Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Archive for the ‘Zelenina syrová’ Category

Také máte rádi moc hezké pacibulky česneku? Ty se většinou uštipují, aby zbytečně nevysilovaly právě česnek v zemi, který chceme sklízet, ale také je někdo sbírá a následně je používá při pěstování. A také je někdo u některého česneku zapomene vylomit.

Read the rest of this entry »

Doma se nám to trochu vrátilo do zajetých kolejí. Jestli se to tak dá nazvat. Pan domácí hezky literárně ztvárnil náš ostravský zážitek, a chtíc mě chránit, opomněl dodat, že domácí reakce, totiž od našich dětí byly zcela pragmatické a racionální. Těšíc se na jejich reakci a volajíc jim ještě z Ostravy, dozvěděla jsem se od Ester – „no dobrý no, ale i kdybych to shlídla 5x, sýr podle toho teda neudělám“.  Po příchodu domů se mě zeptaly, proč mám pod očima monokly, proč jsem tam vypadala hezčí, než vypadám normálně a taky hubenější, že jsem ani moc nešišlala a že mají hlad. A já si včera uvědomila, že nám tu doma vyrůstá několik dalších panů domácích. Měla jsem telefon, kde osoba téměř vzlykala, že taky půjde do televize, aby jí někdo řekl, že jí to sluší, a že je milá, prototže se právě vrátila z psychotestu svého dítěte, kdy malovalo rodinu jako zvířata a maminku, tedy jí namalovalo jako tasmánského čerta. Nevědoma si toho, že jablko nepadá daleko od stromu, chtěla jsem jí potěšit a říkám to Ester a ta se zamyslela a hrajíc reakci na domnělé televizní vystoupení oné osoby reagovala:“no, připadáš mi běžně docela normální, ale v tý televizi jsi člověče vypadala jako tasmánský čert!“.  Bezprostřednost dětí je parádní, ale kam se hrabe na bezprostřednost snoubící se se sarkasmem.

A dneska trochu racionální večeře, totiž Read the rest of this entry »

Máme doma Müllera a Thürgaua – jsou fakt krásné. Kdo si přečetl úvodník Báry Bořánkové z jarního čísla jejich časopisu Horseman, nemůže už Indickým běžcům říkat jinak, než názvy nějaké pěkné láhve (mimochodem nejvtipnější úvodník, jaký jsem kdy četla).  V sobotu přijedou další čtyři kachňata a pro ty vybíraly jméno děti – Opat, Primátor, Krakonoš a Frisco.  Oni fakt žerou slimáky!  A jsou krásný, už jsou to holky odrostlejší a pozorovat je vydá za dvě televize. Nejlepší jsou momenty, kdy si chudinky slepí zobák slimákem se svazkem trávy a snaží se půl hodiny tu trávu zlikvidovat, aby mohly na dalšího slimáka. Indičtí běžci jsou opravdu Boží dar! Přírodní konvertor. Read the rest of this entry »

Dolomit by vůbec neměl radost. Sýry jsou už přes rok v solné lázni a nemůžu a nemůžu se dostat k pokračování sýrového seriálu. Místo toho máme 60 litrů mléka denně a sýry dělám. Stejně tak pečlivě zkouším různá nová zákoutí místní krajiny, vařím co mě napadne, děláme různé jarní medy, nepouštíme počítač a je nám dobře. Až na tu práci a Elišku někde v lese, kde sází stromky a dostala interní přezdívku „sekeromotyka“. Taky jsme pořídili nový rýč a nové rycí vidle, které pan domácí vzal, zabral a bylo po vidlích. Pan domácí jednoznačně vlastní to, čemu se říká cit, tudíž tím, že by cit nebyl na místě to nebylo. Zem byla taky celkem kyprá. Nebyly to rycí vidle z žádné supermarketové akce, tak zase na násady a do bedny se starým železným nářadím. Někdy se člověk nechá zlákat no :-). Read the rest of this entry »

Intenzita příspěvků na této stránce v posledních pár dnech poklesla, neboť se ukládáme pomalu k zimnímu spánku:-). Navíc se začínám kromě běhu uchylovat ke své masochistické zimní zálibě a tou je návštěva stomatologické ordinace. Zubní lékař, hvězdná osoba této stránky mi dnes udělal velikou radost, protože mi dal obrázky z ct na cd a já je mohu doma dát do pc :-). Čímž se zabaví děti na velmi dlouhou dobu. Dá se totiž s těmi obrázky hezky ve stomatologické aplikaci otáčet a dívat se na můj chrup shora, sdola, zprava i zleva. Ovšem jak mi napsala Petra, mohl být zubař trochu citlivější a nějaké ty zuby tam domalovat. Mnoho jich tam domalovat. Aby tam byly. Když už jsem totiž přišla o další, organismus se umoudřil a rozhodl se, že se ve svých třiceti osmi letech stanu ještě moudřejší, a že mi tedy dopřeje a pustí na svět další osmičku. Zdroj všech momentálních problémů. To by bylo bezva, kdyby nerostla přímo do kořenů sedmičky, tudíž i problémů budoucích. A tak místo psaní článků, chodím běhat, protože ty zuby při zátěži nebolí a pak zase nic nepíšu, protože se doma lituju, protože bolí po zátěži. Jediná možnost je tedy zátěž mít a nepřerušit jí, jak říká pan domácí :-). No a pokud se bude můj život i nadále ubírat tímto směrem, v blízké budoucnosti si tuto stránku oblíbí příznivci Viktora Faktora a jeho knihy – Kaše – strava naše!

