhne, přesně ví, že je to o tři a půl kiláku dál, než vyběhnout chtěl a to už má jedenáct za sebou a nemůže s tím vůbec nic dělat. Read the rest of this entry »

Scroll Up