Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Máme tady našeho osobního pomocníka. Eliška odpočívá v Praze a má zde střídání. Včera nadešel zase po roce den, kdy jsme vyrazili na borůvky. Plán zněl – „Vzbudím vás v šest, půjdete?“ Veliký ohlas to vzbudilo, všichni se těšili, všichni křičeli ano, až na pana domácího, který zcela stoicky zachoval klid „Jděte, jen jděte“. A tak jsem je taky v šest vzbudila, vzali jsme kola a vyrazili. Honzík je velmi zdatný cyklista. A když je někdo zdatný cyklista, umí si většinou i hezky porovnat kola. Takže jakmile přijel, dostal okamžitě do rukou postupně všechna kola, na která nezbyl panu domácímu čas, možná hlavně chuť, nebo taky to považuje za zbytečný, dokud to jede, aby je porovnal. Začal s Hugem a Jentl. Hugo po vyzkoušeném porovnaném kole přišel domů s dvěma obrovskými krvavými podlitinami – odřeninami na noze a na boku a Jentl spadla na porovnaném kole nešťastně na rám, protože to kolo bylo porvnáno fakt pečlivě. Ne zcela normálně, protože naše norma například na brzdy je zcela jinde, než vykazovalo porovnané kolo. Samozřejmě jsme zvyklí na to, že kolo nebrzdí, nikoli na opak. Honzík se držel za hlavu s tím, že už raděj nic rovnat nebude, nebo když, nejprve tedy vysvětlí dětem, jak se brzdí. A Hugo si na borůvky vzal pro jistotu nově porovnané torpédo. Na opravované duši na torpédu se nic přepečlivě opravit nedá, zdá se. Přesto Hugo letěl přes pařez, protože torpédo nebylo úplně přesně vycentrováno, aby mu správně brzdilo. Hugo měl zážitek a Honzík se rozhodl, že si to s otevíráním cykloservisu ještě pořádně promyslí :). No a cestou zpět jsme mu ujeli, protože děti chtěly už domů a on potřeboval ještě dosbírat pár hrstí. Však nás dojede. Když tedy vyjel, sjel v té naší sudetské končině z protějšího kopce, jede si tak pustinou, kde by nikoho nehledal a najednou vidí, jak sedí v kopřivách myslivec, kalhoty na půl žerdi. Honzíkovi okamžitě naskočí vlastní vzpomínka na Francii, kde, nejsa nikde ubytován, respektive všude doma, používal takto po ránu na osobní hygienu také okolní přírodu a jak byl tak jednou v jedné rokli, také v pustině a nikoho nečekaje, objevil se nenadále jogger se psem. A jak tak probíhal kolem Honzíka, který se mu omlouval, jen blahosklonně pokynul a pravil „C’est la vie!“ Hozník, vidouce myslivce, také se psem, také s kalhotami na půl žerdi, také v kopřivách, takové malé „dejavu“ – vzpomněl si tedy okamžitě na tuto svou historku a pravil, jedoucí kolem “ Bonjour!“. Podotýkám, že má sice náš Honzík velmi francouzský vzhled, navíc se vkusně, snad až francouzsky obléká a navíc má na hlavě skorobaret, nicméně francouzsky umí opravdu jen c’est la vie, bonjour a Tour de France. Starší myslivec v oblékacím tanečku, poskakujíce kolem projíždějícího Honzíka se rozzářil, podíval se na domnělého Francouze s pusou tmavně fialovou od borůvek a začal na něj mluvit plynně francouzsky. Honzík ze sebe vyrazil pouze ui, ui, ui, šlápl do pedálů a ujel. :-) Občas si člověk naběhne, ani neví jak :) a tak nyní už na báječný tatarák z lilku

Tatarák z lilku

Toto je báječné letní jídlo. Velmi rychlé a chutné. Navíc vydrží v chladu i delší dobu, lze tedy tatarák uchovat v uzavřené krabičce. Na tento tatarák jsou třeba 2 lilky, cibule, rajčata, sůl, pepř, sladká paprika, česnek, olivový olej, zelený pepř, jemně feferonka.

Lilky si nakrájíme na kolečka na pracovní desku a necháme je alespoň půl hodiny vypotit. Lilky pustí přebytečnou vodu.

Po vypocení položíme na plech vymazaný olejem, poprášíme sladkou paprikou, osolíme  a vložíme do rozehřáté trouby péci.

Pečeme na 180°C. Nepeče se příliš dlouho. Pečeme dle svého uvážení, ale lilek musí být změklý.

Mezitím si spaříme rajčata. Je to velmi jednoduchá akce. Rajčata vložíme na pár sekund do velmi horké – vroucí vody a po pár sekundách – skutečně ne déle, je prolijeme přes síto.

Okamžitě stáhneme ostrým nožíkem z rajčat slupku. Jde to velmi jednoduše.

Není třeba se toho bát a je škoda tuto část vynechat, protože slupka rajčat je v tataráku zbytná. Respektive tam přebývá.

Změklé, upečené lilky vyndáme z trouby, každé kolečko zbavíme červné slupky. Je to malinko zdlouhavé, ale je to nezbytné :).

Lilek dáme do mísy, přidáme na malé kostičky nakrájenou cibulku, utřený česnek, sůl, pepř, zelený pepř, trochu feferonky, olivový olej. Nedáváme rajčata.

