Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Archive for the ‘Vaječná jídla’ Category

Právě proto, že je jaro, všude spoustu práce (čímž netvrdím, že se nás to týká:-))a hlavně, všude spoustu vajec, je potřeba nějak hezky spojit praktické s užitečným a vejce sázet do každého jídla v neomezeném množství :). Cholesterol necholesterol, však až si všechny pipky sednou, zase vejce nebudou a tělo to přirozeně vyrovná. Dnes navíc návod na to, jak využít vajíčka pro velmi rychlé jídlo, které je ovšem také příjemné v tom, že se dá udělat v přitažlivé formě. Read the rest of this entry »

Tak jsem nám trochu poničila ekologickou stopu a pan domácí mi po dvou letech mého váhání, zda ano, či ne, pořídil čtečku knížek. Přes všechna rozporuplná vyhodnocování vlastnictví čtečky v různých diskuzích jsem se stala jednoznačným čtečkovým příznivcem. Přesto, že není nad papírovou stránku a její vůni, přistihla jsem se několikrát, že se snažím mechanicky na čtečce otočit stránkou, tudíž u mě zafungovala čtečka skvěle. No a protože mám tedy čtečku, neodolala jsem a započala s vytvořením elektronického souboru receptů. Udělám si zimní souboj v kuchyni, mezi sešitem ručně vypisovaných receptů a velmi přehledným elektronickým všech. A když už to tedy dělám, vzala jsem to trochu z gruntu a ráda bych to dala ostatním  k dispozici, takže Eliška dostává jako editor k posouzení fonty, panu domácímu se líbí jeden, Elišce zcela jasně ten druhý vybraný, a když pan domácí odsouhlasí, že se na jeho názor máme vykašlat, že není vášnivý čtenář ani kuchař, že je vášnivý posluchač :) a ať je tedy po Eliščině fontu, pošleme na posouzení Petře a ta nám napíše, že rozhodně patkové písmo, což je to pana domácího a nikoli Elišky.  Hlavní editor Petra k tomu říká čistě pragmatické připomínky, což je  nejhorší, protože jsou evidentní a člověk je změnit musí. A tak, když se všichni ostatní usadí před pohádku, zhruba dvě hodiny se snažím naučit formátovat obsah – lépe řečeno, snažím se, aby duch vyhrál nad strojem a podaří se, ale dvě hodiny pobytu pletí na záhoně vždy ukáží mnohem větší efekt, než dvě hodiny učení se správného formátování :-).   Přečetla jsem asi třicet  stránek o typografii a vždy to končí následným :“ vykašli se na to, děláš si to stejně pro sebe, že?“ :-).  Tak to jen jako ochutnávka pro ty, kteří by rádi měli zcela přehledný soubor receptů s kompletním proklikem na web, bez veškerých nepřístojností a expresivních výrazů. Čisté vařivo:-). Ještě, že jsem nemocná a můžu ležet a číst typografii, sledovat fonty a každé ráno trpět sebelítostí, že se mě nikdo nezeptal, jak mi je :-)) Read the rest of this entry »

Posledních pár dnů bylo trochu hektických a tak není divu, že když jsem včera psala k Rachadovi komentář na jeho bramborové noky, zmínila jsem se o tom, že dělám nadívanýho zajíce. Přišlo mi to divný hned jak jsem to napsala. Reakce v hlavě na to byla – že by to byl králík? Stále mi něco neštymovalo, ale nedokázala jsem přijít na to co a tak jsem to pustila z hlavy. Teprve když jsem to nesla na stůl, začala jsem se smát a bylo mi jasný, proč mi to bylo divný. Ta forma už je několik let samozřejmě  na beránka. Zda se mi spojilo to, že u nás na velikonoce chodí zajíc, nebo proč prostě mám v hlavě nadívanýho zajíce – netuším. Tak Rachade, teda promiň – Hu Go!  bylo to skopový :-)

A proč hektický?  Pan domácí totiž sehnal toho koně, ale o tom on sám. Já jen napíšu to, co on nikoli :) Když se jede od nás pro koně do Plzně, znamená to, že se musí naštelovat všechny budíky, které doma jsou. Máme doma dvoje stejné hodinky. To jsme si koupili s panem domácím, když jsme začali běhat. Dvoje proto, že jsme si nemohli měřit mezičasy každý zvlášť, což stejně bylo jedno, protože běhal se mnou, někdy, aby mi stačil, tak i pozadu. :-)) A přitom jak běžel pozadu mi vyprávěl, že si na ten maraton vezme kletr, aby na  těch občerstvovačkách vzal domu pro děti nějaký banány :-).

