Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Posts Tagged ‘bábovka’

Připravuju se pečlivě na nové kurzy pečení sladkého z celozrnné mouky – pravda, někdy člověk snese několik bábovkových keramických forem a úplně nevychytá okraje, ale taky proto to trénuju všechno několikrát, aby to bylo natuty a navíc jsem do toho přidala hodně sladkých kvasových, aby to fakt stálo za to.  Dneska je to jeden z nich.

U nás vede prim mandlová třená bábovka, ale někdy je třeba změny a čas na změnu nastal právě včera večer, kdy jsem se rozhodla zadělat bábovku úplně jinou, totiž z kvásku. Jako kypidlo jsem použila pšeničný kvas, velmi řídký, překonvertovaný z kvasu žitného (stačí ze žitného kvasu odebrat lžičku a postupně živit hladkou moukou a vodou – vody se dává více než na kvas žitný, cca 125 %). Read the rest of this entry »

Babička byla ze šesti dětí, žili v poměrně malém bytě v Praze a pocházela z kraje, kde nyní žijeme my. Kdykoliv jsme se viděly, nikdy neopomenula zmínit, že se musím šetřit, hlavně nesmím mít moc dětí a musím myslet na sebe! Její život byl hodně náročný, vdávala se mladá do zářné budoucnosti zabezpečeného živnostníka s obchodem, čtyřpokojovým bytem na Letné se služebnou a elánem do budoucna. Pak ale přišel osmačtyřicátý, živnostník se stal asfaltérem a ze čtyřpokojového bytu bylo jedna jedna v dělnických bytech a výchova dvou synů v zářném komunismu. Každé ráno v pět do prodejny na Běohorské, celý život tahání beden s mlékem a bochníky sýrů (tzv. mlékárna, prodej běžných potravin a mléčného), topení uhlím alespoň v zadní místnosti a neuvěřitelná zima vepředu. Read the rest of this entry »

Nedávno jsme opět doma zkoušeli, kdo ještě slyší jaký tón a kdo už ne. Kdo už zestárl natolik, že se ho dané decibely netýkají. Je to často velmi dobré mentální cvičení, vřele doporučuji. Občas si tak vzpomenout na decibely, které ještě naše děti slyší a my už ne. A které nikam nemizí, jen nám z doslechu. Stále je tu spoustu věcí, které zrovna nejsou v našem úhlu vnímání.

Žádné vtipné a veselé historky před receptem připraveny nemám, neb náš život plyne zcela fádně. Příjemně fádně. První měsíc školy se přehoupl do druhého, skoro již do třetího a vše se vrací tak nějak k normálu. Pan domácí sice glosuje naši  situaci doma větami typu „Děti ticho, Klára se jde připravovat k maturitě!“, to když usedám za horu učebnic, když chci pomoci s vyzkoušením na dalších několik xxx písemek. Fakt je stále píšou! A taky stále hází granátem, na známky. A pak taky přijeli známí a oznámili nám, že jedna paní ze studijního v jedné nejmenované vysoké škole končí, protože už toho má dost. Vše snesla, ale když začaly chodit na studijní zapisovat děti jejich matky, to bylo poslední kapkou! A tak se vědomě brzdím, aby má invence skončila u svačin, abychom se mohli i nadále těšit celé dopoledne, až se vrátí dcera odpoledne ze školy a bude nám celé odpoledne vyprávět, co dělala celé dopoledne. Máme to místo FL Věka a zatím nám to jde všem k duhu. Read the rest of this entry »

