Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Posts Tagged ‘piškot’

559b9028f2_94569169_uSynova nesnášenlivost vajec mně donutila hledat recepty na sladké pečení bez vajec. Po čase jsem dokázala upéci třené těsto bez vajec, ale stále mi chybělo něco podobného piškotovému těstu, něco vhodného třeba na bublaninu, nebo míša-řezy.
Našla jsem tento recept, trochu jsem si ho upravila a vyšlo mi toto:
026
2 balení tofu
300 g cukru
400 g mouky
120 g másla
250 ml mléka
1 prášek do pečiva

Read the rest of this entry »

dscn4420okDnešní listopadovo–červencový den byl parádní. Trochu ho kazila důslednost pana domácího, který se po půlce snědených rolád rozhodl, že víc ne, dokud nebude dřevo, voda, slepice, kachny atd. A kolem stolu to šumělo, halasilo, bouchalo se do stolu asi půl hodiny. Zůstal neobměkčen. Já k tomu říkám, „jasně, dáme si ještě taky něco slanýho, nějaký normální jídlo“. Tak se všichni vrhli na nakrájený jádel na talíři, křičíce – „já už slaný měl, už můžu tu roládu“?

Taky mám objednaný nový mlýnek na obilí, ale zrovna mění výrobce motory a tak to trvá, už to trvá deset neděl a já pokorně čekám, protože tenhle fakt chci. Je to můj šampión a už se těším, až opětovně pověsíme náš mlýnkový článek, po prvním uveřejnění stažený, neboť článek má za sebou krušnou historii, kterou ti, co ho čtou nevidí, kvůli vůli zvenčí přepracovaný (vysvětlím následně v článku), ale zase je parádní, že se díky něčemu zlému člověk dostal k tomu dobrému, co by mě nebýt článkového intermezza minulo, totiž k parádnímu mlýnku.

Taky se těším na letošní zimu nezimu, neboť úroda místní pšenice byla bezvadná, pšenice vypadá krásně, jak ta lepková, tak ta škrobová, sklep se vesele plní sýry, mám  zásek na sendviče a tousty a bejgly a pizzy a vůbec… můj čas běhání vypršel, právě nastala životní etapa „a zítra bude dvojitej sendvič s grilovanou zeleninou a kupou sýra“ a obávám se, že pak se bude muset životní etapa – „ráda běhám“ – zase vrátit. Read the rest of this entry »

Poslední týdny jsou u nás ve znamení značně zmatečném. Dorazily neštovice, já jsem uhnula z jasně vytýčené dráhy „běžce pro radost“ a rozhodla se, že se ve svém pokročilém věku stanu výkonostně záslužným hobby běžcem. Dopadlo to stejně jako pokaždé – ano, není to zdaleka poprvé. Vždy periodicky se mi to v hlavě zamlží a já se rozhodnu, že svému běhání pro radost a poslech knížky ze sluchátek dám nějaký trochu systém. Naposledy to bylo 300 km měsíčně, po kterých přišel totální rozpad organismu, při kterém mě nikdo doma nelituje, protože si za to můžu sama. Bohužel to máme tak nastavené. Každý rok se rozhodnu v zimě, když se nic neděje, že to trochu napálím a pak hned přijde jaro a z napalování nic není a někdy v květnu jsem úplně mrtvá. Letos mi to došlo už v únoru. Respektive, letoš  mi došlo už v únoru. :).

Během mé běžecké kariéry se mi ozvala známá z Prahy, co vzala kamaráda, a že se tu proběhneme po skalách, trasu 25 km dlouhého závodu. Vůbec nechápu, kde jsem vzala tu drzost kývnout na to, že jim budu dělat průvodce (jako kdyby netušili, že na stejné trase to minule z plánovaných 23 bylo 35 kilometrů a možná chtěli poznat i luxusní vyhlídky, na které tak ráda vybíhám- omylem), a že poběžím s nima. 25 km dlouhá štreka po skalách, s převýšením 1000 m není vůbec lehká ani jen tak, hezky s chůzí a se psem, natož když si na psa hraju já a snažím se zuby nehty držet návštěvy. Navíc jsem si disciplinovaně vzala batůžek s pitím a hruškou, protože to tu znám, ale pro jistotu jsem se zaptala, když to tu znám, že, jestli si na pětadvácu už berou pití. Prý ne, to je v pohodě, to máme na dvě a půl hodinky. Tak jsem disciplinovaně batoh taky nevzala. Ale itinerář jsem si v kapse nechala, pro jistotu. Cca na 15 km jsem se málem rozplakala. Neustále je přesvědčovala, že klidně můžou běžet napřed, že mi to vůbec nevadí – i když netušim, co bych dělala, když jsme byli zrovna v půlce a tam i zpátky to bylo stejně daleko a stejně úporný terén. Oni na to neustále kontrovali, že ani náhodou, že nám to jde moc hezky. Celá trasa končí neskutečným hrdlořezákem, kde se člověk těší na seběh k hospodě, ale při seběhu bylo na cestě bahno a hospoda byla zavřená. Pokolikátý – i když to byl bezvadnej běh, jsem si říkala, mám já to zapotřebí, tu svojí  hlavu? Nemám ! :) Read the rest of this entry »