Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Archive for the ‘Nápoje’ Category

Tak jsem se k tomu končně dostala. Tapioka – má láska. Dnes obecně a dva hezké recepty, ale tapiokový seriál bude pokračovat.  Mnozí však tapioku neznají a ani o ní nikdy neslyšeli. My jí poprvé ochutnali za oceánem, kde je to zcela běžná součást jídelníčku. Jsme i průběžně obdarováváni díky hodné tetičce, která nepřiváží blbosti, ale zcela hodnotné dary, jako kuličky tapioky.

A co to tedy je?

Tapioka je škrob, který se získává z kořene manioku.  A maniok je rostlina z Jižní Ameriky a Západní Indie. Má velmi vláknitý kořen a tento se používá v nejedné formě. Například jako mouka, jako škrob na prádlo, k pudingu, při výrobě piva, ale také jako želé. Kořeny manioku prý užívali již  Mayové.  Tapioka lze však velmi dobře koupit již i u nás, ovšem každý se musíme trochu poprat s tím, jak moc budeme vědomě zvětšovat svou ekostopu.

První dnešní recept je recept na Bubble tea. Což je velmi oblíbená záležitost, ale také velmi variabilní. Tento recept je pouze návod na udělání si svého domácího, který navíc je ochuzen o celkem základní složku bubble tea a tou jsou ledové kostky. A tak na jaře, kdy už v noci nemrzne na namrznutí ledu, měníme ledové kostky za rum – samozřejmě jen pro dospělou část rodiny:-), děti mají smůlu, jsou bez ledu i bez rumu.Nicméně i přesto jim tento nápoj dost chutná. Pan domácí po ochutnání zajásal, že to přeci zná! Že už to pil! Že to chutná úplně stejně jako to, co kdysi pil před rentgenem žaludku! Beru za slovo děti a Elišku, která dojela všechny sklenice, které zůstaly nedojeté.

Bubble tee je směsí kvalitního čaje – někde zeleného, někde černého, někde jiného, perliček tapioky, hroznového cukru či medu a mléka – a také kelímku a brčka. Podle receptu tetičky dělám z čaje čistě mátového, používám  med, plnotučné mléko a tapioku. Brčko ….. jsme našli jedno. Prostřídalo se :) Read the rest of this entry »

Protože je člověk tvor hravý, nebo mě to alespoň ba, tak když jsem dělalala slad na chleba a na pečení vůbec, tak jsem si to rovnou šoupla i s žitem. Dělám meltu z čistě praženého žita, ale  tak mě tak napadlo, že sladované žito je to pravé ořechové. Zajímalo by mě celkem, zda pražské kávoviny také sladují, či zda používají jen žito pražené, nicméně ať tak nebo tak, stálo to za zkoušku.

Co je melta, netuším zda ví každý. Mnohem více rozšířená je instantní káva,  ale melta se už možná nepoužívá tak často, jako se používala dříve, kdy naopak káva byla na okraji zájmu. No, možná i zájem byl, ale …. :) Více o kávě a její historii v tomto článku věnovaném přímo jí.

Zpátky k meltě.  Základní surovinou pro kávovinovou směs bylo vždy žito. Jeden druh melty se jmenuje přímo žitovka a je pouze z praženého žita. Melta jako taková je směsí žita, čekanky, ječmene a cukrové řepy. A celkem zásadním prvkem směsi je právě čekanka obecná, která obsahuje velké množství inulinu, což je potvora, která u určitých čeledí nahrazuje škrob jako zásobní látku. Je to bílý prášek, chuťově je spíše sladký, ale neumí ho využít živočišný organismus a ve střevě se tedy chová jako rozupustná vláknina. Dokáží ho však rozštěpit bakteriální enzymy a proto je zdrojem pro střevní bakterie. Má tzv. prebiotický efekt, což znamená, že díky tomu, že se ve střevě vyskytne, podporuje růst střevní mikroflóry a to je více než pozitivní.

Navíc, melta se odjakživa dává samicím králíků po kocení, stejně tak by se měla podávat ženám po porodu a na zvýšení laktace. Horší je to s žitem v období reprodukce, to není už tak košer :-)

Čekanka je krásná modrá kytka a její jediný problém je, že se většinou nenachází tam, kde bychom jí chtěli sebrat a už vůbec ne doma na přípravu melty :), ale když člověk ví předem, co chce, často se situace změní. Žito a ječmen nevidím jako zásadní problém, horší a podobné jako s čekankou je to s cukrovou řepou. Já však mám čekanku – , díky paní Eliškové i řepu ještě stále ve sklepě a žito i ječmen je také k dispozici, dokonce nasladovaný. To co nemám, je poměr. A tak to stále a stále zkouším – zkuste to schválně a můžeme se dopracovat k poměru nejlepšímu :-) Read the rest of this entry »