Aby mi ukázal, že na rozdíl ode mě nemusí dělat takovou kravinu jako na něco trénovat, první den dal 13 km, za tři dny 19 km a pak měl tak našrot svůj kotník, ve kterém měl 11 šroubů, že toho musel nechat. Nicméně, máme tedy alespoň hodinky. Běžně visí na posteli a nikdo si jich nevšímá – dokud se někam nejede. Pak je na mně logistika. Vezmu ty svoje hodinky a telefon a na obou přístrojích nastavím budíka na 3.00. Ovšem pouze na hodinkách přenastavím letní čas. A to už asi tušíte, co přijde. Svévolně se vzbouzím v 1.56 podle telefonu – hodinky jsem nenahmátla. Za čtyři minuty zvoní budík – hodinky. Podívám se na telefon a tam 2.00. Vyletí pan domácí – „klid“ hlásím, to je nějakej aktivovanej budík z minula, máš ještě hodinu! Uléhám a za tři minuty mi to dojde – naštěstí ! zvonily přenastavené hodinky, nepřenastavený telefon ukazuje o hodinu méně. Začínat den dvojím vzbuzením ve tři hodiny je už samo o sobě nepříjemný :-)

Já jsem celý den nervózní, vstávání ve tři, za sebou diskuzi s panem C na FB (to se hezky rýmuje:), nervy jak dopadne nakládání a cesta a jaká bude Sára a co policajti, protože techničák od vozíku je toho času v Americe – omylem a tak není divu, že si spletu zajíce s beránkem no :), ale povedl se a tak když se oba i s kobylou a pak ještě na otočku s poníkem vrátí, je co nabídnout k večeři. Jen Kvídovi je u stolu skoro do pláče, když se rozkrojí a on zjistí, že není sladký! Read the rest of this entry »

Špenát stále roste, dnes jsme byli opět u zubaře, tentokrát nikoli se mnou, ale s Jentl, které chudince natekla pusa až po ucho a bavili jsme se s panem zubařem, jaká je on mediální hvězda našeho blogu, protože o něm píšeme v každém druhém článku :-). Přitakala jsem -ano, jsem buďto doma nebo u zubaře. Zbývajících možností mnoho není :-)). Pravda je, že zuby čtyř dětí něco z toho krajíce ukousnou, ale stále jsem to hlavně já, kdo si tuto část těla tak pečlivě opečovává :-)). Dokoupila jsem další semínka kedluben, první už pomalu narůstají a narůstají a špenát v jídelníčku za chvilku vystřídají právě kedlubny a květák.  Máme tady stále Elišku na výpomoc, což je prima, protože když člověk dělá oběd, má pocit, že mu nic neutíká venku a navíc je postaráno o tříletého milovníka Huga, který se stal Eliščinou stráží a zrovna nedávno, dívajíc se na ní pravil “ zakázal jsem si dívat na prsách- ale jenom na těch malejch“:-)). Některé z nás provází různé životní směřování už odmalička :-))  A pak také s Eliškou šlapeme- šlapeme úspěšně- už máme sedm sudů. Šlapeme trávu do sudů na senáž, protože velké senážové balíky jsou příliš drahé, mají na sobě strašně igelitu a tak jsme si kdysi pořídili ekologičtější variantu- koupili prázdné sudy kam šlapeme trávu jako zelí a v zimě pak mají naše Marie šťavnatou píci jako příkrm a my více mléka. Je to trochu dřina – je to takový „nature gym“ nebo “ fitcentrum na kopci“. Vůbec často přemýšlím, proč v těch posilovnách už dávno všechny ty přístroje nenapojili na nějaký zdroj. Alespoň světla třeba :-)) Read the rest of this entry »

Včera večer jsem se dost smála. Dost hodně  a přála bych si to ještě trochu prodloužit, protože po vytrženém dalším nervu ze zubu je smíchu vždy zapotřebí. Večer mi psala Verunka jak jela v autě s mámou a synovcem. Synovec- jsou mu čtyři, se během cesty otočil na mojí maminku, podíval se na ní, zamyslel se a pak se zeptal “ Stáňo, ty si necháváš narůst fousy?“ :-))). Vrátilo mě to o několik let dozadu, když pan domácí měl své zádumčivé období a rád opakoval, že nemocný se má nechat v klidu umřít. Jednou přijeli jeho rodiče, sedíme všichni u stolu a maminka několik mnoho minut vyprávěla o jakési nemoci. Malá Ester, které bylo tehdy taky kolem čtyř pěti let pozorně poslouchala a nakonec pravila: p.d. říká, že nemocný se má nechat v klidu umřít „:-)). Byla jsem v tu chvíli neskonale vděčná, že to nejsou rodiče moje :-) a ze sloganu se stala pevná součást běhu naší rodiny :-).

