Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Posts Tagged ‘veganská jídla’

Tento recept nás naučila kdysi Rona z Brazílie, která přjela jako pomocník. Jedná se o verzi majonézy, při které není třeba vajec, což může přivítat každý, kdo nemůže z jakéhokoli důvodu používat vejce.

Na majonézu je třeba česnek a olej. Olej přidávám v první fázi olivový, po chvíli pak již měním za řepkový. Majonézu nepřipravuji pomocí tyčového mixéru, ale pomocí keramického hmoždíře.

Česnek oloupeme, vložíme do hmoždíře a s trochou olivového oleje třeme. Postupně přidáváme další olej a stále třeme. Tření trvá cca dvě až tři minuty. Výsledná konzistence musí být stejná, jako klasická majonéza. Nedávno psal o stejné přípravě také Hugo Hromas. Na výrobu používá dřevěnou paličku a jeho majonéza je na rozdíl od mé viditelně jemná, moje je znatelně „rurálnější“.

Pokud by se zdála majonéza příliš hořká, použijte raději slunečnicový nebo řepkový olej, pokud bude konzistence příliš rozpadavá, přidáme další stroužek česneku pokud příliš řídká, potom přidáme olej.

img_1286okMáme za sebou výživný čas a ještě jednou tolik před sebou. Já mám vždy takovou radost, když se do něčeho pustím a pak podruhé, když už to skončí. Zrovna jsem ve fázi nakupování většího než malého množství hořčíku a také hořkých čokolád, sušených meruněk a mandlí. Hořčíku není nikdy dost. To, když se člověk takhle odstěhuje na samotu, aby žil fakt v klidu a pohodě a pak si to někdy zařídí tak, aby se stal stres po určitou dobu jeho hlavním přítelem, nepřála bych si vědět, jaké by to bylo například v běžném procesu. Vlastně se každému docela klaním k zemi, jak to stíhá. Naštěstí děti stárnou a nacházejí si aktivity, které nespadají do mé kompetence. Tak třeba fyzikální kroužek s osvíceným pedagogem. A když jedno dítě přijde domů s něčím, co svítí, protože je to namočené v kyselině citronové a dítě po nás nechce, abychom mu to vysvětlili, naopak, vše to řádně vysvětlí nám a navíc dodá – to je super, že mi to tam popíše tak, že to fakt chápu, nejsem si pak úplně jistá, jestli to považovat jako životní výhru nebo jako částečné selhání. V zájmu zachování psychického zdraví volím výhru. Read the rest of this entry »

Protože je potřeba k snídani také něco slaného, pomazánky jsou skvělá varianta a na zeleninovou pomazánku (bude následovat vzápětí) se hodí rostlinná majonéza. Dneska jsme natočili majonézu dle tohoto mého staršího receptu, neboť video hned jasně prozrazuje, že je to opravdu funkční. Někdy se stane, že člověk potřebuje rychle připravit právě pomazánku a nemá ani majonézu, ani vejce. Tady tedy návod, jak na to.

vegansyrovéddd

U nás od večera taková ledovka, jakou jsme v životě nezažili. Každý lístek trávy je úplně skelný a ledový, všude, kde je pevná zem je kluziště, slepice, kachny i psi podkluzují a ze stromu visí led. Omlouvám se všem, kdo čekají v pátek knihu, dnes se cesta na kole na poštu odkládá, neb je to nemožné i se skvělým kolem od Honzy.img_0646ok

 

Dnes rychlý makovec k snídani. Není třeba ani mléka ani vajec, ale je dobré nešetřit mákem. Na makovec potřebujeme 1 vanilkový puding, 200 ml oleje, 250 ml cukru, 500 g celozrnné pšeničné přesáté mouky, 260 g máku, 500 ml vody, trochu rumu, skořice.

