Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Archive for the ‘Slané moučníky’ Category

dscn4344okNutně bych potřebovala upéci doma sušenky TUC. Vyhlašuji tedy konkurz na jejich recept. Pokud to bude možné, dávejte prosím k receptu do komentáře i fotku. Samozřejmě se současnou dávkou tuku od našich krav zkouším a zkouším, ale nechám se ráda inspirovat vámi. Přidávám pro inspiraci složení sušenek (bez disiřičitanu sodného se obejdeme), takže můžete zkoušet také :D Read the rest of this entry »

B–vitamín, někdy tak důležitý, není vždy jednoduché nabídnout dítěti v přijatelné formě. Ne každé dítě má rádo drožďovou pomazánku, ne každé dítě má rádo například pivovarské kvasnice nebo Marmite. Naše děti kupodivu mají rádi jak drožďové knedlíčky, tak pomazánku, tak milují Marmite, ale pokud tomu tak není, nabízím vám jeden recept, který jsem zkusila díky sestřenici Báře, která přijela a jako obvykle nás podarovala oblíbenou skleničkou zlatavě hnědé hmoty, někým milované, někým nesnášené a taky nás naučila jejich oblíbený recept – totiž semínka s Marmitem. Read the rest of this entry »

Doma se nám to trochu vrátilo do zajetých kolejí. Jestli se to tak dá nazvat. Pan domácí hezky literárně ztvárnil náš ostravský zážitek, a chtíc mě chránit, opomněl dodat, že domácí reakce, totiž od našich dětí byly zcela pragmatické a racionální. Těšíc se na jejich reakci a volajíc jim ještě z Ostravy, dozvěděla jsem se od Ester – „no dobrý no, ale i kdybych to shlídla 5x, sýr podle toho teda neudělám“.  Po příchodu domů se mě zeptaly, proč mám pod očima monokly, proč jsem tam vypadala hezčí, než vypadám normálně a taky hubenější, že jsem ani moc nešišlala a že mají hlad. A já si včera uvědomila, že nám tu doma vyrůstá několik dalších panů domácích. Měla jsem telefon, kde osoba téměř vzlykala, že taky půjde do televize, aby jí někdo řekl, že jí to sluší, a že je milá, prototže se právě vrátila z psychotestu svého dítěte, kdy malovalo rodinu jako zvířata a maminku, tedy jí namalovalo jako tasmánského čerta. Nevědoma si toho, že jablko nepadá daleko od stromu, chtěla jsem jí potěšit a říkám to Ester a ta se zamyslela a hrajíc reakci na domnělé televizní vystoupení oné osoby reagovala:“no, připadáš mi běžně docela normální, ale v tý televizi jsi člověče vypadala jako tasmánský čert!“.  Bezprostřednost dětí je parádní, ale kam se hrabe na bezprostřednost snoubící se se sarkasmem.

A dneska trochu racionální večeře, totiž Read the rest of this entry »

Předevčírem jsme si vzali jen tak košíky a šli pod chalupu do lesa. Přesně za třicet minut jsme měli oba úplně přeplnéně. Juchali jsme a jásali, čistili, krájeli, sušili, smažili a dusili. Druhý den, stále ještě nadšení, vyarazili jsme do lesa na druhou stranu chalupy a po půl hodině jsme při zavření očí viděli všichni jen houby, houby a houby. Tolik hub jsme pohromadě nikdy v životě neviděli. Nehledali jsme, pouze sbírali. Byly všude a stále ještě jsou. Dnes děti přinesly další dva košíky a už si říkám, chtělo by to zvolnit! Doma se již schyluje k sušení na niti, což nemá nikdo rád, protože je to hrozně pracný.

