Posts Tagged ‘vánoce’
Vánočka patří mezi pečivo, které připravují i ti, kdo neslaví advent. První zmínka o vánočce sahá až do 16. stol. a během její existence se pojmenovávala různě: „pletenice“, „calta“, „pletanka“ atd. Svým tvarem má připomínat zavinovačku s novorozencem a peče se jako symbol plodnosti – nového života, což se nevztahuje pouze na narození dítěte, ale také např. na kvalitní úrodu obilí.
Máme za sebou poměrně náročných pár dní, respektive spíše rodiče a sestra se švagrem, protože my jsme se upíchli někam na kopec, hodně daleko a jsme spíš jen morální podporou. Moje maminka byla vždy hodně excentrická, živá, temperamentní. To je možná důvod, proč, ač měla řidičák, nikdy moc neřídila. Existuje jen několik epizod, kdy si maminka sedla za volant (153 cm, 45 kg). Read the rest of this entry »
Někdy je třeba připravit trochu něco jiného, něco, co neobsahuje velké množství bílého cukru, tuku, není to krémové (klasické cukroví lze projít ve vánočníku) a přitom je to z relativně dostupných surovin (až na datle a kakao). Read the rest of this entry »
Dnes přišel mailem recept od Katky na rumové kuličky, které lze udělat i na poslední chvíli a tak se na to vrhám. Mám po poslední jízdě na poštu, všechny vánoční knihy odeslány a hned po kuličkách se vrhám na pralinky od Ivy (aby nevzniklo nedorozumění, vrhám se na pověšení receptu, nikoli na pralinky, to musí hezky v hlavě uzrát). To vše se dá ještě stihnout. Já už letos asi 12 druhů cukroví nestihnu, ale mentálně máme napečeno spoustu. Každé ráno u snídaně někdo prohodí – vždy někdo jiný:“tak, a dneska udělám cikánský řezy“ a u toho také zůstane. U toho prohození. Evidentně to nikomu příliš nevadí. Přdpokládám, že kdyby hodně vadilo, už to fakt někdo dotáhl do konce :)
A kuličky od Katky
Tak co? Co vánoce? Dobrý? Napečeno? Uklizeno? Vyzdobeno? Tak to je bezva, to patříte letos přesně do té skupiny, do které my nikoliv! Letos mi to došlo nikoli až po upečení deseti kil cukroví, nýbrž hned po druhém druhu – totiž po těchto vanilkových rohlíčcích. Před tím jsem stihla ještě báječné pomerančové hvězdičky a na ty dám recept zítra. Před čím že? Před tím, než mi to došlo. Že másla je každý den půl kila, Mariím chutná seno, a tak není kam spěchat. Hezky si to rozvrhneme pěkně do celého roku. Na výzdobu jsme obětovali moho nocí sněním o výrobě tématických slaměných a vizovických ozdob, vkusných a krásných a v realitě jsme tomu věnovali 31 Kč na barevné papíry, ze kterých děti udělaly dlouhý řetěz. A atmosféra je báječná. Přesně 70 metrů pod námi končí bezsněhová zóna. My jsme již v zóně sněhová, takže bordel je pod sněhem a atmosféra se udělala sama. Děti nás navíc přemluvily jít na vánoční trh, který sestával z dvaceti stánků s ponožkama a rukavicema, jeden stánek se svařákem a dva se jmelím. A tak jsme skončili vánočně na Bowlingu. Máme tu báječný, kam pouští hráče v pohorách a nevadí jim, když si malé děti berou ty největší koule a snaží se ke kuželkám dostat skrz prostředek dráhy. Na půllitrovou malinovku a vyzvednout stolní hru na poště, kterou jsme dostali jako dárek. Mimochodem, když jsme ráno šli, koně byli na pastvině u čtyř hromádek sena. Děti se rozhlédly a pravily: “ Vidíte, hezky to mají rozdělený, u jedný jsou kobyly, u druhý chlapi, u třetí jsou chudinky a u čtvrtý jsou sobecký mimokolektivové!“ Pan domácí byl nadšen. :) Read the rest of this entry »
Někdo má rád zcela a nekompromisně tu svou, případně maminčinu či babiččinu vánočku – u nás je to tato, někdo dává přednost štole, někdo sfoukne obě a pak jsou tací, co mají rádi experimenty a třetí vánoční svátek už by chtěli zkusit také něco jiného. A pro ty je tento recept, který vypadá trochu složitě, ale opak je pravdou. Delší čas, který recept potřebuje neznamená vždy nezbytnou přítomnost kuchaře, těsto sice déle leží, ale zároveň může stejně dobře ležet i ten, kdo podle něj právě vaří :). Je jen potřeba to ohlídat a připravit si velmi jednoduché základní těsto den předem.
