Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Posts Tagged ‘veganské jídlo’

Včera jsme navštívili festival Jeden svět v Polici nad Metují, tradičně skvěle připravenou akci, kde připravovalo raut Bistro Pecka. Šli jsme tentokrát pouze ve třech a nejstarší dítě nám v polovině cesty k silnici sdělilo, že se oddělí a pojede samo, protože s námi vždy čeká na auto mnohem déle. Někdy se podaří síla nechtěného – tentokrát vedeme generačně 1 : 0. Pan domácí zkusmo mávnul ještě, když byl 50 m od silnice na poli; nestává se denně, aby zrovna naším směrem jeli tak empatičtí řidiči, ale tentokrát to klaplo. Se stopováním máme kvůli povinným autosedačkám už asi 10 let utrum, ale před tím se podařil stop s kánoí, nedaleký známý úspěšně stopoval s koněm, se psy to bylo běžné, jednou se čtyřmi dětmi. Nyní už děti odrůstají, a když nejedeme všichni, pomalu se smyčkou zase vracíme zpět.

Shlédli jsme film Rebelská střední škola v Berlíně, který rozhodně v člověku vyvolává poměrně velkou vlnu emocí, otázek, depresivní nálady a poté ochutnávali raut Pecky, jejich skvělé pomazánky. Kdysi jsem zde uveřejnila rybičkovou pomazánku bez rybiček  z tvarohu a z dýně a nyní, po inspiraci Lenky Hlaváčkové z Pecky, bych ráda uveřejnila variantu č. 3 – nepravou rybičkovou z tofu.  Read the rest of this entry »

Právě jsem se ocitla zase v období, kdy jsem musela volit, zda něco chci či nechci. A to já nemám ráda. Většinou to jde ve stejných fázích. Přilítne nadšení a netrpělivost, že ho nikdo nesdílí. Pak většinou nějaká akce, z nadšení plynoucí. Pak obava, zda to nebylo unáhlené. Pak zvednuté obočí pana domácího, následované rušením akce a pak smíření, že ideální je stav takový, jaký je a ještě, že k akci nedošlo :-). Ale už jsem velká holka, toto martýrium jsem již prošla mnohokrát a tak se už přistihuji u toho, že se hned zpočátku zarazím a před zahájením akce směřuji rovnou k jejímu konci, šťastná, že opět neprojdu svou smyčkou.

Pro mě je v kuchyni zásadní jeden elektrický spotřebič, a tím je mlýnek na obilí. Zbylé dva – robot a ponorný mixér jsou zbytné. I když se to nezdá, po delším zamyšlení bych rozhodla nechat si kuželku – ponorný mixér a robota bych obětovala. Neudělá nic, co nedokážu ručně. Ovšem ponorný mixér – třeba majonézu z celého vejce bez něj neudělám, přepasíruji vše, ale mám osypky, jen když si to představím. Používám ho na všechny pomazánky, používám ho denně minimálně 2x. Read the rest of this entry »

Tak slepice sice bydlí, ale jen přes den. Právě jsme v navykacím období na nový kurník. Slepice jsou silně zvykové a tak je každé ráno vypustíme a každý večer jich dvě třetiny sedí napresované v malém úlu a zbylá třetina sedí na vysokém javoru. Všichni běháme s čelovkou ve tmě, nosíme po dvou, někdy po třech, to když Hugo začne v půli cesty křičet, že jeho mu uletí – a to křičí v podstatě každou cestu. Pan domácí bere nejprve ty nižší větve, postupně stojí ve více a více ekvilibritičtější pozici a snaží se ty poslední slepice alespoň setřást a my okolostojící se snažíme po nich skokem plavmo skákat, chytit je a odnést.  Jsou to holky sveřepé, nedisciplinované.  Tak jsme zabrousili do diskuzí na internet, jak to dělají jiní.  Stejně. První dny je nechat zavřené, po třech dnech si holky prý zvyknou. No, to jsme udělali, byly zavřené týden, po týdnu jsme je otevřeli a holky šup do úlu a na strom. Tak prý jim tam dávat do nového kurníku krmení. Tak to taky od začátku děláme. Včera jsem večer otevřela i zadní dveře a udělala cestičku ze zrní, z cesty až do kurníku. Hejno se blíží, slepice začínají zobat, já se ukryta v kurníku raduji. Neprozřetelně zavolám „Pipipipi“, aby si to holky nerozmyslely a v tom…. přiběhne pět nejrozmazlenějších koťat na světě, protože je normálně moc nekrmíme a jsou zvyklí, že co si urvou od slepic, je jejich. Svým výpadem okamžitě rozeženou kuřata a mám po ptákách. Stojím v kurníku, křičím na děti, protože rozmazlily koťata, ty to neslyší, protože křičí doma sami na sebe a slepice se otáčejí a kráčejí směrem k úlu a javoru. Poslední rada je pověsit jim do okénka lampičku, ale to teda pardon, jít večer potmě na záchod, protože tu není žádné světlo a čelovka permanentně nesvítí a věšet lampičku slepicím do okna – nejsem masochista. A tak prý – musíte přenášet a přenášet,  však ono jim to jednou dojde! Však už v tom máme svou praxi! Read the rest of this entry »