Jde o to, že můžeme udělat dvě formy tataráku, buď tatarák s rajčaty, nebo zcela bez nich. Případně, tatarák bez rajčat a rajčata přidávat pouze na talířku jako samostatnou přílohu, kterou přimíchat lze či nikoli.

Hotovou hmotu rozmixujeme

a vložíme do vykrajovací formičky na linecké. Formička by měla mít alespoň 2 cm na výšku. Necháme ve formičce odpočinout hodinu v chladu a po této době jemně tatarák vymáčkneme.

 

Pokud chceme tatarák rovnou s rajčaty, přimixujeme do hmoty také pečená rajčata. Oloupaná rajčata nakrájíme na kolečka, dáme do vyhřáté trouby na poolejovaném plechu a osolené upečeme. Můžeme ovšem – vše dle naší chuti – použít i rajčata pouze spařená, nikoli pečená.  Konzistenci tataráku pak regulujeme olivovým olejem.

 

Talířek ozdobíme zeleninou, pečenými žampiony, případně dalšími oblíbenými surovinami a samozřejmě nezbytnou topinkou!

 

Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny  jako e-knížka Zelenina z Kopce  a Veganské recepty z kopce– čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.

 

11 Odpovědi to “Tatarák z lilku”

  • Ollda:

    Recept vypadá moc lákavě. Lilek je skvělý. Určitě zkusím. Jen se chci optat, proč se ten lilek neoloupe před pečením. Když je ještě vcelku. To by bylo mnohem snazší. Nebo to tam má nějaký význam? Díky.

    • Golda:

      Já peču lilek vcelku nasucho v troubě, jen trochu propíchaný špičkou nože a upečený oloupu. Loupe se dobře, směrem ke stopce. A koření přidávám až ho sekám, nemixuji,aby nebyl moc kašovitý.

  • Lilek jsem ochutnala teprve nedávno a zamilovala jsem si ho. Tohle vypadá krásně :)

  • caso:

    To je snad historka, ktera stala na pocatku sveta a v nejruznejsich permutacich se znovu a znovu objevuje u vsech zivych tvoru:
    – v roce 1990 jsem sel v Dijonu po ulici a kamaradka cesky probirala ruzne moznosti zapletani komplikovane vypadajicich copanku cernocha, ktery sel pred nami. Nacez on se otocil, a neprazstejsi cestinou co jsem kdy v zivote slysel nam vysvetlil jak presne se copanky zapletaji a nasledne udrzuji.
    – uprostred nejburanstejsiho zapadakova v Jizni Karoline jsem si pri praci nadaval ve svem rodnem jazyce (cca 40 000 aktivnich mluvcich + dalsich 20 000 pasivne rozumejicich), vylezl asi 80 lety starik, ktery ve stejnem miste prozil 78 let (jak nasledne vyplynulo) a zacal mi odpovidat. Oboji melo samozrejme prozicke vysvetleni, kdy cernoch studoval za socialismu v Praze a starik prozil v detstvi 2 roky v Iranu a jeho sousede byli mi krajane, ale stejne mne to vzdy znovu uvadi v uzas.
    Jinak u nas se do kol nesmi sahat dokud jezdi, a dost mi nabouravate letitou predstavu o cyklistech delicich se na „jezdce“ a „opravare“, ale evidentne porychtovani kola neprinasi nikomu nic dobreho, coz mi zase zpetne potvrzuje moji puvodni teorii, takze vse v poradku.

    • Zdravím Caso, právě mi jdete do noty. Nyní u oběda – u dvoukilového bochníku zmrzlého míši – jsme probírali další cestu na borůvky. Kdy se dceři povolilo přední kolo – musel jsem HOnzíkovi vysvětlit, že kolo, se seřídí jenom jednou, pak se musí nechat zakonzervovat. Honzík briskně pochopil a nasadil normu – povléknout šrouby a matice 0,3 mm silnou vrstvou rzi – ideál, kdy se nic nepovolí a vše pěkně funguje několik let, aniž by se na kolo muselo sáhnout.:)

      • Eva:

        Praktikuji:-) Říkala jsem si, jaký jsem lenoch, že bych se o svá kola měla lépe starat, ale teď to mám potvrzeno i z Kopce:-) Tuhle jsem kamarádovi půjčila kolo, on mi ho vrátil se slovy, že mi porychtoval brzdy – málem jsem pokaždé letěla přes řidítka, než jsem si po pár dnech zvykla…

  • diana:

    Dnes jsem z článku nadšená! Lilek mám moc ráda, nápad s tou formičkou na cukroví je super – vyzkouším. No a „frantík-nefrantík story“ fakt pobavilo! Potřebovala jsem zvednout náladu jak sůl a povedlo se, tak díky moc!

  • Závidím… Mám alergii na lilek a na rajčata, tudíž mám smůlu smůlovatou.-)

  • hanakol:

    Mně lilky taky moc nejdou, ale móóóc chutnají dřepčíkům, či jak se ty malé potvory skákavé jmenujou.

  • kaczka:

    Historka s myslivcem mě velice pobavila :)
    Recept je hodně lákavý, lilky máte z vlastní produkce ? mně se nikdy moc nevyvedly…

  • Kaya:

    No teda! Ten musel být výborný!

Přidejte komentář