A taky tu byli rodiče a přivezli sbírku reflexů, co někomu zůstala doma. My krájíme, Hugo sedí na truhle a čte – prohlíží reflexy. A zaujat se do našeho čištění a zpracovávání hub  zeptá, právě majíce stránku Raula: „ Hele, a z Dalajlamy vznikl Zeman?“ Vzali jsem Raula a pečlivě ho prostudovali, protože taková úvaha za prostudování stojí :). Vzhledem k tomu, že Hugo neumí číst, je nutné dívat se pečlivě mezi řádky – mezi kresby. Shrnuto – je to daleko složitější. Nejdříve se musel Ježíš reinkarnovat do Sobotky, aby ze Sobotky, nesoucího si kříž,  mohl být vyčten Dalajlama, který se reinkarnoval do Rittiga, podle Huga Zemana.   Štěpán Mareš ani netuší, k jakým úvahám mohou jeho kresby vést u šestiletých dětí. Read the rest of this entry »

 

Jedno z hesel pana domácího je „Nic neslibovat“.  Trochu mám špatný svědomí, že nic nepíšu, slibovat nemůžu – hesla pana domácího jsou tady jako „slovo Boží“ a tak tedy neslibuju, ale upínám se k podzimu a zimě. Bude brzy tma, spousta času a chutě psát a psát a psát. A že snad bude o čem psát. Naše nejlepší americká tetička nám zaslala další zásobu – tři knihy o výrobě sýrů – ještě tu nejsou, jsou zatím u rodičů a tak cca 3x týdně volám rodičům pana domácího, kdy už dorazí. Jsem totiž moc hodná snacha, která se nemůže dočkat, až přijedou …… a přivezou moje knížky :-)) Read the rest of this entry »

Vloni touto dobou tu byl Honzík, sledoval Tour a při svém prvním výjezdu na kole, spadnul asi 20 km od nás, letěl přes strom a malinko se pochroumal. Měl tržnou ráno v pravém horním rohu hlavy, všude odřeniny a nakonec z toho bylo zlomené žebro a klíční kost. Letos se tomu rozhodl předejít a tak si s sebou k nám tentokrát vzal helmu – nezapomněl jí doma. Ho hó, osud je však osud a člověk ho jen tak jednoduše neočůrá. Honzík je tu opět, nejezdí na dlouhé výlety, kde by se vysekal, ale hezky maká, a když už, jezdí do rybníka a nazpět dělá výtah pro Huga. Řád však musí být a tak včera, když dělal pan domácí s Honzíkem nový seník – už fakt stojí, tak Honzovi spadla na hlavu ze tří a půl metru palička. Takové kladívko, cirka 2 kila mělo. Honza nejdříve vyběhl – ani nepípl kupodivu a jen se rozhlížel, co se děje. Viděli jsme to jen my – já a pan domácí. Honza to pouze cítil a netušil, jaký to ovád či komár ho tak silně ďobli. No a jak je zcela jasné, Honzík má tržnou ráno v pravém horním rohu hlavy. Okamžitě vznikla hádka. Tentokrát zcela opačně rozdělené síly – pan domácí pravil – je to na dva štychy – jeďte, Honzík byl krvavý, ale komunikova dobře, ihned pravil “ Nikam nejedu!“ , já, vycvičena panem domácím a jeho rozbruškami zabroušenými do stehna, kdy jsem dva dny netušila, že má v noze hluboký zaoblený šlic, jsem tentokrát byla pro to – nejet. Honzík vše vyřešil tím, že se neopatrně zeptal pana domácího, zda on by s tímto na sobě jel? Několikasekundové ticho před tím, než padla odpověď, dalo již jasně na vědomí, že nikoli. Honza hrdě pravil “ Tak vidíš! „. Dostal arniku, naše placebo, které dostává Hugo vždy, když vidí krev nebo se někde uhodí, panáka slivovice, zašili jsme to leukoplastí a zase maká. Ráno si dal se mnou desítku na lepší prokrvení a lepší odtok případného hnisu, a když už teda běžel, je jasný, že nemůže nepracovat a tak zdí. A já minulý týden poprvé v životě koupila višňák, abych tu měla tedy první pomoc, nicméně problém je v tom, že netuším, jak ho aplikovat, tak jsme to vymyli kysličníkem – víte někdo, na jakou ránu a kdy aplikovat višňák?  Nejlepší by byla odpověď typu – kysličník tehdy a višňák tehdy.  Ještě máme pederipru pro kobyly – ale to je vše, tudíž prosím věci znalé, případně ty, kdož mají zkušenosti, aby se podělili :)

No a taky nějaký recept – tentokrát rychlé sýrové bochánky. Další recept pro Medicin.cz.