018okUž to snad přijde. Už snad ano. Co? Psaní dalších receptů. Nyní nebyl čas a ani chuť. Je spoustu jiných užitečných činností. Pan domácí vymyslel báječný plán. Když se tak hezky a ráda ztrácím, běhám neustále různé nábližky, které se během uskutečnění stávají prodlužkami, koupil si jeden kvalitní kompas. A přišla sobota a já se rozhodla, že doběhnu do nedalekého Lidlu pro marcipán. Lidl je po silnici asi 12 km. Jde to ale rychleji. Pan domácí vzal mapu a poradil mi, že bych měla běhat klasickou disciplínu – běh na azimut. Úplně jsem se oklepala, když to říkal. Ale jsem poslušná. „Proč ne, říkám“. Tak mi nastavil kompas, aby neustále směřoval na místo, kam mám doběhnout. Aby můj kompas směřoval do Lidlu. Běžela jsem poctivě. Řekla jsem si, když už, tak už. I když byla cesta ode mě 5 metrů, odolala jsem a běžela na „n“ – na to nko, které mi pan domácí nastavil a bedlivě sledovala, zda zároveń míří střelka stále na sever. Mířila. Nejprve nahoru na skály mě to vedlo – kam by mě to taky vedlo jinam, že, když všude kolem jsou cesty a silnice. Nko vedlo na skály. A kam potom? Samozřejmě ze skal přímo dolů. Bylo to sjízdné, dalo se to. Ve třetině cesty jsem byla úplně uchvancancená. Hrozně se mi to líbilo, jak poctivě a pravdivě hlídám tu věcičku v mojí ruce a hrozně, hrozně jsem tomu věřila. Read the rest of this entry »

Včera jsem běžela na poštu a na náměstí, tam kde mají celý rok venku vystavenou zeleninu, měli banány trochu jeté. Ono je upřímně docela málo dní, kdy zelenina vydrží venku bez újmy. A v našich mínusech je logické, že banány budou trochu přešlé. Ale bylo tam 14,90 a tak jsem se zastavila a přemýšlela, jestli je odnesu, nebo neodnesu. Protože když už je budu kupovat, nějakých šest banánů to nebude. A přemýšlela jsem dost dlouho na to, aby paní prodavačka stihla vyjít ven, sebrat cedulku, přepsat jí na 9,90 a vrátit se zpátky. Takže jsem je vzala a logicky ještě po cestě v kravíně pět a půl litru mléka, aby byl koktejl z čeho udělat. A protože tyto banány jsou ideální na bábovku, je tedy jedna banánová bábovka. Read the rest of this entry »

Vážení přátelé – znáte to taky? Pokud jste poctiví sami k sobě a dokážete odhadnout své schopnosti a možnosti, tak neznáte. Já to také umím,být poctivá sama k sobě,  vždy do té doby, než mi okolnosti a vše kolem dají jasně najevo, že jsem zase vedle. Odbíhám z domova opět pravidelně, je mi dobře po těle i po duši a to vždy do momentu, než zjistím, jaký jsem tragéd. Včera jsem slovo tragéd zcela ignorovala a rovnou jsem se nazvala „blondýnou“.  Vše je obsaženo ve dvou termínech – dlouhý běh a orientační smysl. :-). Dlouhý běh proto, že kdo má čtyři a více dětí, je mu jasné, že odběhnout či odejít někam na doslech je zcela kontraproduktivní. Orientační smysl a to dokonalý, má pan domácí. Jenže neběhá. No a včera jsem zase zabloudila a nejhorší je, že ten orientační smysl není tak katastrofální, aby se člověk někde objevil a vůbec nevěděl kde je, ale je na minimální úrovni, což je horší, protože celou dobu člověk přesně ví, kde vyběhne, přesně ví, že je to o tři a půl kiláku dál, než vyběhnout chtěl a to už má jedenáct za sebou a nemůže s tím vůbec nic dělat. Read the rest of this entry »

Začínáme mít trochu mléčný absťák. Nechodíme dolů, nemáme tedy mlíko, máslo, jogurt, sýry – Marie nás svou intoxikací mírně vypekla. Stále hledám to dobré, proč se to špatné stalo a tady se nabízí jako možnost jakási mléčná očista, ale už jsme za těch pár dní celkem očištění a docela bychom se i zašpinili :-)). Ale Máří uř má po otelení a už je to jen za pár, než skoční mlezivo – bude tvaroh, máslo a hlavně zmrzlina .-)))