Nejprve nasypeme do mísy vanilkový puding, přidáme cukr a olej a ušleháme do pěny. Read the rest of this entry »

img_0633okNěkdy se tak stane a člověk je v situaci, kdy nechce nebo nemůže konzumovat některé suroviny. U nás jsou to do půlky ledna mléčné výrobky, neboť krávy jsou zasušené a otelí se právě v lednu. A tak  nastává období zimního půstu. A protože i slepice stávkují, začíná nám období, které ten, kdo má rád věci pojmenované svou nálepkou, nazvati můžeme veganské. Děti už dorostly do věku, kdy se samy velmi hlasitě zapojují do chodu našich životů a i v tomto případě se hlasitě ozvaly s tím, že odmítají mléko a vejce kupovat v době, kdy nemáme vlastní. To je samozřejmě prima, i když nic se tu neřeší moc dogmaticky a snažíme se především naplňovat to, co nám přijde nejpřirozenější, tedy vyhýbat se co nejvíce průmyslově zpracovaným potravinám. Máme výhodu v prostoru na skladování potravin i v možnosti si některé potraviny sami vypěstovat, v intenzitě objevení se v místech, kde se takové průmyslově zpracované potraviny nacházejí a taky máme výhodu právě v nedogmatickém přístupu k věci. Nějaká čokoláda určitě padne .). Ve dnech, kdy zůstáváme doma, což je cca 28 dní z měsíce, pokoušíme se eliminovat osobní  enviromentální výstupy. A jde to velmi ztuha především s obaly. Kupí se v kyblíku na plasty a hrozně mě to štve. Bojuju s tím dnes a denně a pevně doufám, že zrovna tuhle část našeho života dokážeme zlepšit. Read the rest of this entry »

Bylo ode mne velmi neprozřetelné napsat v úterý večer, že doma skončilo období nouzového režimu. Pokud jsem takto nazvala stav před vydáním knížky, dochází mi adjektiva pro správné pojmenování stavu současného. Je pravda, že za poslední čtyři dny jsme si udělali v hodinách psaní náskok na několik let dopředu. Příště, až pojedeme do Prahy, nemusí už děti mít cedulku s adresou babiček, protože už jí budou znát nadosmrti, včetně směrovacího čísla a také už budou znát navždy číslo účtu, včetně kódu banky. Budou umět už navždy podávat dobírku, vypisovat podací listy a především, budou vědět, že v České Republice existují místa jako Hovězí, Telecí, Vrábče, Svatá Trojice nebo Křtiny (pokud bych měla hodnotit nikoli podle poetičnosti jména, nýbrž počtu prodaných knih, získává si mé srdce Brno :). Read the rest of this entry »

Letošní úroda není nic moc. Brambory vyorala prasata, skleníková a fóliáková rajčata konzumujeme, máku a česneku hodně, ale ostatní trochu vzalo za své. Co však přežilo s úspěchem několikaměsíční absenci zájmu o zahradu a nasměrování veškeré energie do připravované knížky (mimochodem, není to už v mých rukou, což je náročné, ale pevně doufám, že těm druhým rukám mohu věřit a vše je otázka pár dnů… 3) – tak mou letošní laxnost naprosto bez problémů přežily dýně a patizony.  A tak toho nyní, když čekám a koušu si nehty, využívám. Dnešní formu patizonu vřele doporučuji. Read the rest of this entry »

Moc ráda bych napsala něco vtipného a zářijově přesného, ale doma jsou už čtyři děti, které podléhají domácímu vzdělávání a dvě z nich navíc již spadají do skupiny – povinné druhým cizím jazykem. Což se teda s mým důvtipem začíná vylučovat. Nečekala jsem to tak brzy. Většinou začínám být zádumčivá až kolem dubna. Ester se už neučí francouzštinu paraleleně se mnou, ale podařilo se nám uzavřít kontrakt se známým, který je ochoten recipročně učit za sýry a zeleninu. K dohodě málem nedošlo, protože prohodil mezi řečí, že není pedagogický pracovník a navíc mluví kanadskou francouzštinou, ale tyto dva zásadní problémy jsme překousli a sýry mu přesto dali.  A cizí jazyk není úplně tak nejhorší. Nejhorší je termín přijímaček na střední školu spolu se slovním spojením „František Běloun“ a „Vlastimil Styblík“. Read the rest of this entry »

