Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Posts Tagged ‘rajčata’

Je horko, takže žádné topení, žádné vaření a pečení (kromě pečiva a chleba). Přežíváme na grilované zelenině, grilované venku na grilu – starém spodku od lázeňského kotle a na rybníku. Read the rest of this entry »

Máme tady našeho osobního pomocníka. Eliška odpočívá v Praze a má zde střídání. Včera nadešel zase po roce den, kdy jsme vyrazili na borůvky. Plán zněl – „Vzbudím vás v šest, půjdete?“ Veliký ohlas to vzbudilo, všichni se těšili, všichni křičeli ano, až na pana domácího, který zcela stoicky zachoval klid „Jděte, jen jděte“. A tak jsem je taky v šest vzbudila, vzali jsme kola a vyrazili. Honzík je velmi zdatný cyklista. A když je někdo zdatný cyklista, umí si většinou i hezky porovnat kola. Takže jakmile přijel, dostal okamžitě do rukou postupně všechna kola, na která nezbyl panu domácímu čas, možná hlavně chuť, nebo taky to považuje za zbytečný, dokud to jede, aby je porovnal. Začal s Hugem a Jentl. Hugo po vyzkoušeném porovnaném kole přišel domů s dvěma obrovskými krvavými podlitinami – odřeninami na noze a na boku a Jentl spadla na porovnaném kole nešťastně na rám, protože to kolo bylo porvnáno fakt pečlivě. Ne zcela normálně, protože naše norma například na brzdy je zcela jinde, než vykazovalo porovnané kolo. Samozřejmě jsme zvyklí na to, že kolo nebrzdí, nikoli na opak. Honzík se držel za hlavu s tím, že už raděj nic rovnat nebude, nebo když, nejprve tedy vysvětlí dětem, jak se brzdí. A Hugo si na borůvky vzal pro jistotu nově porovnané torpédo. Na opravované duši na torpédu se nic přepečlivě opravit nedá, zdá se. Přesto Hugo letěl přes pařez, protože torpédo nebylo úplně přesně vycentrováno, aby mu správně brzdilo. Hugo měl zážitek a Honzík se rozhodl, že si to s otevíráním cykloservisu ještě pořádně promyslí :). No a cestou zpět jsme mu ujeli, protože děti chtěly už domů a on potřeboval ještě dosbírat pár hrstí. Však nás dojede. Když tedy vyjel, sjel v té naší sudetské končině z protějšího kopce, jede si tak pustinou, kde by nikoho nehledal a najednou vidí, jak sedí v kopřivách myslivec, kalhoty na půl žerdi. Honzíkovi okamžitě naskočí vlastní vzpomínka na Francii, kde, nejsa nikde ubytován, respektive všude doma, používal takto po ránu na osobní hygienu také okolní přírodu a jak byl tak jednou v jedné rokli, také v pustině a nikoho nečekaje, objevil se nenadále jogger se psem. A jak tak probíhal kolem Honzíka, který se mu omlouval, jen blahosklonně pokynul a pravil „C’est la vie!“ Hozník, vidouce myslivce, také se psem, také s kalhotami na půl žerdi, také v kopřivách, takové malé „dejavu“ – vzpomněl si tedy okamžitě na tuto svou historku a pravil, jedoucí kolem “ Bonjour!“. Podotýkám, že má sice náš Honzík velmi francouzský vzhled, navíc se vkusně, snad až francouzsky obléká a navíc má na hlavě skorobaret, nicméně francouzsky umí opravdu jen c’est la vie, bonjour a Tour de France. Starší myslivec v oblékacím tanečku, poskakujíce kolem projíždějícího Honzíka se rozzářil, podíval se na domnělého Francouze s pusou tmavně fialovou od borůvek a začal na něj mluvit plynně francouzsky. Honzík ze sebe vyrazil pouze ui, ui, ui, šlápl do pedálů a ujel. :-) Občas si člověk naběhne, ani neví jak :) a tak nyní už na báječný tatarák z lilku Read the rest of this entry »