Také nám odjela první plečka a přijela druhá, která přijela i s plečem. K pletí se dostali až po delších peripetiích se senem, protože před deštěm je třeba balíky svozit pod polachtu. Jde jim to pěkně, jen co je pravda. Pár hodin po příjezdu jsme je také přibrali na naší – po sérii šesti divadýlek v zimě, které hrají pro děti místní důchodci s loutkami a děti dostávají o přestávce čokoládu- na největší kulturní akci, totiž letní divadlo. Akce se koná každý rok a my už to zvládli  minimálně 5x. Do cca 4 km vzdáleného penzionu přijíždí jedno městské divadlo jednoho většího města, rozbalí v kopci pod penzion pódium, hledište, přijede spousta aut a naše koně, které stojí u stromu a je vždy důležité, kdy dorazíme. Když později, jako letos, stojí u stromu celkem blízko autům. Když dříve jako vloni, kdy jsme stáli u stejného stromu, ovšem parkovali před příjezdem aut, je kolem vozu docela veliký prostor k nastupování i vystupování :-).  Nejsme až tak moc nároční diváci, ale….. v každém případě, děti se ohromně bavily:-))). A jako tradičně jsme ohleduplně ujeli rachejtlím. Koně se už poklidně pásli na pastvině, když se mohli na bouchající oblochu v dáli dívat z kopce.

Read the rest of this entry »

Kráva se má telit za dva měsíce a my začínáme mít trochu problémy s máslem. Druhá kráva sice stále ještě dojí, ale už toho není mnoho. Na sýr, tvaroh i mléko habaděj, ale másla tak na chleba  a sem tam nějaké pečení a tak se snažím si vypomáhat ostatními tuky, což znamená žádnými nebo olejem :-). A znáte to, někdy chcete udělat recept a ne a ne najít ten, ve kterém chcete jednu surovinu mít a druhou nikoli. Stejné je to s tvarohovým beránkem. Umínila jsem si, že musí být tvarohový, když je tolik tvarohu, ovšem potřebuji, aby zároveň splňoval podmínku – žádné máslo, nýbrž olej a to jsem nenašla. Tvarohové těsto, které jsem dělala s olejem se mi většinou zdrclo. A tak jsem se rozhodla, že si recept udělám :-). To je další, mnohem lepší dimenze vaření. Vytváření receptů.Vzhledem k tomu, že mám domácí vejce, tvaroh, obilí na pytle, tak jsem to prostě riskla a obávám se, že vzhledem k výsledku, bude se to opakovat častěji a častěji :-).  Vařím většinou dle fantazie, ale základní věci, jako těsta například, jsem v podstatě poměrově dodržovala podle receptů. Dnes tedy vlastní beránek s bábovkou- velmi jemný, díky tvarohu vláčný, rozhodně nesražený a hlavně – je toho hodně .-))

Tato várka vyšla na jednu velikou formu beránka a jednu velikou formu bábovky. Bylo třeba 10 vajec, 0,5l oleje, 500 g celozrnné mouky pšeničné přesáté, citronová kůra, dva prášky do pečiva, 500g cukru krupice,lžíce moučkového cukru s vanilkou, 300 g tvaroh , dvě lžíce  kakaa  a žádné mléko ! Read the rest of this entry »

