Dnes konečně povolil trochu mráz, spadlo to už na -13, takže ideální čas se konečně dostat do
schránky, kde jsem čekala knížku a taky dorazila !!! Moje první Anuše Kejřová z Motto nakladatelství.
Vyběhla jsem si s malým běhacím batůžkem, s takovým tím jen na pití a peníze a u schránky bylo první překvapení, když se kniha svým formátem do batůžku nevešla. Doma jsem ho zkoušela na A5 a bylo to v pohodě. A podle fotek na motto nakladatelství jsem byla přesvědčená, že je to právě úzká A5. Poznámku o tom, že má kniha přes 650 stránek jsem přehlédla. Tak balíček musel za bundu ! Zatím jsem měla jen ofocenou knihu a rozhodně ne celou verzi, proto naše nadšení doma neznalo mezí, když jsme otevřeli veliký balíček, čítající přes 1500 receptů. Rozhodně je to knížka, která se nemusí stydět býti jakýmkoli dárkem, nejen tím vánočním. Je to kniha, kde nechybí recept ze žádné oblasti, včetně receptů na zmrzliny, které vítám a hlavně – má záložku, lépeřečeno záložky dvě – často v nových knihách chybějící a pro mě – nezbytný atribut knihy. V knize lze najít návod na přípravu jídelních lístků na všední den i svátek a to svátek konkrétní, lze zde najít zásady přípravy různých druhů potravin, způsoby krájení , uchování potravin, způsoby výživy při různých dietách a také velmi milý návod na mytí nádobí, což je návod, který já, používajíc starou kuchyni a kamna s litinovými pláty, rozhodně ocením :-))
tady malý kousek z knihy, právě o mytí nádobí :
„Nádobí:hrnce,talíře po hustých omáčkách neb polévkách,jako bramborové, hrachové a jiné, splachujeme před mytím horkou vodou jeden po druhém a vyléváme ji do zvláštní připravené nádoby. Vystydlé tyto splašky dáváme drůbeži, což jí jde k duhu. Nádobí takto opláchnuté myjeme ve dřezu v hodně teplé vodě čistým hadříkem s pískem, a v jiné nádobě v teplé vodě všecko znovu oplachujeme. Myjeme-li takto, neusazuje se mastnota na dřezu, voda zůstává nadlouho čistou, neušpiní se tolik utěrek a nádobí nevypadá jako slepé. Při mytí používáme podle potřeby písku a malého kartáčku na připálené hrnce, na struhadla, vařečky apod. Po vylití špíny ze dřezu vidíme, že na stěnách dřezu – jak voda v něm chladne – usazena jest mastnota, setřeme ji opatrně kusem novinového papíru a ihned upotřebíme k natření kamnových litých plátů, které tím uchováme od rezivění a prasknutí. Pak teprve vytřeme čistě dřez hadříkem a pomocí písku jej do lesku vydrhneme. Mycí hadříček pak ihned v čistší vodě vymácháme, vyždímáme a dáme na kraj dřezu vyschnouti, aby nezapáchal.“ „Používejme vždy čistý hadřík – nešetřme na čistotě !“
Tak tedy, přibývá mi na blogu ikonka knihy Anuše Kejřové, která se asi bude často objevovat v záhlaví nových receptů. A protože mi to nedalo, hned si z ní něco, alespoň malého nevybrat, našla jsem „pečená jablka“.
Na pečená jablka je třeba 10 menších jablek, 50g másla, 30g cukru a 1/8l smetany.
Nejprve je třeba vyloupan z jablek okvětí a stopky – já je masňácky i oloupala :-), jablka se vloží do kastrůlku, ve kterém se nejprve nechalo rozpustit máslo a dají se péci do trouby. Pekla jsem na 180-200 st.C zhruba 1/2 hodiny. Zkusíme, zda jsou jablka měkká a pokud ano, vyndáme je ven, polijeme je smetanou a posypeme cukrem. Jako malý bonbonek nakonec bylo jemné ozdobení čokoládovou polevou, co zbyla z pečení cukroví. Rozhodně může být použita i jakákoli dobrá rozpuštěná čokoláda. K jablkům jsem dala na stůl anglické zázvorové sušenky, které dobře doplňovaly smetanová jablka svou jednoduchostí. Jedním slovem výborný moučník !
Další recepty uvařené podle Anuše Kejřové lze nalézt na
Na stránkách Šárky na Šárčině škole vaření
či již moje dva uvařené recepty podle této prvorepublikové kuchařky
Komentáře
Děláš chutě, cca před rokem jsem pečená jablka dělala dle Itala v kuchyni, ale byla pečená na víně, doporučoval k nim zmrzku s příchutí svařeného vína a ve zmrzlinovači se mě taková povedla díky koření. Tvůj recept taky zkusím, ale místo zázvorových sušenek budou se zmrzkou. 
[1]: Milá Nevanko, pečená jablka se zmrzlinou zní skvěle !!! Určitě to zkusím, protože ty dnešní byly výborné, ale na mě trochu tučné ! 
Pečená jablka dělala v zimě babička v pravých kamnech kde se topilo dřevem a byla v nich ta klasická trouba a prábábička seděla u peče a hlídala je zachumlaná ve vlňáčku páč ji i u pece byla zima,ta vůně se skořicí a rozpečnejma žemličkama/ty zase byly někdy předtím ke kompotu z křížal a sušených švestek povařené a skořicí a hřebíčkem a citronem )na to se nedá zapomenout prostě kus nostalgie
a nejvíc milují soc(lógr) z kafe 
Můj děda přidával babičce do knižek i několik záložek. Stačí koupit záložku v galanterii, naměřit potřebnou délku, přídat tak 2cm – u tvrdé vzby,když se kniha otevře, je mezi hřbetním přířezem a hřbetem knihy mezera. Záložka se mázne lepidlem a přilepí v této mezeře na knižní hřbet. Kniha se zavře, lepidlo nechá uschnout a je to. Kniha může mít několik různobarevných záložek.
Obr viz zde viz zde http://www.tigrisfotoknihy.cz/uploads/files/vady1-350b.jpg