Kdysi, když mi bylo asi šestnáct, jeli jsme z hor a v autobuse se vyprávěl vtip: „Vojáci, na koně! Já nemůžu, já mám vlka! Tak na vlka!“ a já se sice smála, ale musel mi až pan domácí vysvětlit, co vtip znamená. A pak jsem na milého vlka na douhá léta opět zapomněla. Jenomže, když máte aktivní a schopnou občasnou děvečku, totiž Elišku, může se vám stát, že v přítomnosti návštěvy za vámi přijde vaše čtyřleté dítě a tiše vám šeptá do ucha “ Kláro, já mám vlka!“. Já na něj nevěřícně koukám a v hlavě mi pracují mozkové závity, co tím myslí, že tím asi nemůže myslet, co tím může myslet. „Co že máš?“ „Že mám vlka!“ a protože jsem stále vypadala asi konsternovaně,  začne mi, už vůbec ne tak tiše, jako zcela natvrdlému posluchači, který už měl dávno konat a nikoli nevěřícně zírat, důrazně vysvětlovat “ No, že mě bolí prdelll!“.  Pořiďte si oupair, která jedno dítě doučuje francouzsky, druhé naučí, co je to vlk, třetí naučí dokonale punkovou písničku, nechává jí chladnou pan domácí, není náročná a kdykoli je připravena sníst cokoli, co je poblíž. Jenže druhá Eliška není! :-) (mimochodem, právě shání práci oupair ve Francii, tak si tak představuju, až přijede někam jako oupair, jak s ní budou moc spokojení, minimálně, než zasedne k prvnímu jídlu:-)

Bláhově jsem si myslela, že srpnem to končí, ale to jsem zapomněla na loňské září, kdy všechno dozrává, vše se musí zavařit, všude máku jak naseto a dozrávají dýně. A tak letos se konečně dostávám k receptu na výbornou špagetovou dýni a špagety z ní. Je to opravdu velmi zeleninové jídlo, proto ten, kdo není zvyklý na čistě zeleninová jídla, lze si přimíchat i těstoviny pšeničné.

Potřeba na toto jídlo je rozhodně špagetová dýně, rajčata, pórek, sůl, pepř,olej, olivový olej,  tymián a hlavně zelené fazolky. Nahoru pak strouhaný sýr. Všeho dle vlastních potřeb a chuti. Read the rest of this entry »

O víkendu pokračovala spanilá návštěvní jízda a přijela jedna skoropražská návštěva, která jezdívá pravidelně každý rok a děti se na ní pravidelně velmi těší, protože to je návštěva na opačném spektru životního stylu. Když se Hugo Kvída ptal,kdo to přijel, odpověď zněla : „to jsou ty, co vozí Coca-Colu“ :-).

Bláhově jsem nabyla přesvědčení, že srpnem práce končí, vše vyroste a bude klid. Opak je pravdou. Všechno sice vyrostlo a to skutečně hodně. Prodávám, zavařuju, suším, vařím, dělám, že to tam není, omylem to opět nacházím a začínám z toho trochu koktat. Navíc zítra začíná škola. Můj letošní plán je jeden den v týdnu učit pouze v angličtině, kterýžto nápad děti pojaly tak, že budou mít volno :-)). Přišel mi můj objednaný balíček z aukra, totiž vlhkoměr, ph-metr a kapesní miniváha na kultury- vše na sýry, sýry se daří, zrají ve sklepě, kráva dojí a já se rozhodla, že mi k životu schází celkem zásadní věc a totiž- domluvit se francouzsky. Mám za sebou intenzivní kurs s Francouzi, kteří mě plynně naučili říkat “ Jsem divoká cuketa, nebo jsem cuketa domestikovaná“, také jsem pochytila mám ráda …. a poměrně dost věcí a teď sháním audio francoužštiny od EŠKK – kdyby někdo náhodou měl doma, vyměním za kompletní audio a sešity Italštiny pro samouky – zn. sešity francoužštiny mám.