Září je velmi  zapeklitý měsíc. Než se doma vše zajede do správných kolejí, než si každý večer uvědomím, že dělat policajta je nesmysl, že je mnohem lepší připravit se na další učící den nějakou zajímavou motivací a sedět pak nad tou motivací, aby jí děti okamžitě sepsuly, prokoukly, udělaly a já se s vnitřním brekem a venkovním naštváním vrhla na to, být zase na chvilku policajtem, aby se to celé večer opakovalo .), když vidím ty drobečky nebohý, jak upřímně spí. Jenže jak se vzbudí, dělají takový bugr, že často na svou pracně udělanou motivaci zapomenu ještě dřív, než na ní vůbec dojde.  Neumím si představit mít ve třídě víc než čtyři děti. Byla bych vyprahlá, vynervovaná stará panna. :)

No a poslední dobou se toho u nás kumuluje nějak mnoho. Stále jsem přemýšlela, jak setřást děti při běhu. A tento týden se to podařilo. Hurá!!! Vlk se nažral a koza zůstala celá. Já vyběhnu, a nařídím dětem hodinky na 40 minut odpočet. Pak vyjede pan domácí s Ester na koni a když zapípaj hodinky, vyběhnou zbylý tři nejmenší děti nám naproti. Je to bezva. Hugo má pocit, že stíhá, tedy on stíhá a akorát to zvládne. Ostatní taky a všichni jsou spokojení. Jen Ester přijíždí pravidelně cca 30 minut velmi rozvážnou chůzí po panu domácím, který se i po hodinovém běhu vřítí domů šílenou rychlostí a Sára stále cválá i na místě a pak to doma bonmotuje tak, že Sára a Esteřin Charlie jsou jako já a on. Jeden žene šíleně dopředu a cválá na místě, druhý nespěchá. Zásadně  nikam nespechá :-)).

No a po příjezdu tedy další večerní pomazánka. Tentokrát falešná lososová. Opět velmi jednoduchá a zdařilá. Stačí na to jedna mrkev, 3 lžíce rostlinné majonézy , sůl, pepř, jeden list suché řasy nori trochu citronové šťávy. A vše se rozmixuje mixérem a je to!

Další snídaně a další pomazánka. Je to falešná rybičková a taky hlavně a především dýňová. Určitě je však dobré volit druh dýně, protože ne každá dýně je vhodná. Lépe je volit dýni s tuhou, nemoučnou a světlejší dužninou. U nás to vyhrává Kabocha.

Pomazánka je velmi jednoduchá, stačí okrojit od kůry dýni a nakrájet jí do misky – 150 g, přidat 50 g slunečnicových semínek, 20 g semínek sezamu, jeden stroužek česneku, trochu soli, trochu citronové šťávy a jeden list sušené řasy nori – je to přesně 3,7 g.

Následující úprava už je velmi jednoduchá, vše se rozmixuje a namaže a chleba. Pokud někomu nestačí rybí aroma z jedné řasy, lze přidat ještě trochu, ovšem i s řasou s její denní dávkou opatrně.

A právě dnes mi to nedá a zkusím napsat něco o složení potravin. Tato pomazánka je velmi dobrá. Pokud jí člověk nabídne přímo na nakrájeném rohlíku, toastu, případně ozdobí ještě bylinkou, rajčetem, kouskem citronu, ten, kdo ochutná, nebude mít pravděpodobně vůbec problém hotovou jednohubku sníst a dát si další.  Ale pokud vaříme čistě rostlinné jídlo častěji, případně ho častěji nabíhzíme, přijde dříve či později moment, kdy se zamyslíme, jak je to s nutriční hodnotou, zda stačí bílkoviny, atd. atd.