Kytky a zelenina, sazenice a vůbec- vše je parádnický. Odnesly to rajčata a dýně, ale nějaká rajčata se nakonec vzchopila a semínka dýní jsem po cestě od zubaře koupila nové, navíc švestky začaly krásně kvést až den po mrazech, což nám udělalo obrovskou radost, takže jsme na tom dobře, lépe než slimákáři a vedraři. :-)

Dnešní jídlo je velmi lehké a protože je tu dost horko, hodně práce venku a člověk nechce trávit příliš času v kuchyni, tak také jednoduché a rychlé. Inspirovalal jsem se italskou kuchařkou, rychle upekla obyčejnou veku z těsta na konzumní housky a šup na vejce.

Na zapečené vejce, jak říkají děti- pizzu bez pizzy je potřeba 1 velká cibule, olej, vejce dle potřeby strávníků – v mém případě 8 kousků, 3větší rajčata, stroužek česneku, snítka pažitky, sůl a oregano, sladká paprika. Read the rest of this entry »

Mám maminku, která nebyla nikdy žádná vášnivá kuchařka. Dávala mně a mojí sestře do života rady typu – „nejen chlebem živ je člověk“ nebo „nejlepší kuchařky vyrůstají v rodině, kde matka neumí vařit“ .-) a má velikou zálibu ve sbírání krásných kuchyňských předmětů a v dětství tolik nenáviděných kořenek, které jsme museli umývat. Bylo jich nekonečně mnoho. Z NDR, z NSR, z laboratoře, ze železné neděle, kdy se mnou chodil táta po Praze a vykřikoval oslavné ódy u každé popelnice  a ne  všechny kořenky byly plné koření, nicméně to nevadilo, protože to nebyl jejich prvořadý účel :-). Výhodu to má tu, že jsem některé zdědila, ač se maminka stále těší plnému zdraví .-)- to jen předcházím zbytečným nedorozuměním :-)). A další výhodou je, že maminka pochopila, že některá její ponaučení nepadla na úrodnou půdu, a že mě osobně ten chleba, co nás živí, moc baví a maminka teď kupuje různé drobnosti do kuchyně mně a já mám z  nich dost velikou radost. Dnešní oběd například se moc hodily formičky na soufflé, které se mi zvlášť líbí. Jsem za to ráda obzvláště proto, že pan domácí je dost velký pragmatik a díky tomu tak něco jako  dárek u nás funguje stylem „jasně, objednej si to, když to potřebuješ !“. Takže nejprve člověk začne přemýšlet, zda to opravdu potřebuje … a u toho obvykle skončí :-))))

Dnes se stalo několik zásadních věcí. Nejen, že na dnešek nasněžilo, ale především pěkně mrzlo, takže ze skleníku, kde byla veškerá má práce z posledních dvou měsíců, hezky nakelímkovaná se stalo krematorium :-). Je ale zajímavý, že to, co bylo ve fóliácích přímo v zemi, to většinou vydrželo. Bazalka v jednou květináči je napůl zmrzlá a černá a napůl krásná – prostě takový přirozený přírodní výběr. Pukancová kukuřice mi tam nepěkně visí z poličky omrzlá dolů, rajčata jsou v čudu, zůstaly potvory ty malý rybízový, který jsou hlavně pro zlost. Co mě fakt mrzí jsou různé dýně, ale taky nějaké vydržely. Otázka je, co bude dnes v noci. Prostě zasadíme co zbyde a už nikdy nebudeme přemýšlet o tom, že bysme v sobotu jeli na farmářský trh do Skalice s přebytkem sazeniček – jak říká pan domácí- dokud nejsou peníze nezbytně nutné a je jich dost, žádná zbytečná aktivita nazmar!!!! Navíc došel opravený foťák a tak už nebude stránka tak smutná a hlavně – přežila snad Arnika, můj nejdůležitější medikament, takže třikrát sláva ! Read the rest of this entry »