Kvašená zelenina

No ale nedá se nic dělat, došlo i na psaní – zelenina dokvasila a já se tedy pouštím do ní! Nečekejte přesnou gramáž, protože každý disponujeme jinou zeleninou, jinou zeleninou nazbyt, jinak velkým zeláčkem a jinou chutí a proto jde v tomto článku víceméně o princip. Read the rest of this entry »

Včera jsme jeli do školky pro stromky, abychom opravili alej, starou jako naše nejstarší Ester. Po dohodě s CHKO jsme si jeli přímo pro školkové stromky, protože koho chleba jíš, toho píseň zpívej, že?! Včera přijel kamarád Milouš na kole a vrhl se po hlavě do práce. Občas zabručel, že by jeden neřekl, že ta práce rukama není žádný med, ale makal dál. Bouchal kůly ke stromkům a protože elektro inženýři mají spoustu napracovaných hodin, přijede ještě jednou tento týden a hezky ty kůly prý dobije. My za to pojmenujeme jednu lípu „Miloušova“ !

A tak jsme si jeli pro pár lip a javorů. To jsme ovšem netušili, jakou přesně má představu CHKO, a že si domů povezeme místo pár malých stromečků „remízek“! Mnohem vtipnější, než jet na voze, muselo být sezení v autech, která náš vůz předjížděla. Ono předjíždět pojízdní remíz se člověku nepodaří každý den :-) Velmi dobrá volba, nejet pro stromky – stromy autem, neodvezli bychom ani jeden. A po cestě zpátky spousta dalších pokladů, z nichž nejzásadnější je pro mě křen. Více o křenu, o jeho působení, hlavně antibiotickém a silně C vitaminózním v článku přímo o křenu.

 

Read the rest of this entry »

Září je velmi  zapeklitý měsíc. Než se doma vše zajede do správných kolejí, než si každý večer uvědomím, že dělat policajta je nesmysl, že je mnohem lepší připravit se na další učící den nějakou zajímavou motivací a sedět pak nad tou motivací, aby jí děti okamžitě sepsuly, prokoukly, udělaly a já se s vnitřním brekem a venkovním naštváním vrhla na to, být zase na chvilku policajtem, aby se to celé večer opakovalo .), když vidím ty drobečky nebohý, jak upřímně spí. Jenže jak se vzbudí, dělají takový bugr, že často na svou pracně udělanou motivaci zapomenu ještě dřív, než na ní vůbec dojde.  Neumím si představit mít ve třídě víc než čtyři děti. Byla bych vyprahlá, vynervovaná stará panna. :)

No a poslední dobou se toho u nás kumuluje nějak mnoho. Stále jsem přemýšlela, jak setřást děti při běhu. A tento týden se to podařilo. Hurá!!! Vlk se nažral a koza zůstala celá. Já vyběhnu, a nařídím dětem hodinky na 40 minut odpočet. Pak vyjede pan domácí s Ester na koni a když zapípaj hodinky, vyběhnou zbylý tři nejmenší děti nám naproti. Je to bezva. Hugo má pocit, že stíhá, tedy on stíhá a akorát to zvládne. Ostatní taky a všichni jsou spokojení. Jen Ester přijíždí pravidelně cca 30 minut velmi rozvážnou chůzí po panu domácím, který se i po hodinovém běhu vřítí domů šílenou rychlostí a Sára stále cválá i na místě a pak to doma bonmotuje tak, že Sára a Esteřin Charlie jsou jako já a on. Jeden žene šíleně dopředu a cválá na místě, druhý nespěchá. Zásadně  nikam nespechá :-)).

No a po příjezdu tedy další večerní pomazánka. Tentokrát falešná lososová. Opět velmi jednoduchá a zdařilá. Stačí na to jedna mrkev, 3 lžíce rostlinné majonézy , sůl, pepř, jeden list suché řasy nori trochu citronové šťávy. A vše se rozmixuje mixérem a je to!

Další snídaně a další pomazánka. Je to falešná rybičková a taky hlavně a především dýňová. Určitě je však dobré volit druh dýně, protože ne každá dýně je vhodná. Lépe je volit dýni s tuhou, nemoučnou a světlejší dužninou. U nás to vyhrává Kabocha.

