Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Archive for the ‘Zpracování obilí’ Category

Protože je člověk tvor hravý, nebo mě to alespoň ba, tak když jsem dělalala slad na chleba a na pečení vůbec, tak jsem si to rovnou šoupla i s žitem. Dělám meltu z čistě praženého žita, ale  tak mě tak napadlo, že sladované žito je to pravé ořechové. Zajímalo by mě celkem, zda pražské kávoviny také sladují, či zda používají jen žito pražené, nicméně ať tak nebo tak, stálo to za zkoušku.

Co je melta, netuším zda ví každý. Mnohem více rozšířená je instantní káva,  ale melta se už možná nepoužívá tak často, jako se používala dříve, kdy naopak káva byla na okraji zájmu. No, možná i zájem byl, ale …. :) Více o kávě a její historii v tomto článku věnovaném přímo jí.

Zpátky k meltě.  Základní surovinou pro kávovinovou směs bylo vždy žito. Jeden druh melty se jmenuje přímo žitovka a je pouze z praženého žita. Melta jako taková je směsí žita, čekanky, ječmene a cukrové řepy. A celkem zásadním prvkem směsi je právě čekanka obecná, která obsahuje velké množství inulinu, což je potvora, která u určitých čeledí nahrazuje škrob jako zásobní látku. Je to bílý prášek, chuťově je spíše sladký, ale neumí ho využít živočišný organismus a ve střevě se tedy chová jako rozupustná vláknina. Dokáží ho však rozštěpit bakteriální enzymy a proto je zdrojem pro střevní bakterie. Má tzv. prebiotický efekt, což znamená, že díky tomu, že se ve střevě vyskytne, podporuje růst střevní mikroflóry a to je více než pozitivní.

Navíc, melta se odjakživa dává samicím králíků po kocení, stejně tak by se měla podávat ženám po porodu a na zvýšení laktace. Horší je to s žitem v období reprodukce, to není už tak košer :-)

Čekanka je krásná modrá kytka a její jediný problém je, že se většinou nenachází tam, kde bychom jí chtěli sebrat a už vůbec ne doma na přípravu melty :), ale když člověk ví předem, co chce, často se situace změní. Žito a ječmen nevidím jako zásadní problém, horší a podobné jako s čekankou je to s cukrovou řepou. Já však mám čekanku – , díky paní Eliškové i řepu ještě stále ve sklepě a žito i ječmen je také k dispozici, dokonce nasladovaný. To co nemám, je poměr. A tak to stále a stále zkouším – zkuste to schválně a můžeme se dopracovat k poměru nejlepšímu :-) Read the rest of this entry »

Miluju pečení chleba. Mám ráda spoustu činností, ale pečení chleba je u mě poslední dobou v top 5 :-)). Navíc pan domácí čím dál častěji nadává na kupované cokoli, ale nadává hezky, tak, že mi to dělá dobře- způsobem- to se nedá jíst, na rozdíl od tvýho :-)). Dnes jsem potřebovala upéci čtyři bochníky chleba, protože jsem chtěla dva pro rodiče a tak jsem se rozhodla, že se na tom dá hezky demostrovat rozdíl mezi stejným těstem, gramáží, ale jiným druhem mouky, totiž mezi tím, když se použije jako pšeničná část hladká a když celozrnná.

Večer jsem si zadělala kvásek s namletou celozrnnou žitnou moukou- tu už nepřesávám. To sem ale ještě nevěděla, že budu druhý den počítat, takže jsem to nevážila. Prostě klasicky nasypat žitnou moku do kvásku, zalít vodou do konzistence lívancového těsta, nesolit, nekmínovat, přikrýt a nechat při pokojové teplotě do rána.Toto byl zhruba v 23.00  čas uvádím pro jasnost, jak dlouho to asi trvá. Read the rest of this entry »