A rajský protlak

Letos je velmi mnoho rajčat a tak lze s rajčaty doslova kouzlit. Pokud ovšem nemáte chuť, čas, prostor, prostě se vám nehcce, není nic jednoduššího, než si udělat svůj domácí rajský protlak. Na rajský protlak je třeba jen veliký hrnec a rajčata. Ponorný mixér je výhodou. Protlak nijak neochucuji, ani nesolím, ani nesladím, prostě jen rozmixuji rajčata a vyvářím a vyvářím a když jsou vyvařená tak, že v nich stojí lžička, nandám je do sklenic a zavářím cca. 3/4 hodiny při 90*C.

Pokud máte zájem o shlédnutí, co lze za protlaky zakoupit na trhu, lze se podívat na tento pěkný přehled.

 

Konec srpna se nám pomalu blíží, ale zatím se snažím zapomenout na blížící se školu a pilně se snažím, aby až se zima zeptá, byly plné police. Navíc i domácí prostředí je celkem nakloněno tomu, aby člověk příliš nepřemýšlel a jednal. Kluci francouzský dostali dnes za úkol pokosit brambory, protože prý kosí často a rádi.  Za chvilku však přiběhli s rukou obejmutou kolem prstu, a že je to prý moc zlé. Podíval se  na to pan domácí. Já jsem srab a klidně to nechám na něm. A tak že prý mám volat dolů, jestli pro nás přijedou autem. A tak prý že jo. Ještě, že tady máme fajn lidi, kteří jsou připraveni, když k nám dorazí návštěva z Francie. Po hysterickém záchvatu je to rozřízlý palec, ale tentokrát skutečně řádně. Na x stehů. V autě cestou jsme si pak povídali, že tohle je ještě výborný, že to když u u nich- rozuměj u známých, kteří nás vezli dolů, byla jednou návštěva a brousila kosu, kosa spadla a uřízla kus břicha ! Náš Francouz z toho broušení kosy vyšel jednoznačně lépe. Read the rest of this entry »

Zapečený patizon s hokaidem a sýrem je přesně ideální jídlo někam do tepla, pod slunečník, do ruky vysoký koktejl do skla. No a tak my to jíme v tmavé chalupě, ve svetru, protože venku vůbec není srpnové počasí a o nějakém sklu se mi ještě do nedávna mohlo jen zdát.

Ovšem… je to asi 14 dní, co se v nedaleké chatě konala svatba. Děti dostaly přísný zákaz tam chodit, protože nerada posílám děti někam, kam nejsou pozvaní, zvlášť, když jsou tam jen samí dospělí. Zvlášť, když jsou ty děti čtyři a nedělá jim vůbec problém neodejít. Pan domácí je zpoza rohu permanentně poňoukal, ať počkají ještě dvě hodinky, to, že už tam budou všichni prdlí a budou tam mít spoustu dobrot. Já z druhého rohu jako správná semetrika, že neexistuje, že to nejsou žádní známí, neteř majitelky, kterážto je víceméně babičkou našich dětí není to samé jako majitelka a tak teda nešly. Read the rest of this entry »

V úterý jsme museli opět narozeninově z kopce, naštěstí jen pod kopec a protože máme Polsko co by kamenem dohodil, máme nedaleko i rodinnou  polskou prodejnu a navíc osvícenou zeleninu, kde bere zelinář místní ovoce a zeleninu, v sezóně tedy i z Polska. Sice mám plný skleník a jeden a čtvrt fóliáku rajčat, ale ta velká jsou ještě zelená a ta  malá sklidí za mě vždy někdo jiný, než tam stihnu dojít :-). Navíc je ráda zavařuju jen nakrájená. A tak nabídka krásných polských rajčat za 9,50 kč mě nenechala vůbec na pochybách, jak to bude letos s naší velikou spotřebou této suroviny. Jeli jsme s vozem a tak přidat 10 kg rajčat je pro kobyly jako nic.