Jste rodiče spořádaní, pečliví a precizní? Doporučuji, buďte. Já  nejsem. Jsem  matka nespořádaná, která nevede žádný deníček, žádné zápisky, když vypadne první zub, či zazní první slovo nebo padne první krok, vždy si říkám, to je jasný,to si přece musím pamatovat. Prd. Teď mám děti čtyři,tedy čtyřikrát víc možností si tu kterou emocionální chvilku vybavit a nic. A pak vám přijde naproti,když vyvážíte kolečko od slepic dítě, které má pusu celou od krve, a když se ptáte, co se stalo, odpoví, že nic,že jen spadla z kola. A odkud jsi jela? Odnikud, stála jsem. :-)) Tak proč tolik krve, říkáte si v duchu a za chvíli zjistíte, že v puse chybí zub. Kdybych byla matka spořádaná, hned bych koukla do deníčku, tuším, že něco podobného rozdávají i v porodnici, ale to je ta potíž, my máme totiž tolik dětí, protože když první dítě pobralo rozum a zjistilo, že s druhým dítětem přišel domů i jakýsi kufřík růžový, bylo neodbytné :-)), kdy že ho zase dostane :-)), takový ideální PR projekt :-)), tak prostě a jednoduše bych koukla do toho deníku, který nemám, na zápisky, které nedělám- a už to asi nedoženu a zjistila bych, jestli se jedná o zub první nebo druhý. Čtyři děti totiž blízko sebe znamenají, že to normální člověk absolutně nemůže stihnout, maximálně jen vyndavá pořád nějaké dvacky pod polštář- tuhle tradici vůbec nevím kdo vymyslel, zvláště, když osmiletému vypadl první zub před dvěma měsíci a šestiletá už jich má venku šest. To musí mít člověk neustále připravenou portmonku a někdy si i říkám, jestli těch zubů nevypadlo už nějak moc :-). Tak se celé odpoledne ubezpečuji, že druhý by se při pádu ze statické polohy na zem tak hezky nevylomil, doufám, věřím…..a pak jdu rychle udělat pražský koláč-…. na nervy… protože tahle třená bábovka je už zase snědená :-) Je to bábovka podle prvorepublikové kuchařky Anuše Kejřové a je vy-ni-ka-jí-cí :-))

suroviny na bábovku- na jednu pěknou velkou formu: 240g másla, 6vejce, 450 cukru, 450 g mouky celozrnné pšeničné  přesáté, 1/8l mléka- dala jsem o něco více, skoro 200 ml, citronová kůra, 1 prášek do pečiva, trochu cukru s vanilkou

Nejprve utřeme máslo do pěny, přidáme žloutky, cukr, vanilkový cukr a třeme lopatkou na tření velmi dlouho, nejlépe půl hodiny. Do utřeného přidáme mléko, mouku s práškem do pečiva a tuhý sníh z bílkůl a citronovou kůru. Vše zlehka promícháme a těsto vložíme do formy vymazané a vysypané moukou nebo strouhankou. Dáme péci  do dobře prohřáté trouby a pečeme 3/4 hodiny. Vychladlé vyklepneme a pocukrujeme. Read the rest of this entry »

Je jedno, jestli člověk slaví vánoce nebo něco jiného, nebo nic. V momentě, kdy programově peče
máslová bábovka
cukroví na to svoje slavení nebo neslavení a chce ho upéci hodně a do toho je neustále -14 a fouká přímo ze Sněžky a vůbec je prostě zima, musí si vytvořit nějaký sebezáchovný prvek, který ho dokáže udržet v této době  bezslunečných dní u kamen bez „zádumčivosti“ :-))) a tak dojde většinou v ten nejmémě vhodný okamžik na nějaký odjezd z kopce. Někdy za to může zub, někdy více zubů, někdy chybějící mandle,ty jedlé :-)), ale většinou si člověk řekne. A tak to bylo i dnes. Děti potřebovaly „nutně“ dovézt vypálenou keramiku, kterou si udělaly před měsícem a v tento na 7kilometrovou procházku ideální den jsme se tedy vydali dolů. A protože naše setkání na keramice je společenským aktem, a protože jsme minule dovezli jen kupované rohlíky, tak jsme s sebou tentokrát brali kakao a Read the rest of this entry »