veg
Dnešní oběd se povedl, byl výborný !!! Vzhledem k tomu, že puding jako šodó na buchtičky děláme
buchta
běžně ze 2,5 litrů, přišlo mi velmi divné , že by mi podle Marie Sandtnerové mělo pro 5- 7 lidí stačit vinné šodó z 1/8 l vína či krém z toho samého množství smetany. Pro jistotu jsem udělalal oba a oba zdvojnásobila :-))) Nakonec to byla dvojnásobná lahoda. Vinný krém je opravdu báječný. Ovšem…  nejsme právě vinné typy, víno jsme nekupovali přes 15 let :-), proto bílý Muller-Thurgau není pravděpodobně žádná pecka – ale v malých potravinách, které jsem dnes po cestě domů z přezkoušení dětí
krem
navštívila měli jen asi 4 druhy a kupodivu – všechny si pamatuji velmi dobře z bolševika, jako by těch 15 let vůbec nebylo. Muller, Veltlínské – Pierot chyběl :-).Když jsem přišla ke kase, přede mnou maminka s dítětem, za mnou maminka s dítětem,jinak nikdo, pultovka a deset dopoledne. “ To mám na šodó!“, říkám omluvně :-). Paní za kasou se rozzáří od ucha k uchu a říká“ aha- jo takhle !?“:-))) Read the rest of this entry »

veg
Protože dnes přijela babička s dědečkem a přivezli spoustu jídla „zakopaným
kyselo
vlastencům“,aby neumřeli hlady, tak se naprosto logicky nevařilo – jen vydatná polévka – krkonošské kyselo !
Máme jí všichni moc rádi, ale hodně mi dalo přemýšlení, kolik jí udělat. Přece nebudu dělat polévku jen na jeden oběd, když je  navíc tak dobrá :-))), tudy argument pro snížení množství surovin nevede. Tak jsem nejprve oloupala brambory, omyla a zvážila je a zjistila, že jich je kilo. Má hlava hořela hrůzou, jaké to je zase veliké množství na obyčejnou polévku, ale mě to přišlo tak zoufale Read the rest of this entry »
veg
Dneska rychlé jídlo – pizza. Je pár surovin, které by na pizzu měly ze zásady přijít, některé
pizza
by na ní naopak přijít neměly – například kečup :-). Ale rajčata ještě nejsou, zavařená už nejsou, času taky málo, takže dnes nepohrdneme ani pizzou na které se kečup vyskytne. Už mám vyhlídnuté kulaté formy na pizzu, ale zatím je ještě nemám, takže jí peču na obyčejném čtvercovém pekáči a dnešní množství vyjde na tři menší plechy.
Suroviny na pizzu: 3+1/4 hrnku celozrnné pšeničné mouky přesáté, lžička soli, 1 hrnek vody, 2 lžíce olivového oleje, 2 čajové lžičky droždí. Navrch: kečup :-), mozzarella – asi 200g, uzený sýr 200g, 500g žampiony, bazalka, olivový olej, tvaroh s pažitkou z rána a sáček oliv.
pizza
Nejprve uděláme kvásek z trochu mouky, vody a droždí. Zamícháme a když kvásek vyběhne, přisypeme zbytek mouky, vody, olivový olej a dobře vyhněteme. Po vyhnětení necháme kynout alespoň hodinu. Poté těsto položíme na stůl a několikrát ho zavřenou pěstí bouchneme :-), to je důležité. Poté těsto rozdělíme na tři díly a každý jeden díl rozprostřeme do vymazaného plechu – můžeme si pomáhat mírně namočenou rukou. Vrstva těsta je velmi tenká, jak je vidět na obrázku. Nejprve potřeme těsto olivovým olejem, potom pokryjeme v lepším případě rajčaty, v dnešním případě pouze kečupem, potom naklademe po celém plechu nakrájené žampiony a poklademe tence
pizza
pizza
pizza
pizza
nakrájenými kolečky mozzarelly. Posypeme sušenou bazalkou a dáme péci. Druhý plech má stejný základ – olej, kečup, žampiony, ale na žampiony zkombinujeme na malé kostičky nakrájenou mozzarellu a uzený sýr. Posypeme také bazalkou. Poslední plech potřeme tvarohem smíchaným se solí, pažitkou a ředkvičkou a poklademe na malá kolečka nakrájenými olivami. Pečeme vše na 200-220 st. C. a trouba musí být rozpálená.
a k pizze jedna strašně nezdravá limonáda :-)
suroviny: 1 hrnek rozpustné kávy(bez kofeinu), 2lžíce melta, 1 citron, 1/5 kg cukru,7l vody, trochu skořice, trochu kys. citronové

horkou vodou zalijeme instantní kávu a meltu, obě přelijeme přes sítko do veliké nádoby. Zkaramelizujeme mírně cukr krystal – mícháme do horka, přidáme pár kapek vody, kterou necháme opět vypařit a mícháme,a by se cukr nepřichytával. Následně vložíme do nádoby. Oloupeme nechemicky ošetřený citron, nakrájíme na kousky, ty nejprve vymačkáme do nádoby a pak tam vložíme i pevné kousky. Přidáme špetku skořice a asi lžičku kys. citronové. Zalijeme vodou. Po chvíli vyndáme pevné části citronu.  Ideální by bylo dát do sifonovače, který ovšem nemáme, takže nám musí stačit alespoň sklep.

Scroll Up