Domácí kečup ovšem je tak dobrý a děti se neošklíbaly a dokonce prohlásily – no dobrýýý, s vařečkou v puse a červení až za ušima, že jsem včera sedla na kolo a jela pro další várku. Byl to takový osobní kardio-trénink. Přijela jsem do zeleniny úlně rudá, protože byl celkem silný protivítr a já, v hlavě – že chci závodit sama se sebou, místo abych se vezla, tak jsem šlapala a šlapala. Zaplatila jsem 20 kilo rajčat a vedle jednoho stánku s grilovaným seletem a za řevu horské dráhy – pod kopcem je zrovna pouť,  jsem je začala cpát do tašek a do bedýnky na nosiči. Měla jsem limit do hodiny doma, ale už na rovince pod kopcem, když jsem měla na přehazovačce nejmenší tác a největší kolečko, kopec před sebou a nemožnost přehodit si ještě někam jinam, ten protivítr, co byl při sjezdu a logicky měl teď být tedy do zad – ten jsem tedy vůbec necítila, prevít se buďto zklidnil, nebo otočil, takže do hodiny jsme doma nebyla. Asi jsem moc dlouho nakládala ta rajčata .

Na 18 středních kečupových sklenic je třeba : 10kg rajčat, 1 kg cukru, 3/4 litru 8% octa, 1 kg cibule, 1 kg jablek, 1litr vody, 20 kuliček nového koření, 5 lžic mleté papriky, 50 kuliček pepře, 4 lžíce soli, 10 bobkových listů, 10 hřebíčků, 1 skořice celá, 4 lžičky skořice mleté.

Nejprve ze všeho omyjeme rajčata, vložíme je do hrnce, podlijeme litrem vody a trochu namixujeme. Pokud není k dispozici mixér, tak rajčata pokrájíme. Přidáme ocet, cukr- vzhledem k tomu, že každé rajče je jiné, každý má rád kečup jinak sladký, doporučuji přidávat cukr postupně a ochutnávat ,  oloupaná a na čtvrtky nakrájená a jadřinců zbavená  jablka,  oloupanou a na čtvrtky nakrájenou cibuli a koření. Lze dávat do čajového sítka, ale já vědomě dávám přímo do kečupu – skořici celou nakonec vyndám při nalévání kečupu, ostatní koření mixuji s rajčatovou hmotou posléze. Read the rest of this entry »

Rýma, horko, sucho, zakousnutá slepice, hodně vajec a hodně másla, přemýšlení o tom, jak máslo a vejce zpracovat na potom, učení venku u stolu, metry a metry dlouhé upletené provazy z pampelišek, jízda na kole přes čím dál vyšší skokánek a já urputně bojkotující touhu z okna se podívat, abych jim to nemusela zakázat a abych to raděj neviděla, Hugo skandující na žebříku, pan domácí skandující opravující mailer – nemá to nic společného s pc :-),  čerstvý hlávkový salát, roketa, vysoká řeřicha a plečkování, pletí, zalévání, záhy vstávat, pozdní usínání – to je přesně to, co se děje teď u nás doma. A aby bylo teplé jídlo, je nutné mu nějak předat energii a to mají za úkol kamna, ovšem když je venku tak hezky, nechce se topit a tak přichází na řadu také důležité plánování, jak to udělat, aby se stihlo vše a netopilo se moc dlouho. Věšinou se to hezky naplánuje- realita je také většinou úplně jiná :-) Read the rest of this entry »