Pomazánka je velmi jednoduchá, stačí okrojit od kůry dýni a nakrájet jí do misky – 150 g, přidat 50 g slunečnicových semínek, 20 g semínek sezamu, jeden stroužek česneku, trochu soli, trochu citronové šťávy a jeden list sušené řasy nori – je to přesně 3,7 g.

Následující úprava už je velmi jednoduchá, vše se rozmixuje a namaže a chleba. Pokud někomu nestačí rybí aroma z jedné řasy, lze přidat ještě trochu, ovšem i s řasou s její denní dávkou opatrně.

A právě dnes mi to nedá a zkusím napsat něco o složení potravin. Tato pomazánka je velmi dobrá. Pokud jí člověk nabídne přímo na nakrájeném rohlíku, toastu, případně ozdobí ještě bylinkou, rajčetem, kouskem citronu, ten, kdo ochutná, nebude mít pravděpodobně vůbec problém hotovou jednohubku sníst a dát si další.  Ale pokud vaříme čistě rostlinné jídlo častěji, případně ho častěji nabíhzíme, přijde dříve či později moment, kdy se zamyslíme, jak je to s nutriční hodnotou, zda stačí bílkoviny, atd. atd.

 

 

 

 

A zrovna tato pomazánka, čítající málo surovin a tudíž nedávající mi takovou práci to spočítat, je velmi dobrý příklad, jak se občas zbavit nějakých předsudků. Read the rest of this entry »

Taky máte na zahradě přehršel různých salátů? Přebytky špenátu? Mezi jahodama zimní pórek, ve sklepě gastronádobu plnou domácích hermelínů a zavařené jeřabiny? Bezva – ideální zpracování je tento včerejší salát. Navíc je na něj třeba ještě nějaký kvalitní olivový olej, trochu balsamikového octa, sůl, pepř a sumach, citronový pepř, lžičku másla, citron a lžičku cukru a vyjde z toho pak ideální chuťové rozpoložení.

Nejprve je nutné vše posbírat po venku a opláchnout. Samotné listy zeleného i červeného salátu vložit do mísy, prokapat balsamikovým octem a olivovým olejem, zakapat citronovou šťávou, osolit a opepřit, přidat jemně sumachu a citronového pepře, promíchat  a ochutnat, zda to stačí.

Na suchou pánev vložit lžičku másla a lžičku cukru a obě nechat rozpustit a míchat do jemně hněda. Pak přidat nakrájenou pórkovou nať, osolit  a když je pórek měkký, pokapat citronovou ťávou z půlky citronu a vložit na dvě minuty oprané špenátové listy.

Salát z mísy vložit na talíř, posypat nakrájeným hermelínem, jeřabinami a zcela navrch pórkovou  naťí se špenátem.

 

Zima se u nás konečně rozvinula v plné kráse. Eliška se učila sobotu a neděli dojit – dostala rychlokurz, abychom mohli celá rodina v klidu odjet do Prahy na přezkoušení. Máří s Mášou Elišku natolik milují, že dnes ráno, když ve 4.15 odcházela na domluveného stopa k silnici, milé krávy si to našínovaly za ní. Do Prahy naštěstí nedošly. A děti samozřejmě neodolaly, a že tedy použijeme opět náš nový vaflovač. Tentokrát na košíšky, do kterých dáme salát, ale chyba lávky.  Jak už psala farfalla, pokud chcete trubičku, na rozdíl od oplatky je třeba jí přidat na cukru. A to se jaksi se sýrovým košíčem neslučuje.  A tak vaflové košíčky čekají až zase na zmrzlinu nebo nějaké ovoce a tentokrát jsme zůstali pouze u sýrových oplatek  a salátu v misce – mističce :-)

Na sýrové oplatky je třeba: 3 vejce, 125 másla, 250 g pšeničné celozrnné mouky, 80 g sušeného tvarohu – homolek,  150-200 ml vlažné vody. Sůl.

Měkké – nikoli rozehřáté – máslo ušlehám s vejci, přesátou celozrnnou moukou, homolkami – pokud nejsou, lze nahradit nějakým velmi tvrdým a velmi aromatickým sýrem typu parmezán. Ale protože jsou to sýry velmi drahé, je lepší i z kupovaného nízkotučného tvarohu udělat pár  homolek a nechat je usušit. Nakonec přidávám sůl a vodu. S vodou jsem zkusila experimentovat a těsto udělá velmi dobré oplatky s množstvím vody 150 ml, ale lze vodu přidat a stále jsou to oplatky křupavé.

Na rozdíl od sladkých vaflí je třeba dávat do vaflovače lžíci a půl těsta nebo i menší dvě a péci na stupeň 5. Možnou alternativou jsou oplatky dochucené samozřejmě různým kořením a bylinkami. Oplatky jsou výborné jak samotné, tak i k salátu – co dal sklep ! Read the rest of this entry »

Scroll Up