Toto je moje noční můra. Děti milují Marmite a my taky a tak se spotřeba této pochutiny značně prodražuje. A tak už velmi dlouhou dobu přemýšlím, jak to udělat. A samozřejmě nezůstalo u přemýšlení, došlo i na činy. Nejprve však, co to vlastne Marmite je?

Marmite slovy prodejce je:

Vhodný je pro vegany především pro svůj bohatý obsah vitamínů B, a to hlavně B12, který se hůře získává. Dále má vysoký obsah riboflavinu a niacinu. Neobsahuje žádný tuk, ani cukry. Výborný je na pečivo (stačí malá vrstva), do polévek, či při vaření do omáček a jiných jídel. Má velice specifickou a nezaměnitelnou chuť.

Je to pochutina, která je typická pro Anglii a velmi podobný je australský Vegemite. Je to pochutina, která dělí svět na dvě části – na „milovníky“ a „odpůrce“. Má velmi specifickou chuť a upřímně řečeno, nelze mít rád Marmite jen tak trochu. Buď ho člověk miluje, nebo ho nemůže ani cítit. Existuje stránka „marmite odpůrců“ a na té je k vidění veliké množství zcela nepředstavitelných kombinací, jak si odpůrci této lahůdky představují, že se vyrábí. Vařená kočka s galonem motorového oleje je jen jedna z možností, jak si vyrobit marmite doma :).

Marmite si lze nejjednodušeji představit jako něco, mezi maggi a masoxem i v přesně takové mezi konzistenci. Je to tmavé, konzistence medové, velmi aromatické a velmi, velmi specifické. Dává se to na chléb,  na toasty, na pečivo, do polévek a omáček a jeho obrovská výhoda je naprosto fantastický obsah vitamínů skupiny B.

Pro vegany a vegetariány je to navíc velmi dobrá možnost, jak si pochutnat na nějaké pikantní záležitosti. Mít možnost, dát si na chléb něco, jako je sardelová pasta, očka, nebo podobné, velmi typické pochutiny.

No a tak jsem se jala zkusit to tedy doma. Pročetla jsem obrovské množství stránek a receptů v několika jazycích, jak na Marmite, tak na Vegemite, ale stále to bylo takové nějaké doma neudělatelné. Nejvíce zajímavý se zdál postup z této stránky a tak jsem to zkusila. Read the rest of this entry »

Zimní období je prý ideální doba na nabírání kilometrů a tak máme spolu s Ester novou zábavu – “ Tour de okolí!“. Já po svých, ona na svém koni. A protože ho nemůže zatím moc nacválávat, máme naprosto ideální tempo. Oběma vyhovující. Z kopce mu to nandám, protože Ester se trochu bojí rychle, což je pochopitelný, když je všude sníh a led a do kopce mu ten obrovskej náskok odpouštím. Jsou oba ještě mladí a nepoučení!

A taky jsem si dnes vzpomněla, jak mi kdysi Lenka sdělila, že lidstvo se dělí na dvě poloviny. Jedna jsou Potterovci a druhá Pratchettovci. Já se přiznávám – jsem kovaný Potterovec. O HP vím asi úplně všechno, i to, co Rowlingová nenapsala a vím i tak důležitý věci, jako kde jsem přesně běžela, když jsem tu samou kapitolu slyšela minule. Pan domácí, jak asi tušíte, je  Pratchettovec a Pottera samozřejmě považuje za znak duševní nedozrálosti. U Pottera jako jediné plus vidí, že paní Rowlingová vyzdvihla tzv. nepřizpůsobivé obyvatelstvo. Ale my, tolerantnější část rodiny, která své nedostatky zná a váží si jich (občas), tak necháváme pana domácího, aby nám hlásil své oblíbené pasáže a hlášky. Tento týden vede “ Pokud chceš porozumět muži, musíš začít myslet egovarlaticky!“. Děsím se dne, kdy mi pan domácí sdělí, že konečně zcela potlačil své ego :-).  Jaké máte oblíbené hlášky z Pratchetta vy? Případně teda, co nevíte o Harry Potterovi no:) Read the rest of this entry »