Je to vánočka podle receptu Cirila Hitze o kterém jsme psala jako autorovi v článku základní knihy na letošní zimu. Kdo zná pečení Petera Reinharta, je mu hned jasné, že se jedná o pečivo nadýchané, přes noc kynuté v chladu a silně připomínající – alespoň mně, Německo a jeho právě takové motané stuhy, pokrývané cukrovou polevou, které nám vozil dědeček od babičky – z obchodu od babičky :-). Read the rest of this entry »
Dnes nás jako nyní pravidelně každé ráno vzbudila rohatá hlava Máši, která si chodí na svou pravidelnou procházku skrz ohradník. Máša je velmi – velmi chytrá kráva. Když pan domácí dojí a Máří dostane svůj příděl šrotu s řepou a senáže, odebere trochu té voňavé trávy a nese jí koňům a Máše, aby Máří neotravovali. Den co den se za ním a za senáží všichni okamžitě rozeběhnou. Den co den se na půli cesty zastaví rohatá Máša a čeká. Poctivě, tak dlouho, dokud si není jistá, že to pan domácí nestihne. Hned jak si je jistá, že pan domácí je dostatečně daleko, aby jí nedoběhl, otočí se a tryskem to metelí za Máří, tu okamžitě vyžene – nafutruje si plnou pusu senáže – krávy normálně toto nedělají, málokdy člověk vidí krávu s naditými ústy – a jak zahlídne pana domácího, peláší s úlovkem pryč. Ráno tedy se jde k oknu podívat, kdy už zase bude to povedené divadlo :-) Chytrá kráva je skutečný dar!
Pan domácí pak rozladěn chodí po místnosti, dívá se na naše cukroví a neustále si brumlá pod vousy, že si asi napíše na stránku, jestli by mu někdo neporadil, kde by si mohl objednat nějaké cukroví :-), ale dnes už je jasné – máme dost :-)
Navíc si dnes při dělání karamelových košíčků nostalgicky vzpomínám na gympl, na listopad, na tajného,co nás 17. listopadu zastavil, protože kamarád měl uniformu, zatímco pan domácí, který byl na vojně jako sportovec jí nosit nemusel a poslal kamaráda šupem do kasáren, že mají vojáci pohotovost. Na to, jak si pan domácí, který poslední rok měl uniformu jen zcela výjímečně s radostí svlékl civil a „zelený“si to se mnou namířil na Václavák ,kde ho kdosi vyfotil,protože tam byl zcela ojedinělý -ostatní vojáci měli v kasárnách utrum a pak byl na titulní straně jugoslávských novin pod titulkem – „armáda jde s lidem ! “ :-) Svátek 17. listopadu mě k této nostalgii nikdy nepřivedl, dnes jsem si ráda zasmutila a jsem ráda, že takoví lidé to mají hezké – ve spánku. Read the rest of this entry »
Napsat doba pečení přichází by mi přišlo věru trochu podhodnocené tvrzení – doba pečení už dávno začala přátelé a hned jak skončí, tak nastane doba zase úplně jiného pečení – ty přechody, nejsouc křesťan, ani jiný pravověrný ortodoxní mě už jaksi unikají, jako by ani
nebyly – tak tedy – během permanentího pečení v mém životě se právě naskytla chvíle, kdy je dobré upozornit na jednoduchý recept na domácí karamel. Nemyslím takový ten ultralehký, kdy se dá vařit zavřená plechovka salka na dvě hodiny do vroucí vody, pak se disciplinovaně počká, dokud nevychladne, protože jinak by bouchla a pak je z toho výborný mléčný karamel – tak ten nemyslím. Myslím ten pravý, z cukru, zadělaného hrnce, zalepených zubů a dětí, které mají čtyři hodiny v ruce tutéž lžičku a v intervalu á 15 minut vykřikují „to je jako kupované karamely!“ Read the rest of this entry »