Včera večer jsem se dost smála. Dost hodně  a přála bych si to ještě trochu prodloužit, protože po vytrženém dalším nervu ze zubu je smíchu vždy zapotřebí. Večer mi psala Verunka jak jela v autě s mámou a synovcem. Synovec- jsou mu čtyři, se během cesty otočil na mojí maminku, podíval se na ní, zamyslel se a pak se zeptal “ Stáňo, ty si necháváš narůst fousy?“ :-))). Vrátilo mě to o několik let dozadu, když pan domácí měl své zádumčivé období a rád opakoval, že nemocný se má nechat v klidu umřít. Jednou přijeli jeho rodiče, sedíme všichni u stolu a maminka několik mnoho minut vyprávěla o jakési nemoci. Malá Ester, které bylo tehdy taky kolem čtyř pěti let pozorně poslouchala a nakonec pravila: p.d. říká, že nemocný se má nechat v klidu umřít „:-)). Byla jsem v tu chvíli neskonale vděčná, že to nejsou rodiče moje :-) a ze sloganu se stala pevná součást běhu naší rodiny :-).

Kytky a zelenina, sazenice a vůbec- vše je parádnický. Odnesly to rajčata a dýně, ale nějaká rajčata se nakonec vzchopila a semínka dýní jsem po cestě od zubaře koupila nové, navíc švestky začaly krásně kvést až den po mrazech, což nám udělalo obrovskou radost, takže jsme na tom dobře, lépe než slimákáři a vedraři. :-)

Dnešní jídlo je velmi lehké a protože je tu dost horko, hodně práce venku a člověk nechce trávit příliš času v kuchyni, tak také jednoduché a rychlé. Inspirovalal jsem se italskou kuchařkou, rychle upekla obyčejnou veku z těsta na konzumní housky a šup na vejce.

Na zapečené vejce, jak říkají děti- pizzu bez pizzy je potřeba 1 velká cibule, olej, vejce dle potřeby strávníků – v mém případě 8 kousků, 3větší rajčata, stroužek česneku, snítka pažitky, sůl a oregano, sladká paprika. Read the rest of this entry »

Dneska jsem nějak dost unavená. Blíží se pololetní přezkoušení, kterého prý netřeba se vůbec bát, průběžně listuji stránkami učebnic, půběžně panikařím, ale většinou jen na chvíli. Je tu všudypřítomný klid pana domácího – naštěstí a absolutní dětská bezstarostnost. Nerada bych je nakazila svou možná zbytečnou starostlivostí. Pěstování bylinek se také natočilo spíše do představ pana domácího, který už začínal zvedat oči v sloup – zase jaro, zase spousta plánů, zase problémy !!!:-). Ale po dnešku je už jasné, že k problémům nedojde, protože ekovýkup už se rozrostl díky ekologické základně kupujících do takových rozměrů, že příliš nestojí o malopěstitele s nadbytkem 7 arů jedné byliny. Nezbývá tedy, než nastoupit cestu nejen vlastního pěstování, nýbrž i vlastního prodeje, případně odvoz do sběrny. Čekal mě tedy telefon na živnostenský úřad, kde máme našetěstí pána, který se sice na každou druhou věc ptal kolegyně, ale na každou mou námitku, co by mohl být problém odpověděl „no to neblázněte, to už by lidi byli úplní chudáci, když by si ani nemohli vypěstovat bylinky !“ Ubezbepečil mě, že všechna rozšíření živnostenského listu budou zdarma – neptala jsem se na to:)) a že se na mě těší :))). Hezký vstup do nového dne.  Takže bylinky budou,když je vypěstujeme a usušíme, ale bez závazků jarního upsání se někomu! A to je parádnický!

Dnešní jídlo vřele doporučuji. Když někdo řekne, „naplň cibuli a dej zapéct“, nezní to úplně přitažlivě, ale viděla jsem nedávno na obrázku plněnou cibuli. Nevím však kde a nevím ani čím, ale moc se mi to líbilo a tak jsem si řekla, že to musím zkusit. Jídlo se na rozdíl od piškotu, který sežral pes, povedlo. Piškot se nejen nepovedl, ale ještě navíc spálil. Špatný tlak – přijde zase zima…..:)) Šalamounsky píšu,že se spálil sám – já nic, já stála opodál :)) Však už jsem psala, že jsem dneska nějaká unavená :)) Read the rest of this entry »