Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

[restrict … ] Kdo má děti v narozené během jedoho týdne, v rozmezí dvou let, má to obrovské štěstí jako my, že může jezdit na povinné preventivní prohlídky s více dětmi najednou. U nás to bylo vůbec nejpříjemnější, když jsme měli zapůjčené auto před čtvrtým porodem a těsně před termínem to právě nastalo. Prohlídka ve třech, sedmi a devíti letech. Nejedeme na kole, jedeme tentokrát autem a všichni se začali balit. To ovšem málokdo tušil, že předtermínové břicho může být tak velké, že se nevejde ve škodovce mezi sedačku a volant. Logické je, posunout sedačku. Pak jsem ovšem zase nedosáhla na pedál. Většinou se do auta různě kroutí děti do sedaček – naše děti tam byly natošup,protože tam nebyly dětské sedačky, zato se mnou byl zásadní problém a jakmile jsem se usadila, nesměl nikdo zdržovat, abychom mohli vyrazit a „neztratila“ jsem po cestě pedál :). Pak je vždy dva roky klid – ovšem, nějak se nám do toho zamíchal Hugo, který je mezi a tak chodí sám. Což je v pořádku, protože jeho prveventivní prohlídky jsou slyšet velmi daleko, je hlučný a prostorově náročný :). A včera to opět přišlo. Pan domácí se poslední dobou neúmyslně mrzačí, po naražené (doufáme, že jen naražené) čelisti po neplánovaném bodyčeku s kobylou to je malinko nadrcený prst u nohy. Pan domácí většinou se svými úrazy může vše, snaží se je vůbec neřešit, nebrat na vědomí, ale jsou situace, kdy je rád využije k tomu, že něco skutečně nelze. Třeba jet na kole na preventivní prohlídku. :-). A tak jsme ráno vyrazili a pana domácího zanechali na kopci. Výhoda veliká je ta, že děti odrostly natolik, že sklenice na ranní moč jsou schopné samy nalézt, vymýt a zároveň i naplnit, bez mého dohledu. Další výhodou je to, že si i pamatují, která sklenička je která, na rozdíl ode mne. Vyrazili jsme a v půli cesty se jednomu dítěti přelomila přehazovačka. Dítě je vycepované, dojelo to jako na koloběžce. Všichni viděli, slyšeli, byli příčetní, někdo trochu malý, nikdo naštěstí moc velký. Všichni mají po cestě na kole dolů nohy jak ze španělských galejí, Ester po pádu s prasklou přehazovačkou špinavý celý bok – alespoň obličej zůstává čistý a stejně tam jde skro donaha – uklidňuji se. To prostě nemá smysl se předem snažit, k ničemu to nevede :). Prošli jsme všechny potřebné obchody, hlavně s potápěčskými brýlemi :). Nazpět zůstává dítě bez kola u kamarádky, že přijede autobusem domů. Kolo sebere HOnzík, co k nám zítra jede na galeje. Všichni jsou spokojení a vyrážíme k domovu. Po cca 400 metrech, které Hugo celé profňuká, že už nemůže, že to nejde šlapat a po mých netečných odpovědích, jen šlapej se otočím a zjistím, že jede po ráfku. Lepení samozřejmě nemám. Vracíme se zpět a necháváme v depu další kolo. Přeskupujeme věci a Hugo si sedá na nosič. Po obou stranách narvané tašky a na řidítkách visí další obrovská taška, ze které koukají týble. Hugo je velmi spokojený. Cca po 400 metrech zastavuji koupit vážené droždí a všímám si, že ani jedno z dětí nemá helmu. úúú – nevracím se do depa, Honzík nabere i helmy, vracíme se jen 100 m a bereme to oklikou po loukách. Je dusno, mám těžký kolo, Hugo si zpívá a Jentl s Kvídem si povídají o tom, že to Tour de France je teda fakt dobrej závod. Pořád se na něco ptají a já už chci domů. :) Krásný den zakončujeme tím, že mi vedle mě na posteli sedící Hugo, hrající si s otevřeným oknem, sundá toto okno omylem z pantů a hodí mi ho omylem na hlavu. Zcela v šoku přemýšlím, odkud to přišlo, tak ostrá bolest na čele a první kam sahám jsou zuby, které mi zbyly v puse. Je to takový sebezáchovný pud. Po uklidnění, že zuby jsou v pořádku se věnuji zcela obrovské bouli a modřině na čele, zatlačujeme bouli a leduju. Veliké štěstí, že to nebyla rána sklem. Není nad to, mít hodně dětí, kreativních a je velmi zvláštní, jak cesta dolů s i bez pana domácího je úplně stejná, stejný počet dětí, kol i práce. A přeci bez něj, jak je to neskutečně náročné :)[/restrict]

A jak na letní polévky?

Nejprve ta první, zelená

Tato polévka je velmi chutná a kupodivu, kdo nemá rád rukolu, její ostrou chuť, nemusí se bát a může využít pozitiv rukoly, protože v polévce není její štiplavost cítit. Na polévku je potřeba: špenátové listy, rukolové listy a listy zeleného salátu. V poměru 2:1:1. Dále cibule, olej, sůl, kardamom, černý pepř, polévková lžíce zeleného pepře, 1/2 čajové lžičky sušené máty, vejce a smetana.