To je motto pana domácího. „Nač spěchat, život je dlouhý a pokud ne, tak nač bych stavěl barák “ :-)) a jemně parafrázuji, „Nač pěstovat, když to roste samo !!“ a to je ta krása jara, že si člověk najde zelenej lupen kde to jen jde, protože už to prostě chybí a ne , že ne. A protože saláty jsou tak malý, že bych musela na jednu porci obětovat celou sadbu, řeřicha je super, ale chce to taky změnu, tak vítězí jednoznačně kopřiva. Ta je sice taky malá, ale je jí tolik, že se dá nasbírat dostatečné množství.  Včera jsem nejela na velikou projížďku na koni a přenechala koně našemu česko-španělskýmu oper, protože bylo moc práce a nikdo mi s ní nechtěl pomoct. (Lépeřečeno, měla jsem pocit, že je moc práce :-))Byla jsem tentokrát neoblomná a čekala, že to třeba pochopí, pomůžou a pak pojedeme všichni. No, nepochopili to :-)) A chvíli po tom, co odjeli, tak dorazila návštěva, bylo po úklidu, po koni a já se sama sobě mohla akorát smát. :-) Dnes jsem to s odstupem začala rozebírat, abych tak trochu nastínila, že když mi doma nepomůžou, nebudu s nima moct jezdit a všichni se na mě podívali a sdělili mi, že se nemám bát, že dnes jsou koně tak hotoví, že si dají pauzu – rozuměj – dnes si můžeš vše udělat do foroty !!!:-))) No a tak nakonec všichni přijeli z vyjížďky, návštěva s pivem, džusem a vínem byla ještě na místě a hodila se moje kopřivová nádivka. K mému velikému překvapení všem dost chutnala, bylo to prostě dobrý !:-)

Na nádivku na celý pekáč je třeba 12 vajec, 150g strouhanky, 150g celozrnné mouky pšeničné nepřesáté, trohu soli,1 větší cibule,  2 lžíce majoránky, 250 ml mléka, 100 g kopřiv.

Nejprve ze všeho je nutné nasbírat kopřivy a pečlivě je omýt od zbytků hlíny. Potom je tyčovým mixérem rozmixovat na kaši. Přidat postupně žloutky a spolu s kopřivami ušlehat. Přidat postupně sůl, cibuli na kostičky,  majoránku, strouhanku, mouku a nakonec do tuha ušlehaný sníh. Read the rest of this entry »

Po koláčích a sladkostech je potřeba se trochu umírnit a zařadit nějaké zdravé, ne moc vzhledné, ale přesto celkem chutné jídlo. Pipky snáší ostošest – většinou s nadcházejícími Velikonocemi stabilně stávkují, ale letos- letos prostě mráz nemráz, tma netma, letos jim to šlape holkám. A tak toho využívám a snažím se dělat jídla nikoli vajecprostá, ale vejcíplná! Včera to byla rychlá tvarohová buchta v trojitém provedení a k mé radosti byla ještě dnes na snídani :-).  Dnešní večeře je trochu do barevna, červená mrkev, zelený hrášek a s trochou turmeriku byla rýže červeno-zeleno- žlutá. Příloha jí pak dodala patřičnou tmavě zelenou, která svou vizáží vyloženě sváděla myslet si, že to musí být zdravé jídlo :-)

Na barvnou rýži jsou třeba dva hrnky rýže celozrnné, 4+1/2 hrnků vody, trochu soli, trochu oleje, lžíce turmeriku a asi 300g mrkve a asi 250g hrášku.Black caraway – lžíce. Na špenátovou omeletu pak dva mražené špenáty, sůl, osm vajec,  250 g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 250g tvarohu, 2 stroužky česneku a jedna větší cibule.Na posypání balkánský sýr.