Vážení, tak upéci cukroví není vůbec nic proti tomu, když se má přejít k logistice a nějak ho „vyexpedovat“. Ono upřímně i to pečení, když to člověk nedělá jen pro sebe je celkem zodpovědné. Například na poslední další linecké dělala těsto Eliška – dostala důvěru:-) a pan domácí se pak už jen z povzdálí usmíval – smál a neodpustil si nějakou obligátní hlášku. V tomto případě – „mě tady prostě nikdo neposlouchá, já jsem říkal, že Eliška těsta dělat nebude !“ Trochu jsme ho utřeli tím, že to nevadí, že to bude pro nás !:-). Těsto prostě bylo výborné, ovšem po upečení hořké a tak jsme pátrali a dopátrali se příliš vehementního strouhání citrónu, až na krev. Bio nebio, když je toho moc, tak je to prostě hořký. Tak jsme z druhé poloviny udělali linecký koláč s jablky a Eliška si posteskla, že zrovna, když to dělala, tak si říkala, „juchů, už umím úplně sama linecký.“:-)
Linecký je vůbec prevít. V troubě není termostat – jeho absenci nepochopí nikdo, kdo ho má. Nízká teplota – linecké bílé, přiložit, a než člověk otevře troubu a přejde 2x místnost,tak už zdaleka není bílé, spíše budeme mluvit o antonymech. Vzadu to peče víc, vepředu méně, pak foukne do komína a všechno je jinak. Zase se ale dobře skladuje a hezky balí. A včera při tom největším slejváku se Eliška odebrala do Prahy, že pojede stopem a že vezme ssebou první kilo cukroví. Pan domácí měl strach, že bude nabízet řidiči, já zase, že by mohlo skončit u pražských bezdomovců, které Eliška minule podarovala Rachadovými sušenkami. Cukroví bylo baleno s nábožnou úctou, papír, okrasný vystřižený ubrousek z ukradeného zeleného papíru dětem, děti pobíhající kolem – to už ne, to už stačí !! :-).Pak to nějak vymezit opět jemným papírem, zabalit, napsat složení – to už se Eliška i pan domácí chytali za hlavu, když jsem šla pro papír a pero, zda budu psát ještě „Liebesbriefy“ a všem rukou a na 12 stránek :-), ale cítila jsem prostě nutkání napsat z čeho to je a tak mě vytočili, že jsem tam zapomněla vanilku. Pak jsem začala balit měsíček, že jsem ho k tomu slíbila a to už začali pomalu odcházet z místnosti. O udělání hezkého razítka s obrázkem z pěnové hmoty jsem si bratru raděj zakázala říci :-)
Minulý týden jsem využila auto známých co jelo pod kopec a po hodině zpět, že přivezu krabice – jaká naivita! Nakonec jsem sehnala spoustu tatrankových a nesla je ty dva km od silnice v batohu, v tašce, v pravé i levé ruce. Zkoušela jsem i pod kopcem koupit papírovou tašku, že bych do ní dala cukroví pečlivě zabalené v krabici od tatranek, ovšem ve všech třech papírnictví na mě koukali s nelíčeným údivem – papírové tašky??? U nás? V papírnictví? No tak to jsme nikdy neměli ! :-) Read the rest of this entry »
Přijel z města pernikář, přijel holky k nám
Přijďte pojďte nakupovat, hochům marcipán …
Nechci se mýlit, ale doba, kdy holky chodily za perníkářem a kupovaly perník a marcipán pro hochy asi nenávratně minula. Záleží samozřejmě, co si kdo pod danými pojmy představí:-). V tomto článku ale zůstaňme na půdě čistě gastronomické, trochu historické a jemně etnografické.
Ráda bych se podělila o výborné řádky z knížky, kterou jsem konečně sehnala a totiž z knihy „Staročeský perník“ – 170 návodů z rukopisův a knih kuchařských staročeských od Dr. Čeňka Zíbrta, která byla vydaná v nakladatelství Emila Šolce v roce 1916.
A protože už uplynulo více jak 70 let od smrti autora, vypršela autorská práva a tak jsem si udělala zcela novou e-knihu ve formátu pdf. A protože nejsem žádný hamoun, rozhodla jsem se, že jí pošlu každému, kdo se podělí receptem na svůj oblíbený perník, spolu s fotkou, protože ta je velmi často příjemná, nebo i jen fotkou vlastních perníků, pokud jsou pečeny z receptů na tomto webu. Recepty i s fotkou lze poslat na mail – my@conovehonakopci.cz , lze samozřejmě dát i jen odkaz na obrázek. Kdo perníky ještě nemá, není třeba ztrácet hlavu, protože času je dost a nabídka není časově nijak uzavřená…. pokračuje do neuzavřena :-). Read the rest of this entry »