 

 

 

 

A zrovna tato pomazánka, čítající málo surovin a tudíž nedávající mi takovou práci to spočítat, je velmi dobrý příklad, jak se občas zbavit nějakých předsudků. Read the rest of this entry »

 

Měli jsme doma já, pan domácí a Eliška bouřlivou debatu, když přišel tento komentář. Nejen, že jsme se vrátili do školních let, zavzpomínali na mléčné svačinky, kdy ve čtvrtek byl termix – čokoládový, ovocný s šíleně růžovou barvou nebo nejméně chutný vanilkový, ale Eliška prohodila -“ Chlap a zkouší dělat termix?“. Byla to genderově zcela nekorektní poznámka a vydržela nám na debatu na docela dlouhou dobu. Pan domácí se tvrdě postavil za, „Samozřejmě, to je přeci výzva ne? Něco zkoušet a zas a znova a zase. „. Eliška se nedůvěřivě dívala a korunu tomu nasadil film „Last night“ kde se manžel vzbouzí ve dvě v noci, jde si udobřovat manželku a udobřuje jí tím způsobem, že jí pozve do kuchyně kde jí posadí na barovou židli a uvaří jí pozdní večeři. Tak to nám pak vydalo na ještě delší debatu:))  Eliška pak vyrazila  s dětma na návštěvu nahoru na chatu, kde byl zrovna náš španělský  aupair, který tam měl další tři kámoše a Eliška šla dělat možná sociologický průzkum, jak je to s těmi vařícími chlapy ve dne v noci a já se pustila do večeře i termixu. Termixový článek teprve přijde, potřebuji pilovat :), ale dnešní cuketový je možné udělat neprodleně. Je to osvědčená metoda, jak změnit trojobal a přitom udělat rychlé a dobré jídlo.  Read the rest of this entry »

Jak tady tak Eliška hledá práci ve Francii, napadlo mě, jak to, že mě vlastně nikdy nenapadlo, že bychom měli zcela regulerní oupair? Jasně, peníze, pak taky nějaké ty zásady, možná by asi taky neměla kde bydlet, možná by jí bylo trochu zima, ale je to celkem zajímavá volba, jak se děti co nejjednodušeji naučí cizí jazyk. Uvažuju, co bych vyplnila do kolonky – potřeba drobná pomoc v domácnosti… :)  Asi by mi ani nevadilo, na rozdíl od francouzských domácností, kdyby byla kuřák, nevadilo by mi, kdyby za měsíc zmizela, ale bylo by fajn, kdyby nebyla moc hezká:). Kvůli dětem smozřejmě. Read the rest of this entry »

Když člověk jí ve společnosti a odmítne maso, případně vejce či mléko, případně cukr, lepek,  stále je situace taková, že okolí nejprve hodnotí, posléze soudí. Většinou nejdríve padne otázka – a proč ne? Pokud je vyslovená odpověď “ protože jsem celiatik, diabetik, mám alergii na vejce, mám nařízenou bezmasou dietu, alergii na laktózu, příliš mnoho cholesterolu“, většinou se na tvářích okolí objeví porozumění a ihned nato soucit.  Jiná situace nastane, pokud člověk odpoví, že danou potravinu nejí zcela dobrovolně, protože nechce. Odmítám rozebírat jakékoli dobrovolné důvody k nejezení čehokoli, spíš se přikláním k tomu, aby člověk dříve, než odsoudí recept, jenž má v názvu slovo „rostlinná“, aby se zamyslel, zda pokud by se nedej Bože dostal do jakékoli kolonky z první kategorie, zda by nebyl takový recept pro něj přínosem a dal mu jednoduše šanci – aby tedy nepřišlo to automatické hodnocení a odsouzení:).

A tak po majonéze klasické, následované majonézou mléčnou, přichází majonéza zcela rostlinná. Předkládám ten nejlepší recept, který se mi podařilo vytvořit a posléze mnohokrát zopakovat. Je to majonéza rychlá, stejně jako klasická, jen s tím rozdílem, že je třeba mít k dispozici půlku vařené brambory.

Postup je tedy velmi jednoduchý. Stačí si připravit: 1/2 vařené brambory, 2 vrchovaté kávové lžičky hrašky, 3 kávové lžičky hořčice, 50ml vody, 50 ml oleje, sůl, pepř, případně okurku, cibulku Read the rest of this entry »