Nejprve je třeba vložit do hrnce olej, vložit rýži, chvíli restovat, pak posypat turmerikem,černým kmínem,  zamíchat, osolit a přilít vodu. 2,5 x více vody než je objem rýže.Zároveň s vodou přisypávám zeleninu- mrkev na kostičky, hrášek celý- nepůlený :-) a zamíchám.  Rýži uvařit do měkka. Read the rest of this entry »

Dneska se konečně oteplilo, navíc přišla do schránky vanilka, na kterou se těším už od předvánoc. Měla přijít, ale česká pošta má občas mírně nestálé služby. Nepřišla.  Vanilku jsem koupila u pražské firmy vanilkové lusky a s naprosto čistým svědomím jim udělám reklamu. Zkušenostní reklamu :-)). Jakmile zjistili, že vanilka nedošla, požádali o zjištění na své poště, zda tam není nijak nikde založená a když jsem je mailem ubezpečila, že legálně na poště nikde neleží, okamžitě mi poslali na vlastní náklady vanilku novou s tím, že si tu nedošlou po třiceti dnech vyreklamují. Neměli už tu samou, co jsem chtěla, poslali delší lusky se samozřejmou omluvou. Někdy to někomu prostě funguje a příště si vanilku koupím rozhodně tam.  Nicméně, abych jí měla, musela jsem nazout pohory a dojít do schránky, což čítá i s cestou zpět čtyři kilometry a trochu jsem si to prodloužila, protože byla mlha taková, že kdyby byla jen o něco málo větší, možná bych si došla až pro lusky do Prahy. Můj orientační smysl ve spojení s mlhou vždy přináší ovoce ve formě neobvyklých zážitků :-)).

Dnešní jídlo je rychlé, poměrně syté, s vitamínovým mrkvovým salátem a není až zase tak moc náročné na suroviny. Je třeba brambor – tolik, kolik je rodina zvyklá, že sní jako přílohu. 6 vajec, 3 střední cibule, sůl, sladká paprika, 8 lžic mouky celozrnné pšeničné přesáté, větší sběračka mléka, olej, hořtice, kečup a 150 g  strouhaného sýru.

Nejprve ze všeho je třeba oloupat brambory, omýt je a podélně nakrájet na plátky – ani tenké, ani tlusté. Zhruba půl cm. Plátky poklademe na plech, který jsme nejprve jemně polili olejem a olej roztáhli po celém plechu. Plátky brambor srovnáme pěkně vedle sebe, osolíme, posypeme paprikou a dáme péci na zhruba 200 st. C.Během pečení občas zkontrolujeme a pokud se už na bramborách udělá jemná krusta, můžeme je již jemně palačinkovou podběračkou otočit.

Mezitím si dáme do litrové nádoby 6 vajce, sběračku mléka, sůl, 8 lžic celozrnné mouky přesáté a pečlivě zamícháme. Vezeme si střední plech, na kterém necháme na plotně rozpálit olej, přisypeme na olej na kostičky nakrájenou cibuli a ještě než je cibule hnědá – to je důležité, protože pokud by již byla hnědá, po přilití vajec by se spálila – nalijeme na cibulku celou nádobu s vaječnou hmotou.

Počkáme tak dlouho, dokud hmota nedrží pěkně tvar. Pak rozřízneme na plechu na půlku a podběračkou každou půlku otočíme. Jakmile je omeleta hotová, vyndáme jí a nakrájíme na trojúhelníky.

Na talíř vložíme pečené brambory, pak naskládáme na sebe trojúhelníky omelety, které pomažeme vždy buď hořticí či kečupem a posypeme strouhaným sýrem.

Jako oblohu přidávám mrkvový salát s jablky, který je velmi jednoduchý. Jsou to jen nastrouhané mrkve s nastrouhanými jablky, ochucené cukrem, zalité vodou tak, aby byla hmota ponořená a je přidána šťáva z minimálně jednoho citrónu.


veg
Dnešní oběd se nese opět v duchu Anuše Kejřové a její prvorepublikové „Zlaté úsporné kuchařky“. Tento recept není nijak časově náročný, není náročný ani finančně – především pro mě, s vlastními slepicemi :-) a k hlavnímu chodu – švýcarské plněné omeletě jsem vybrala salát z červeného zelí.
omeleta
Suroviny jsou na 4větší omelety- pro větší rodinu doporučuji rozhodně dělat dvojnásobné množství, nebo alespoň 1,5 x tolik.
Suroviny: 6 vajec, 30g krupičkové mouky, 1/8l čerstvé smetany, koflík mléka – u mě to bylo 200g, sůl, muškátový květ, lžička pažitky a lžička parmezánu.Na polití pak koflík mléka, 1 vejce, sůl
Na zeleninovou nádivku: 6 menších karotek, 1 větší cibule, asi 10 cm pórku, asi deset růžiček kapusty a dva listy kadeřávku – trochu soli a oleje. Read the rest of this entry »
Scroll Up