Na oleji osmahneme na kostičky nakrájenou cibulku, přidáme opláchnuté zelené listy, jak špenátu, tak rukoly i salátu, zamícháme, osolíme a dusíme. Po malé chvilce přilijeme asi 250 ml vody a ponormým mixérem rozmixujeme. Vrátíme na oheň, přilijeme vodu – neuvádím záměrně množství ani zelených listů, ani vody. Jde o vlastní potřebu mít polévku hustou dle vlastní chuti. Čím více listů a méně vody, tím samozřejmě lépe. Dochutíme solí, přidáme nadrcený pepř a kardamom do polévky rozkvedláme jedno vejce  a opět vaříme. Není třeba mnoho, stačí 15 minut.

Nakonec přidáme mátu, promícháme a zamícháme smetanu. Polévku můžeme podávat s upraženou houskou.

A druhá polévka je polévka bez živočišných tuků, zato s lepkem. Je to

Bezmasá gulášová polévka

Tato polévka je značně náročnější, než polévka předchozí. Podle tohoto receptu si přichystáme seitan. Seitan je pšeničná bílkovina, neboli lepek. Ihned po příprave dáme celý, nenakrájený seitan do zavařovací sklenice. Množství seitanu z jednoho kila mouky se  vejde do 750 ml velké sklenice. Osolíme, okořeníme a zalijeme trochu olejem a Shoyu sojovou omáčkou.

Na tuto polévku je třeba seitan, houby, cibule, olej, pepř, bobkový list, nové koření, červená paprika.

Necháme 48 hodin v nálevu odpočívat. Po této době hroudu seitanu vyndáme a nakrájíme na krásné plátky.

Usmažíme si na oleji cibulku do zlatova, přidáme sladkou papriku, jemně zapražíme moukou, osolíme a přidáme trochu vody. Je potřeba, aby tento základ byl sytý. Aby to bylo skutečně z tmavé cibulky a z kvalitní červené papriky. Přidáme houby a vodu dle potřeby, pepř, nové koření, bobkový list a vaříme. Zcela nakonec přidáme na nudličky krájený seitan, povaříme asi 10 minut a můžeme podávat.

Pokud se vám líbí tento zeleninový recept, podívejte se na ostatní recepty ze zeleniny  jako e-knížka Zelenina z Kopce  a Veganské recepty z kopce– čisté vařivo bez fotek, s proklikem na webovou stránku.

10 komentářů to “Dvě letní polévky – zelená letní a gulášová bezmasá”

  • avatar nukix:

    Špenát miluji, obdobnou zelenou polévku si vařím i teď. Špenát mám zamrazený, jen dám hřébky, pro vůni vyvařím kůži z uzeného masa. Samozřejmě smetana, zelenina.

  • Zelená polévka vypadá super, ale zkusila ste někdy do gulášové přidat rajčata na kostičky? Já teda preferuji hovězí guláš, ale deset minut před koncem přidám rajčata a to je teprve polívčička! :) Myslím, že to nebude špatné ani v bezmasé verzi :)

  • avatar Sirael.s:

    Ahoj Kláro,

    když už jsi u těch dětí….jak jsi to dělala s přechodem z kojení na příkrmy?? kupovala jsi „skleničky“ a instantní kašičky?? mě příjde, že je to takové divné umělé a že je lepší koupit rýžovou mouku a uvařit si těch pár lžic kaše doma….když vařím sobě, proč bych měla šidit děti a dávat jim kupované…

  • avatar M.:

    Možná trošku mimo mísu…
    Nebylo by možné na seitan užít otruby? Přece jen v bílé mouce tého proteinu mnoho nezbývá, páč při mletí odrali mlýnští aleuronovou vrstvu (obal) ještě před mletím.

  • avatar hanakol:

    Špenátu mám letos opravdu hodně, to se hodí, díky, jen přemýšlím, čím nahradit rukolu. Místo sušené máty lze dát čerstvou? Nějak mám pocit, že čím víc čerstvého lupení, tím líp. Jinak historka super, hodně mi toho připomněla. Jestli váš a náš synek nejsou nějak telepaticky spříznění…:))
    P.S. Uvítala bych recepty, jak využít lichořeřišnici, kromě klasické tinktury, nějak se mi letos roztáhla po celé zahradě. Takže kdo něco ví, sem s tím…

    • avatar M.:

      Co vím tak se květy lichořeřišnice (léčivka) používají do salátů (ozdobení) a prý lze vhozením tobolek kořenit ocet, jiné užití mne nenapadá.

      • avatar hanakol:

        Dík. Děti žvýkají listy jen tak za syrova, ale spíš jako z hecu, kdo to dýl vydrží, protože to dost pálí. No asi zase skončím u tinktury.

    • Určitě se nemusíte bát lichořeřišnice. Já používám i listy jen tak na chleba s máslem nebo tvarohem. Chutí se rukole blíží, takže i chuť polévky bude podobná. Když chci ostřejší chuť třeba této polévky http://jitkazajickova.blogspot.cz/2013/07/bozska-kvetakova-polevka.html, přidávám na závěr lichořeřišnici drobounce nasekanou. Tvoří potom zajímavý kontrapunkt k hladkosti krémové polévky.

  • avatar zuzana:

    (Tedy, tak dokonalé vyznání lásky, jako je závěr první části, se jen tak nevidí/neslyší/nečte…)

  • avatar diana:

    Vypadá to lákavě, musím vyzkoušet,zvlášť ta seitanová! A není to spíš (podle vzhledu a těch bublinek v seitanu) „dršťkovka“ než „gulášovka“?

Přidejte komentář