[restrict … ] Kdo má děti v narozené během jedoho týdne, v rozmezí dvou let, má to obrovské štěstí jako my, že může jezdit na povinné preventivní prohlídky s více dětmi najednou. U nás to bylo vůbec nejpříjemnější, když jsme měli zapůjčené auto před čtvrtým porodem a těsně před termínem to právě nastalo. Prohlídka ve třech, sedmi a devíti letech. Nejedeme na kole, jedeme tentokrát autem a všichni se začali balit. To ovšem málokdo tušil, že předtermínové břicho může být tak velké, že se nevejde ve škodovce mezi sedačku a volant. Logické je, posunout sedačku. Pak jsem ovšem zase nedosáhla na pedál. Většinou se do auta různě kroutí děti do sedaček – naše děti tam byly natošup,protože tam nebyly dětské sedačky, zato se mnou byl zásadní problém a jakmile jsem se usadila, nesměl nikdo zdržovat, abychom mohli vyrazit a „neztratila“ jsem po cestě pedál :). Pak je vždy dva roky klid – ovšem, nějak se nám do toho zamíchal Hugo, který je mezi a tak chodí sám. Což je v pořádku, protože jeho prveventivní prohlídky jsou slyšet velmi daleko, je hlučný a prostorově náročný :). A včera to opět přišlo. Pan domácí se poslední dobou neúmyslně mrzačí, po naražené (doufáme, že jen naražené) čelisti po neplánovaném bodyčeku s kobylou to je malinko nadrcený prst u nohy. Pan domácí většinou se svými úrazy může vše, snaží se je vůbec neřešit, nebrat na vědomí, ale jsou situace, kdy je rád využije k tomu, že něco skutečně nelze. Třeba jet na kole na preventivní prohlídku. :-). A tak jsme ráno vyrazili a pana domácího zanechali na kopci. Výhoda veliká je ta, že děti odrostly natolik, že sklenice na ranní moč jsou schopné samy nalézt, vymýt a zároveň i naplnit, bez mého dohledu. Další výhodou je to, že si i pamatují, která sklenička je která, na rozdíl ode mne. Vyrazili jsme a v půli cesty se jednomu dítěti přelomila přehazovačka. Dítě je vycepované, dojelo to jako na koloběžce. Všichni viděli, slyšeli, byli příčetní, někdo trochu malý, nikdo naštěstí moc velký. Všichni mají po cestě na kole dolů nohy jak ze španělských galejí, Ester po pádu s prasklou přehazovačkou špinavý celý bok – alespoň obličej zůstává čistý a stejně tam jde skro donaha – uklidňuji se. To prostě nemá smysl se předem snažit, k ničemu to nevede :). Prošli jsme všechny potřebné obchody, hlavně s potápěčskými brýlemi :). Nazpět zůstává dítě bez kola u kamarádky, že přijede autobusem domů. Kolo sebere HOnzík, co k nám zítra jede na galeje. Všichni jsou spokojení a vyrážíme k domovu. Read the rest of this entry »

[restrict … ]Minulý týden jsme si připadali, jako když jsme dojeli do Arizony a poprvé za celý půlrok pustili v autě klimatizaci, kterou jsme nikdy v životě nikde neměli. Venku cedule 49°C a v autě bylo blaze. Zastavili jsme na parkovišti a přiběhla nějaká Američanka a lomila rukama, že nám cosi teče zpoza auta. Tak jsme si logicky řekli, že klimatizace je rozbitá, a tudíž jí tedy vypneme. Samozřejmě nebyla rozbitá, byla to přebytečná zkondenzovaná voda, ovšem to jsme netušili a zbytek cesty jsme se zažívali pravé Phoenické počasí.  Ovšem letos s jednou změnou, Hugo jezdí poprvé sám na kole a tak jsme každý den v podvečer, po senech, jeli 3 km dolů do rybníka. Na cestě zpátky, na vrcholu kopce,  každý den někdo (někdo kromě pana domácího, který si to metelí pokaždé na koni) poznamenal, že už tam nejede, nebo chce překlápěcí kopec, ale druhý den už zase od rána chodili všichni s balíčkem svého ručníku a á pět minut se ptali, kdy už vyrazíme. Read the rest of this entry »

Scroll Up