Když už jsem tento týden v sojovém rozpoložení, muselo zákonitě dojít i na „Tofu“, sojový tvaroh.  Kupované tofu je pro šestičlennou rodinu celkem ekonomicky náročné, navíc člověk nemá příliš velikou kontrolu nad tím, z jaké soji je vyrobené. Tak jsem se rozhodla, že si zkusím domácí a zjistím, jak je to náročná operace. Výsledek předčil mé hluboké očekávání. Soja je mou nejneoblíbenější rostlinou :-) a proto to nebylo až zase tak složité- předčit mé očekávání, ale to, co se mi vyrobilo stojí rozhodně za námahu s tím spojenou. Nejen, že se vyrobí velmi dobré, vláčné tofu, ale také ještě poměrně veliké množství okary- sojové drti na další zpracování – tu my ovšem dáváme slepicím, protože nám nechutná vůbec .-)

Podle wikipedie pochází tofu z Číny, kde se začalo vyrábět již dvě století před naším letopočtem. V sedmém století našeho letopočtu se povědomost o tofu rozšířila do Japonska a posléze také do Vietnamu, Koreji a Thajska – některé zdroje však prvotní výskyt v Číně zpochybňují a před Japonsko staví Koreu. Ale tak jako tak,  ve všech těchto zemích patří dnes k tradičním jídlům.  V západních zemích bylo poměrně neznámé až do poloviny minulého století, ale postupně se začalo rozšiřovat. V současné době lze tofu nejen koupit zcela běžně, jako balíček zabalený ve vakuových obalech, ale také lze velmi jednoduše a celkem nenáročně na čas a peníze vyrobit i doma. Read the rest of this entry »

Nemáme moc v oblibě náhražky, ale někdy přijde chuť  na něco obaleného, co není zelenina, nebo něco do polévky, co není zelenina, nebo něco k příloze, co není zelenina a protože nemáme moc rádi soju, tak si občas uděláme domácí seitan, dost výhodný v tom, že je složený pouze ze dvou surovin, nemusí se nikde shánět a je absolutně jednoduchý na udělání – nezabere mnoho času a má hodně variací na další úpravu. Naložení v koření s olejem, obalení v trojobale, do polévky, do salátu, do Číny, prostě mnoho možností.
Ale co to vůbec je…. Seitan je pšeničná bílkovina, je to těsto udělané z pšenice a vody a je zbavené škrobu. Výsledný produkt je gumovitá hmota, která je velmi tvárná, dá se dobře krájet a dobře se s ní pracuje. Chuť je nijaká, jednoznačně závislá na použitém koření a následné úpravě.
suroviny
Na výrobu seitanu je potřeba 1 kilogram pšeničné mouky – my ho děláme z celozrnné pšeničné přesáté mouky. Pokud se dělá z kupované mouky, tak z hladké.  A dále 500ml vody. Read the rest of this entry »
Domácí listové těsto – noční můra i nutnost, protože moučníky z listového těsta máme velmi rádi, ale bohužel, těžko se shání dnes těsto hotové, ve kterém není sojový lecitin.  Takže nám nezbývá, než si ho dělat sami. Ale listové těsto potřebuje dobrou mouku s dobrým lepkem a člověk, který žije 650 m.n.m. si těžko vypěstuje potravinářskou pšenici vůbec  (a kdyby se to i nějaký vydařený rok povedlo, vůbec si neděláme ambice, že by to byla ta zaručeně  ideální :-))) Takže je to zase jako vše, stále pokus omyl, jedno těsto, druhé, třetí….. Jednou to vyjde a bude to tak, jak to má vypadat :-))

