Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Archive for the ‘rolády’ Category

dscn4420okDnešní listopadovo–červencový den byl parádní. Trochu ho kazila důslednost pana domácího, který se po půlce snědených rolád rozhodl, že víc ne, dokud nebude dřevo, voda, slepice, kachny atd. A kolem stolu to šumělo, halasilo, bouchalo se do stolu asi půl hodiny. Zůstal neobměkčen. Já k tomu říkám, „jasně, dáme si ještě taky něco slanýho, nějaký normální jídlo“. Tak se všichni vrhli na nakrájený jádel na talíři, křičíce – „já už slaný měl, už můžu tu roládu“?

Taky mám objednaný nový mlýnek na obilí, ale zrovna mění výrobce motory a tak to trvá, už to trvá deset neděl a já pokorně čekám, protože tenhle fakt chci. Je to můj šampión a už se těším, až opětovně pověsíme náš mlýnkový článek, po prvním uveřejnění stažený, neboť článek má za sebou krušnou historii, kterou ti, co ho čtou nevidí, kvůli vůli zvenčí přepracovaný (vysvětlím následně v článku), ale zase je parádní, že se díky něčemu zlému člověk dostal k tomu dobrému, co by mě nebýt článkového intermezza minulo, totiž k parádnímu mlýnku.

Taky se těším na letošní zimu nezimu, neboť úroda místní pšenice byla bezvadná, pšenice vypadá krásně, jak ta lepková, tak ta škrobová, sklep se vesele plní sýry, mám  zásek na sendviče a tousty a bejgly a pizzy a vůbec… můj čas běhání vypršel, právě nastala životní etapa „a zítra bude dvojitej sendvič s grilovanou zeleninou a kupou sýra“ a obávám se, že pak se bude muset životní etapa – „ráda běhám“ – zase vrátit. Read the rest of this entry »

Nikdy jsem si nemyslela, že bych byla ochotná, byť jen pomyslet na to, že bych si dobrovolně s někým vyměnila křeslo u zubaře. Dokázala bych si vybrat spoustu nehezkých situací a obětovat se :), ale zabař by mě nenapadl. Až do včera. Hugovi natekla z ničeho nic tvář až k uchu, musel přežít noc a my museli celý večer věnovat strategii, jak donutit Huga, který vždy přišel s námi všemi do ordinace a nikdy dobrovolně nesedl na křeslo – tedy tam nesedl vůbec, protože nutit jsme ho nechtěli, aby tak učinil nyní. Na naší straně byla logicky bolest. Přesto jsme byli trochu nervózní a hotovi skoro losovat o to, kdo s ním pojede :).

Hugo byl skvělej, sestru, která se ptala, zda si ho dám raděj na klín přehlédl s pokořeným odstupem, že to zvládne sám. Byl moc rád za doktora syna, protože  ten nemá roušku :), otevíral, zavíral, injekce, kleště co nešly úplně lehce, obrázek a pak už jen podarování hrdinovi. Že potřebuje nutně „hřebelec“ na koně, že mu všechny děti vzaly. Po delší chvíli jsem pochopila, že se jedná o hřbílko na čištění. Tvář měl nateklou tolik, že nás auta stopem vzali hned jak tam, tak zpátky a rychle zub pod polšťář, ujištění, jestli zoubková víla nezapomněla cestu k nám, když už tu dlouho nebyla a jestli si sama otevře dveře a radost, že v nás děti mají pořád důvěru.

Doma nás pak čekala odležená roláda, kterou si Hugo nemohl večer dát. Obyčejná. Plněná marmeládou a našlehaným tvarohem s vanilkou.  Množství je na jednu roládu. A potřeba je tedy 5  vajec, 120 g cukru krystal, 120 g celozrnné mouky pšeničné přesáté, kůra z půl  citronu,  tvarohová náplň a lžička kvalitního kakaa, pečící papír.

Postup více než jednoduchý. Stačí našlehat žloutky s cukrem a postupně přidávat mouku a tuhý sníh z bílků – opatrně vždy po lžíci mouky a sněhu.

Těsto naliji na plech vyložený papírem, přisypu na povrch těsta kakao a stěrkou ho rozetřu do celého povrchu, aby byl mramorový, lehce uhladím a rozteřu, aby bylo všude stejnoměrné a dám péci na 200. Nepeče se dlouho – je třeba hlídat.

Po upečení hned vyklápím vzhůru nohama na pracovní stůl a pokládám na papír  namočenou čistou utěrku, sundám, strhnu díky navlhčení papír a roládu zatočím. A takto zatočenou nechávám až do doby, dokud nevychladne, kdy jí naplním. Lze naplnit např. i šlehačkou s banánem. U nás je to našlehaný tvaroh s vanilkou a cukrem.

Takže něco bleskovýho pro pana domácího, aby se vlk nažral a koza zůstala celá :-)
roláda
Babičky blesková roláda. Naučila mě jí, když jsem byla malá a od té doby jí umím :-) – to je věta, bratru v jedenáct v noci člověk občas vydoluje ze svého potenciálu i větší perly :-)). Originál babiččina je plněná šlehačkou a je s banánem, ale pan domácí nemá rád šlehačku. „Jenomže babiččina roláda MUSÍ být se šlehačkou“, já na to. „Tak jo“, na to on. Smetanu jsem poctivě sebrala, poctivě vychladila v zmrzlinovači a poctivě šlehala a šlehala a šlehala a šlehala bych do teď, kdybych asi po půl hodině neřekla dost – pan domácí stejně nemá rád šlehačku !:-). Náhradní řešení – tvaroh umixovaný s malinovou marmeládou a ten ananas, co měl být ve šlehačce – ten už byl otevřený, když se šlehačka rozhodla, že se neušlehá a tak jsem ho tam přidala. Read the rest of this entry »
Scroll Up