V prosinci jsme si objednali kuřátka, ta nedorazila, takže nám Maruška půjčila dvě kvočny a my si tedy odchovali svých dvacet kuřat. Jenže pán ze Znojma z líhně se ozval, že už to má !!! a dorazil předevčírem. A tak máme ještě i ta objednaná a počet kuřat se najednou zvýšil na 50! Jedna kvočna vodí svých devět, jedna na druhé straně baráku 11 a nových 30 araukan a maransek obývá skleník, kde mají bedýnku otočenou dnem vzhůru a v ní jogurtovač. Zatím prospívají dobře. Baští jemně našrotovanou pšenici, kukuřici a spousty tvarohu. Rajčata a papriky nebaští – naštěstí. Začínáme pomalu rozhazovat informace o tom, že bude přehršel kohoutů, pěkných kohoutů – araukan se zelenými vejci bez cholesterolu – a pozor – gen. informace ohledně barvy vajec jde za kohoutem, tudíž kdo si vezme od nás kohouta a spojí ho se svou slepicí, jejich kuře bude snášet zelená vejce. Nebo maransky – čokoládově hnědá vejce a slepičku ošklivou jak noc, ale po všech ostatních stránkách úžasnou. Nebo zdrobnělou wyandotku – slepici, která úžasně sedí na vejcích. Nebo vlašáka – krásného kohouta. Preferujeme objednávky do chovu před koupí na šunku třeba :), prodáme je živé a vychované :)) zn. cena příznivá  dohodou, nejlépe výměnou za něco, co není kuře. To jen předběžná informace, aby měl každý čas si rozmyslet, že nutně potřebuje kohouta :). Až přijde čas – cca tři měsíce, vložíme katalogové foto samotných kusů. :) Read the rest of this entry »

Milá návštěva odjela, ale ještě než odjela, uondaní úmorným vedrem, uvařili jsme si večeři venku na venkoním grilo-topení – no venku je to vždy spíš pokus o uvaření :)  a po večeři dali vynikající červené víno, co jsme obdrželi darem zpod kopce a sýrové sušenky.

A tu správnou atmosféru doplňoval modrý pytlík – dárek od návštěvy. Nechám tipnout, co v něm je…… rozhodně je to dobrý atribut k červenému vínu a sýrovým sušenkám – hodí se k nim a tak nějak patří do skupiny :))

Protože jak je horko, musím zpracovat nějak sýr, a tudíž jsou sýrové sušenky tou nejlepší variantou. Upečené jsou křehké, rozplývavé. Nepopírám, že pro obyčejného smrtelníka bez krávy, jsou trochu ekonomicky náročné. :)

 

Suroviny na sušenky: 500 g sýra, 500g másla, 600 g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 1 prášek do pečiva, dvě vejce a sůl

Všechny suroviny uhnětu do těsta – máslo rozměklé, sýr nastrouhaný, soli přiměřeně, prášek smíchaný s moukou a vejce celá – které nechám chvilku přikryté odpočinout. Pak rozválím na pomoučněném vále a rozkrájím na obdélníčky, které posléze přejedu zdobícím válečkem.  Pokládám na vymazaný plech máslem a již ničím sušenky nepotírám. Peču na 180°C a je třeba hlídat a otáčet plech dle potřeby. Skladuji v třílitrové skleněné uzavřené sklenici.

Samozřejmě lze jako variantu přidat různé koření – tymián, provensálské, rozmarýn – ale i takto obyčejný, základní recept je moc dobrý.

Scroll Up