Zatím nejlépe mi vyšel recept od Marie Sandtnerové,  děláme ho s máslem, ale pokusně jsem udělala  ve dvou variacích – s máslem a se ztuženým tukem. Upřímně musím říci, že nevidím příliš rozdíl v tom, jak se s jakým těstem pracuje. Nakonec je ale rozhodně  chutnější těsto s máslem. Těsto se ztuženým tukem pan domácí ohodnotil slovy . “ to se nedá jíst – to sedí na jazyku! “ S těstem se pracuje hezky, ale musí se mu dát čas –  na to, aby se těsto nalístkovalo, je potřeba, aby se pěkně propojily dvě vrstvy – takzvaný vodánek a tukánek. Obě se musí spojit proválet dohromady, složit a to vše se musí dít se studeným těstem. Jakmile začne těsto nabývat teplotu místnosti, těžko se s ním pracuje a musí se opět dát do chladu. A protože se operace překládání a proválení musí opakovat několikrát, podle mého názoru nikoli třikrát, ale nejméně šestkrát a mezitím vždy čas na zchladnutí, je ideání počítat se dvěma dny přípravy – samozřejmě celkově jen asi se 3/4 hodinou z každého dne. Možná ani to ne. Rozhodně je lepší pro ty, kdo vlastní mrazák, udělat si těsta najednou více a vložit ho poté do mrazáku na potom.
vodanek
Suroviny na tukové  těsto, tzv. tukánek : dobré české máslo 250g (nebo 250g ztuženého tuku), 125 g pšeničné mouky celozrnné přesáté
Suroviny na vodové těsto, tzv. vodánek: 250g celozrnné mouky pšeničné přesáté, 2 žloutky, 2 lžíce bílého vína, trochu soli a asi tři lžíce vody. Read the rest of this entry »
Uvědomila jsem si, že zde používám  pojem pšeničná mouka celozrnná, pšeničná přesátá , špaldová celozrnná a přesátá a žitná celozrnná a přesátá. Když si představíme nás před  lety, měli jsme sice povědomí o tom, že takové mouky existují – upřímně přiznáváme, že o špaldě jsme nevěděli vůbec nic a asi bysme i hodně váhali co odpovědět, zeptal-li by se někdo, co to špalda je.  Během posledních  let se ale díky používání čistého zrna a vlastnío mletí naše povědomí o obilí hodně změnilo. Aby si každý dokázal představit co se pod kterým pojmem skrývá, zkusila jsem nafotit těch  několik druhů obilí, které používám ve své kuchyni, zkusím ho trochu popsat ze své vlastní zkušenosti a ráda bych přidala i něco o mouce z DOMÁCÍHO VŠEVĚDA, vydaného v roce 1925 v Praze, v nakladatelství Šolc a Šimáček.
Na první fotce jsou vyfoceny tři druhy obilí, které používáme na vaření, pečení. Na obrázku níže je v horní třetině potravinářská pšenice, vlevo je žito a vpravo je pšenice špalda.
obilí
Žito se od pšenice velmi výrazně liší už na pohled. Obilky jsou mnohem delší, je spíše šedivé, než světle hnědé. Pšenice a špalda, pokud je má neznalý obilí v ruce každou zvlášť a nevidí na tu druhou, leckdy je nerozezná. Pokud ale je položí vedle sebe alespoň v tomto množství, jako na obrázku, je už napohled naprosto jasný rozdíl. Potravinářská pšenice je tmavší než špalda, je menší. Špalda je na pohled hladší.
Na dalším obrázku je přesátá mouka – to znamená, Read the rest of this entry »
Kde vzít první kvásek na domácí chleba bývá prvním problémem, který nás od pečení kvasného
chleba odradí, takže pak vezmeme zase a opět droždí a výsledný chleba je hezký a voní, ale není to prostě kvašený chléb, takže se časem zase člověk od domácího chleba odkloní. Takový neustálý koloběh. Proto udělat si vlastní kvásek je jen hezká práce, ale zároveň i příslib do budoucnosti, že domácí chleba si můžu udělat kdy já budu chtít a ne kdy seženu chlebový kvas.58497e911f_65180391_o2
Kvas – který se nazývá  kvásek, zákvas, zákvasek, nátěstek, omládek, matka, příčina
Je několik možností přípravy domácího kvasu… na fotkách je množstí první a druhé varianty sníženo o polovinu – tedy 125g mouky a 1/8l vody, celá cibule a celá lžíce rumu u druhé varianty. Read the rest of this entry »
Byly doby, kdy jsme se snažili vše dělat bez techniky. Únava a vlastní pohodlnost nás však dohnaly a v určitých věcech jsme začali
používattestoviny
techniku, aby jsme v jiných dokázali vydržet o něco déle :-))
Tak jsem díky štědrosti pana domácího a jeho uznání prací domácích, dostala před třemi lety kuchyňského robota, který má nástavec i na lisování domácích těstovin. Sice s douškou, že to je fajn, že už nebudeme muset kupovat těstoviny, která zněla tak trochu jako závazek :-), ale nakonec pan domácí přechází občasné jídlo z kupovaných těstovin bez mrknutí oka. Read the rest of this entry »
Scroll Up